Chci se vrátit k bývalému partnerovi

Napsat příspěvek
178
3.3.17 06:45

Ve třiceti uz by mohl mít rozum, ať si trhne.. A vy jste jeste mlaďounká, co se nervovat a žárlit.. V mladi jsem taky hned žárlila a stresovala se, později me to přešlo.. Rozhodne bych se nevnucovala s nim to lepsi nebude.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26531
3.3.17 07:13
@tami3 píše:
Poslední týdny se pak taky stávalo, že na mě i dost často zvyšoval hlas a někdy i křičel a to kvůli naprostým hloupostem, jako by chtěl vyvolat hádku. Nevím ani, čím se to stalo. Já v té době měla velké psychické problémy, často jsem brečela, nemohla jsem spát atd. Zmínila jsem se mu o tom. Neřekla jsem mu přímo, že mám deprese, ale že si uvědomuji, že jsem přecitlivělá a že to se mnou teď nebude lehké, když mě rozbrečí pomalu každé slovo, co řekne.

Nema zajem, pravdepodobne ho nemel uz nejakou dobu. Je fajn, ze pojmenujes svoje chyby, ale je zbytecne pojmenovavat ty jeho, to by musel on. Podle mne to nema cenu a jestli si chces udrzet trochu dustojnost, tak mu nepis.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4186
3.3.17 07:37

Pokud on o tebe nezabojoval, tak bych se neponižovala, evidentně to z jeho strany nebylo tak žhavé.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2980
3.3.17 08:07
@tami3 píše:
Ahoj, zajímaly by mě vaše názory, ohledně návratu do vztahu. S přítelem jsme spolu byli teprve 7 měsíců, mě je 21, jemu bude 30. Za tu dobu jsme spolu hrozně moc zažili, co se týče společných zážitků, neustále jsme spolu někam chodili, něco podnikali, různé výlety apod. já to v minulém vztahu vůbec neměla, takže jsem za tohoto partnera byla moc vděčná. Jsme teď od sebe asi týden dá se říci. Moc ho miluji, je to úžasný člověk i když mě někdy pěkně rozčiloval. V čem byl problém… já dělám krátký/dlouhý týden, což to on jenom ranní a víkendy má volné. Takže vždy, když já jsem byla v práci, tak on chodil někam pařit, různě se bavit s kamarády, které znám i právě, které neznám. Kritická situace, kdy jsem to už nevydržela nastala ve chvíli, kdy byl den Vodění medvěda (sobota) přítel už byl v pátek v hospodě s kamarády a přišel asi okolo 12 domů a hned ráno začal zase pít a až do večera, během toho mi posílal fotky a psal mi, jak se moc dobře baví (což mi přišlo jako provokace), ze začátku jsem to brala dobře, pak ale nastala chvíle, kdy si přidal dvě slečny na facebook. Prostě dvě naprosto cizí holky, které pak pozval i k sobě na byt spolu s dalšími cizími lidmi (nakonec údajně nikdo nedorazil), což mi přišlo už prostě příliš. Jak by se tvářil on, kdybych já někde pařila a přivedla si domů úplně cizí chlapy. Napsala jsem mu, že si přijedu pro věci… no a on nakonec souhlasil, že prý jsme každý rozdílný… on má rád prý společnost, což to já jsem usedlejší. To ale není pravda, já se taky moc ráda bavím, ale mám hranice. Co je moc je moc, aby si k sobě domů vodil cizí holky. Dopadlo to tak, že mi přivezl mé věci z jeho bytu. Oba bydlíme ve svém bytě. Moc mi chybí a uvědomila jsem si, že jsem nejspíš udělala chybu v tom, jak moc jsem žárlila a u něj byla chyba, že on opravdu neví, kde jsou hranice. Chtěla bych mu napsat, ale mám strach, že budu odmítnuta, že on už to nebude chtít vrátit. Čekala jsem, že bude bojovat, že se nebude chtít rozejít, dost mě překvapilo, že mi dovezl ty věci, ale když mi je nesl, vypadal dost smutně a při odchodu mi dal ještě pusu na tvář a z dálky se na mě ještě podíval. Poslední týdny opravdu moc pěkné nebyly, choval se odtažitě, i zprávy na dobrou noc byly takové chladné. Vím, určitě mi řeknete, že jsme spolu nebyli moc dlouho a že mám zkusit hledat jinde. Jenže mi přijde, že z jeho strany bylo i málo komunikace… vždy když jsem jen sebemíň žárlila, tak ho to hrozně rozzuřilo. Chtěla bych změnit především sebe. Vím, že tohle neví nikdo, ale myslíte, že by se chtěl ještě vrátit? Mám pocit, že mám na chlapy celkem smůlu a že dělám něco špatně především já, musím zapracovat na tom, abych si věřila a nežárlila zbytečně. Vím, že jsem přišla o hodně, že mi bude chybět to, jak se ke mně choval, jak jsem spolu výletovali, byl takový aktivní, pořád chtěl něco dělat, nebyla s ním nikdy nuda a to mi bude chybět. Byl taky moc chytrý, byl i vtipný a moc mě přitahoval, v sexu jsme si také rozuměli, alespoň mám ten pocit. Často mi říkal, jak jsem krásná. Čekala jsem, že on bude ten, který se bude chtít vrátit. V neděli mi přivezl věci do práce, napsala jsem mu pak v úterý a pozvala ho na mé narozeniny, které budu mít tuto neděli, ale slavit je budu v pátek, tak mi tak nějak přišlo hloupé, ho nepozvat. Poděkoval, ale napsal, že neví, zda je vhodné, aby přišel. Tak jsem mu řekla, ať mi dá když tak vědět, jak se rozhodl. No zatím ještě nenapsal a oslava je zítra, tak nevím no. Přitom jsem předminulý víkend byli spolu ještě v aquaparku a na motokárách a bylo nám spolu dobře. I když jsem byla u něj, tak se chtěl tulit atd. Myslíte, že by se chtěl ještě vrátit? :/ možná čeká, že dolezu já. Mi se teda nelíbí, že to mám dělat já (bojovat by měl chlap), ale jsem ochotná to zkusit.

Nepřipadá mi, že by měl zázájem o vážný vztah. Spíše si chce užívat a dělat co chce o zádné vázání nestojí..Ty akorát nechceš být sama..Kdyby o tebe stál, tak by se choval rozhodně jinak.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14653
3.3.17 09:33

Ve svém věku si můžeš najít partnera, který bude stát o tebe, a bude chtít trávit čas s tebou, a ne pořád někde trajdat, vodit si cizí ženy do bytu, když ty jsi v práci a pod. Vidíš sama, jak ochotně se s tebou rozešel, a věci ti přivezl v neděli, dokonce až do práce, jako když by to nepočkalo, až budeš mít volno, skoro jako by se bál, že si to s tím stěhováním rozmyslíš. Další velkou chybu u tebe vidím v tom, že jsi mu v zápětí psala, a zvala ho na svoje narozeniny.Ty jsi prostě očekávala, že on zareaguje úplně opačně, protože to byl z tvé strany jenom takový truc, a myslela jsi si, že on tě začne na kolenou prosit, ať neodcházíš, a že bude slibovat hory-doly, a jak se polepší. Očekávání jsou ve vztahu cesta do pekla. Znám spousty žen, které třeba dvacet let očekávají, a brečí do polštáře, místo toho, aby svému partnerovi řekly na rovinu, co jim vadí, nebo čím je zraňuje. Ber to jako nový začátek, jako výzvu.
Buď sama sebou, a nikdy se chlapovi nevnucuj. Pokud bude o tebe opravdu nějaký stát, tak to poznáš. ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23392
3.3.17 10:27

Ty ses rozesla a ted jsi vlastne zklamana, ze jeho to vubec nezasahlo. Neponizuj se jeste vic a nedolejzej, nikam ho nezvi a uz se k nemu nevracej, co jsi popsala, tak zase nijak zasny vztah to nebyl.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3.3.17 10:31

Tak ja chápu, ze se zakladatelce strašně stýská a styskat ještě bude, ale za me taky se na něj vykašlat. A az se s tím srovná, mít ho jako kamaráda… ale pouze v případě, az s tím bude srovnana. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
114
3.3.17 12:55

Vím, že je to těžké, ale vykašli se na něj ;) Zažila jsem něco podobného. V 19-ti jsme přišla studovat do Prahy a rychle se seznámila s o dost starším mužem (okolo 30). Jako mladá a celkem nezkušená holka jsem se do něho strašně rychle pobláznila, imponovalo mi, že pořád někam chodíme, zve mě na drahé večeře apod. Jenže jak rychle to začalo, tak rychle to skončilo. Nakonec z něj vypadlo, že jsem na něj moc mladá, že on se chce už vázat a to se mnou nejde (přitom jeho životní styl rozhodně neodpovídal nějaké touze po rodinné pohodě). Hodně mě to tehdy zasáhlo, chyběl mi a chtěla jsem ho zpět. Dneska jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. Povahově to byl celkem idiot a jeho řeči o rodince byly jen hloupá výmluva, protože pořád je svobodný a bezdětný a nikam se nehrne.

Nejlepší lék je se od něj úplně odprostit, vůbec se s ním nestýkej, nevyhledávej společné akce a věř, že se ten pravý objeví ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama