Cítím se nemožně a k ničemu jako máma
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
To že chce být na prsu je normální, lehni si do postele, vem si tam pití a jídlo a lež. Když spí, spi. Jestli máš doma manžela ať ti nosí jídlo a pití, houpe dítě aby jsi se mohla jít umýt a na záchod. Bude líp. Já mám doma dvoutýdenní a k tomu starší dítě. První dny člověk jede tak nějak na automat, únava přijde brzy a pochybnosti taky. Mě zase málo přibývá na váze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
U prvního máš tu výhodu, že můžeš zůstat celý den v posteli
s ním 
lež, koj na požádání, na úklid apod se
vykašli popřípadě manžel. Ono si to sedne neboj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nejsi nemožná, to tak prostě je. Ty první dny určitě. Zkus šátek,
tulit tělo na tělo, položit si miminko břichem na břicho, to teplo a tlak
mu pomůže se vyprdet. Porid kapičky na bříško, cvičte. Ustali se to a
bude to dobré. Chce to čas. A jestli maličké pláče, je to o to
těžší. Naše druhorozena první dva měsíce taky hodně plakala, bylo to
náročné, ale netrvalo to věčně. Hlavně se nestresuj přemýšlením,
jaká bude noc a co zas přijde, já to tak dělala taky a pořád jsem nad tím
dumala, když malá spala a tak jsem si vůbec neodpocinula. Prostě se to bude
řešit, až to nastane. Hlavu vzhůru! Jsi pro své miminko nejlepší máma,
proto si tě vybralo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Neboj se, všechno bude fajn! Pro miminko je to taky velká změna. Jak radí
holky, zalezte spolu do postele a nechte se pár dnů obsakovat. Návštěvy,
úklid a další „nezbytné povinnosti“ počkají. Klidně i pár týdnů.
Jsi skvělá máma, nakonec to, že chce být syn pořád s Tebou, je důkaz,
no ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Hlavně klid, žádný stresy, neděje se nic neobvyklého. Je na světě pár dní, všechno se srovná, neboj. Zaměř se na kojení, ono se to samo upraví, jak bude malý potřebovat, ty hlavně spi a jez, všechno ostatní počká. Až se budeš cítit, choď na procházky, ten čerstvý vzduch pomůže tobě i miminku. A neblázni u každého brečení, mimina prostě řvou, to je normální, ty musíš být v klidu, ať ti pomáhá manžel nebo třeba mamka na pár dní, jestli je to možné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, 20.11. půl hodiny po půlnoci se mi/nám narodil syn císařským řezem pro nepostupující porod. Dítě jsme chtěli, těšili se..teď tu je…první 3 dny jsem ho dostávala na kojení které nešlo, nechytil, když už tak jen s kojícím kloboučkem. Když už to šlo normálně nalila se mi prsa mlíkem a zas to nešlo bez kloboučku. První noc co jsem.mela.syna na pokoji byla katastrofa. Furt plakal, asi měl zaražené prdy. Když mu sestra pomohla se toho trochu zbavit tak spal asi 2 hodiny, další hodinu pak ještě po půlnoci a to bylo vše. Zkusili jsme dudlík, chovat, nic nezabíralo. Včera nás pustili domů, byla jsem strašně šťastná, že přibírá a dokonce i mě pustili po sekci o den dřív. Doma ale nastal horor, vše na mě padlo, mám strach co se bude dít..dnešní noc byla. o malinko lepší, zato dopoledne nářez. Od 3 malý nespal, furt plakal. Připadám si neschopně, že nejsem schopná mu pomoc od trápení a nějak ho utišit. Mám strach z dalšího. dne i noci. Na prsu chce být co hodinu a to mléko mám, takže hlady by trpět neměl. Je toho nějak moc..do toho ani nemám pocit okamžiteho náplněni láskou, Samozřejmě že ho mám ráda, moc jsme ho chtěli. Ale teď to nějak neumím dát najevo. Neumím na něj žbleptat jako ostatní, připadám si fakt nemožně…
Neboj, to bude dobrý. City přijdou a potíže se budou zmírňovat. Jsi dobrá máma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Vlez si do postele, pokud nenavaří mažel nebo jiní členové rodiny, tak si objednej jídlo nebo zaúkoluj manžela, ať dojede pro nějaké menu vhodné pro kojící a koj klidně každou hodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Si úplně normální máma s novorozencem. Na všechno se vykašli a věnuj se miminku. Časem si najdete režim a bude vše OK.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Miminka brečí, je to úplně normální, nemají režim takže brečí
kdykoli, proto se rid miminkem, spi když spí ono, cca po 6 ti neděli už by
mohlo začít vnímat že v noci se spí, jinak do té doby to nemá cenu
řešit. Některé miminka probreci ty 1.tri měsíce (hlavně kluci teda kvůli
bolení briska) a pak se to zacne lepšit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Podle mě úplně normální stav - takhle jsem to měla i já, par
měsíců to trvalo no… Kdybych býka s prvním rozumnější - trvalo by to
kratší dobu. Zkus najít něco, co malyho uklidní - určitě to není jenom
prso. Někoho uklidňuje hladit mezi oči, jemně a usne u toho, někoho
ponosit vertikálně a jemně poplacavat po zadečku, obzvlášť, když jsou to
prdiky. Mladší teď prdiky trápí hodně a provozujeme vykakavani nad
umyvadlem po každém kojení a hodně ji to pomáhá - pak spinka o hodně
klidneji. Matka jsi dobra a rozhodne nejsi jediná, kdo to takhle prožívá.
Proste porodem to nekončí - tím všechno jen začíná, ale lepší to
určitě bude
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tohle všechny dobře známe miminko se teď narodilo, musí si zvyknout na
nové prostredí, dozrát centrální nervový systém atd. Proto pláče.
Pomůže mu tvoje blízkost, kojení na požádáni, kapky na prdiky. Přejde
to, neboj. Velké zamilovaní taky přijde. Miminko tě právě učí to
nejdůležitější - trpělivosti tak se drž a držím palce, ať je
brzy lip!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Jak si to mám vysvětlit?nikdo nepřišel
- Co mám brát při pozitivním testu covid
- Jsem prvorodička a mám velký strach z porodu
- Mám na to být zdravotní sestra?
- Opravdu jsem byla při porodu tak nemožná?
- Mám dát dceři spoření?
- Je to covid? Mam se objednat na testy?
Ahoj holky, 20.11. půl hodiny po půlnoci se mi/nám narodil syn císařským řezem pro nepostupující porod. Dítě jsme chtěli, těšili se..teď tu je…první 3 dny jsem ho dostávala na kojení které nešlo, nechytil, když už tak jen s kojícím kloboučkem. Když už to šlo normálně nalila se mi prsa mlíkem a zas to nešlo bez kloboučku. První noc co jsem.mela.syna na pokoji byla katastrofa. Furt plakal, asi měl zaražené prdy. Když mu sestra pomohla se toho trochu zbavit tak spal asi 2 hodiny, další hodinu pak ještě po půlnoci a to bylo vše. Zkusili jsme dudlík, chovat, nic nezabíralo. Včera nás pustili domů, byla jsem strašně šťastná, že přibírá a dokonce i mě pustili po sekci o den dřív. Doma ale nastal horor, vše na mě padlo, mám strach co se bude dít..dnešní noc byla. o malinko lepší, zato dopoledne nářez. Od 3 malý nespal, furt plakal. Připadám si neschopně, že nejsem schopná mu pomoc od trápení a nějak ho utišit. Mám strach z dalšího. dne i noci. Na prsu chce být co hodinu a to mléko mám, takže hlady by trpět neměl. Je toho nějak moc..do toho ani nemám pocit okamžiteho náplněni láskou, Samozřejmě že ho mám ráda, moc jsme ho chtěli. Ale teď to nějak neumím dát najevo. Neumím na něj žbleptat jako ostatní, připadám si fakt nemožně…