Chodím s těmi, které nemiluju a miluju ty, které nemůžu mít

Anonymní
20.2.20 12:40

Chodím s těmi, které nemiluju a miluju ty, které nemůžu mít

Asi název říká vše: prostě posledních pár let asi dejme tomu od 20 ti plus minus, že vždy mám "vztah " s někým koho jsem nemilovala a co hůř nebyla jsem do něj ani moc zamilovaná a zároven vždy miluju někoho, koho nemůžu mít…

Což se stává běžně, ale já navíc jsem i zamilovaná vždy do jiného..na to, že mě je 34 tak docela síla no…

Zamiluju se někoho koho nemůžu mít a ikdyž se dotyčného snažím si neidealizovat, protože vím, že ho nemůžu mít, tak stejně se mě to drží…

jako tedka…cca loni jsem se zamilovala do mladšího kamaráda…seznámili jsme se ve sportovním oddílu a máme spolu jiný „vztah“ než má většina tam… není to vyloženě hezoun, ale má fajn zevnějšek, ale máme hodně stejný názory na věci (takový ty neobecný názory, ale konkrétní, proto je vzácnost potkat někoho stejnýho), takže si rozumíme i mimo sport, občas si napíšeme, organizujeme sportovní závody a spolu…prostě jsem byla zamilovaná jak puberták.

Seznámila jsem se (taky loni )s nynějším partnerem. Je hodnej, má na něco stejný názory, má morální hodnoty, vzhled tak nějak ok, začali jsme spolu opatrně chodit.

Ze začátku fajn, tedka jsme spolu přes půl roku a začíná na mě trošku tlačit abychom se posunuli dál..společný bydlení atd.

A tady je ten problém…vždycky naivně čekám u každého vztahu, že budu zamilovaná, že prostě poznám, že je to „on“ a alepson ze začátku tam ta vášen, zamilovanost atd bude,… ale tady to vždy cítím jen k lidem co je nemůžu mít, k vlastním partnerům jsem vždy vlažná…kolegyně i kamarádky mě radí, že jsem hloupá, že tím přicházím o skvělé chlapy, že taková ta osudová láska jako z filmu je vzácná a že vždy jde většinou o vztah trošku z rozumu a že to mám zkusit a věci nehrotit…

Já to zkusím rozejdeme se, protože to není ono, jsem pak sama, otrávená atd, to mě vydrží třeba rok, samota mě začne vadit a když je třeba někdo v mém okolí o kom si myslím, že by to mohlo klapat a jsou tam sympatie, tak to zkusím…jenže vždy to dopadne stejně…

Stejně jako tedka…partner je fajn, hodnej, má práci, není to žádnej šmejd,… ale má i nějaký vlastnosti, který mě vyloženě vadí a když k tomu přidám to že není dominantní (mám ráda trošku dominantní muže jak v životě tak v sexu) tak mě v podstatě ani nepřitahuje… už někdy před vánoci chtěl vztah posunout dál-společný bydlení, já sem říkala, že není vhodná doba to řešit, tak že mě dá čas…dneska to znovu nadhodit, když zjistil že majitel bytu nechce mě dál pronajímat a chce abych se do léta vystěhovala, tak nadhodil, že je to vyloženě znamení bydlet spolu a že nemá cenu, abych šla třeba na 3 měsíce bydlet jinam, že se rovnou sestěhujeme… tak sem řekla, že uvidíme, jenže majitel chce nakonec do dubna a mě se při představě, že za 2 měsíce spolu budem nonstop svírá žaludek a dochází mě, že to udělat nechci… že mě psychicky vydeptá ta jeho nedominantnost, laxnost atd… že už takhle mám někdynervy a mít to 24/7…

Většinou to posledních 5 let dopadlo tak, že jsem vztah utla ještě před stěhováním. Kolegyně mě radí, že když to budu dělat takhle pořád, tak pořád budu dělat to stejný - tedy zamilovaná do jinýho, vztah, strach se závazků z mé strany, rozchod, samota, vztah…atd

Já myslela, že je to strach ze závazků, jenže když jsem přemýšlela, toho kamaráda (toho sportovce) bych si klido vzala, takže si spíš myslím, že mě blokuje ta zamilovanost k jinému…jenže co dělat?

Nechci současnému partnerovi ublížit a už vubec ne se stěhovat abych za 3 měsíce zase vše stěhovala zpět, protože mě psychicky zničí jeho „dilema“, zda pujdeme nakoupit do billy nebo do lidlu a takhle je to se vším a ukaždého vztahu… nechci být sama pořád, ale zase do těch do kterých se zamiluju, ti nechtějí mě, nebo mě nemůžou mít atd…
jako kdyby to bylo sem tam neřeším, ale mám to takhle s každým „vztahem“…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

571
20.2.20 12:52

A proč s nimi vůbec chodíš, když je nemiluješ? Jakože dobrá parketa? Co takhle počkat na toho pravého? Resp. jít oslovit toho kamaráda, jestli s tebou nezajde do kina např.?
To že ty někoho miluješ a on tebe ne, je normální věc, tak se otřepu a jdu hledat dál. Holt někdy je člověk delší dobu sám, než to sedne…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.2.20 13:05
@leylen píše:
A proč s nimi vůbec chodíš, když je nemiluješ? Jakože dobrá parketa? Co takhle počkat na toho pravého? Resp. jít oslovit toho kamaráda, jestli s tebou nezajde do kina např.?
To že ty někoho miluješ a on tebe ne, je normální věc, tak se otřepu a jdu hledat dál. Holt někdy je člověk delší dobu sám, než to sedne…

nechodím s někým jen abych nebyla sama to ne…ale třeba když jsem sama rok a potkám někoho, kdo je mě sympatický a ze začátku to vypadá, že by to mohlo klapat, je mi s ním dobře a on to má stejně tak jdem třeba na večeři…problém je asi to, že tam od začátku chybý ta velká jiskra a vášen…. takže jsem dlouhou dobu to měla tak, že jsem bývala sama…nějak před/po 30 tce jsem si začala s někým kdo ´mě zajímal atd… i na radu okolí, že nemužu čekat román z červené knihovny…

ten kamarád je třeba zadaný že…

  • Nahlásit
  • Citovat
406
20.2.20 13:34

Myslím, že bys neměla slušný kluky obírat o čas, když vlastně o ně stejně nestojíš. Kup si psa.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20.2.20 13:43

Edit chtěla jsem anonym. Tak nic. Nebudu tedy uvádět osobní zkušenost. Souhlasím s tvými kámoškami. Myslím, že na tu pravou osudovou lásku má štěstí jen pár lidí. Dlouhodobě vztahy jsou hlavne o kompromisech.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20.2.20 15:07

No tak já si nemyslím, že na pravou lásku má štěstí pár lidí. Do každého partnera jsem byla zamilovaná a vůbec mi nevadilo na něm cokoli (ze začátku, to je jasné), jako třeba osypky ze společně tráveného času. Nejsi do nich zamilovaná, takže já osobně bych nedovedla s někým takovým chodit. Nikdy se mi to nestalo. Takže - buď se Ti stalo, že jste se zkrátka nezamilovali vzájemně nebo, pokud je to stále se opakující se vzorec, tak je možná chyba někde uvnitř v Tobě, nějaký neustálý výběr špatných partnerů.. možná bych si šla sednout jen se vypovídat na nějakou terapii, třeba Ti něco skrytého odhalí :kytka: :*

A to si opravdu nikdy neměla oboustranně zamilovaný vztah?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
227
20.2.20 15:21

Udelej si snim dite na blbosti te prejde chut i naten dominantni sex. Prootze kdyz bude dominantni tak tu budes zase valit kydy o tom ze te neposloucha a nedava ti prostor na nazor. Staci si tu ty kecy precist kazda druha si tu stezuje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
17
20.2.20 16:26

Ahoj.Mam to dost podobně. Jen s tím rozdílem, že já žádný vztah nemám. Už 3 roky jsem bez vážného vztahu a bydlím bohužel u rodičů. Ne že by o mě chlapi nestali ale nějak to není ono. Jsem dost dominantní osobnost a vím, že pokud chlap nebude dominantnejsi než já, omrzí mě a jsem na něj nevědomky zlá. Co se týče postele, nedokážu mít chlapa co nedokáže být dominantní. To mě to baví chvíli a pak se mi uplne zhnusí. Chlapi co by mě vyhovovali a nebo k nim začnu něco cítit mě prostě nechtěj. Taky od okolí poslouchám že mi není už 15 a opravdové zamilovaní není podstatné. Že na to se už ve starším věku nehraje. Že je důležité že se chlap dokáže postarat, být kompromisní a dokážeme spolu vycházet. Já ale prostě nedokážu žít s chlapem, kterého nemiluju. Radši budu sama a čekat dokud prostě ten pravej nepřijde než se trápit s tím co mám doma a že nemůžu mít to co chci. Snad se ti podaří vyřešit tuhle situaci a najdeš to co hledáš. :) ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25.2.20 18:56

Doporučuji ti najít si vztahového kouče nebo psychoterapeuta. Je divné, že 14 let randíš a ještě nikdy jsi nebyla zamilovaná. Je divné, že všichni muži, které jsi platonicky milovala tě odmítli nebo byli zadaní. Je divné, že si s nikým nerozumíš. Prostě děláš někde chybu/y a vůbec si to neuvědomuješ. Potřebuješ nestranný pohled z venčí. Třeba lovíš furt u stejného rybníku plného kaprů a chceš tam ulovit delfína. Co tě láká na dominantních mužích, to si chceš nechat příštích 40 let jen poroučet. Myslím, že máš zkreslené představy o vztazích (a možná i o sobě - vzhled, povaha,…).

Já bych do toho sestěhování šla. Přece nepodepisuješ smlouvu s ďáblem, když to nebude klapat, tak se normálně rozejdete (zatím bych hospodařila odděleně 50% nájmu, poplatků, jídla ať nemáš pocit závazků, závislosti). Když už musíš balit krabice, tak je celkem jedno, kde je rozbalíš. Z čeho máš strach? Leze ti na nervy opravdu tvůj partner nebo si lezeš na nervy ty sama sobě? Jak už jsem psala, je to divné a rozklíčovat v čem je problém může jen profesionál.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.2.20 19:08

No, dokud si budeš plést obyčejnou slušnost se submisivitou, tak se asi nic nezmění.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama