Citlivé dítě - pláč, lítost, strachy - ale není zakřiknutá

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
13.10.21 11:46

Citlivé dítě - pláč, lítost, strachy - ale není zakřiknutá

Ahoj, prosím anonym.

Moje dcerka má 6,5 let. Je teď v 1. třídě. Na kolektiv je zvyklá, byla od 1,5 roku v jeslích, pak MŠ, ve třídě má už “letité” vztahy a taky chodí s kamarády ven a nemá problém v kolektivu, spíš je i takový ten generálský typ. Takže není nějaký samotář ani introvert.

Ale co mně vrtá hlavou je to, že velmi často kvůli všemu pláče. Nejde jí hned na první dobrou DÚ? Pláče, naříká, klidně hodinu a není schopna se s tím poprat. A pláče kvůli různým blbostem, pro ni je to jistě důležité, ale mně to dělá starosti.

Plus je velmi ustrašená - k smrti se bojí psů a je schopna, když vidí i čivavu na vodítku okamžitě prchnout a vrhnout se na silnici pod kola auta, šíleně pláče. Stejný strach má z kola, koloběžky, plavání, sáňkování - pláč, šílené scény a v očích skutečný strach.

Já jsem HSP a mám docela strach, aby nebyla po mně, je to složitá životní cesta, ale já se zas ničeho takhle nebála a naopak jsem měla zase problémy v mezilidských vztazích, takže je to jiné.

Máte někdo zkušenost? Pomohla by psycholožka?

Děkuji moc za každou radu. :srdce: :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
753
13.10.21 12:24

Syn má teď 8. V 6,5 letech to byla katastrofa. Ještě nedávno brečel kvůli každé hlouposti. Tak jak se tvoje bojí psů náš se bojí včel, máchá kolem sebe, utíká atd…nedá si vysvětlit že má zůstat v klidu a nic se mu nestane. Kvůli toho že jednou takhle máchal ho včela píchla a od té doby je to ještě horší.

Naštěstí tohle období pomalu mizí, už se tak nevzteká, není takový plačtivý. Chvála Bohu. :roll:

Jinak jsme to nijak neřešili přes psycholožku. Říkali jsme si že to je nějaké období a taky že jo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.10.21 12:38

@Le_lenaz děkuji :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
27119
13.10.21 13:07

Mě se jedno dítě vzteká, když má něco udělat (což třeba úkol jakožto povinnost je), když něco nejde hned nebo tak, jak si představovalo a když má vyvinout nějaké úsilí. Prostě povaha, takové skryté perfekcioistické tendence. Vysvětlujeme a postpně ohlazjeme směrem k tomu, aby to bylo pro dítě i okolí žitelné. Ale je to běh na dlouhou trať.

Ze zbytkem neporadím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3360
16.10.21 10:36

U nás to má jedná holčička v rodině. Je už starší a brečí pořád, ráda se lituje. Ale dělá to hlavně s rodiči, jinde tolik ne. Zároveň brečí, když chce ujít trestu, povinnostem nebo chce, aby bylo po jejím. Nedej bože, že se třeba bouchne při hře a je tam u toho nějaký „divák“ :lol:
Co s tím úplně nevím, ale v tomhle případě nejvíc pomáhá na ten pláč nereagovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat