Byla jsem zlá na děti kvůli své nemoci

Anonymní
21.4.21 08:22

Byla jsem zlá na děti

Dobrý den, prosím potřebuji se vykecat.
Jsem máma dvou kluků, 7 a 9 let. Jsou to torpéda a já mám teď nesmírné výčitky. Byla jsem zase hrozně zlá.
Už tři roky mám rakovinu, léčba nezabírá, jsem po 14ti operacích, celou dobu v léčbě buď chemoterapie a nebo silné léky, bohužel už nádor metastazuje a prognóza je velmi špatná. Nicméně to není důvod, proč píšu.
Přestávám zvládat svoje chování. Jsem zlá na kluky, přitom je nesmírně miluji, jsou to moje zlatíčka. Ale při sebemenším konfliktu buď mezi nimi, nebo mezi sebou jsem zlá. Nedávám sprostě, nebo je proplesknu, křičím, pak brečím, proste se chovám jako krava. Dnes ráno jsem to opět přehnala a teď tu bulim a je mi to děsně líto. Kluci jsou ve škole. Beru antidepresiva, dokonce už dvoje, ale jsou mi k ničemu. Je mi ze sebe úplně na nic. Nechci být taková, kór když vím, že brzy nebudu. Ale v tu chvíli, když přijde nějaká vyhrocena situace se prostě neovládám. Co mám dělat? Nechci být taková, nechci, aby si mě pamatovali jako zlou mámu, co pořád řve. Prijde mi, že ten starší si vůbec neuvědomuje, jak na tom jsem. Pořád narážíme. Nakonec jsou to vždycky jenom prkotiny. Ale já už to fakt nezvládám. Brečím tady a nejradši bych se teď šla omluvit, ale nejsou doma. Jenže stejně když se omluvim, za chvíli prijde další a další nával vzteku, když se třeba začnou prát mezi sebou, nebo ten starší nechce dělat věci, které má, jako je učení a tak… Jsem zoufalá a momentálně na lano. Řekněte mi někdo, co mám dělat, abych taková nebyla. Zrovna za chvíli jedu na onkologii, takže nervíky už mám opět od včerejška a holt ráno kvůli blbosti jsem se zase předvedla jako matka roku.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
601
21.4.21 08:33

Já ti asi neporadím tak jak potřebuješ protože jsem spíš toho názoru že ty děcka jsou dost starý na to aby chápali tvojí situaci a brali na to ohledy.
Chápu že je to pro ně taky moc ale prostě nevidím důvod proč by ty která už tak skoro nemůže měla mít špatný svědomí.
Takhle bych reagovala i bez diagnózy..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16734
21.4.21 08:41

Předně mě to strašně mrzí, posílám obrovskou podporu! :hug:
Jsi na kluky sama? Pokud mají fungujícího tatínka, prvně bych to řešila s ním. Musíš ho zapojit!! Pokud ne tatínka, zapoj rodinu. Potřebuješ teď hlavně klid a pohodu, ne stres, že jsi špatná máma! Což opravdu nejsi :hug:
Kluci už nejsou malinký, mám podobně staré děti a věř, že chápou víc, než si myslíš. Co takhle si s nimi udělat hezký večer, třeba v pátek. Pustit si společně nějaký film, udělat popcorn nebo objednat pizzu a pak si popovídat. Klidně jim řekni, jak na tom jsi, jak moc tě trápí, že na ně nedokážeš být pořád milá, sděl jim svoje obavy (samozřejmě úměrně jejich věku). Určitě to zvládnete :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9034
21.4.21 08:49

Co to zkusit tak trochu ignorovat nebo podpořit úplně opačnou cestou? No tak se perou, no bóže :roll:. Stála bych ve dveřích a fandila jim, kdo si dřív rozbije hubu ;), nebo dveře zavřela a odešla. Nechce se učit? Fajn, ať si dostane pětku, ale pak třeba žádný počítač, Netflix, atd. Z jedné pětky nepropadne. Zkus si vždy uvědomit, že zítra tu být nemusíš a že budou vzpomínat na to, co jste zrovna ten den dělali… :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7472
21.4.21 08:49

Je mi líto, v jaké jsi situaci. Myslím, že by si s klukama měl promluvit někdo jiný, tatínek, prarodiče nebo psycholog by s nimi měli probrat, že jsi v psychicky náročné situaci a proto reaguješ tak, jak reaguješ. Oni ti odpustí, určitě tě mají rádi. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2305
21.4.21 09:15

Nebuď na sebe tak přísná. V této situaci je pochopitelné, že máš nervy a psychiku v kýblu. Měl by se víc zapojit otec nebo rodina. Bylo by asi dobré, kdyby si s nimi promluvil i psycholog, jak na ně tahle situace působí. Pomoci jim si to uvědomit a zpracovat. Drž se :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5793
21.4.21 09:22

Potřebuješ pomoc. Není v tvém okolí nějaká skupina, nezisková, někdo, kdo by občas přišel a trochu ti zvedl náladu? Pomohl s něčím. Nemám zkušenosti, ale určitě něco takového někde je.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
142
21.4.21 09:42

Vysvětli jejich dětské lékařce vaši situaci a požádej ji, jestli by je urgentně neprotlačila k psychologovi, který by jim zkusil vše vysvětlit a trochu je rozebrat. Oni si to možná ani neuvědomují, ale to jejich chování, může být z jejich strachu a zoufalství z toho, co přichází.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6400
21.4.21 10:16

Ahoj– vůbec si nedokážu představit tvou situaci. kažfopádně co otec? nikde jsi ho nezminovala. bude pro kluky nesmírně důležitý. Jste spolu nejste? Pokud ne jak často se vídají jaký mají vztah.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16437
21.4.21 10:40

Řekni si na onkologii na kontakt na psychologa, se kterým spolupracují, ať máš někoho s kým můžeš probrat všechno a on/a to unese. Zároveň to bude člověk, který umí pomoci i ostatním členům rodiny projít složitým obdobím.

Onkologové takhe běžně spolupracují s psychology, co se na tato témata zaměřují.

Věci se kterými se musíš srovant jsou těžké a celkem logicky to sebou nese i fakt hnusné emoce. Nebuď na to sama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
21.4.21 10:53

Ahoj zakladatelko,
každý rodič děláme chyby. Sám na děti někdy křičím, přestože jinak to vůbec ve zvyku nemám. A také je mi to pak vždy líto. Jenže někdy prostě zloběj do bodu, že člověk neví jak to jinak vyřešit.
Ty to máš mnohem těžší, bojuješ s něčím zákeřným sama, to tě vysiluje, a samozřejmě poznamenává i v chování.
Důležité je co píšeš - že kluky miluješ. Oni to vycítí. Nakonec, právě to, že se je snažíš vychovat, je jedním z dokladů, že ti na nich nesmírně záleží.
Samozřejmě, i ten křik musí mít nějaké meze a neměl by být často (pak se navíc začne míjet účinkem). Pracuj s myšlenkou, kterou musíme mít na paměti všichni, bez ohledu na to, jestli nemocní jsme nebo ne. Nikdy nevíš, který společný zážitek bude ten poslední. A ten zůstává v paměti nejvíc. U dětí asi všichni chceme, aby si pamatovali tu lásku. Tak na to mysli…
PS: Držím palce, ať tu mrchu zvládneš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1462
21.4.21 11:09

Zakladatelko, moc mě to mrzí čím si procházíš a docela tě chápu.
Ona je jedna věc zvládat zlobivé děti, když je člověk zdravý a psychicky v pohodě a druhá, když je sám na rozsypání. Nebuď na sebe tak přísná. Je celkem pochopitelné, že ti ujedou nervy, když už je máš už v základu napnuté jako struny.
Děti už jsou dost velké na to, abys jim mohla vysvětlit všechno tak jak to leží a běží. Aby pochopily, co se děje a proč jsi tak nervózní. Neříkám, že jim máš vyklopit všechno jako dospělým, ale ony nejsou pitomé. Můžou si tím zlobením i vynucovat tvoji pozornost, byť negativní.
Zkus si s nimi někdy pořádně popovídat, vysvětlit jim to, že nechceš křičet, že nechceš být zlá, ale že jsi vyčerpaná a takové hlouposti tě pak snadno rozhodí. Vysvětli jim, že je opravdu miluješ, ale potřebuješ, aby k tobě byli hodní. Kdyby se něco stalo, taky si kluci můžou vyčítat, že tě tak zlobili a být z toho velmi dlouho špatní.
Rozhodně vyhledej pomoc psychologa. Nebuď na to sama. Často právě ten nezaujatý pohled třetí osoby člověku může nejvíc pomoct.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21.4.21 15:00

Dobrý den, zkuste si přečíst knihu Kelly A. Turnerove Nejste bezmocní. Objednala jsem si ji jako e-knihu z internetu. Zkuste si vyhradit pro syny 1 hodinu denně, kdy si společně budete hrát a smát se a nebudete je napomínat a řešit jejich chování, jen pozorovat a vychutnávat si je a kdy nebudete myslet na svoji nemoc. Láska, smích a hravost jsou úžasná medicína. Může to být taková léčebná hodinka i pro vás.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2101
22.4.21 12:16

Myslím, že strašně moc potřebuješ obejmout. Aspoň takhle :srdce: Kdybys cokoliv potřebovala, napiš. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
44
22.4.21 21:12

To není tvoje chyba to ta hnusná nemoc Na tvém míste bych se chovala uplne stejne

Kazdou chvilku kdy ti je dobre davej klukum najevo jak moc je mas rada Oni moc dobre citi ze je neco spatne a ze se trapis a jedno jim to neni spis sami nevi jak ti pomoct

Kdybys chtela doporucila bych ti dobreho psychologa dela terapie i online a mne hodne pomohl protoze se pokazde dokazal vcitit do toho jak mi prave je

Treba by tobe i klukum pomohlo stravit spolecny cas pred spanim tzn koupani cteni pohadky na dobrou noc Proste ten den ukoncit hezky at uz byl jakkykoli A klidne bych si treba pul hodky pred tim vzala neurol kdybych vedela ze to ten den proste jinak nezvladnu

A hlavne si nic nevycitej :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat