Často mi na mateřské ujedou nervy a pak toho lituji

117
5.2.20 23:14

Často mi na mateřské ujedou nervy a pak toho lituji

Dobrý večer. Dnes to na mě nějak všechno padlo. Nevím, jestli je to počasím, ale poslední dobou jsem fakt protivná i sama sobě. Máme 13m syna. Zatím nechodí, jen kolem nábytku, ale prostě všude leze, všechno zkoumá, největší zábava je otevírání a zavírání šuplíků a skříněk, kramaření, vzteká se u oblékání, přebalování je totální peklo, protože nevydrží ležet, hned řve, utíká mi s holym pos*** zadkem, strašná sranda je teď tahat mě za vlasy, kousat, zlobí u jídla atd…no prostě na jednu stranu normální zdravé batole, na druhou stranu peklo pro moje nervy. Posledních pár dní mi fakt občas ujedou nervy a jen na něj řvu a řvu. Většinou teda v situaci, kdy se o něj bojím, že si přibouchne někam prsty, že někde spadne atd…tak se tím jako uklidňuju, že na něj křičím v podstatě jen ze strachu. Ale pak je mi to stejně líto a říkám si, jakou chudák vyfasoval matku. No dneska při přebalování fakt vyváděl, vyloženě zkoušel, co vydržím…a mě ujely nervy a jednu jsem mu pleskla přes zadek. Samozřejmě na mě vytřeštil oči a začal brečet. V tu chvíli bych si nafackovala. Většinou prostě zlobí a má z toho srandu. Jenže jak jsem asi poslední dobou nějaká unavená a přetažená, tak na to lumpačení nemam prostě pokaždý náladu, když třeba pospícham atd. No pak jsem to samozřejmě obrečela taky a hrozně se mu omlouvala. Přijde mi, že poslední dobou mě vytočí fakt kde co. Prosimvás máte to někdo aktuálně podobně? Že vám věčně tečou nervy? Pojďme se tu psychicky podpořit, že je to jen období a že nejsme tak strašné matky jak si někdy myslíme :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

13771
5.2.20 23:21

Prostě jsi pretažená. Ja měla tři najednou a někdy jsem prostě zalezla do špajzu, pustila nahlas hudbu a řvala, docela to očisťovalo :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5.2.20 23:24

Taky to mám (sice už mám starší děti) ale myslím, že je to normální. Musíš tohle období vydržet. Myslím ale že by jsi si měla udělat čas i na sebe aby jsi si odpočinula. Taky když zvyším hlas na děti nebo jsem jim jednu lupla jsem pak obrečela, volala kamarádce a brecela jaká jsem hrozná máma a dětem se omlouvala. Hold nejsme stroj a někdy je toho prostě už moc. Nedělej si hlavu. Ale doporučuji malého dát tatínkovi babičce na chvilku aby jsi si odpočinula prostě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5.2.20 23:24

@Joyeee ahoj, uz jsem tu dnes zminovala, mam to same. V blede modrym. Synovi je 16m a je k nezastaveni. Lita jak blazen po byte, tu se bouchne, tu spadne. Vsude strka prsty, za vsechno taha, prakticky za nim celej den jen beham. To je samy nedelej to, nesahej tam, atd. Nekdy reaguje, nekdy ne. Prebalovani - kope, taha me za vlasy, sceny jak prase, proste si tu pr.del utrit nenecha a plinu nasadit taky ne. Kdyz neco chce a nedostane, rev, obcas je rudej jak repa az se tomu smeju. Ji normalne ale tak z poloviny je to pohazeny po zemi, nipe se v tom… uz jsem z nej vycerpana presne jak pises. V noci je vzhuru tak 2-3×, vstava po seste rano. Jako dohromady se nic nedeje, on je zlatej, normalni zivy dite ale obcas uz me tak toci ze po nem houknu. Taky mam ted krizi :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3950
5.2.20 23:25

No, nekdy toho je dost… To znam, bude zase lip.

Na prebalovani mam takovy tip, ktery mi hodne pomohl. Kdyz dite utika s pokadenym zadkem, tak ho polozis na zada na zem, sednes si na zadek na zem k jeho nozickam a svyma nohama mu „prispendlis“ jeho rucicky k zemi. Tim ho udrzis na zadech, z toho se nedostane, nepodari se mu otocit na brisko a ty mas volne ruce na prebalovani.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5.2.20 23:28

Obcas me i mrzi, ze proste nevim jak na nej reagovat. Jak byt trpeliva. Nejsem trpelivej clovek. Nevim jak vysvetlovat desetkrat denne aby neco neudelal/udelal. Ikdybych nakrasne chtela dalsi dite, tak proste NE. Potrebuju to psychicky prezit 8o

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5.2.20 23:29

@Joyeee to víš, že nejsme tak hrozné. Jen jsme prostě taky jenom lidi a máme jen jedny nervy. Ono to rodičovství je celkem takové malé peklíčko. Ja jsem s dětmi opravdu ráda, celý svůj čas většinou věnuji jen jim. Dýchala bych pro ně, kdybych mohla, ale někdy mě fakt vytočí. Nedávno jsem říkala doma manželovi, že mateřství je fakt něco úžasného. Ale zaručeně tě nedokáže nic tak vytočit jako vzteklý dítě. A víš co? Obrň se, nauč se to nějak zvládat, protože bude ještě hůř. Malé dítě, malé starosti- velké dítě, velké starosti. A ono to platí. Ono je to horší :mrgreen: jedina výhoda je, že už ti to velký dítko řekne co mu chybí a schází, nemusíš hádat. Ale taky ti řekne i to co slyšet nechceš :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
117
5.2.20 23:32

@jizvíková tři najednou? No tak to smekám klobouk a jdu se studem zahrabat.

@Lucie.Kusa čas na sebe nemam skoro žádný, to se ale pokusím vyřešit, prostě ho budu víc rvát tatínkovi. Po 13 měsících si myslím, že mam už nárok.

@ocean.mama jo přesně tak, pořád někde padá, do všeho naráží, je sama modřina, teď si rozsekl obočí, protože rychleji běhá než myslí…no moje nervy. Pak si vyčítám, že jsem ho neuhlídala a on za to nemůže. Hrozný. Kolikrát už jsem taky tak zoufalá, že se taky jen směju. Obdivuju maminky dvoj a vícerčat 8o

@Limi123 díky za tip, zkusim :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
117
5.2.20 23:37

@Božská Venuše já jsem s ním samozřejmě taky ráda, miluju ho, rozdala bych se pro něj…ale občas je to fakt o nervy. Já se teda fakt jako úplně děsím období vzdoru, to nedam :mrgreen: pořád si říkám, že vlastně o nic nejde, prostě je malej, je to normální..a snažím se být trpělivá ale nejde to jak bych chtěla :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
117
5.2.20 23:41

Navíc teď bojujeme i s uspáváním, to je taky tak na hodinu po obědě a na hodinu večer. Řekla jsem si, že po roce mu budu pravidelně číst před spaním pohádky. Ale realita je taková, že matka si nahlas čte pohádku a dítě běhá po posteli, zahrabává se do peřiny, skáče po mě nebo chce skákat z postele. Takže v jedný ruce knížku, druhou rukou pacifikuju dítě. Pak se naseru, dítě dam do postýlky, kde řve a pohádka ani nejde slyšet :mrgreen: když po hodině odpadne, tak si kecnu na gauč a naleju si víno a říkám si, že to zas byl výživnej den :pocitac: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5017
5.2.20 23:41
@Limi123 píše:
No, nekdy toho je dost… To znam, bude zase lip.Na prebalovani mam takovy tip, ktery mi hodne pomohl. Kdyz dite utika s pokadenym zadkem, tak ho polozis na zada na zem, sednes si na zadek na zem k jeho nozickam a svyma nohama mu „prispendlis“ jeho rucicky k zemi. Tim ho udrzis na zadech, z toho se nedostane, nepodari se mu otocit na brisko a ty mas volne ruce na prebalovani.

To prebalovani je fajn, ale co kdyz tema nohama kope? Ja udelat to co popisujes tak mam po* celou podlahu :lol: prebaluju jen ve stoje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3950
5.2.20 23:44

@Joyeee to „prispendleni“ je tvymi chodidly na jeho rucicky.

Zni to drasticky, ale je to fakt jen znehybneni ditete, abys nemusela honit dite se spinavym zadkem po byte, usetri to spoustu nervu. U druheho jsem uz odchody pri prebalovani zrusila hned od zacatku, staci jen rict a sam si lehne na zada. Prvniho jsem snad do 2 let honila po byte, mel z toho zabavu :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3950
5.2.20 23:45
@janickaIII píše:
To prebalovani je fajn, ale co kdyz tema nohama kope? Ja udelat to co popisujes tak mam po* celou podlahu :lol: prebaluju jen ve stoje.

Hele fakt ne, dneska se mi zrovna vyjimecne vzteknul s podelanym zadkem, ruce jsem chytila jednou rukou a druhou jsem mu to utrela (vetsinou tohle nepotrebuju, je zvykly, ze pri prebalovani lezi na zadech, tohle je vyjimka).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5017
5.2.20 23:46
@Joyeee píše:
Navíc teď bojujeme i s uspáváním, to je taky tak na hodinu po obědě a na hodinu večer. Řekla jsem si, že po roce mu budu pravidelně číst před spaním pohádky. Ale realita je taková, že matka si nahlas čte pohádku a dítě běhá po posteli, zahrabává se do peřiny, skáče po mě nebo chce skákat z postele. Takže v jedný ruce knížku, druhou rukou pacifikuju dítě. Pak se naseru, dítě dam do postýlky, kde řve a pohádka ani nejde slyšet :mrgreen: když po hodině odpadne, tak si kecnu na gauč a naleju si víno a říkám si, že to zas byl výživnej den :pocitac: :mrgreen:

Hele klid to je proste realita vsednich dni. Ma to takhle kazda, ale jen nektere jsou ochotne to rict nahlas. Rodicovstvi je narocne. Jak casto chodite ven? U nas treba jedeme stylem, ze doma jsme jen na obed a na spani jinak jsme porad nekde venku jinak bych si hodila masli.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3950
5.2.20 23:48
@Joyeee píše:
Navíc teď bojujeme i s uspáváním, to je taky tak na hodinu po obědě a na hodinu večer. Řekla jsem si, že po roce mu budu pravidelně číst před spaním pohádky. Ale realita je taková, že matka si nahlas čte pohádku a dítě běhá po posteli, zahrabává se do peřiny, skáče po mě nebo chce skákat z postele. Takže v jedný ruce knížku, druhou rukou pacifikuju dítě. Pak se naseru, dítě dam do postýlky, kde řve a pohádka ani nejde slyšet :mrgreen: když po hodině odpadne, tak si kecnu na gauč a naleju si víno a říkám si, že to zas byl výživnej den :pocitac: :mrgreen:

Jo a tohle taky nebude trvat vecne. Mozna jsem mela stesti, ale kolem roka a pul obe deti zacaly chapat pojem „pockej, za chvilku prijdu, jdu na wc“. Tak jsem takhle pokazde od uspavani odesla 20× na zachod a pak jsem ten pobyt tam prodluzovala a oba uz usinaji cxa od toho roka a 3/4 uplne sami…

Ale je to na palici, to ne ze ne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama