Chci dát děti k adopci, deprese v těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Asi bych vyhledala psychiatra, ta hormonalni a psychicka zatez v tehotenstvi Ti rozhazela psychiku. Jsou antidepresiva, co se daji brat i v tehotenstvi a pri kojeni, bude treba stacit brat je chvili a srovnas se…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Pochybnosti do určité míry jsou normální. Máš rozházené hormony, až
se děti narodí, tak se to určitě srovná. Neboj si říct o pomoc, když ji
budeš potřebovat. To bude dobrý, neboj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Myslim si, ze takove myslenky mas pouze pred porodem. Kdyby to nepreslo.
At se o deti stara otec a rodina, nez se das psych. do cajku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Serpentini píše:
Pochybnosti do určité míry jsou normální. Máš rozházené hormony, až se děti narodí, tak se to určitě srovná. Neboj si říct o pomoc, když ji budeš potřebovat. To bude dobrý, neboj
Aby se to nerozjelo v poporodni depresi… zacala bych na tom pracovat jeste pred porodem pripadne i pomoci leku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale opravdu se za toto stydím. Čekám dvojčátka, miminka jsou zdravá, dvě zdravé holčičky..
Mimča jsou opravdu moc chtěná, jenže co jsem zjistila, že jsem těhotná tak je najednou “nechci”. Čekala jsem jedno miminko, a od té doby co jsem zjistila dvě, jsem se z toho trochu psychicky zhroutila. Manžel je hrozně rád, chtěl děti dlouho, je zlatej, hodně pomáhá, hodně pracuje, nemám mu co vytknout i jeho rodina je super
Už máme skoro celou výbavičku na holky, jenže já z toho pořád nejsem šťastná..
Nejraději bych holčičky dala k adopci, jenže to by manžel nedovolil. Nevím co se se mnou stalo, být matkou prostě nechci
Přepadávají mě úzkostné stavy, kdy bych nejradši udělala něco, abych potratila, jindy to je lepší když jsem třeba s kamarádkou nebo v práci, ale za chvíli do ní kvůli vysokemu stadiu těhotenství nebudu moct.
Opravdu jsem ty miminka hrozně chtěla, nebi teda jedno miminko.. tak proč mám tyhle myslenky
I kdybys děti nakonec fakt nechtěla, což vážně nechápu, tak jak můžeš mluvit o adopci, když mají už teď milujícího otce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Měla jsem v těhotenství brutální psychické potíže - to, co mají některé ženy po porodu, jsem měla před. Během pár desítek hodin po porodu to odeznelo, normálně jak kdyby že mne spadla černá deka, neuvěřitelný, co ty hormony umí. Ale nemuselo to být dobré a ty nevíš, jak to bude u tebe.
Určitě najdi psychologa, jednak je zbytečné se takhle trápit a jednak nevíš, co bude po porodu, třeba tě to přejde jako mě, ale třeba ne a je dobré mít zajistenou pomoc předem a ne ji pak shánět na poslední chvíli, po porodu budeš muset fungovat.
Určitě to řeš.
(jestli to tu někdo napíše, že jsi blbá a nevdecna, tak to necti, to ti teď nepomůže, ty sis ten psychicky stav nevymyslela, že jo)
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Kelsey píše:
Myslim si, ze takove myslenky mas pouze pred porodem. Kdyby to nepreslo.
At se o deti stara otec a rodina, nez se das psych. do cajku.
Já teda da neznám nikoho s takovými myšlenkami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj, věř že po porodu se to srovná, musí 
Víš kolik lidí si přeje dětičky a mít je
nemůžou? Děti jsou dar, prosím nerouhej se a buď šťastná, protože budou
nádherný a budeš je strašně milovat. Ty stavy co teď máš asi občas někdo má,
ale věřim že zmizej. Buď v pohoďe, bez dětí je život nuda! To víš že
to bude záhul, ale každý období přejde a pak budeš šťastná, že máš
dvě krásný princezny. Kamarádce holčička zemřela ve 3měsícich. Tohle si
neumíš představit, co je to za bolest, takže se těš a buď mooooc
ráda
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Počkala bych do porodu a pak šla na terapii. Přece by ses nezbavila dětí, když byly chtěné?!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Určitě se svěř gynekologovi. Ja si naopak nemyslím, ze to porodem prejde, spis naopak. Mohl by ti zařídit vyšetření u psychiatra, ten potom třeba nějakou medikaci. Tohle neni sranda. A určitě se za to nestyď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Položím ti otázku? Raději bys dala vlastní děti k adopci, než aby sis
přiznala, že tvůj stav není normální a urychleně to začala řešit
s odborníkem? Kočko, utíkej zavčas k psychologovi, i po porodu to může
pokračovat a zbytečně si zkazíš nejkrásnější chvíle po porodu a
holkám start do života. Těhotenství je nápor na psychiku sám o sobě,
navíc vícečetné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Kockazvysocan tak on se s takovými myšlenkami nikdo moc veřejně nechlubí. Možná bychom se divili, kolik ženských je občas mívá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Kockazvysocan píše:
Já teda da neznám nikoho s takovými myšlenkami.
A to znamená co, ze neexistují? Kdo by se takovymi myšlenkami chlubil na potkani? Po porodu každej čeká superstastnou matku s hvezdickama v ocich! Vim, o cem mluvim, šestinedělí pro mě bylo peklo. Az tak jako zakladatelka jsem neuvazovala nikdy, ale bylo mi strašně, a fakt by to do mě nikdo neřek, nikomu jsem to netroubila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Kockazvysocan píše:
Já teda da neznám nikoho s takovými myšlenkami.
No, ja taky nikoho takhle nestastneho neznam.
Ale celkove je tenhle rok neskutecne negativisticky, ze se nejspis nedivim, kdyz
lide padaji do depresi. Bude hur.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Nevíte, proč se má ráno dávat dětem teplý čaj?
- Rentgen v ranném těhotenství
- Strie bez těhotenství
- Zácpa v těhotenství (čípky, magnosolv?)
- Soužití s nevlastními dětmi
- Manžel nedává mé těhotenství
- Syn 4 roky špatně mluví ve školce si sním děti nehrají
- Poporodní deprese, nespavost
Omlouvám se za anonym, ale opravdu se za toto stydím. Čekám dvojčátka, miminka jsou zdravá, dvě zdravé holčičky..
Mimča jsou opravdu moc chtěná, jenže co jsem zjistila, že jsem těhotná tak je najednou “nechci”. Čekala jsem jedno miminko, a od té doby co jsem zjistila dvě, jsem se z toho trochu psychicky zhroutila. Manžel je hrozně rád, chtěl děti dlouho, je zlatej, hodně pomáhá, hodně pracuje, nemám mu co vytknout i jeho rodina je super
Už máme skoro celou výbavičku na holky, jenže já z toho pořád nejsem šťastná..
Nejraději bych holčičky dala k adopci, jenže to by manžel nedovolil. Nevím co se se mnou stalo, být matkou prostě nechci
Přepadávají mě úzkostné stavy, kdy bych nejradši udělala něco, abych potratila, jindy to je lepší když jsem třeba s kamarádkou nebo v práci, ale za chvíli do ní kvůli vysokemu stadiu těhotenství nebudu moct.
Opravdu jsem ty miminka hrozně chtěla, nebi teda jedno miminko.. tak proč mám tyhle myslenky