Cítím že žiji jenom na půl a nevím co s tím

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.10.14 14:22
Cítím že žiji jenom na půl a nevím co s tím

Dobrý den, je tu někdo kdo trpí podobnými pocity? Nejsem ve svém životě štastná, topím se v depresích. Nemohu se radovat z ničeho. Pořád v sobě cítím takový zvlášní pocit, který mě říká, že na tomto světě jsem jenom na půl. Jakoby jedna moje polovina chodila po tomhle pozemském světě a ta druhá byla někde jinde, na jiné galaxii. Cítím to tak že jsem tady jenom vypůjčená, ve skutečnosti mě to táhne úplně někam jinam. Jakoby můj život byl omyl..

Reakce:
martina.se
Hvězda diskuse 56918 příspěvků 05.10.14 14:26

Navštívila bych psychiatra - a nemyslim to jako urážku.. ale když máš pocit, že Ti něco chybí, třeba Ti pomůže to najít :think:

kaja00
Extra třída :D 13532 příspěvků 05.10.14 14:26

A co delas ve volnem case? Mas nejake konicky? Sportujes? Chodis ven s kamaradkami? S pritelem/manzelem neco podnikate? :kytka:

jenny.fields
Nadpozemská drbna 26119 příspěvků 05.10.14 14:28

Prvni vec, co bych doporucila, je s nekym si o tom promluvit. Nemusi to byt odbornik. Staci nekdo, kdo umi poslouchat. Pak bych hlddala momenty, byt mohou byt ridke, kdy mas pocit, ze zijes. To bych rozvijela. Zamerila bych se na to, co chces zmenit a presne to definovala.

Bábrdl
Generální žvanilka 22808 příspěvků 05.10.14 14:28

Kolik ti je? Třeba v pubertě a rane dospělosti jsou takove pocity uplne normální, to je dane hormonální nerovnovahou.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.10.14 14:34

Myslím si že u mě to mělo počátek již před narozením. Můj otec mě nechtěl, mamka celé těhotenství probrečela. A od raného věku se cítím měněcenná a ani v dospělosti nejsem štastná.

cher
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.10.14 14:42
@Anonymní píše:
Myslím si že u mě to mělo počátek již před narozením. Můj otec mě nechtěl, mamka celé těhotenství probrečela. A od raného věku se cítím měněcenná a ani v dospělosti nejsem štastná.

Zkusila bych kineziologii nebo rodinné konstelace. To, že jsi tady, má nějaký důvod, každý má na tomto světě svou roli, i ty, jenom ji najít :srdce:

Apaji
Kelišová 5474 příspěvků 05.10.14 14:44

Měla jsem problém. Řešila jsem to s psychiatričkou. Byl to hodně niterný problém, myslela jsem, že na to psychiatr není. Samozřejmě, že mi napsala léky, ale ty jsem nebrala. Nicméně mi doporučila skvělou psychoterapeutku, a protože jsem měla od ní doporučenku, měla jsem psychoterapii zdarma. A tohle mi neskutečně pomohlo. Chodila jsem k ní více než rok (návštěvy pak byly méně časté)…Ale sedly jsme si, někdy se může stát, že psychoterapeut nesedne a hledá se dál. Pokládala mi ty správné otázky, věděla, co jsem četla, a co znám, i jaký je můj životní názor a podle toho se mi přizpůsobila. Psychiatrička mě také skvěle odhadla, že mi doporučila zrovna tuhle zkušenou psycholožku. Najednou jsem měla pocit, že stojím na dvou nohách, nevím, jestli to píšu srozumitelně. Hodně dlouho jako kdybych se potácela na jedné noze a byla jsem neskutečně vyčerpaná z toho, jak jsem neustále vyrovnávala a hledala rovnováhu. Teď už zase stojím. Pokud jsi z MS kraje, napiš SZ, pošlu ti kontakt, protože tahle žena mě vytáhla ze sklepa, ale totálně a doslova. A zvládla jsem to i bez těch prášků. Co se mi stalo a jak jsem se dostala do sklepa, je opravdu spíše na SZ, tady to ventilovat nechci.

AniNevim
Neúnavná pisatelka 16985 příspěvků 05.10.14 14:50
@Anonymní píše:
Myslím si že u mě to mělo počátek již před narozením. Můj otec mě nechtěl, mamka celé těhotenství probrečela. A od raného věku se cítím měněcenná a ani v dospělosti nejsem štastná.

myslis, ze by ses citila stejne, kdybys to nevedela? :think:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.10.14 14:58

Pocházím z rozvrácené rodiny a vždy jsem velmi trpěla tím že můj otec odkopl jako hadrovou panu. Od té doby těžko hledám smysl života. Cítím že ho teprve musím najít..

Apaji
Kelišová 5474 příspěvků 05.10.14 15:09
@Anonymní píše:
Pocházím z rozvrácené rodiny a vždy jsem velmi trpěla tím že můj otec odkopl jako hadrovou panu. Od té doby těžko hledám smysl života. Cítím že ho teprve musím najít..

Já také pocházím z rozvrácené rodiny, i můj manžel. Nefunguje v našich rodinách jediný vztah (našla jsem si cestu k mamce a děda, kterého jsem milovala, už zemřel). Mrkni na můj profil. Není vše ztraceno. I když s rodinnými traumaty jsem se vypořádávala léta. Zavřít (ale až po vnitřním vyřešení - důležité. Já totiž na vše „lepila černou pásku“ a nestíhala jsem dolepovat jak se to rychle trhalo a pořád na mě vypadávalo) mi to pomohla až má psychoterapeutka. Spoustu věcí jsem si uvědomila, a já opravdu roky (a to od mého dětství) jsem stála sama proti všem jako poslední voják v poli. Do toho jsem vystudovala s vyznamenáním, a dělala mj. vše proto, abych mohla co nejdříve utéct od mé rodiny - v prostředí, kde se řvalo, mlátilo, kopalo, bouchalo…Myslela jsem, že jsem silná a skvěle jsem to zvládla. Minulost (a ne jen rodinná) mě stejně dohnala. Držím palce, vím, jaké to je. A jde to vyřešit - se štěstím.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.10.14 18:06
@Apaji píše:
Já také pocházím z rozvrácené rodiny, i můj manžel. Nefunguje v našich rodinách jediný vztah (našla jsem si cestu k mamce a děda, kterého jsem milovala, už zemřel). Mrkni na můj profil. Není vše ztraceno. I když s rodinnými traumaty jsem se vypořádávala léta. Zavřít (ale až po vnitřním vyřešení - důležité. Já totiž na vše „lepila černou pásku“ a nestíhala jsem dolepovat jak se to rychle trhalo a pořád na mě vypadávalo) mi to pomohla až má psychoterapeutka. Spoustu věcí jsem si uvědomila, a já opravdu roky (a to od mého dětství) jsem stála sama proti všem jako poslední voják v poli. Do toho jsem vystudovala s vyznamenáním, a dělala mj. vše proto, abych mohla co nejdříve utéct od mé rodiny - v prostředí, kde se řvalo, mlátilo, kopalo, bouchalo…Myslela jsem, že jsem silná a skvěle jsem to zvládla. Minulost (a ne jen rodinná) mě stejně dohnala. Držím palce, vím, jaké to je. A jde to vyřešit - se štěstím.

Děkuji, jsi hodná

santape
Zasloužilá kecalka 511 příspěvků 06.10.14 15:19
@Anonymní píše:
Děkuji, jsi hodná

JAK UŽ NĚKDO PSAL VÝŠE - KINEZIOLOGII, NIC NEZKAZÍŠ. MĚ HODNĚ POMÁHÁ JÓGA, CÍTÍM SE PO NÍ ÚŽASNĚ, PO MEDITACI, MÁM ZA SEBOU NĚKOLIK TĚŽKÝCH LET, KAŽDÉ OBDOBÍ PŘÍCHÁZÍ NĚCO TĚŽKÉHO A KDYŽ UŽ TO VYPADÁ LÍP, PŘIJDE ZAS NĚCO, CO MI SRAZÍ NOHY A JÓGA JE DAR, NAUČÍŠ SE JINAK ŽÍT, OPRAVDU. NEBO PAK NA ODBLOKOVÁNÍ JE DOBRÁ AUTOMATICKÁ KRESBA. KAŽDOPÁDNĚ NEVZDÁVEJ SE! BUDE LÉPE. :hug:

Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Blíží se zápisy do prvních tříd. Na co se připravit?

Po celý duben budou probíhat na státních i soukromých základních školách... číst dále >

5 netradičních jarních tipů co podniknout v Praze

Rozhodli jste se na počátku jara navštívit hlavní město? Stověžatá Praha... číst dále >

Články z Expres.cz

Proměna Sanny z VyVolených: Ze čtvrttunové ženy je dnes krasavice

Žádný jiný účastník reality show VyVolení neměl takové tělesné proporce jako... číst dále >

Český lev ON-LINE: Červený koberec zazářil hvězdami, kdo ale zazáří u cen?

Dnes je tu 26. ročník Českého lva, kdy se po červeném koberci do Rudolfina... číst dále >