Jestli ti řekl, že tě už nemiluje, pak je tady každá rada drahá. Lásku si nevynutíš, ani nenaočkuješ, ta buď je, nebo není. Někdy je problém v tom, že si někteří lidé často pletou lásku se zamilovaností. Láska je, když tě ten druhý podrží v každé situaci, dokáže se kvůli tobě i něčeho zříci, miluje tě i nemocnou, nenalíčenou, unavenou, nebo i občas protivnou. Pokud se někdo ze dne na den odmiluje bez zjevné příčiny, pak je to buď nevyzrálý jedinec, nebo je v tom často jiná žena.

Tak v tom už láska nebude nikdy. Ty jsi mu vrátila zásnubní prsten? Tak to máš holka s láskou už dáávno u něj útrum. Lásku už od něj nečekej.

@nostress ve 25 letech? To bude jen tou jinou ženou.
Hele nebudu rýpat, ale já vrátit chlapovi snubák, už si u něj ani neškrtnu. Slečna je hodně nevyzrálá.

Na vrácení prstýnku jsme se dohodli spolu, nebylo to jen z mé strany. To není podstatné a jiná žena v tom není, tím jsem si jistá. Spíš mi jde o to, získat ho zpět.

@ Nostress

Naprostej souhlas… V 25 prijde domu, tam uz 5 let ta sama zenska, v posteli po 5 letech uz taky asi nic novyho nevymysli…

Proste casem se zamilovanost transformuje v manzelskou lasku. Tj. clovek uz holt nemysli na to, jakym spodnim pradlem toho druhyho prekvapit, ale spis na to, co nakoupit na vikend…

Ja bych to teda v tyhle fazi nevidel tak cerne - ze neciti to co driv je normalni, ze chce zustat se zakladelkou je jasnej signal, ze ji ma rad.

Příspěvek upraven 31.01.17 v 17:45

Může to být třeba únavou z nevyspání, nebo stresu v práci, do toho malé dítě. Chtělo by to zapracovat na vašem vztahu, pokud teda bude k tomu ochota na obou stranách. Můžete si najít občas hlídání, a někam si vyjít spolu jen vy dva, nebo si udělejte doma hezký večer. A hlavně, je potřeba spolu komunikovat. Chlapům se musí všechno říci po lopatě. Možné je všechno, a nebyla bych si tak jistá tím, že nikoho nemá. Dneska není problém mít i několik virtuálních vztahů, a přitom on/ona nemusí ani vytahnout paty z domu. Trochu mě tam mate ten vrácený zásnubní prsten. Pokud by s tebou plánoval budoucnost, pak by na to nepřisoupil. Je to můj názor, můžu se samozřejmě mýlit.

Příspěvek upraven 31.01.17 v 17:45

Když jde domů z práce, těší se za mnou, v noci mě objímá. Kdyz jsme to řešili, řekla jsem že ho nechci omezovat, že mě to bude mrzet, ale že bychom mohli jít na chvíli od sebe, aby si ode mě odpočinul a promyslel to. Tak plakal, že to nechce, že kdyby mě nechal odejít, nikdy by si to neodpustil a chce se mnou strávit život, jen už ke mě necítí to co dřív. (A to jsem ho viděla plakat snad po druhé životě )

Nechci aby to vyznělo nějak ošklivě, ale jste zkrátka ještě moc mladí a tvůj přítel bohužel i nevyzrálý. Jinak by věděl, že v každém vztahu se dřív nebo později vytratí zamilovanost a nastoupí to opravdové - láska, vzájemnost a že to nebude pořád o vášni a jiskře. To mohl po pěti letech čekat. Je to trochu sobecké, kvůli dítěti, říct prostě nemiluju tě a hotovo. Měl by se ještě snažit rodinu zachránit, protože rodina jste, i když jste se nevzali. Na druhou stranu, asi nemá cenu si něco vynucovat, pokud i on necítí potřebu se k tomu nějak postavit se ctí, pak holt ať si jde svou cestou…

Jste mladí no a změnili jste se. To máš těžký. Začali jste jako odrostlí puberťáci a změnili se v rodiče. Někdo to zvládne, někdo bohužel ne.

Takže Ty ho chceš získat zpět, ale to je práce obou stran. Co dělá on? Nebo to má dané na každou pětiletku? Ta pilotní zamilovanost většinou vyprchá… Podle mého jedete ve stereotypu, zkuste vztah okořenit, ale oba, né že Ty budeš čekat na zázraky a on také nehne brvou. Máte možnost hlídání až bude syn starší o pár měsíců? Abyste mohli někam zajít, a měli jste čas i na sebe… Vztah se musí opepřovat aby to mělo grady…

Milá zakladatelko, bohužel se to často stává. Ač je to bolestivé. Vyprchá cit. Bohužel u jednoho. Naproti ostatním zde si myslím, že jsi udělala dobře, když jsi mu vrátila prstýnek. Dokázala jsi že jsi ochotná přijmout současnou situaci a zaujala jsi stanovisko. Nátlak v podobě nošení prstýnku a dožadování se svatby by tvého přítele jen odradil a pod tlakem by tě mohl přestat mít rád úplně, ztratit v tebe důvěru, úctu. Nyní jste zaujaly stanovisko přátelství, což pro dítě může být jen prospěšné, rozhodně ne na škodu. Ať už spolu zůstanete, či ne.
Držím palečky ať vše dopadne dobře, ať máš sílu udržet si vlastní úsudek, sílu pro miminko i sebe samotnou, ať se nikdy nesnížíš k ponižování sebe samé ani otce vašeho dítěte  

Myslím, že už ve vašem vztahu není taková ta bláznivá zamilovanost a že to třeba partnera mrzí. Taky vám už spadly růžové brýle a vidíte navzájem svoje nedostatky, špatné vlastnosti atd. Ale pokud se za tebou těší, obejme tě, chce s tebou být, funguje i sex, tak bych v tom neviděla zase takový problém. Dítě často přinese do vztahu velkou změnu, žena může být vyčerpaná, už se tolik třeba partnerovi nevěnuje, není vždy nalíčená a šmrncovní jako dřív. Ale zkusila bych váš vztah posunout v tom, že spolu chcete být, přestože ta bláznivá zamilovanost je pryč. Zkuste spolu hodně mluvit, občas si zajistit hlídání, někam vyjít. Zamilovanost přeroste v lásku tehdy, když člověk zůstává s tím druhým, i když je občas protivný, není mu vždy do řeči, je nemocný, unavený, nenamalovaný, v teplácích…, prostě když vím, že ten druhý je tady vždy a za všech okolností se o něj mohu opřít a on o mně, že spolu budeme snášet dobré i zlé, i ty nejvšednější nudné věci. Snažila bych se partnerovi vysvětlit, že váš vztah prochází určitou změnou a že budete na jeho rozvoji dál společně pokračovat. I v manželství bývají krize, v tom bych viděla tu výhodu spojení ve svazku manželském, že ten odchod není tak jednoduchý, že se musí oba snažit řešit problémy, pracovat na sobě, ustát těžká období a hned to nevzdávat.

@Simima píše:
Ahoj, píši z kamarádčina účtu, mám tu pár známých a nechci, aby nekdo věděl, že nám to teď doma moc neklape a anonym mi na mém ještě nejde nastavit. S chlapem jsme spolu 5 let. Máme půl ročního chlapečka. Mě je 22 a příteli 25 let. Půjdu hned k věci: pry už me zkrátka nemiluje, záleží mu na mě a chce, abychom zůstali spolu, ale už ke mě necítí to co dříve. Snaží se být hodný, fungujeme stále stejně - objetí, sex, pusy.. ale je to takové chladné, chybí v tom ten cit, nevim jak jinák to popsat. Mrzí mě to, jsme už nějakou dobu zasnoubení (nechtela jsem se vdávat těhu) a teď tohle. Domluvil jsme se, že mu zásnubní prstýnek vrátím a až jedno bude chtít, da mi ho zase zpět. Od narození syna jsem unavená, občas i dost protivná. Asi jsem k tomuto trochu přispěla a možná ho odradila, on říká že nevi kam se to vytratilo. Už necítí tu jiskru. Nechci o něj přijít, vím že lasku si nevynutím, ale nevím co udělat, aby se do mě zase zamiloval. Mám strach, že už mě nikdy tak mít rád nebude a přijdu o něj. Asi je v textů sem tam nějaká chybička, píši v rychlosti na mobilu, než se prcek vzbudí. Prosím o rady a zkušenosti jak to dát do pořádku. Děkuji

Tak teda zasnoubení brát zpátky nemusel, to mi přijde trapné gesto. Přítel musel počítat s tím, že s dítětem to bude jiné - budeš pozornost věnovat dítěti, budeš unavenější péčí o něj atd. On se nějak snaží k tobě tu lásku zase najít nebo co od tebe čeká?

No motýlky v břiše nebudete mít věčně, s půlročním dítětem tuplem ne Netlač na to, vztah prostě prochází různými fázemi, jestli se nehádáte apod., necítíte k sobě averzi, tak je to snad o. k. My třeba teď s mužem, co děti odrostly, máme, co se týče vztahu, fajn období, a nebylo to tak vždy. Být tebou, tak se v tom nešťourám, jestli jinak fungujete…