Co dělám špatně, tříleté dítě vztek agrese a pláč

Anonymní
19.5.20 01:01

Co dělám špatně, tříleté dítě vztek agrese a pláč

Ahoj holky, předem se moc omlouvám za román a anonym… Mám syna, necelých 3,5let, je hodně chytrý, vnímavý, tvrdohlavý řekla bych i vůdčí typ, ale… upřímně nevím kde začít. Možná to bude dost chaotický co budu psát, ale jsou věci, které mě trápí… Jsem na něj cca rok sama bez možnosti hlídání(pouze když jsem v práci tak hlídá babička ), do školky zatím nechodí-minulý rok ho nevzali, vím, že mu chybí děti, přestože ne Teda každý den se snažím o nějaký ten kontakt, jenže potřebuji zvládat i domácnost a do toho práci na částečný úvazek, tzn. že se mu bohužel nemohu věnovat 24hodin denně a dělat s ním blbosti nebo si s ním celý den hrát, chodit na hřiště apod. Většinou jsme venku dopoledne i odpoledne.
Problém je v tom, že když si ho bývalý bere jednou za 14dni na víkend, tak mi tvrdí, že je u něj v pohodě sám se svléká i obléká apod. U babičky je prý taky v pohodě. Doma když se má svlékat nebo oblékat, dělá hysterické scény, že to nejde, přitom vím, že některé věci zvládá už sám, ale dělat je nechce a nejlépe chce abych dělala vše za něj. Nechce chodit ani sám na záchod :zed: Co dělám špatně, že u toho dělá takové scény a musím mu stát pořád za zadnicí? Mám ho stále oblékat nebo ho nutit za cenu scén a zkazeneho dne aby se obléká sám? Nerada bych aby z něj vyrostl nesamostatny jedinec za kterého vše udělá maminka :?
Další věc je, že si říká jiným jménem(přezdívkou), přestože ví jak se jmenuje, kde bydlí apod. Bývalý ho srovnává s jinými dětmi a říká mu, že kluka s takovým jménem, kterým si říká, že nezná a teď naposledy bývalý řekl, že takový kluk je ošklivý,… jen proto, že se mu nelíbí jak si říká. Syn o sobě mluví ve třetí osobě a nechápe kdo je já ty tobě apod. Navíc se syn snaží poroucet a rozkazovaz jak mě, tak i cizím, že nemůžou to a to. Snažím se vysvětlovat někdy řeknu že on teda taky nemůže, někdy mu řeknu ať to přímo dotyčnému řekne (což ho většinou odzbroji) a někdy už nemám sílu odpovídat, když to za den řekne třeba 20× i víckrát. Hrozně rád by se hádal a diskutoval, na to já že se s ním hádat nebudu on že budu, tak už neodpovídám a řeknu že bez diskuzí a jde se za cenu i toho že brečí, vzteká se a jakmile není po jeho, bývá i agresivní. Někdy dám i na zadek. Když je s bývalým, tak prý scény nedělá a ani s babičkou, která mu nechává podle mého až moc volnosti a nekdy prý dělá, že některé věci nevidí 8o
Když jdeme se synem do krámu, neustále na něco sahá nebo přerovnává věci z věšáku na věšák (oblečení), tak mu řeknu ať to vrátí zpátky, on to vrátí, ale za chvíli jde a dělá to znovu nebo se schovává mezi to oblečení apod., takže jít s ním nakoupit je nadlidský úkon, pokud nesedí v košíku a ty bohužel všude nejsou. Nevydrží stát chvíli v klidu na jednom místě, pri koukání na pohádku u toho dřív alespoň otviral a zavítal dvířka od skříňky, teď alespoň žmoulá moje prsty, když koukáme spolu. U jídla se často vrtí, když slyší projet auto, tak se hned zvedne a musí se jít podívat… Jsem z toho všeho unavená, trápí mě i to že mu chybí táta, že on se tím trápí, ale nevím jak na něj a jak mu pomoct, protože každou chvíli na něj platí něco jiného a někdy nic. Někdy i když ho pochválím, tak ho to naštve a je i vzteklý zrovna tak když mu něco nejde… Venku nechce chodit za ruku(přes silnici musí), jenže to pak na něj čekám týden až se uráčí… Takže když jdeme na bus, který máme v podstatě za rohem tak místo toho, aby jsme šli 10 minut, (a to je ještě moc) trvá nám to skoro půl hodiny. Bohužel s babičkou když jsou, tak jdou pomalu a nechává si ho vše prohlédnout navíc babička netrvá na tom, aby chodil za ruku, takže v tom se asi nesjednotime. Na druhou stranu umí být zlatý, ale těch dnů nebo chvilek je strašně málo. Nejradši by byl kdyby šlo vše podle něj. Měl i dny, kdy mluvil třeba půl dne jak v afektu. Někdy má prořvaný den jen kvůli tomu, že neustále chce pravý opak co já, nebo že nechce do krámu, nechce se psem, když vede psa na vodítku a začne ho za sebou tahat jak kacera, tak mu ho vezmu, že nedostal mňaminku(nejradši by se od rána do večera cpal jen sladkým a to já zas nechci) a další a další jiné věci.
Máte taky někdo doma takového tvrdohlaveho zbojnika? Vyroste z toho nebo se to bude zhoršovat?
Holky napište prosím vaše zkušenosti nebo já už nevím co dělám špatně nebo jestli je to období nebo já už fakt nevím. Proč to dělá jen když je se mnou a u ostatních ne? :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
19.5.20 01:11

A to nemluvím o tom, že když se mu něco nepovede, tak na mě zaječí nebo mě chce praštit jako bych za to mohla já.

  • Nahlásit
  • Citovat
3065
19.5.20 01:26

Hm… nedočetla jsem to celé, ale děti v tomhle věku svým chováním dost nastavují zrcadlo dospělákům. To poroučení tomu odpovídá. Ty můžeš (typu oblékni se a najez se…) a on ne?

Mám doma vzteklé děti a abych se z nich nezblaznila, na některých věcech moc nelpím. Třeba ranní oblékání ani po tom nejstarším nevyžaduji, pomáhám mu. Umí to, vím to. Ale když ho po probuzení budu nutit, tak se akorát zabejčí a bude prudit půlku dopoledne. To samé s jídlem. Tady máš jídlo, najez se. Nechceš to? Ok, odnes to na linku a budeš bez jídla. Další jídlo je za 3 hodiny…

Syn nejezdí rád autobusem? Když z tohoto důvodu musíme spěchat, tak ho popoháním slovy že pojedeme autobusem. A připomínám mu to. To je schopný na autobus běžet :D

Chození za ruku přes silnici - tohle vynucuji. Bez pardónu a bez diskuse. Jenže mi to nebourá babička. Ta to vynucuje taky, takže dětem to přijde normální. Ale třeba kamarádka učí kluka už od jeho 4 let, aby se rozhlédl a hlásí jí, jestli jede auto. Tak to zkus podobně. Syn si bude připadat důležitě… Ale dohoda je že bez dospělého do silnice nesmí.

Prohlížení broučků - to dělá dcera (3 roky) taky. Když jsme na procházce a není nutné spěchat, nechám ji si to užít. Zajímá ji to, líbí se jí to, tak to respektuji. Když spěcháme, tak vysvětluji, že spěcháme (a popoháním třeba tím autobusem) a že na mravence budeme koukat příště.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1220
19.5.20 06:46

Popis syna mi příjde jako popis naprosto normálního dítěte, vynervovaná mi příjdeš spíš Ty, on maximálně občas kopíruje Tvé reakce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18457
19.5.20 07:05

Take mame 3,5 leteho potizistu, ktery je z harmoicke rodiny, takze nemohu jeho projevy shazovat na to, ze mu chybi otec. Dle tveho popisu je dite uplne normalni, on ten vek do cca 5 let je takovy otravny, co si budeme povidat. Skonci jedno a zacne druhe.

Co mohu poradit je, se naucit co nejrychleji prepinat z tveho nastvani do stavu klidu. U nas se nejvic situace vyhrocuje, kdyz ja zustanu permanentne nastvana i v dobe, kde je jiz dite klidne, vesele, prijemne.

A snaz se eliminovat krizove situace, rozhodne s detmi nechodim nakupovat. A rozmyslet si, na cem lpim a to pak nikdy nemenit. Chci, aby se oblekalo dite samo? Pokud ano, tak to ale bude delat pokazde, nikdy mu nepomohu (krome nejake nemoci), aby pochopilo, ze zde prostor pro vzdor neni. Pokud mne na tom nezalezi, tak mu pomohu bez toho, aniz bych nejdriv kvuli tomu na dite tlacila.

To, ze trilete dite o sobe mluvi ve treti osobe je naprosto normalni, neco si precti o vyvoji ditete.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
93
19.5.20 07:12

Musím přiznat, že jsem nečetla úplně celé, ale přijde mi to jako úplně normální chování triletaka. S maminkou prostě děti většinou „zlobí“ nejvíce, mají v ní mít oporu a pochopení, to si u „cizích“ nemohou dovolit. Jestě neumí zpracovat emoce, dcera je ve školce zlatá a vybíjí se pak až doma. A i pětileté občas pomůžu s jídlem či oblečením, kdyz vidim, že má dost. Děti jsou navíc odrazem svých rodičů. Na konci těhotenství už toho mám sama se sebou dost a mám pocit, že se děti chovají strašně, ale to spíš klesla moje míra tolerance.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.5.20 09:27

@Modesta
Jde spíš o to, že před bývalým nikdy moc emoce neprojevoval co se týká breku a když už, tak dostal za to na zadek. Autobusem jezdí rád, ale přijde mi, že zdržuje schválně nebo se naopak zastaví a nejde, přestože už jsem třeba dost daleko. Spíš mi vadí i to, že bývalý mi vyčítá že ho oblékám a svlekam, že si říká přezdívkou a mám ho prý učit ať to dělá sám a říkat mu, aby si neříkal přezdívkou. S malým se snažím jednat v klidu, ale hysterci ikdyz ho oblékám, že chce nejdřív ponožky, nebo že to simra, že chce kakako, když si má umýt nebo já mu myju obličej apod. Doma mu zakazují honění zvířat a ublizovani jim a ničení věcí, za to většinou je nějaký trest. Nepožaduje po něm aby stal na jednom místě pokud to není nutné, protože to stejně nevydrží, když je čas, tak venku koukáme a zkoumám věci spolu :grinning:

  • Nahlásit
  • Citovat
1390
19.5.20 09:48

Všechny poslouchá, jen tebe ne, tak kde bude asi problém :nevim:?
Zkouší, co si kdo nechá líbit a u tebe mu toho prochází nejvíc a je cítit i z tvého příspěvku, že to psychicky nezvládáš a on toho využívá.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.5.20 10:07

@Berry77
Já jsem důsledná, ale babička není a nechává spíš volnou výchovu ve stylu, že když jdou do kramutak si v klidu nakupuje malého nechá ať si dělá co chce a určitě věci přehlíží, nebo řeknu když malý nesnidal že nebude žádná mňaminka a když jdou s babičkou, tak mu stejně dá, protože já jsem po noční doma abych se alespoň hodinu nebo dvě vyspala, nebo když malý začne brečet tak mu řekne dobře, ale nebreč…

  • Nahlásit
  • Citovat
843
19.5.20 10:15

Je to typické období vzdoru, dite si testuje hranice u všech dospělých. Zkouší, jestli reakce budou stejné. Vydrž. Kdy to skonci nevim, u nas to jeste uplne nepřešlo. Jedno dite 8 a druhé 4 ted začíná vystrkovat ruzky :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.5.20 10:22

@Berry77
A babičku neposlouchá skoro vůbec

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.5.20 10:55

@Berry77 jedině bývalého poslechne na slovo, ať se jedná o cokoliv např. Dej mi pusu udělej se mnou tuli tuli, obleč se apod. Od začátku mi jeho výchova připadala docela diktatorska, kluk nesměl mít svůj názor, když byl malý malý a neposkladal kroužky podle správného pořadí (v tu dobu byl malý rád že se vůbec na tu tyčku trefil) tak mu řek, že to má špatně apod.

  • Nahlásit
  • Citovat
823
19.5.20 11:38

Ech, takové rozkazovačné, umanute a diskutovaci dítě máme taky. I ta třetí osoba a přezdívka byla. Neuděláš nic, nenech se moc vytočit a trvej jenom na tom, bez čeho se neobejdete, ne na tom, co „by se mělo“.

Já ji obliknu, když chce a já zrovna můžu. Často teda nemůžu, máme víc dětí.

Oslovovala jsem ji přezdívkou, když to chtěla.

Dávám si dobrý pozor na to, co a já říkám - jestli trvám na tom, že na skříňku nepoleze, nebo jestli jí sděluji, že by mohla spadnout, ale v zásadě je to na ní. Ty striktní příkazy si schovávám na fakt závažné věci, ne na pirltomosti typu „opras si ruce od písku, ať nemáš na jablku písek“.

Měla jsem období, kdy jsem trvala na všem i za cenu strašných scén, vydržela jsem to dva měsíce - dítě prorvalo hodiny denně a přestalo doma úplně jíst, naštěstí teda jedlo ve školce. Tak jsem trvání na všem vzdala, tak jsme žít nemohli.

S věkem se to mění, ale lehčí to s ní teda není… Je chytřejší a chytřejší a neodpustí žádnou chybu nebo nelogicnost, všechno si pamatuje, vždycky vymyslí jiné řešení než co chci já a pořád „A proč bychom nemohli…?“

Tak zas na druhou stranu, mít takové dítě je seberozvojové :lol:Taky je nesmírně chytrá, asi jí to půjde ve škole, a taky jak domýšlí souvislosti, tak se chová dost bezpečně. Úžasně se chová k sourozencům („Ty places, protože jsi chtěl vylézt nahoru a nepovedlo se ti to? To nevadí, neplakej, já ti pomůžu, zkusme to spolu, ano?“)

Akorát je chudák dost uzkostná.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
262
19.5.20 13:42
@katyna1984 píše:
Popis syna mi příjde jako popis naprosto normálního dítěte, vynervovaná mi příjdeš spíš Ty, on maximálně občas kopíruje Tvé reakce.

Mám stejný názor.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.5.20 14:14

@Platanka
Dík za podporu, alespoň vím, že v tom nejsem sama. Každopádně co nemusím omezovat v rámci bezpečnosti neomezují. Bývalý mu nedovolí ani aby vzal do ruky klacek a bouchal s ním o zem. Z jeho strany jsou to jen samé příkazy a rozkazy a malý u něj šlape jak hodinky, tak nevím čím to je. Nikdy se mu nesnaží ani odporavat, tak nevím co je lepší. Mít dítě, které za cenu bití poslouchá na slovo nebo aby dítě poslechlo na druhou třetí výzvu. Když malý brečel, tak mu říkal, že je ostuda nebo když něco chtěl, tak mu řekl Nezájem, za vztekáni mu dával na zadek apod.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama