“Byla jsem máma malého teď už andilka”

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Whr
23
14.10.21 11:19

“Byla jsem máma malého teď už andilka”

Ahoj holky..

Myslím si, že nejsem jediná a vlastně ani ne první ani poslední ženská na světě, co se snažili o miminko a nakonec to špatně dopadlo.. Mám nějak asi potřebu se z toho vypsat..
od začátku vlastně, kdy se mi na testu objevili vytoužené dvě čárky, přišla neskutecna radost, ale zároveň panika.. co teď? Kdy mám jít k doktoru? A uvidi už něco? No prostě bláznivka co chce mít vše potvrzené hned a nejlépe i hned tehotenskou kartičku. Samozřejmě k dr jsem šla moc brzo, takže na utz nebylo vidět nic.. za par týdnu už alespoň malý váček a pak už to jen rostlo.. takže radost se stupňovala, ale vlastně zároveň díky neskutečným nevolnostem vymizela.. cca od 8-9tt jsem jen ležela, nemohla jist, zvracela, vše mi smrdelo, no úplně skvělý první těhotenství.. ve 13tt, kdy jsme byli objednany na genetiku, tak ještě tam před vysetrenim byl největší kamos záchod.. genetika ale byla v pořádku, krev taky, miminko ukázkové a ze prý to vypadá na holčičku :) moje radost se zase na chvíli vrátila, bohudíky..
ale pak jsem opět ulehla a nevolnosti pokračovali.. nakonec to dopadlo vlastně tak, že jsem musela na hospitalizaci, kde první trvala cca 2 dny, špatné jaterní testy..druhá pak necelý týden, jaterní testy stále špatné… třetí už nepřipadalo v úvahu.. proste jsem si řekla ze teď už to bude dobrý.. a taky ze jo! Po pr dnech návratu z nemocnice jsem začala pit nutridrinky a ty mě nejspíš nakopli natolik, ze jsem začala pomalu i něco jist a hlavně už jsem konečně nezvracela.. tak sláva! 1.10. Jsem odchazela z nemocnice a na kontrolu pak šla ke své doktorce 12.10… už šťastná, ze mi je mnohem lépe, sice o cca 16kg lehčí a pobledla, ale fyzicky i psychicky úplně někde jinde než před tím.. z čehož měla radost i moje dr.
Nastala klasická prohlídka, naber krve, vážení, ultrazvuk.. a pak to přišlo.. dr říká “odloute si prosím, budeme muset udělat ještě vnitřní utz..” moje první otázka zněla jestli se něco děje.. vlastně ani už nevím v tu chvíli jestli se mi dostalo odpovědi..
no vlastně na tu odpověď co přišla po vnitřním utz na tu asi nikdy nezapomenu.. doktorka mi položila ruku na nohu a řekla “mě je to strašně moc líto paní ****, ale miminko nemá žádnou srdeční činnost”
V tu chvíli silenej pláč a v hlavě se mi honili otázky typu “dá se s tím něco dělat? Zachránit ho? Pomoc mu?”.. a nemluvě o tom ze jsem si začala vyčítat to, že jsem musela něco pokazit, nebo snad v nemocnici? Ale vždyť před týdnem ve spitale bylo vše v pořádku a teď skoro v 18tt mi oznámit tohle? Paní doktorka si se mnou povídala, snažila se mě utěšit, ale já jen a jen plakala.. bylo to něco, co proste nechce zažít žádná ženská, ani bych to žádné nepřála.. v životě bych nevěřila tomu, že po skoro roce snažení se o mimco a tomu všemu co jsem si i já vytrpěla, přijde něco takového.. musela jsem pak ihned domu.. padla jsem do náruče partnerovi a nemohla ho pustit a přestat plakat.. bylo to pro nás něco šíleného..
další den, otekla, uplakana jsem nastupovala na vyvolání potratů opět do nemocnice.. byl to šílený pocit jít na porodnici s tím, že budu muset “porodit” mrtvé malinke 17ti týdenní miminko.. po první tobolce absolutně nic, jen pláč na pokoji a sledování hodin.. po druhé tobolce po cca 5-6hodinach přišli kontrakce, které sileli snad každou chvíli.. já stále uplakana, bolava a sama.. partner měl být až přímo u zákroku.. jenomže kolem 8 večer přišla sestra a já už měla takové bolesti ze jsem nevěděla co dělat.. behem chvíle mi praskla voda.. v ti chvíli jsem byla na poradním boxe sama a nevěděla co mám dělat.. když přišla sestra odvedla mě na jiný pokoj, kde mělo ke všemu dojít a kde mi napichla kanilu aby mi dali epidural.. nesla do mě snad ani kapka a to maličký stvorenicko bylo během chvíle venku.. tedy ihned ho dali do černého pytle, abych ho neviděla.. řvala jsem, doslova, neslo to zastavit.. a bohužel to byl takový fofr ze by ani přítel nestihl přijet.. nakonec přišla po vyndani placenty obrovská úleva ale i stesk. Musela jsem pod narkozu, aby mi ještě vycistili dělohu a byla jistota ze je vše v pořádku.. po narkoze bylo skvěle.. do ze doby než to odeznělo.. celou noc jsem pak nespala a premyslela.. nakonec jsem si vlastně řekla, ze všechno zlý je pro něco dobrý a to druhé mimco přijde určitě brzo a bude zdravý a vymodleny 🙏
Bolí to stále, ale teď budu mít čas dat sebe i partnera dokupy a bude jen dobre..
nejen pátek 13. Se muže stát špatným dnem.. já měla “pátek” 13. Už ve středu s nikdy na tenhle den nezapomenu.. navždy zůstane to maličký u mě v srdicku a pokazde za nej zapalim alespoň svíčku.. a vlastně vecicky co mělo už doma, tak bude nosit jeho následovník a denně pak budu děkovat.. :dance: :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
33097
14.10.21 11:31

Je mi líto :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.10.21 12:01

Opravdu strašně moc mě to mrzí… Ať je Vám brzy lépe… :hug: Já měla zamlklé těhotenství na konci trimestru. Toto si nedokážu ani představit.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
14.10.21 12:05

@Whr
Je nás hodně, kdo tohle prožil, já v 23. týdnu. To těhotenství bylo stejně šílené jako u tebe, pak mi konečně řekli na druhém screeningu, že je všechno ok, nakoupila jsem během dvou týdnů samou radostí výbavičku a začala chystat pokojíček, a pak tohle. Co člověku zbývá než přežít, a doufat, že další děťátko nám časem přinese do života trochu radosti…

  • Citovat
  • Nahlásit
670
14.10.21 12:11

Mrzí mě to. Ať vám váš andilek brzo pošle další miminko :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
829
14.10.21 12:23

Moc mě to mrzí :( musí to být hrozná bolest …
Posílám hodně sil :srdce: a štěstí :andel: :andel:
Snad se brzo zadari znovu a dočkáš se zdravého miminka :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
921
14.10.21 12:25

Je mi to hrozně líto, má to nějaký důvod, proč se to stalo, jsi silná, drž se a držím palce, ať tě to posílí a ne zlomí. Já to samé prožila ve 14. týdnu těhotenství. Moc mi pomohlo si s miminkem popovídat, poslat mu pozdravy do nebe, představuju si, že je tam se všema milovanýma lidma, kteří nám už odešli a je mu tam dobře. Taky mi moc pomohla knížka Čekala jsem miminko, ale… dá se objednat online a doručí ti ji domů. No a určitě bych nezavrhovala ani možnost nějaké terapie. Posílám virtuální objetí. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
692
14.10.21 12:45

Četla jsem, že tyto děti mají na světě nějaký úděl a mělo to takhle dopadnout. Prý si zvolí vždycky toho, kdo to zvládne a kdo je i na jejich krátké cestě provede do nebe.
Je mi to moc líto, posílám ti lásku a pevně věřím, že další dušička už nebude mít tak krutý osud a zůstane s vámi napořád. Buďte silní!!! :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
69
14.10.21 18:18

Drž se… Je to moc těžké, prožila jsem to také… Je tomu 3 týdny, kdy se nám život obrátil… Mě hrozně pomáhá manžel, ta jeho podpora ne drží nad vodou i když vím že pro něho je to také těžké.
Hodně sil :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12656
15.10.21 07:52

Bohužel je nás takových víc. I já si to zazila :(.Za půl rroku se nám povedlu na první pokus dvojčátka…ta bolest se trochu otupila i když nikdy nezapomenu.Drz se

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Whr
23
15.10.21 08:34

Holky díky moc za podporu 🙏 máme zatím od dr povoleno ze po 6ti neděli a první ms můžeme zkusit mimco znovu, tak na jednu stranu doufám ze se to povede co nejdřív, hrozně by nám to pomohlo.. i když už bychom byli ve strachu, ale věříme ze podruhé už bude vše krasny a v pořádku.. po “porodu” (potratu) přišla hrozná úleva, ale furt to bolí.. nemluvě o mých snech apod. Člověk si mysli jak si miminko vymodlil, jak si ho zaslouží oproti těm co si miminek neváží a nakonec to skončí takhle.. snad bude brzo dobre :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
59
15.10.21 09:58

Mrzi mě co se Ti stalo. Já před 14 dny podstoupila ukonceni ve 14tt vývojová vada.Taky máme povoleno po první ms, hlavně se na to nezamerovat :wink:.Je to hodně bolavé, ale říkám si ze miminko přijde v ten správný čas. A bude už vše v pořádku. Já zapaluju každý večer svíčku pro toho našeho andilka nahoru.Byl to chlapeček.😞V úterý nastujpuju do práce abych se doma zbytečně nestresovala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1096
15.10.21 13:32
@Whr píše:
Holky díky moc za podporu 🙏 máme zatím od dr povoleno ze po 6ti neděli a první ms můžeme zkusit mimco znovu, tak na jednu stranu doufám ze se to povede co nejdřív, hrozně by nám to pomohlo.. i když už bychom byli ve strachu, ale věříme ze podruhé už bude vše krasny a v pořádku.. po “porodu” (potratu) přišla hrozná úleva, ale furt to bolí.. nemluvě o mých snech apod. Člověk si mysli jak si miminko vymodlil, jak si ho zaslouží oproti těm co si miminek neváží a nakonec to skončí takhle.. snad bude brzo dobre :srdce:

Nemám slov :hug: :srdce:
Přeju vám aby se zadařilo a za pár měsíců jste drželi v náručí zdravé miminko, jste silní. Ať už vás v životě čeká jen to dobré :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
162
16.10.21 03:27

@Whr hrozně moc mě to mrzí :cry: a při čtení mě až slzy začli téct :cry:
Bohužel soucítím, já jsem teď vlastně taky v šestinedělí po SP (v 11tt) a musím říct zme i teď se s tím nedokážu smířit :cry:
Ale při té představě co jsi/jste zažila ty/vy s tím porodem si to nedovedu představit, já s tím jeďte teď nejsem psychicky vůbec srovnaná a doufám že se nám brzo zadaří s budeme mít radost znovu i strach ale hlavně radost ❤️
Když to tak trošku srovnám musím říct že sem to s těmi nevolnostmi a celkově tou nechutí s tím vším sem to měla dosti podobné dokonce mi tchyně říkala zme sem byla úplně jiná a šlo na me vidět jakoby me to těhotenství ubíralo na životě..
Každopádně přeji hodně sil, štěstí a hlavně aby se Vám s přítelem brzy zadařilo a všechno bude zase lepší..
Protože já si myslím zme takovou bolest jedině překryje další těhotenství a snad už s dobrým koncem..
Buď/te silná a drž/te se, jsme v tom všichni spolu ❤️

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
162
16.10.21 03:27

@Whr hrozně moc mě to mrzí :cry: a při čtení mě až slzy začli téct :cry:
Bohužel soucítím, já jsem teď vlastně taky v šestinedělí po SP (v 11tt) a musím říct zme i teď se s tím nedokážu smířit :cry:
Ale při té představě co jsi/jste zažila ty/vy s tím porodem si to nedovedu představit, já s tím jeďte teď nejsem psychicky vůbec srovnaná a doufám že se nám brzo zadaří s budeme mít radost znovu i strach ale hlavně radost ❤️
Když to tak trošku srovnám musím říct že sem to s těmi nevolnostmi a celkově tou nechutí s tím vším sem to měla dosti podobné dokonce mi tchyně říkala zme sem byla úplně jiná a šlo na me vidět jakoby me to těhotenství ubíralo na životě..
Každopádně přeji hodně sil, štěstí a hlavně aby se Vám s přítelem brzy zadařilo a všechno bude zase lepší..
Protože já si myslím zme takovou bolest jedině překryje další těhotenství a snad už s dobrým koncem..
Buď/te silná a drž/te se, jsme v tom všichni spolu ❤️

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat