Chci dítě, ale zároveň mám strach, jaké to bude

17
1.6.13 22:29

Chci dítě, ale zároveň mám strach jaké to bude..

Ahoj, nevěděla jsem do jaké kategorie téma zařadit, tak ho dávám sem. Potřebuju nějak asi nějak uklidnit, přečíst si vaše příběhy a tak..

Je mi 24, přítel je o rok starší. Poslední dobou (asi půl roku) začínám pociťovat touhu po dítěti. Je to čím dál silnější, už několik měsíců pročítám celé emimino, čtu si ty negativní i pozitivní věci týkající se mateřství. A čím dál víc se na to cítím. Mám malého synovce, kterého s přítelem poměrně často od miminka hlídáme a oba ho zbožňujem. Přítel má moc rád děti. Vypadá to, že tak za rok bychom tomu mohli začít dát volný průběh. Moje nejlepší kamarádka je zrovna těhotná. Když mi to oznámila, tak mě to úplně dojalo a záviděla jsem jí (samozřejmě v dobrém) záviděla. Všechno okolo dětí si pořád pročítám, už mám pomalu jasno i jaký chci kočárek 8o :mrgreen: já vím, jsem trochu blázen :nevim:

Přes to všechno mám ale strach, jaké to je být máma. Všechny ty potíže v těhotenství, porod, že hodně přiberu (vím že se tělo změní, ale mám strach že změna bude obrovská), že pak nebudu moct zhubnout, budu si připadat hnusná, budu mít svěšená prsa, že o mě partner nebude stát a nebudu se mu líbit, tam dole to už nikdy nebudu mít jako dřív. Bojím se že toho na mě bude moc, nevyspím se, partner mi nebude pomáhat (i když myslím že zrovna on bude pomáhat dost), zkrachuje nám vztah. Všechno tohle mě děsí, ale ta touha je měsíc od měsíce větší, třeba časem bude tak velká, že ty strachy zastíní. Na druhou stranu mám strach, že budu stará máma a že si můžu nakrásně říct, že se za rok začneme snažit, ale může třeba dost času trvat, než se zadaří.

Možná jsou to hloupé dotazy. Ale napište mi tu vaše zkušenosti. Jak jste dospěli k tomu rozhodnutí si dítě pořídit? V kolika letech to bylo? Byl to u vás šílený frmol, když se prcek narodil? Nebyly jste z toho někdy nešťastné? Je to mateřství opravdu tak krásné, jak se říká? Nelitovaly jste někdy že jste s tím nepočkaly?

Moc mi pomůže si to tady přečíst :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6099
1.6.13 22:36

Úplně si připadám, jako bych tento příspěvek psala já :P :P já taky toužím po dítěti, už strašně dlouho, myslím tak 3 roky, stále jsem si předčítala různé časopisy (mám asi 20 Betynek :oops: ) na netu jsem seděla pořád a propůjčovala si nějaké knížky i z knihovny, mě naplňovalo aspoň to, o otm číst, byla jsem fakt přehlcení informacemi, ale stále jsem se cítila nepřipravená, ale miminko jsem opravdu chtěla, začali jsme se snažiz až po svatbě, tedy minulý rok, ale bohužel se zatím nedaří, mě to dost vyšťavuje, ale věřím, že se jednou určitě zadaří, taky mám strach, hrozný strach, mateřství je asi náročné období, ale určitě krásné a i když holka po porodu není dokonalá, tak myslím, žeje to poslední, na co myslí, ten malý uzliček ti jistě vše vybnahradí…přeji hodně štěstí a brzké snažení a snad rychlejší objevení // než u nás :*

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9192
1.6.13 22:36

Kdyby takhle přemýšlela každá, tak nikdo děti nemá :P ale chápu, jak to myslíš. My po zralé úvaze čekáme první ve 28letech, ale touha byla dřív. Taky mě každý strašil, jak to nepůjde hned, zadařilo se na první pokus.

Jak potom přiberu - sice 14kg, ale nevypadám zatím ještě jako velryba.
Jak se nevyspím - stejně spát nemůžu. Vlastně mi nikdo nikdy neřekl žádná pozitiva, ale tuším je, ikdyž to frmol asi bude.

Nemyslím si, že bych toho někdy litovala a taky si ale myslím, že úplně připravený není nikdo nikdy, takže jestli se na tom dohodnete, směle do toho. Kdyby u nás byla situace příznivější dřív, tak máme mimčo dřív, ale na druhou stranu teď je to taky dobrý čas. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23016
1.6.13 22:37

Ahoj, budeš přemýšlet nad 100 věcma a během těhotenství a po porodu se vyrojí dalších 100 a ty před tím tě ani nenapadnou ;) :mrgreen: Já nad tím nepřemýšlela, prostě jsme miminko chtěli a bylo… Šestinedělí byl záhul - malá hodně brečela, já taky - hormony :mrgreen: teď se tomu směju :mrgreen: (nedostatek spánku mi vůbec nevadil a nevadí)
Je to závazek na celý život a je to krásné, moc nad tím nepřemýšlej a jdi do toho :) My máme 19 měsíční holčičku, za 2 týdny se nám narodí druhé a už teď vím, že v tom budu zase trošku „plavat“… dítko bude jiné, budou už dvě, takže nová situace… ale těším se moc.
Na to není univerzální návod, to si musíš prožít :) Tak hodně štěstí :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31692
1.6.13 22:38

Já chtěla mimino už od 18 minimálně, to nebyla vhodná doba, ve 22 jsem se dočkala, strach jsem samozřejmě maličko měla, ale těšení se převládalo…a zjistila jsem, že být máma je super :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Jemys
1.6.13 22:39

Ahoj, tak myslím, že takový pocity má snad každá. Nebo já to přesně takhle prožívala. Rozhodli jsme se s partnerem, že vysadím antikoncepci, mimčo jsem chtěla, těšila se na něj, ale vidět na testu dvě čárky byl stejně trochu šok. Vlastně celý těhotenství jsem plašila, že nebudu vědět, co s dítětem dělat, že to nezvládnu, že mu nějak ublížím, že se nebudu umět postarat… a nakonec se potvrdilo to, co mi do hlavy hustily všechny kamarádky - že to prostě přijde samo, že Ti péče o dítě přijde naprosto přirozená. A ano, stojí to za to, být mámou je nádherná věc. Ano, je to náročné, je to silná zkouška vztahu, páč život je najednou úplně naruby a priority úplně jinde, ale za sebe musím říct, že moje dítě je to nejlepší, co jsem v životě udělala.

  • Citovat
  • Nahlásit
23016
1.6.13 22:39

A ťuk ťuk, nechci nic zakřiknout, ale kdyby se vám nedařilo, tak budeš jenom kroutit hlavou nad tím, jakou diskuzi si založila… protože to početí je základ. Tak hlavně přeji, ať to jde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26636
1.6.13 22:40

Je mi 32, jsem podruhe vdana (tentokrat stastne), dite planovane, vse super, tehotna bez komlikaci a stejne mam z toho porad desnou hruzu jaky to bude.. Clovek asi nemuze byt pripraveny nikdy… Nas to ceka z adva mesice a nejak si to asi oba stale nepripoustime.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12505
1.6.13 22:41

Ahoj je to fráze, ale ty děti za to stojí :hug: :hug: :hug: Za všechno na světě.
:srdce:
Dítě jsem chtěla, prostě protože jsem chtěla :srdce: A našla jsem si užasného chlapa.
Malý se narodil když mi bylo 24let.
Frmol to nebyl, nudila sem se.
Ovšem ted když malý chodí je to frmol :D A jakej.
Nikdy jsme nebyla kvuli svému děcku neštasntná, jenom když byl nemocný a nebo když si pořádně nabačil.
Od jeho narození jsem nebyla štastnější.
To, že jsem se stala mámou a mám Davídka je pro mne to nejkrásnější na světě.
Je to něco tak nádherného, ten pocit.
Nemůžu najít slova.
Ten pocit, že už nikdy nebudu sama, že jsem tu pro něj, že miluji někoho víc něž sem si kdy dokázala představit, že jsem silná.
Trpělivá.
No ted mi přišel chlap a já sem zapoměla co sem chtěla napsat. :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24073
1.6.13 22:41

Podle mého názoru záleží hodně na přístupu. Sama jsem se nikdy nezabývala tím, jestli budu mít svěšená prsa, jestli přiberu nebo jestli se v noci nevyspím. Bylo my to šumák. Chtěli jsme děti - a ať mi bylo 20, 25 nebo 36, a já věděla, co obnáší rodit a pečovat o miminko, nemyslela jsem na nic než na to, jak se těším. Narodily se nám tři krásné dcery, o které bylo radost pečovat, a necítila jsem nikdy, že bych byla vyřízená z mateřství - naopak. Takže - pokud budeš dopředu vytvářet katastrofické scénáře, pravděpodobně se ti naplní. Nebo necháš věci plynout, podřídíš se svým instinktům a bude ti fain.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31600
1.6.13 22:41

Kolik mi bylo, nějakých skoro 25, když jsem jednou v tv viděla dokument o porodu dle Leboyera. Hrozně mě to nadchlo :lol: Našla jsem emimino, sjížděla deníčky, diskuze, tenkrát tu ještě nebylo všechno hned zamčené, takže jsem tehdy sledovala aktuální únorovou diskuzi, o čem se holky baví, jak jedna po druhé rodí, hrozně mě překvapovalo, že se vlastně po porodu nezměnily, no nevím, co jsem čekala :mrgreen: Pak jsem trochu šmírovala březen, ale plán začínal být jasný, chtěla jsem to zažít na vlastní kůži. Sekla jsem se školou, která mi stejně nešla, našla jsem si rychle práci, abych měla nárok na mateřskou a ještě ve zkušebce otěhotněla :jazyk:

Matýsek byl miminko pro začátečníky, takže jedl, spal, žádný vyčerpání se nekonalo.Za Frmol bych označila až současnost, děti ve věku 4r, 2r a 7m je už trošku zápřah :andel:
Vlastně si to poslední miminko užívám ze všech nejvíc, nejvíc se rozplývám, jaký je to malinkatý, bezbranný tvoreček, který potřebuje maminku.

Samozřejmě, že mě napadne, že v mém věku jsou ženské, které ještě děti vůbec nemají, že choděj do práce, po mejdanech, utrácí za hadříky, ale říkám si, že jednou v budoucnu ještě budu na tyhle věci poměrně mladá a kluci už budou samostatní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
softvelvet
1.6.13 22:46

Tak tělo se změní, ale to není takova tragédie. Já mám všude strie, jizvy a svesena prsa taky. Nejhorší je teda břicho, ale co se dá dělat. Dítětem se změní život, všechno se točí kolem prcka, ale jestli bude miminko zdravé, tak je vyhráno. Je to zabiracka, ale pokud partner bude pomáhat, tak je to super. V tom vidím určitě velký plus. A hlavně na vše si zvyknes, protože budeš muset a pak budeš určitě šťastná. Není nic hezčího než ten drobeček, který šel teprve teď spát. Grr

  • Citovat
  • Nahlásit
25231
1.6.13 22:47

Já myslím, že nikdo ti přesně neřekne co tě čeká, protože každý dítě je jiný, ale pokaždý ti to otočí život naruby. Je to krásný a náročný zároveň. Já měla zlatý mimino, mám zlatý dítě a přesto jsou dny, kdy bych s tím nejradši sekla. Důležitý je, jestli se na to s přítelem cítíte oba.
Ztloustnout můžeš i bez těhotenství, vztah ti může krachnout tak jak tak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22509
1.6.13 22:48

No, já k rozhodnutí pořídit si dítě nedospěla :mrgreen: prostě se stalo - naprosto nečekaně a neplánovaně. bylo mi 21. Ale ani jeden s manželem nelitujeme, že jsme si malou nechali(i když nad potratem jsme neuvažovali ani jeden, ale okolí zrazovalo). spíš jsme oba rádi, že se to vyřešilo za nás. Před půl rokem jsme zvažovali, zda si pořídi druhé - nakonec jsme se do toho vrhli a druhé už je na cestě :srdce:
Po porodu to frmol byl, ale nic hroznýho, ted ve 2.5letech malé je to daleko daleko horší :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:
Manželství i vztah s mužem se naprosto změnil po porodu - přišla krize, trvala 18měsíců, bylo to hodně i mnou - nervozita, nikdo nám nehlídal, takže jsem byla jen a jen s malou. Pak jsem začala jezdit na koně, zapojila jsem do péče o malou i manžela(do té doby nepomáhal)… Nakonec jsme to ustáli, řekla bych, že nás to více semklo a i manžel víc pomáhá, zjistil, že dítě není jen tak. Takže za mě radím zapojit chlapa hned od začátku a najít si i čas na oddych ;) Po porodu plánuju dodržet šestinedělí a zase začít jezdit, nechci to nechat zajít tak daleko jako poprvé ;)
Jinak i já jsem se změnila, přibrala jsem, dolů to sice šlo, ale zase jsem nabrala braním HA :nevim: Ale to se dá řešit, hodně jsem se změnila i po psychické stránce, jsem vážnější, zodpovědnější, samostatnější, neřeším kraviny… Celkově bych qale řekla, že jsem se změnila k lepšímu 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
955
1.6.13 22:48

Já jsem tyhle pocity nikdy nezažila a až po 30 jsem si řekla, že je teda už nejvyšší čas, rozhodnutí z rozumu. Během těhotenství jsem se začala hrozně těšit a teprve na emiminu získávat informace. Říkala jsem si, že to zvládli jiné, tak to musím zvládnout taky. První týdny jsou náročné, ale člověk funguje tak trochu na autopilota. Horší to bude s výchovou a důsledností, toho se bojím já. Pokud se cítíte oba, že dítě chcete, tak proč ne. Jen si buďte jistí, že nemáte ten pocit, že jste si neužili nebo něco nestihli (nemyslím flámy, ale třeba cestování nebo školu).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat