Byli jste někdy opravdu na dně?

Anonymní
15.11.18 23:40

Byli jste někdy opravdu na dně?

Ocitli jste se nekdy az na uplnym dne? Existencni problemy, zdravotni, ve vztahu… nejhorsi je kombinace nekolika. Jak jste to zvladli a jak se vam podarilo vyhrabat se zase nahoru? Porad si rikam, ze takovy “dno” prece nemuze trvat vecne a nekde uz musi bejt svetlo na konci tunelu. Strasne doufam, ze se jednou ohlidnu a reknu si, ze jsem skvela ze jsem to zvladla…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
15.11.18 23:52

Byl jsem úplně na dne hlavne ze zdravotních důvodů. Ty mi vytvorily taky vztahove a socialni problemy a kombinace vseho nabizela sebevraždu už jako jedine reseni. Co me udrzelo ani nevim. Bude to naděje na lepší zítřky a že sebevraždou akorát způsobís problémy všem ostatním. Tak jsem začal bojovat dál.
Nevzdavej to, bude lépe :hug:.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
15.11.18 23:54

antidepresiva a psycholog mi pomohlo dostat se z depresí, což bylo zatím moje nejhlubší dno, pak následoval rozchod s manželem, kde jsem přežívala ze dne na den, ale posílilo mě to ve výsledku… ale vím že jsou i horší věci.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
15.11.18 23:59

Vlastně nevím. Byla doba, kdy jsem už přemýšlela, jestli to vlastně má cenu, a nějak jsem to přestála a asi už jen silou vůle šla dál. Ono každé neštěstí jednou přejde. Vydrž, i když se ze dna odráží pomalu, tak se to jednou určitě zlepší :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
15.11.18 23:59

jo a ještě když jsem měla uraz a řadu měsíců jsem nevěděla jeslti budu moci vůbec ještě chodit… tak to bylo taky dost hrozný uprostřed rozjetého života, podstupovat bolestivé zákroky a léčbu a vzdát se práce, sociální izolace atd.. Potřeba je hledat něco pozitivního na všem, já měla v tomto stavu pozitivní že jsem zvládla ujíti 200metrů na lavičku a dát si zmrzlinu například a koukat na ptáky, vnímat takové ty běžné radůstky které lidem bez problémů přijdou uplně samozřejmé… pomohlo mi když jsem viděla nějaký obrázek, jak jede človíček vlakem na jedné straně má vlak skálu a na druhé výhled, myšlenka taková že je potřeba koukat na to dobré v životě ne na to co je špatné, na ty problémy…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
16.11.18 00:17

U me/nas je to kombinace: mesicni syn a ztrata prijmu a bydleni (to vse najednou) a soudni vlekly spor, ktery zere penize. Ten pocit beznadeje je ted silenej s malym ditetem, uz ani brecet snad nemuzu. Prohlasila sem pamatnou veru ze hur uz bejt nemuze a ten vecer sem na sene vylila plnou konev vrouci vody (kdo se kdy oparil, zna tu bolest) a to uz sem si rekla - tak to je ono, ted se cejtim uplne na dne… ale taky se snazim radovat z malickosti a jsem stastna ze je malej zdravej…vsichni strasili s sestinedelim, kdybych jen vedela co me vsechno v sestinedeli jeste ceka za problemy 8o

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
16.11.18 01:41
@Anonymní píše:
U me/nas je to kombinace: mesicni syn a ztrata prijmu a bydleni (to vse najednou) a soudni vlekly spor, ktery zere penize. Ten pocit beznadeje je ted silenej s malym ditetem, uz ani brecet snad nemuzu. Prohlasila sem pamatnou veru ze hur uz bejt nemuze a ten vecer sem na sene vylila plnou konev vrouci vody (kdo se kdy oparil, zna tu bolest) a to uz sem si rekla - tak to je ono, ted se cejtim uplne na dne… ale taky se snazim radovat z malickosti a jsem stastna ze je malej zdravej…vsichni strasili s sestinedelim, kdybych jen vedela co me vsechno v sestinedeli jeste ceka za problemy 8o

z venkovního pohledu je to sice naprd ale je to dočasná situace ;) třeba to přečkat, vyřešit a snažit se nezbláznit. Zkus řešit věci systematicky, neříkat si jak si na dně atd.. ale spíš zkusit vymyslet nějaký strategický plán… i kdybys skončila na chvíli v aziláku, odedna se dá odrazit, příspěvek na bydlení pomůže třeba atd… obrátit se na nějaké pomocné organizace. S tím opařením to je hrůza… :-( ale věř že jsou fakt horší věci a lepší se „nerouhat“, určitě vše má řešení a za rok, za dva roky nebo za tři, už budeš mít určitě všechno za sebou. To mi taky pomáhá přečkat špatnou dobu.

  • Nahlásit
  • Citovat
2013
16.11.18 02:34

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.11.18 03:07

ano, i já jsem byla na dne, zemřelo mi miminko pár měsícu nazpět, ještě nejsem asi uplne ok, a ani nikdy nebudu, ale snažím se jít dál… seč mi síly stačí …

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
16.11.18 05:26
@Anonymní píše:
Ocitli jste se nekdy az na uplnym dne? Existencni problemy, zdravotni, ve vztahu… nejhorsi je kombinace nekolika. Jak jste to zvladli a jak se vam podarilo vyhrabat se zase nahoru? Porad si rikam, ze takovy “dno” prece nemuze trvat vecne a nekde uz musi bejt svetlo na konci tunelu. Strasne doufam, ze se jednou ohlidnu a reknu si, ze jsem skvela ze jsem to zvladla…

Byla, kdyz silene nasilne jednani dcery vyustilo v schizofrenii, v te chvili jsem byla paradoxne rada, ze neni psychopat bez kousku empatie schopna tvrde agrese, vecne kolecko policie, diagnostak, vychovnak a pak uz jen..diagnoza schizofrenie..kdyz me ublizovala tak jsem to chtela zabalit..nebyt ostatni rodiny tak uz tu nejsem..ted tu paradoxne hlavne kvuli ni budu muset byt vecne.

  • Nahlásit
  • Citovat
40323
16.11.18 07:37

Na úplném dně jsem byl dvakrát v životě. Poprvé to bylo, když se se mnou rozešla moje první holka, na které jsem byl závislý. Tomu se snad ani nedalo říkat láska - i když jsem to tak cítil. No a podruhé loni v létě, kdy jsem po nehodě přišel o ženu a zůstal sám s dvouletou holčičkou. Naštěstí pomohla a stále pomáhá rodina a ze začátku i psycholog.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.11.18 08:31

Prave ted se citim uplne na dne. Ze dne na den me a 2 deti opustil manzel. Nechal mi tu dluh na najemnem, zadne penize. Jsem na 4 lete RD. Uz mesic se v tom placam, ale tak nejak kvuli detem se snazim to nevzdat. Uz jsem si nasla praci z domova, majiteli jsem napsala, jak se veci maji a doufam, ze bude trpelivy a nevyhodi nas a da mi cas na to, abych mi dokazala, ze platit zvladnu a i ten dluh splatim. Dostala jsem jeste tafku od kamarada, ktery se mi nabidl, ze mi pujci, abych zaplatila dluh, jenze to skoncilo u slov. Nezlobim se, ze nepujcil, ale ja to i tak rekla majiteli a ze to tak neni, mi na duveryhodnosti nepridava. A aby to nebylo malo, mam rymicku. Nejhorsi je, ze potrebuju jen cas a na rozjezd, nez zacne chodit pravidelna mzda … jenze. Porad doufam, ze to pujde a ja to zvladnu … musim.
Prosim anonymne, jinak smazat.

  • Nahlásit
  • Citovat
6966
16.11.18 09:56

@mrav je mi to moc líto, neumím si představit tu hrůzu, když takhle blízký člověk ze dne na den nepřijde domů. To slova nemůžou popsat. Přeju tobě i dceři už jenom to dobré

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
373
16.11.18 11:26

V prubehu ctyr let mi zemreli oba rodice a moje babicka a rozesel se se mnou muz, se kterym jedinym jsem si rikala, ze to je ten, se kterym chci byt a vsechno s nim vybudovat. Je to uz par let, ale bylo to hrozne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama