Bylo toho na mě moc...

Anonymní
2.10.19 09:27

Bylo toho na mě moc...

S manželem jsme spolu už několik let a máme doma předškoláka a za pár týdnů se nám narodí druhé miminko. Když jsem před lety oznámila, že čekáme to první, tak začalo hodně krušné období. Sice ani předtím to nebylo zalité sluncem a byly nějaké problémy, ale s těhotenstvím to teprve nabralo obrátky. Jeho prvorozený syn u nás začal předvádět neuvěřitelné scény, naschvály… Bývalá manželka si samozřejmě taky přisadila kde mohla a celé těhotenství jsem byla skoro dennodenně ve stresu. Neříkám, že vše je jen vina toho dítěte, protože moc dobře vím, že si taky prošel pěknou masáží a očkováním nejen ze strany jeho mámy. Na jednu stranu mi ho je i líto. Ale co následovalo… Několik let jsem trpěla, jak škaredě se choval k našemu dítěti i k nám. Od miminka ho schválně budil, jakmile jsem uspala. Stačilo zavřít dveře od ložnice a už u nich stál a začal ječet, jen ať to malé vzbudí… A jak miminko rostlo následovalo schovávání oblíbených hraček, později následovaly sprosté nadávky a několikrát i fyzický útok atd. Nebo když si vzpomenu, jak škaredě se kolikrát choval k tátovi… Odsekával, byl sprostý a nejednou se na něj i napřáhl. Manžel už byl kolikrát v koncích, já se tu třepala vzteky… A nyní čekáme druhé miminko. Došlo na konfrontaci s jeho mámou, protože se mu to, že čekáme další miminko nelíbilo a jeho máma začala mít narážky a já jsem už prostě vyletěla. Nevím, jestli to způsobily hormony nebo co, ale už jsem vystartovala, že to jestli se mu to líbí nebo nelíbí je jeho problém a s jeho tátou budeme mít dětí tolik, kolik my uznáme za vhodné a jestli se k nám hodlá i nadále chovat tak, jak se chová posledních pár let, tak ať se pak ani jeden z nich nediví, až se dožeru tak, že ode mě dostane pár facek. Tak se urazil a asi dva měsíce k nám odmítal chodit. Pak teda, že jo, že přijde a od té doby musím říct, že je to 100 a 1. Je úplně jinačí, chová se k nám všem moc hezky a je naprosto v pohodě. Minule mi dokonce koupil čokoládu. Musím říct, že je to teď fakt moc fajn a jeho návštěvy jsou v úplně jiné atmosféře, takové pohodové. Jenže čím více se mi blíží porod, tím více si uvědomuji, že ve mě ty špatné roky zanechaly víc, než jsem si myslela. Prostě i když je to teď fajn, tak mu to nemůžu vnitřně odpustit a cítím v sobě hrozný vztek. Vrací se mi ty chvíle, kdy byl zlý a pořád si to přemítám v hlavě a vybavují se mi stále další a další věci. Prostě toho zlého bylo strašně moc na to, abych to v sobě jen tak smazala :( A k tomu pořád přemýšlím nad tím, jaký bude k tomu našemu druhému. Třeba to bude fajn, ale co když začne zase dělat to co u prvního? Co když na něj bude taky zlý a bude ubližovat jako prvnímu? Jak zareaguju? Manžel je samozřejmě moc rád, že se vše srovnalo, úplně svítí a já se mu s tímto nechci svěřovat, protože by mu to bylo moc líto a to nechci. Jenže ve mě je to tak zakousnuté, že prostě… Prostě to nechci zažívat znovu. Nechci ani, aby ho pak přivedl do porodnice. Samozřejmě mu to nezakážu, ale pokud sám neřekne, že ho tam vezme, tak já ani narození miminka do doby než budeme doma oznamovat nebudu. Když jsem přišla před lety domů s prvním a byla jsem celá bolavá po císaři, tak ho k nám manžel hned druhý den na dva dny přivedl. Očistec… Potřebovala jsem klid, odpočívat a hlavně si zvyknout na miminko doma a co myslíte? Dostalo se mi pravého opaku. Jen jsem ho slušně poprosila, ať nekřičí, že mimi spí a já si taky potřebuju odpočinout. Dvě minuty a uaaaaaa tatííííí… Teď jsem už manželovi řekla narovinu, že ať se nezlobí, ale že ho prosím, aby až mě pustí z porodnice ho sem alespoň první tři dny nebral, že tentokrát chci prostě klid. Slíbil, že jo, že si to tenkrát neuvědomil. Nevím, co teď s tím dělat… Jde jen o moje vnitřní pocity, prostě toho špatného bylo na mě tak moc, že i když je konečně všechno fajn, tak vevnitř k němu pořád cítím šílený vztek za to všechno a ano, už mám prostě v sobě vypěstovanou averzi… Na venek nedám nic znát, manžel i všichni kolem si myslí, jak je to v pohodě a manželovi by to bylo strašně líto :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

2360
2.10.19 09:32

No vidíš, dupla sis a je to OK. Teď si to jen v sobě urovnat. Nebo spíše zapomenout. Ale nedivím se ti. Že fracek žárlil je vlastně docela v pořádku. Zmínila si ale fyzické útoky. To je věc jiná. Já bych na to taky jen tak lehce nezapomenul.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4266
2.10.19 09:50

Buď ráda, že se to srovnalo. Kluk byl v dost špatném postavení, celá rodinná situace na něj musela být velkým náporem. Matka, která ho popichuje, otec, který už má jinou rodinu a nemá ho už jen pro sebe a děti, s kterými soupeří o pozornost. Nejitři staré rány, kluk byl prostě postaven do náročné situace, s kterou si neuměl poradit. Když ho teď začneš odstrkovat, dostaneš ho do dalšího stresu. Dítě se učí pracovat s emocemi, k tomu potřebuje ale stabilní prostředí a podporu a tu kluk neměl. Takže naučit se adekvátně reagovat měl ztížené. Neztěžujte mu to, byla by škoda, aby se to zase pohoršilo. Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1688
2.10.19 10:11

Musis pochopit, ze to je jen dite. Premysli jako dite. Ovsem co popisujes, dat mu trochu na zadek by nebylo od veci. Ja bych se asi neudrzela :oops: u druheho ditete bych uz tak shovivava nebyla. Uz je starsi a vi co ano nebo ne sam.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7307
2.10.19 10:19

Nějak nechápu, proč jste se nechali ničit dítětem. Vždyť se to dalo vyřešit už dávno. Ano, měl zo těžké, ale hranice potřeboval, ne mu ustupovat. To by si mohl zkusit na mě. Ta svoje děti bych sd stydela

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2.10.19 10:22

Proboha, je to dítě. Rozpad rodinného zázemí, s tatínkem hydra, která na něj kouká skrz prsty, doma matka, co na otce nadává. Do toho ještě mimino, které přeci musí milovat, protože to tak prostě ve slušné společnosti je. Napočítej do desíti, domluv se s otcem, hlavně to nepřenášej na to dítě. To má v hlavě očividně solidní brajgl, se kterým mu nikdo nepomohl, zato mu všichni vehementně házíte klacky pod nohy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
898
2.10.19 10:31
@Anonymní píše:
S manželem jsme spolu už několik let a máme doma předškoláka a za pár týdnů se nám narodí druhé miminko. Když jsem před lety oznámila, že čekáme to první, tak začalo hodně krušné období. Sice ani předtím to nebylo zalité sluncem a byly nějaké problémy, ale s těhotenstvím to teprve nabralo obrátky. Jeho prvorozený syn u nás začal předvádět neuvěřitelné scény, naschvály… Bývalá manželka si samozřejmě taky přisadila kde mohla a celé těhotenství jsem byla skoro dennodenně ve stresu. Neříkám, že vše je jen vina toho dítěte, protože moc dobře vím, že si taky prošel pěknou masáží a očkováním nejen ze strany jeho mámy. Na jednu stranu mi ho je i líto. Ale co následovalo… Několik let jsem trpěla, jak škaredě se choval k našemu dítěti i k nám. Od miminka ho schválně budil, jakmile jsem uspala. Stačilo zavřít dveře od ložnice a už u nich stál a začal ječet, jen ať to malé vzbudí… A jak miminko rostlo následovalo schovávání oblíbených hraček, později následovaly sprosté nadávky a několikrát i fyzický útok atd. Nebo když si vzpomenu, jak škaredě se kolikrát choval k tátovi… Odsekával, byl sprostý a nejednou se na něj i napřáhl. Manžel už byl kolikrát v koncích, já se tu třepala vzteky… A nyní čekáme druhé miminko. Došlo na konfrontaci s jeho mámou, protože se mu to, že čekáme další miminko nelíbilo a jeho máma začala mít narážky a já jsem už prostě vyletěla. Nevím, jestli to způsobily hormony nebo co, ale už jsem vystartovala, že to jestli se mu to líbí nebo nelíbí je jeho problém a s jeho tátou budeme mít dětí tolik, kolik my uznáme za vhodné a jestli se k nám hodlá i nadále chovat tak, jak se chová posledních pár let, tak ať se pak ani jeden z nich nediví, až se dožeru tak, že ode mě dostane pár facek. Tak se urazil a asi dva měsíce k nám odmítal chodit. Pak teda, že jo, že přijde a od té doby musím říct, že je to 100 a 1. Je úplně jinačí, chová se k nám všem moc hezky a je naprosto v pohodě. Minule mi dokonce koupil čokoládu. Musím říct, že je to teď fakt moc fajn a jeho návštěvy jsou v úplně jiné atmosféře, takové pohodové. Jenže čím více se mi blíží porod, tím více si uvědomuji, že ve mě ty špatné roky zanechaly víc, než jsem si myslela. Prostě i když je to teď fajn, tak mu to nemůžu vnitřně odpustit a cítím v sobě hrozný vztek. Vrací se mi ty chvíle, kdy byl zlý a pořád si to přemítám v hlavě a vybavují se mi stále další a další věci. Prostě toho zlého bylo strašně moc na to, abych to v sobě jen tak smazala :( A k tomu pořád přemýšlím nad tím, jaký bude k tomu našemu druhému. Třeba to bude fajn, ale co když začne zase dělat to co u prvního? Co když na něj bude taky zlý a bude ubližovat jako prvnímu? Jak zareaguju? Manžel je samozřejmě moc rád, že se vše srovnalo, úplně svítí a já se mu s tímto nechci svěřovat, protože by mu to bylo moc líto a to nechci. Jenže ve mě je to tak zakousnuté, že prostě… Prostě to nechci zažívat znovu. Nechci ani, aby ho pak přivedl do porodnice. Samozřejmě mu to nezakážu, ale pokud sám neřekne, že ho tam vezme, tak já ani narození miminka do doby než budeme doma oznamovat nebudu. Když jsem přišla před lety domů s prvním a byla jsem celá bolavá po císaři, tak ho k nám manžel hned druhý den na dva dny přivedl. Očistec… Potřebovala jsem klid, odpočívat a hlavně si zvyknout na miminko doma a co myslíte? Dostalo se mi pravého opaku. Jen jsem ho slušně poprosila, ať nekřičí, že mimi spí a já si taky potřebuju odpočinout. Dvě minuty a uaaaaaa tatííííí… Teď jsem už manželovi řekla narovinu, že ať se nezlobí, ale že ho prosím, aby až mě pustí z porodnice ho sem alespoň první tři dny nebral, že tentokrát chci prostě klid. Slíbil, že jo, že si to tenkrát neuvědomil. Nevím, co teď s tím dělat… Jde jen o moje vnitřní pocity, prostě toho špatného bylo na mě tak moc, že i když je konečně všechno fajn, tak vevnitř k němu pořád cítím šílený vztek za to všechno a ano, už mám prostě v sobě vypěstovanou averzi… Na venek nedám nic znát, manžel i všichni kolem si myslí, jak je to v pohodě a manželovi by to bylo strašně líto :(

Musela to být těžká situace, s manželem o tom mluvte, buďte k němu otevřená, zda se by hodný určitě vás podpoří

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13888
2.10.19 10:38
@hadraplanka píše:
Proboha, je to dítě. Rozpad rodinného zázemí, s tatínkem hydra, která na něj kouká skrz prsty, doma matka, co na otce nadává. Do toho ještě mimino, které přeci musí milovat, protože to tak prostě ve slušné společnosti je. Napočítej do desíti, domluv se s otcem, hlavně to nepřenášej na to dítě. To má v hlavě očividně solidní brajgl, se kterým mu nikdo nepomohl, zato mu všichni vehementně házíte klacky pod nohy.

já ti nevím, mě takto atakovat starší dítko mladší, tak taky zakročím a jasně vytýčím meze a klidně vlastnímu dítko vysvětlím, že takto tedy určitě ně. U cizího se to nesmí, protože to cizí nemusí být vychované a nemusí dodržovat základní zásady slušnosti? jj, jednou mu někdo řekne, že takto ne a už mu hází klacky pod nohy…co z dítka, kterého nikdo nevychovává a nikdo mu nemůže nic říct, protože on je hudáček z rozvedené rodiny, asi vyroste? opravdu myslíš, že mu takový přístup bude přínosnější, než když ho budou vychovávat tak, jak vychovávají vlastní, se všemi mantinely?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2360
2.10.19 10:42
@Keyllah píše: já ti nevím, mě takto atakovat starší dítko mladší, tak taky zakročím a jasně vytýčím meze a klidně vlastnímu dítko vysvětlím, že takto tedy určitě ně. U cizího se to nesmí, protože to cizí nemusí být vychované a nemusí dodržovat základní zásady slušnosti? jj, jednou mu někdo řekne, že takto ne a už mu hází klacky pod nohy…co z dítka, kterého nikdo nevychovává a nikdo mu nemůže nic říct, protože on je hudáček z rozvedené rodiny, asi vyroste? opravdu myslíš, že mu takový přístup bude přínosnější, než když ho budou vychovávat tak, jak vychovávají vlastní, se všemi mantinely?

Rozumná to paní. 8)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2.10.19 10:58

@Keyllah A proč nezakročí tatínek? Proč se od dítěte očekává, že se bude chovat a chápat jako dospělý? Já bych to dítě po prvním ataku znovu k miminku prostě nevzala. Proč ho nutí do kontaktu s novou partnerkou? Já právě vím, jaké to je, když se rodiče rozhodnou rozejít a dítě mezi nimi zůstane jako hadrový panák, kdy jediné vysvětlení je „prostě proto“. Teď zpětně vidím, že to ani jeden z nich absolutně nezvládl po výchovné stránce. Matka očkovala, otec mě tahal na obědy s novou maminkou, ze které přímo svítilo, že se přetvařuje. Mám úplné deja-vu. Naštěstí na to další dítě nedošlo a já byla beztak už dost stará, abych si podobné chování odpustila. I tak to byla katastrofa.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13888
2.10.19 11:02
@hadraplanka píše:
@Keyllah A proč nezakročí tatínek? Proč se od dítěte očekává, že se bude chovat a chápat jako dospělý? Já bych to dítě po prvním ataku znovu k miminku prostě nevzala. Proč ho nutí do kontaktu s novou partnerkou? Já právě vím, jaké to je, když se rodiče rozhodnou rozejít a dítě mezi nimi zůstane jako hadrový panák, kdy jediné vysvětlení je „prostě proto“. Teď zpětně vidím, že to ani jeden z nich absolutně nezvládl po výchovné stránce. Matka očkovala, otec mě tahal na obědy s novou maminkou, ze které přímo svítilo, že se přetvařuje. Mám úplné deja-vu. Naštěstí na to další dítě nedošlo a já byla beztak už dost stará, abych si podobné chování odpustila. I tak to byla katastrofa.

od dítka se přece neočekává, že se bude chovat jako dospělý, ale že se bude chovat slušně a pokud ne, tak jako vlastnímu dítko vysvětluju. Takže mlátit nevlastního sourozence je ok, protože on se přece nemůže chovat jako dospělý? :roll: tohle není seznamování s náhodnou přítelkyní, která se mění co dva měsíce. Tohle je manželka otce a matka jeho sourozenců, to je už o něčem jiném. Hádám, že i k příbuzným, které moc nemusíš, se chováš slušně, ne?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
898
2.10.19 11:02

@Keyllah hezky napsano ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2360
2.10.19 11:03
@hadraplanka píše: @Keyllah A proč nezakročí tatínek?

Asi je podělanej až za ušima, aby synátor nežaloval mamince a ta mu ho pak nechtěla pučovat. Klasika.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2.10.19 11:27

Kluk je koukam silene monstrum. Ty sis teda poradila a po letech ho zkrotila. Divim see ale, ze nejsi nastvana na manzela 8o on ho k vam tahal, on neresil konflikty, on ho nechal utocit na sourozence. Jestli je „pomoc“ tak snadna, tak tatka je neuveritelna backora. Toho kluka je mi líto, otec selhava, ty ho nenavidis, matka resi sama sebe.

Jeste mam pocit, ze jsi polovinu veci nenapsala a kluk se hodi jako puvodce vseho zla. Je mi z toho zle, promin

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5616
2.10.19 11:45

Uz vis, ze se dokazes zdrave nastvat a situaci resit. Das to i priste, vuci synovi, manzelovi i sousedovi. Manzel neni malej kluk, aby nesnesl trochu nepohodli. A jeho nepohodli neni dulezitejsi nez tvoje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama