CÍSAŘSKÝ ŘEZ - trauma a smutek po porodu.

5
26.8.21 22:20

CÍSAŘSKÝ ŘEZ - trauma a smutek po porodu.

Ahojky.

Prosím ať vím, že v tom nejsem sama. Bylo to mé první těhotenství, krom tehu cukrovky normální průběh. Vše jsem si studovala, cvičila s Aniballem, na porod jsem se tesila a byla přesvědčená, jak ho hravě zvládnu. Jenže jsem byla strašně pitomá, ve 41+4 jsem šla na vyvolání. Když bych o tom tenkrát věděla více, ještě bych jim řekla, že tři dny počkat. Noo takže po 14 hodinách brutálních kontrakcí stále otevřená jen na 3cm, takže císař.
Abych to shrnula, v tu chvíli jsem se řídila podle těch doktorů. Ale prostě…do teď se s tím nemůžu smířit. Chtěla jsem tak moc mít prirozeny porod. Proto na něj nerada vzpomínám. Je mi to strašně líto, to jak jsme s malým byli odloučení pak na celou noc :,( všude pak akorát čtu, jak je nejdůležitější to první přisání po porodu. My až další den :(
Když bych tenkrát si o tom všem zjistila více, udělala bych si porodní přání a vše mohlo být jinak! Nebo když bych ty kontrakce ještě vydržela pár hodin třeba by šel sám… Třeba nebyl připraveny vůbec… Vím že jsou mnohem horší, akutní porody…ale potřebovala jsem to že sebe dostat.
Třeba nějaká to máte podobné..jak a po jaké době jste se s porodem smířily?

Děkuji..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
34473
26.8.21 22:26
@queen011 píše:
Ahojky.

Prosím ať vím, že v tom nejsem sama. Bylo to mé první těhotenství, krom tehu cukrovky normální průběh. Vše jsem si studovala, cvičila s Aniballem, na porod jsem se tesila a byla přesvědčená, jak ho hravě zvládnu. Jenže jsem byla strašně pitomá, ve 41+4 jsem šla na vyvolání. Když bych o tom tenkrát věděla více, ještě bych jim řekla, že tři dny počkat. Noo takže po 14 hodinách brutálních kontrakcí stále otevřená jen na 3cm, takže císař.
Abych to shrnula, v tu chvíli jsem se řídila podle těch doktorů. Ale prostě…do teď se s tím nemůžu smířit. Chtěla jsem tak moc mít prirozeny porod. Proto na něj nerada vzpomínám. Je mi to strašně líto, to jak jsme s malým byli odloučení pak na celou noc :,( všude pak akorát čtu, jak je nejdůležitější to první přisání po porodu. My až další den :(
Když bych tenkrát si o tom všem zjistila více, udělala bych si porodní přání a vše mohlo být jinak! Nebo když bych ty kontrakce ještě vydržela pár hodin třeba by šel sám… Třeba nebyl připraveny vůbec… Vím že jsou mnohem horší, akutní porody…ale potřebovala jsem to že sebe dostat.
Třeba nějaká to máte podobné..jak a po jaké době jste se s porodem smířily?

Děkuji..

Měla jsem to podobně, akorát bez cvičení s Aniballem. Odloučeni jsme byli, ze začátku jsem z toho byla rozčarovaná, ale mám díky tomu zdravé dítě. A to „odloučení“ se na něm neprojevilo. Jsme jedno tělo, jedna duše :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6254
26.8.21 22:26

Na fb je skupinka císařoven, najdi jí a pobav se tam, je tam hodně žen co mají poporodní trauma.
Ja rodila akutne v 33+0 dceru jsem videla poprve po 24h za 48 jsem si ji poprve pochovala. 23 dni jsme byly v nemocnici, mesic po jejím narozeni jsem už plne kijila bez dokrmu strikackou.
Syn se narodil 39+0 planovanou sekcí (chtěla jsem jí) probehl bonding, 1. Přisátí a vozili mi ho na JIP. Bylo to jiné, řekla bych i hezčí, ale trauma z toho jak jsem rodila nemám. Fakt doporučuji tu skupinku ;). Jinak gratuluji k miminku :kytka: a nenech to v sobě hnít

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.8.21 22:29

Nic si nevyčítej. Máš miminko, jsi maminka a to je to nejdůležitější.

Já rodila dvakrát přirozeně, oba porody rizikové a s tím, co teď vím, bych mnohem raději rodila císařem, protože bych zřejmě neměla trvalé následky, které stejně skončily operací, 100% OK už nikdy nebudu.

  • Citovat
  • Nahlásit
420
26.8.21 22:31

Taky dopocuruji fb skupinu Vaginalni porod po cisari, priste to treba vyjde. Ja to mam jinak, preferuju cisare, to je zas jiny pribeh. I u druheho jsem sla dobrovolne do nej. Doktori vedi, co delaji, dopadlo to tak, jak melo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.8.21 22:31

A odloučení bylo i tak, protože i já i dcera jsme měly zdravotní potíže.

  • Citovat
  • Nahlásit
16071
26.8.21 22:31

Rodila jsem poloakutním císařem 36+4, praskla mi voda, dítě bylo KP a mělo malý váhový odhad. Takže doktor narovinu řekl, že do přirozeného porodu se mu nechce a považuje ho za riskantní. Jsem přesvědčená, že jsem se rozhodla správně, podruhé bych se rozhodla stejně. Separace neměla vliv na můj vztah s dítětem ani na kojení, nestalo se nic. Ale stejně mám pocit, že mi porod chybí, že to je něo, co jsem si měla odžít… Není to nesnesitelné, netraumazizuje mě to, ale ten pocit mám… Nepíšeš, jak dlouho po porodu máš, ale pokud to po nějaké době nepřejde, možná by stálo za to promluvit s někým nezaujatým, v koho máš důvěru - lékař, psycholog, kouč, aromaterapeut, kněz… Drž se!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.8.21 22:35
@Anonymní píše:
A odloučení bylo i tak, protože i já i dcera jsme měly zdravotní potíže.

Taky tak, rodila jsem prirozene a odlouceni jsme byli skoro tyden. Sice jsem za miminkem chodila co to slo a byla skoro porad, ale spat na stejnem pokoji neslo (jo mohla bych na zidli vedle inkubatoru, nevyhodili by mne, ale to mi zas nedovolil muj zdravotni stav).

  • Citovat
  • Nahlásit
2744
26.8.21 22:39

Ahoj, to vis, ze v tom nejsi sama. Ja tehotenstvi uplne bez problemu. 14 hodin silene bolestivych kontrakci. Potom kyslik, epidual a jeste dalsich 10 hodin trapeni. Nakonec otevrena na 7 cm a akutni cisar pro klesajici ozvy. Taky trauma a smutek. Zklamani, ze jsem to nedokazala. Vlastne to nakonec napravil az dalsi porod, kdy jsem vse mela nastudovane a promyslene a strasne chtela rodit prirozene. Nakonec druhy porod zase skoro stejny scenar jako pri prvnim porodu. Zase akutni cisar. Tim jsem to uzavrela. Nedalo se nic delat. Po druhem porodu zadne trauma. Naopak euforie po narozeni ditete. Odlouceni na jednu noc nic neni. Dulezite je, jak se budes k diteti chovat, starat se atd. cely zivot.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2043
26.8.21 22:42

Nejdůležitější první přisátí po porodu :nevim: podle mě blbost. První dítě, dcera, přirozený porod, nechtěla se přisát, vlastně vůbec ani nechtěla sát, strašný problémy a nervy s kojením. Od čtvrtého měsíce na UM.
Druhý syn, předčasně narozený, akutní sekcí. Začala jsem ho přikládat asi až po týdnu. Neviděla jsem ho první čtyři dny, odvezli ho do jiné nemocnice na neonatologii, přisál se úplně hned a od té doby hrozný prsomil :-D jsou mu dva roky a visel by mi na prsu pořád :-D :-D
Takže za mě to o tomto určitě není.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1025
26.8.21 22:46

Já to mám naopak - císaře mi neudělali a tak trochu podezírám doktory, že komplikace, které dcera měla na konci porodu a po něm, byly způsobené tím, že se na přirozený porod čekalo moc dlouho. Kdyby mě řízli, možná si dcera nemusela projít tím, čím si prošla. Ale to už nikdy nezjistíme a nemá cenu se tím užírat.

Oddělené jsme po porodu byly tři dny, kdy jsem se mohla vždycky na chvilku přijít kouknout na novorozenecké, kde automaticky dali miminu stříkačku s dudlíkem a o pár dní později láhev. O nějakém bondingu a přirozeném kojení jsem si mohla nechat jen zdát. Byla jsem ze všeho vyvalená jak puk, tak jsem se nezmohla na nic.

ALE! Teď mám (ťuk ťuk) zdravé dítě a od těch prvních dnů v porodnici jsme už pořád spolu. To je nejdůležitější. Věci nejsou vždycky takové, jaké bychom si je přáli mít, ale ve výsledku na tom kolikrát vůbec nezáleží.

Užívej si miminka teď a tady a netrap se tím, co už nejde změnit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.8.21 22:50

Já cítila takovou hořkost a smutek po prvním porodu taky, přestože jsem to doklepala přirozeně. Praskla mi voda, ale nic se nedělo, takže mi nasadili nějaká antibiotika či co, a začali vyvolávat. Nebyla jsem na sílu kontrakcí vůbec připravená, fakt jsem trpěla, ale pořád jsem jen slyšela „ještě vůbec nerodíte, to si ještě počkáte… atd.“ Ty bolesti mě tak ochromily, že jsem sice ještě neřvala a nehysterčila, ale prostě vysíleně ležela, čímž jsem ten porod vůbec neurychlila. Po 20h kontrakcí (kdy mě nechali na pokoji s paní, která den předtím porodila, takže u ní se střídaly návštěvy příbuzných a já tam polykala bolest a snažila se být potichu a v klidu) jsem teprve šla na box, kde mi udělala PA klystýr, po kterém už kontrakce byly tak silné, že jsem fakt už skoro křičela, asistentka v tu chvíli říkala, že podle monitoru tu sílu vidí, ale dole to bohužel nepostupuje a nesmím tlačit, a jestli nechci zkusit epidurál, že ozvy miminka jsou zatím v pořádku a epidurál někdy porod popožene a já si odpočinu. Souhlasila jsem, po epidurálu přišla neskutečná úleva (bolest ustoupila ze 100% tak na 10%, opravdu zázrak), a po asi hodině už konečně přišel rozkaz „tlačte“, pak už to bylo na pár kontrakcí hotovo a dítě naštěstí v pořádku. Ale moje pocity: jsem ta nejhorší fňukna a hysterka. Když jsem myslela, že už rodím, tak ve skutečnosti porod vůbec nepostupoval. Podělala jsem jim tam po tom klystýru několikrát porodní lůžko (přestože jsem předtím seděla na tom záchodě fakt asi půl hodiny a snažila se, jenže to v kombinaci se zákazem tlačení moc nešlo). Když jsem to dítě konečně vytlačila, tak mi ho dali na břicho a já si ho ani nechytla, jak jsem byla vyčerpaná.
To jen, že já sice pak to první přisání na boxu zažila, ale ten pocit, že jsem ten porod vůbec nezvládla, přišel taky, a bylo mi z toho ještě hodně měsíců dost zvláštně.
Druhý porod bez oxytocinu a ta bolest kontrakcí byla tak třetinová a jen poslední hodinu před porodem.
Sestra měla taky vyvolávaný porod, a skončil císařem kvůli špatným ozvám miminka. Její kamarádka rodila o týden dřív, a tak prý ty ozvy byly spíš dobré, ale ona vyčerpaná a skončilo to kleštěma a ona dost poraněná, šili ji asi hodinu a musela pak ještě na reoperaci a nějakou plastiku konečníku. To si myslím, že proti tomu zlatej císař.

  • Citovat
  • Nahlásit
3748
26.8.21 22:51

Já se s císařem taky smiřovala těžko, navíc porod a pobyt v porodnici neproběhl podle mých představ a bez pláče jsem se o tom nebyla schopná bavit dva roky. Časem to bude lepší, posílám objetí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
469
26.8.21 22:56
@queen011 píše:
Ahojky.

Prosím ať vím, že v tom nejsem sama. Bylo to mé první těhotenství, krom tehu cukrovky normální průběh. Vše jsem si studovala, cvičila s Aniballem, na porod jsem se tesila a byla přesvědčená, jak ho hravě zvládnu. Jenže jsem byla strašně pitomá, ve 41+4 jsem šla na vyvolání. Když bych o tom tenkrát věděla více, ještě bych jim řekla, že tři dny počkat. Noo takže po 14 hodinách brutálních kontrakcí stále otevřená jen na 3cm, takže císař.
Abych to shrnula, v tu chvíli jsem se řídila podle těch doktorů. Ale prostě…do teď se s tím nemůžu smířit. Chtěla jsem tak moc mít prirozeny porod. Proto na něj nerada vzpomínám. Je mi to strašně líto, to jak jsme s malým byli odloučení pak na celou noc :,( všude pak akorát čtu, jak je nejdůležitější to první přisání po porodu. My až další den :(
Když bych tenkrát si o tom všem zjistila více, udělala bych si porodní přání a vše mohlo být jinak! Nebo když bych ty kontrakce ještě vydržela pár hodin třeba by šel sám… Třeba nebyl připraveny vůbec… Vím že jsou mnohem horší, akutní porody…ale potřebovala jsem to že sebe dostat.
Třeba nějaká to máte podobné..jak a po jaké době jste se s porodem smířily?

Děkuji..

Promiň, ale buď ráda, že si na ten císař šla, ani přenášení není pro dítě zrovna o. k.
Chápu, že si stále něco vyčítáš, ale co mám říkat já?
Nevšímala jsem si signálu, že je vše špatně a nakonec se malý narodil ve 27tt
Taky tu psala maminka co malou přenášela, ale doktoři stále čekali až bylo pozdě a dítě umřelo ještě u ní v břiše.
Takže fakt každý to má jiné a raduj se, že jste s mimčem o. k.
Nepřemýšlej co by bylo kdyby, nemáš křišťálovou kouli, místo se zabývat tím, že by to bylo lepší, zkus si říct, třeba ne. Mě to třeba pomohlo, já měla strašně na všechno pech a jen náhodou tu nakonec s malým vůbec jsme. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4404
26.8.21 23:06

Já císaře neměla a asi bych za něj byla i raději. Porod ve mě vyvolával šílenou úzkost a strach z bolesti. Měla jsem ho na prvorodičku dost rychlý, ale vůbec na něj nevzpomínám v dobrém. Epidural ani nic jsem neměla, měla jsem šílené bolesti až jsem v slzách prosila o prasknutí vody. Řvala jsem tam jako tur bolestí. To bylo něco za co jsem se později styděla a druhý den se PA omlouvala. Dceru mi po porodu daly na břicho a já byla úplně ko, neměla jsem sílu na nic. Nakonec ji měl asi hodinu manžel, pak asi hodinu já. Vůbec se nepřisála, pak ji odvezli a já si ji vzala až po několika hodinách, kdy jsem se vyspala. Trpěla jsem ťřesem z vyčerpání a nebyla schopna se přestat třást ještě několik hodin po porodu. Žádnou velkou ztrátu krve jsem ale neměla, prostě to bylo jen z nadměrného vyčerpání a asi to souviselo i s psychikou. S dcerou jsem si našla společnou cestu až tak po půl roce, žádné mateřské city ve mě rozhodně hned nenaskočily. Takže to jak rodíš a jak to na tebe působí je hodně subjektivní vnímání toho, jak to mělo být. Jestliže tě to ale dlouhodobě vnitřně užírá, zkusila bych si s někým promluvit, nebo to dostat ze sebe ve formě psaní atp.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat