Citova závislost k bývalému muži

Anonymní
7.8.20 21:09

Citova závislost k bývalému muži

Zdravím, potřebovala bych radu. Půjdu rovnou k věci. V roce 2014 jsem se seznámila se starším mužem, staral se o mě finančně, platil školu, byt, dovolené atd. Měli jsme od začátku milenecky vztah, postupem času jsem se ale do něho „zakoukala“ těšila jsem se na každou schůzku s ni a nemyslela na nikoho jiného. Po dvou letech schazeni jsem otěhotněla. Věděl ze se nechráním léky a i tak si nedával nikdy pozor. Když se to dozvěděl, byl v šoku, později i chvílemi rad, ale my dva se v podstatě neznali. Max občasné večery u něho v posteli či občasné kino. Proto to bylo cele velmi ale opravdu velmi zvláštní. Dítě jsem si nechala, o potratu se nikdy nezmínil. Řekl ze se postará, zaridi byt, finance atd. V tu chvíli mi to stačilo a byla jsem rada, ze se můj život dá konecne nějakým směrem. Budu mít střechu nad hlavou, dítě a to jestli se o nás bude zajímat či ne, bude už jen na něm. Cele těhotenství jsem strávila sama, porad jsem jenom brecela sama doma, nikoho jsem neměla krom rodičů. A on občas napsal zprávu. Ale i tak jsem byla ticho a nedavala jemu na sobě nic znát. Ze jsem smutná, nešťastná, plačící kvůli němu atd. Díky stresu jsem porodila předčasně o měsíc a půl dříve. Malá je dikybohu úplně v pořádku. K němu jsem i nadále chovala velký respekt a nedavala na sobě nic znát. Pokaždé co jsme se videli jsem dělala ze jsem veselá, usměvava, nic jsem nevycitala. Až jsem se jednoho dne dozvěděla o jeho „neverach“ nejspíše špatně použité slovo, jelikož my spolu nebyly, nežili. „Jen“ jsem s nim čekala dítě. A od te doby to vše začalo. Začal mi vyprávět jak je zamilovaný do určité ženy, a ze se semnou vidal jenom proto aby na ni nemyslel. (Přitom mi v postýlce leželo novorozeně) bylo mi z toho všeho na nic. Tehdy jsem pretocila o 100%. Byla jsem hystericka, vycitala jsem mu vse co se dalo, zakazovala jsem mu chodit za dcerou, kterou má údajně rad atd. Nespala jsem s nim cca měsíc tehdy, i když se snažil ale já byla stále zraněna, ublizena. Postupem času si našel jinou ženu, milenku. O mě přestal jevit zájem. Staral se ale i nadále ale já byla nešťastná z toho ze má jinou a není s námi. Byla jsem na malou úplně sama, a on občas přišel, pohrál si s ni, odevzdal peníze a dal šel žít svůj život. Jsou tomu už 3,5 roku, kdy já nemohu na 100% fungovat, stále brecim, jsem nešťastná i přes ty léta ze s námi není. Malou navštěvuje, tak jak mu to dovolím. Jeho přítelkyně se kterou je cele ty tři roky mi dela naschvaly a všude po soc. sítích si zveřejňuje jak jsou spolu, jak ji kupuje neustále spoustu věci atd. Mě to mrzí, moc, jelikož já jsem sama doma s malou a dala bych vše za to aby se raději věnoval nám než te přítelkyni. Chodila jsem k psycholozce, ta mi řekla ze k němu mám velkou citovou závislost, nevěděla si semnou po xxsezeni rady. Tak jsem to vzdala také, chtěla mi předepsat léky na antidepresiva ale to chci nechat až na tom budu opravdu nejhůře. I když kolikrát se tak cítím, ze je potřebuji. Chci fungovat s moji malou, chci cítit ze muzu byt opět šťastná nebo alepson spokojena. S žádným jiným mužem mi to nevychází, stejne skončím o neustálým mluvenim o bývalém. Jsem nešťastná, je mi 26let, nejsem kolikrát schopna ani uklidit pro malou, uvarit. Jen brecim, lezim a nemůžu si sama nijak pomoci. Je to už dlouhá doba a já opravdu nevím kudy kam. Musím ještě podotknout, ze veškeré finance, věci pro dítě, bydlení vše mi platí on. Já pouze dodelavam VŠ kde mi chybí poslední rok. Jinak jsem každý den doma s malou. Prosím o radu, co dělat v takové situaci. Vím, ze je to pro spousta z vás banalita ale já se z tehle situace nemůžu dostat už věcnost a potřebuji normálně fungovat, dlouhodobě.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
24807
7.8.20 21:24

A proč se na něj prostě nevykašleš a nenajdeš si nového partnera a stále na něj čekáš? :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
168
7.8.20 21:31

Najdi si novýho chlapa. Bezva kluků je spousta.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
123
7.8.20 21:40

Vzhledem k tomu, ze ti platí i jine věci nez jen co se tyce dítěte, jsi na něm proste zavisla. Pokud by sis dala stridavou p3ci nebo svěřila dítě do sve pece a stanovili jste kdy ji muze mit ci vidět, myslim si ze by to pro tebe bylo jednodusi, dodelej skolu, malou do školky, ty do prace vse si plat sama nastav aliky a najdi si partnera, který te bude i s malou milovat :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4949
7.8.20 21:42

Přestaň fnukat a začni vydělávat ať na něm nejsi závislá. Nechci ti prisypavat sul do rány, ale nevím čím si přemýšlela když sis udělala dítě s chlapem, kteryho si měla jen na sex. Bohužel se s tím musíš smířit a jít dál, hlavně kvůli dceři. Co myslíš, že z ní bude když bude mít labilní mámu. Vzchop se kvůli ní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
265
7.8.20 21:48

Ahoj zakladatelko, zkus si z té situaci vzít to dobré. Otec tvého dítě prostě je jaký je, to už nezměníš, sociální sítě ex ani jeho přítelkyně nesleduj, zbytečně se mučíš. Teď to dobré, finančně vás zabezpečil, to je obrovské plus. Soustřeď se tedy na školu, jakmile ji doděláš, budeš hned samostatnější = méně závislá.

Zmiňuješ strach z antidepresiv, já ti nevím… nebála bych se jich na tvém místě. Stavy, které jsi výše popsala, jsou alarmující. Samozřejmě po pečlivém prostudování možnosti jich samotných, případně i v kombinaci s anxiolytiky, které mají rychlejší účinek než AD a předepisují se právě (na rozdíl od AD) krátkodobě, k překonání nejkrizovější etapy, než nastoupí účinek AD, myslím, že tvé krizové období je docela… krizové… ale to jsem odbočila. Zpět k věci.

Máš zázemí, máš zdravou dcerku, mládí, doděláváš školu. Ach! Vždyť to je přece super. Jsem si jistá, že po té, co dokončíš VŠ, budeš na sebe pyšná. A teď trochu vnější motivace, budeš imponovat nejen ex, ale i mnoha jiným. No jo, to nezní moc emancipovaně, ale tak přiznejme si, že to zabírá… A hrdá budeš, protože to dotáhneš, protože to zvládneš, ty a jen ty, tak co. Vydrž tohle špatné období, nebraň se pomoci odborníků, bude lépe, proč by nebylo? On odešel, ale spousta pozitiv zůstala.

Říká se, že léčba zlomeného srdce trvá tak dlouho jako vztah samotný. 2014 jste se seznámili. Teď 2020. Tři a půl roku bez něj. Takže to, co prožíváš, má taky nějaký skrytý řád, nenech se tím uštvat a zvaž všechny možnosti.

Držím Ti palce a doufám, že se tady v diskuzi nastíní nějaká cesta, která Ti pomůže hnout se z místa.

Dodatek, tahle situace vážně není špatná, materiálně, prostě prakticky. Vím, že máš teď jiné starosti, ale dokud je takto příznivá, zkus popřemýšlet, jestli vše, co ex poskytuje, je jisté i do budoucna. Protože dříve nebo později si založí novou rodinu, případně partnerka bude náročná, to je pak jasné, kdo to odnose.

Příspěvek upraven 08.08.20 v 04:44

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1
7.8.20 21:50

Uff. Rady, že si máš najít jiného v tomhle případě asi nepomůžou. Nevím jestli dítě je v Tvém případě výhoda, na jednu stranu ano, na to se vzchopit a být silná, na druhou spojení na celý život. Vůbec nezávidím. Jako druhou výhodu vidím Tvůj věk, jsi ještě hodně mladá, máš život před sebou… Zažila jsem takový toxický vztah taky a dodnes z něj nejsem venku. Jediné co pomohlo bylo když se mi skutečně povedlo zamilovat se. Bohužel všechny vztahy mi po krátké době krachly a vždy jsem obnovila vztah/nevztah s tímto. A tak se to táhne už 20 let, kdy on má rodinu a odrůstají jim děti, mně nezbylo nic. Nenech si svůj život takhle vzít. Vím, že nepomáhaly žádné nucené pokusy o seznámení, nic. Skutečně to muselo přijít samo a párkrát se mi to povedlo. A v tu dobu mne opravdu nezajímal.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2786
7.8.20 21:51

Tak ale tys nikdy nebyla jeho partnerka, tys byla jen placená milenka. To ti nevadilo? Že ti všecko platí výměnou za sex? Sama píšeš, že jste se prakticky neznali, kromě občasného kina jste spolu nikam nechodili, jen do té postele.
Tak co po něm teď chceš?
On k tobě nemá žádný citový vztah a asi ani nikdy mít nebude, to už by se za těch 6 let zlomilo. Dávej mu dítě kdy bude chtít, nedělej naschvály, dodělej rychle školu a postav se na vlastní nohy.
Nechápu, že si mladá holka neumí najít normální vztah a musí se nechat vydržovat za poskytování pravidelného sexu, ještě se u toho ani nechrání a pak se diví, jak to dopadlo. Ty jsi na svůj věk neskutečně naivní a ani to, co se ti stalo, tě z té naivity neprobralo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5
7.8.20 21:56

Děkuji za krásný příspěvek! Dělám už i občas delntslni hygienu v ordinaci, a od příštího roku bych chtěla začít už normálně pracovat. Jen je třeba ten papír 😁 ☝🏻 Vím, ze pak to bude lepší, člověk se potřebuje cítit užitečný ve všech směrech:-) Ne jen doma…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3674
7.8.20 22:14
@Anonymní píše:
Zdravím, potřebovala bych radu. Půjdu rovnou k věci. V roce 2014 jsem se seznámila se starším mužem, staral se o mě finančně, platil školu, byt, dovolené atd. Měli jsme od začátku milenecky vztah, postupem času jsem se ale do něho „zakoukala“ těšila jsem se na každou schůzku s ni a nemyslela na nikoho jiného. Po dvou letech schazeni jsem otěhotněla. Věděl ze se nechráním léky a i tak si nedával nikdy pozor. Když se to dozvěděl, byl v šoku, později i chvílemi rad, ale my dva se v podstatě neznali. Max občasné večery u něho v posteli či občasné kino. Proto to bylo cele velmi ale opravdu velmi zvláštní. Dítě jsem si nechala, o potratu se nikdy nezmínil. Řekl ze se postará, zaridi byt, finance atd. V tu chvíli mi to stačilo a byla jsem rada, ze se můj život dá konecne nějakým směrem. Budu mít střechu nad hlavou, dítě a to jestli se o nás bude zajímat či ne, bude už jen na něm. Cele těhotenství jsem strávila sama, porad jsem jenom brecela sama doma, nikoho jsem neměla krom rodičů. A on občas napsal zprávu. Ale i tak jsem byla ticho a nedavala jemu na sobě nic znát. Ze jsem smutná, nešťastná, plačící kvůli němu atd. Díky stresu jsem porodila předčasně o měsíc a půl dříve. Malá je dikybohu úplně v pořádku. K němu jsem i nadále chovala velký respekt a nedavala na sobě nic znát. Pokaždé co jsme se videli jsem dělala ze jsem veselá, usměvava, nic jsem nevycitala. Až jsem se jednoho dne dozvěděla o jeho „neverach“ nejspíše špatně použité slovo, jelikož my spolu nebyly, nežili. „Jen“ jsem s nim čekala dítě. A od te doby to vše začalo. Začal mi vyprávět jak je zamilovaný do určité ženy, a ze se semnou vidal jenom proto aby na ni nemyslel. (Přitom mi v postýlce leželo novorozeně) bylo mi z toho všeho na nic. Tehdy jsem pretocila o 100%. Byla jsem hystericka, vycitala jsem mu vse co se dalo, zakazovala jsem mu chodit za dcerou, kterou má údajně rad atd. Nespala jsem s nim cca měsíc tehdy, i když se snažil ale já byla stále zraněna, ublizena. Postupem času si našel jinou ženu, milenku. O mě přestal jevit zájem. Staral se ale i nadále ale já byla nešťastná z toho ze má jinou a není s námi. Byla jsem na malou úplně sama, a on občas přišel, pohrál si s ni, odevzdal peníze a dal šel žít svůj život. Jsou tomu už 3,5 roku, kdy já nemohu na 100% fungovat, stále brecim, jsem nešťastná i přes ty léta ze s námi není. Malou navštěvuje, tak jak mu to dovolím. Jeho přítelkyně se kterou je cele ty tři roky mi dela naschvaly a všude po soc. sítích si zveřejňuje jak jsou spolu, jak ji kupuje neustále spoustu věci atd. Mě to mrzí, moc, jelikož já jsem sama doma s malou a dala bych vše za to aby se raději věnoval nám než te přítelkyni. Chodila jsem k psycholozce, ta mi řekla ze k němu mám velkou citovou závislost, nevěděla si semnou po xxsezeni rady. Tak jsem to vzdala také, chtěla mi předepsat léky na antidepresiva ale to chci nechat až na tom budu opravdu nejhůře. I když kolikrát se tak cítím, ze je potřebuji. Chci fungovat s moji malou, chci cítit ze muzu byt opět šťastná nebo alepson spokojena. S žádným jiným mužem mi to nevychází, stejne skončím o neustálým mluvenim o bývalém. Jsem nešťastná, je mi 26let, nejsem kolikrát schopna ani uklidit pro malou, uvarit. Jen brecim, lezim a nemůžu si sama nijak pomoci. Je to už dlouhá doba a já opravdu nevím kudy kam. Musím ještě podotknout, ze veškeré finance, věci pro dítě, bydlení vše mi platí on. Já pouze dodelavam VŠ kde mi chybí poslední rok. Jinak jsem každý den doma s malou. Prosím o radu, co dělat v takové situaci. Vím, ze je to pro spousta z vás banalita ale já se z tehle situace nemůžu dostat už věcnost a potřebuji normálně fungovat, dlouhodobě.

Nevim proc sis nechala dite s takovym chlapem, sla bych na interupci a odstehovala se nekam daleko, kdyz ses rozhodla takhle, tak se venuj diteti, ber antidepr. a nervi..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
248
8.8.20 01:35
@Anonymní píše:
Měli jsme od začátku milenecky vztah, postupem času jsem se ale do něho „zakoukala“ těšila jsem se na každou schůzku s ni a nemyslela na nikoho jiného.

Pro neho to byl nejspise milenecky vztah i pote, co ses do nej zakoukala. Tys to posunula na vyssi level, pro neho bylo tvoje zakoukani urcitym bonusem, ale porad bylas jen milenka. Ja tam zadny partnersky vztah nevidim. mate spolu dite, jste rodice, ale ne partneri. On neni tvuj byvaly.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama