Co dělat s bratrem, který je schizofrenik?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní  28.02.18 20:32
Co dělat s bratrem-schizofrenik?

Holky prosím Vás o radu co dělat. Mám bratra, nyní je mu 35 let. Žije stále s rodiči, v pubertě mu byla diagnostikována schizofrenie, dostal léky a chodil na psychiatrii. Jenže má přímo panickou hrůzu z doktorů a tak tam přestal chodit a rodiče to nijak neřešili. Nechodí ani k zubaři, prostě nikam. Celkově má hrůzu z kontaktu s lidmi, nerad nakupuje, nezařídí si nic a ve všem má u mých rodičů kompletní servis. Jediné co doma dělá je že vysaje a vytře, nic jiného, protože to prý neumí. Moji rodiče jsou už starší a zasloužili by si konečně klid, ale s ním to nejde. Hlídají ho, jelikož když pil alkohol, tak býval dost agresívní a také našel zálibu v kouření marihuany. Rodiče tvrdí, že už jí nekouří, ale kdykoliv ho vidím, tak to poznám. Má to podle mě takový únik z reality. Sám si samozřejmě myslí, že mu nic není, je v pořádku, ale všichni okolo něj jsou divní a celý svět je proti němu. Celkově se mu nedá vůbec nic vytknout, stačí malá blbost a on okamžitě vystartuje, nadává jak smyslů zbavený a je labilní. Prostě moji rodiče se už dostali do té fáze, že kolem něj chodí po špičkách, aby nevybuchl. Raději po něm nic nechtějí a zařizují mu všechny běžné věci, jako placení mobilu, řešení pojistek, auta atd. Samozřejmě ho mám ráda a chtěla bych mu pomoci, ale nevím co s tím v jeho věku. Už několik let hučím do rodičů, že takhle to dál nejde, že s ním musíme něco dělat. Nutila jsem je už tehdy, že s ním musí k lékaři, jinak tam nepojede, řekli mi, že je dospělý a nic s ním neudělají. Pořád před tím vším zavírají oči a tvrdí, že je v pohodě, jen má trochu svůj svět. Furt ho musejí, ale hlídat jako malé dítě, aby něco neprovedl. Byl schopný si brát i různé půjčky u nebankovních společností a rodiče to pak vždy zaplatili, dokonce i pod vlivem alkoholu několikrát řídil a když pil alkohol i se párkrát po mých rodičích ohnal. Vůbec nevychází z pokoje, je neustále zavřený u sebe po tmě a kouká na počítač, nemá žádné koníčky, žádný smysl života. Hlavně o co mi jde, byla bych ráda, aby moji rodiče měli důchod poněkud klidnější. Mám dvě děti, které k nim jezdívají na víkend a s manželem jsme z toho dost nervózní, je to přece jen blbý pocit, když nevíte co se mu honí hlavou.. stačí, že některé z dětí brečí a on je z toho na nervy.. mým rodičům zas nechci děti odpírat, jsou úžasní prarodiče, ale prostě se o své děti bojím.. zkoušela jsem jim říkat, ať ho dostanou k doktorovi, ať ho vystěhují, ať mu přestanou vše zařizovat, ať si uvědomí, že jednou zůstane na krku mně a že se jim bojím kvůli němu dávat děti. Vždy vypadají tak nalomeně, ale pak nic, připadá mi, že už nechtějí nic řešit. Jinak ještě podotýkám, že bratr má stabilní práci již mnoho let, sice za minimální mzdu, ale zvládá to. Co byste poradily? Děkuji K.

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

Reakce:
 
mamina89
Zasloužilá kecalka 676 příspěvků 28.02.18 20:43

Upřímně? Když s tím rodice nechtějí nic dělat, nic s tím nezmenis. Ono podívej se na něj jejich ocima. Je to jejich dítě. Oni jsou rádi, že jakžtakž funguje. Nechtějí ho nutit někam chodit. Já te chápu, ale chápu i rodiče. Zvolili si tenhle způsob života a starání se o něj. Je to jejich volba. :nevim: jestli máš strach tam děti pouštět, řekni jim to a buď ať jen chodí k vám hlídat nebo je tam nedávej. Nic jiného smysluplného mě nenapadá. :? :hug:

 
jiti81
Kecalka 196 příspěvků 28.02.18 20:46

Ahoj, to co píšeš přesně sedí na mého bratra… Taky je zavřený v pokoji, nechce mezi lidi, sleduje jen PC. Co se týče půjček bylo to stejné, v tuto chvíli je zbaven svéprávnosti. Pobírá důchod. Ono se to totiž zhoršuje. Mamka s ním chodí k lékaři, kde podepsal souhlas, aby mohli být informováni o jeho stavu (protože je dospělý), nechtěli jim nic říci (ani jakým tématům se vyhnout, jestli je třeba nebezpečný, jaké léky má užívat apod.). Již několikrát byl umístěn v léčebně, slyšel hlasy, přestal jíst léky. Naštěstí je jakoby pořád dítě a tak poslouchá a s převozem vždy souhlasil. Měl by mít opravdu celodenní dohled a opravdu i léky musí jíst před mamkou. Když je přestal jíst, během dne byla vidět změna, začíná být agresivnější, nevrlý. Já osobně tam děti nedávám, jen někdy na pár hodin - vadí mu, když mu vejdou do pokoje a taky se bojím, čím by ho třeba mohly rozčílit. Jinak je má ale rád, kupuje jim knihy, není na ně zlý, ALE jeho nemoc je prostě nevyzpytatelná. Pokud ale k lékaři jít nechce, tak ho bohužel nikdo nedonutí, dokud něco neprovede.
Brácha třeba odjel pryč a nevrátil se, tak ho hledala policie a na doporučení lékaře byl také převezen do léčebny.
Držím palce, ale moc optimistické vyhlídky nejsou.
Edit: ale nečinnost rodičů není dobré řešení, čím víc je uzavřen, tím více věcí se mu honí v hlavě… A kolikrát pak bratr přišel s úplně šílenými teoriemi, že nás někdo napadne apod. On je teda nebezpečný spíše sám sobě. Nevím, jak je na tom tvůj bratr, do jaké kategorie spadá.
Je totiž otázkou času, kdy se třeba pohádají a něco se stane, ať už útěk z domu nebo něco horšího… :nevim: Nebo aspoň rodiče by se měli poradit s nějakým lékařem na dalším postupu.

Příspěvek upraven 28.02.18 v 20:50

 
Kristanka
Závislačka 3594 příspěvků 28.02.18 20:48

Rozhodně bych tam nedávala svoje děti, bála bych se o ně. Neléčený schizofrenik, tady končí veškerá sranda. Myslím, že pokud ho rodiče neodstřihnou, nic se dělat nedá. Koupit mu garsonku nebo zažádat o městský a vystěhovat ho, ať se o sebe stará sám a nemá adresu v bydlišti rodičů-exekuce. :nevim:

 
Anonymní  28.02.18 20:55

Radu asi nemám, bohužel, taky si myslím, že tohle je hlavně na rodičích. Můj bráška má bipolární poruchu (maniodepresi), poslední mánii už jsme bohužel řešili sami bez táty, který umřel, a mamky je mi opravdu líto, i když je to naštěstí docela silná osobnost. Je to podobné - půjčky, neschopnost cokoliv zařídit (nebo hůř, pocit, že dokáže všechno, ale ve skutečnosti je to jeden průser za druhým), atd… Brácha žije sám, ale byt mu máma koupila z naspořených peněz, dluhy za něj platí a ještě ho a jeho přítelkyni (pro změnu schizofrenička) dotuje. Kolikrát už říkala, že na to kašle, ale prostě u vlastního dítěte to asi nejde. Ještě tak vyrazit feťáka, ale když je to nemoc…neuděláš nic. Své neteře brácha naštěstí miluje, jen jim tím pádem pořád něco kupuje a pak nezbývají peníze…ale vyčítej mu to, no…

 
Anonymní  28.02.18 20:56

No rodiče by se měli snažit dostat bratra do léčby, k psychiatrovi. Měli jsme v rodině, nespolehlivý v léčbě, léky spíš nebral než nebral. Pod vlivem hlasů přišel pokus o sebvraždu a následně nedobrovolná hospitalizace, nejdříve na JIPu a pak léčebna. Jako podmínku, že se vrátí domů dostal injekční (depotní) léčbu). Teď má nový injekce, stačí chodit jednou za 3 měsíce. Funguje dobře, stav se stabilizoval a i vztahy jsou mnohem lepší. Jako jestli si brácha dovede nezaléčený udržet v práci tak to je hodně dobrej.

 
Pozitivni-obrazy
Stálice 58 příspěvků 28.02.18 21:10
Klasika

Přijde mi to jako klasické, obecné schéma, kde bohužel není rady ani pomoci. Ten, co by potřeboval pomoc (tvůj bratr), si to ani neuvědomuje a ostatní lítají, protože je to prostě jejich syn (rodič, kamarad, furt je to stejné).
S bratrem očividně nic neuděláš, pokud tví rodiče to cítí jako zátěž, snažila bych se pomoci hlavně jim - sehnat jim a dát informace o nějakých podpůrných skupinách péče o tyto nemocné lidi. Co se týká dětí, chápu a toto bych jim řekla na rovinu, co píšeš s tím strachem, to je zase tvoje věc, a zkusit se tedy scházet tam, kde není on, pokud to jde..

 
AlphaOmega
Ukecaná baba ;) 1327 příspěvků 28.02.18 21:23
@Anonymní píše:
Holky prosím Vás o radu co dělat. Mám bratra, nyní je mu 35 let. Žije stále s rodiči, v pubertě mu byla diagnostikována schizofrenie, dostal léky a chodil na psychiatrii. Jenže má přímo panickou hrůzu z doktorů a tak tam přestal chodit a rodiče to nijak neřešili. Nechodí ani k zubaři, prostě nikam. Celkově má hrůzu z kontaktu s lidmi, nerad nakupuje, nezařídí si nic a ve všem má u mých rodičů kompletní servis. Jediné co doma dělá je že vysaje a vytře, nic jiného, protože to prý neumí. Moji rodiče jsou už starší a zasloužili by si konečně klid, ale s ním to nejde. Hlídají ho, jelikož když pil alkohol, tak býval dost agresívní a také našel zálibu v kouření marihuany. Rodiče tvrdí, že už jí nekouří, ale kdykoliv ho vidím, tak to poznám. Má to podle mě takový únik z reality. Sám si samozřejmě myslí, že mu nic není, je v pořádku, ale všichni okolo něj jsou divní a celý svět je proti němu. Celkově se mu nedá vůbec nic vytknout, stačí malá blbost a on okamžitě vystartuje, nadává jak smyslů zbavený a je labilní. Prostě moji rodiče se už dostali do té fáze, že kolem něj chodí po špičkách, aby nevybuchl. Raději po něm nic nechtějí a zařizují mu všechny běžné věci, jako placení mobilu, řešení pojistek, auta atd. Samozřejmě ho mám ráda a chtěla bych mu pomoci, ale nevím co s tím v jeho věku. Už několik let hučím do rodičů, že takhle to dál nejde, že s ním musíme něco dělat. Nutila jsem je už tehdy, že s ním musí k lékaři, jinak tam nepojede, řekli mi, že je dospělý a nic s ním neudělají. Pořád před tím vším zavírají oči a tvrdí, že je v pohodě, jen má trochu svůj svět. Furt ho musejí, ale hlídat jako malé dítě, aby něco neprovedl. Byl schopný si brát i různé půjčky u nebankovních společností a rodiče to pak vždy zaplatili, dokonce i pod vlivem alkoholu několikrát řídil a když pil alkohol i se párkrát po mých rodičích ohnal. Vůbec nevychází z pokoje, je neustále zavřený u sebe po tmě a kouká na počítač, nemá žádné koníčky, žádný smysl života. Hlavně o co mi jde, byla bych ráda, aby moji rodiče měli důchod poněkud klidnější. Mám dvě děti, které k nim jezdívají na víkend a s manželem jsme z toho dost nervózní, je to přece jen blbý pocit, když nevíte co se mu honí hlavou.. stačí, že některé z dětí brečí a on je z toho na nervy.. mým rodičům zas nechci děti odpírat, jsou úžasní prarodiče, ale prostě se o své děti bojím.. zkoušela jsem jim říkat, ať ho dostanou k doktorovi, ať ho vystěhují, ať mu přestanou vše zařizovat, ať si uvědomí, že jednou zůstane na krku mně a že se jim bojím kvůli němu dávat děti. Vždy vypadají tak nalomeně, ale pak nic, připadá mi, že už nechtějí nic řešit. Jinak ještě podotýkám, že bratr má stabilní práci již mnoho let, sice za minimální mzdu, ale zvládá to. Co byste poradily? Děkuji K.

Je dospělý, má odpovědnost sám za sebe a nemá zájem svůj život řešit. Údajná nemoc je handicap, ale ne omluva. Byl naučen na to, že se o něj ostatní postarají a tak nemá nejmenší motivaci vyvinout sebemenší snahu se svým handicapem bojovat. Dříve nebo později se neodvratně dostane do průseru a bude na něm, aby to překonal sám. Pro vás ostatní bude nejlepší, když se tak stane co nejdříve. Buď zabere a zvládne to, nebo to skončí pro něj špatně, to je život. Vás ostatní čeká smíření s tím, že on má svůj život a vy svůj.

 
allinka
Kecalka 388 příspěvků 28.02.18 21:28

@AlphaOmega Obávám se, že v tomhle jsi trochu mimo…handicap je chybějící ruka nebo tak, ale psychická nemoc, to takhle fakt nefunguje. To není, že nemá zájem svůj život řešit, on vůbec nepobírá, že je něco špatně. Když se na něj vykašlou, tak mu rozhodně nijak nepomůžou…

 
AlphaOmega
Ukecaná baba ;) 1327 příspěvků 28.02.18 21:53

Po 30ti letech už nikdo nepozná kde začíná údajná schizofrenie a kde nevychovanej spratek. Co je jisté, že nikdy neměl a stále nemá důvod cokoli měnit.

 
Anonymní  28.02.18 22:16

Jako bys mluvila o mém bratrovi, akorát on teda nepracuje, má poloviční invalidní důchod, na celý nemá nárok, neměl odpracované téměř nic.
Má 36.
Do 18 šikovný kluk, sportovec, holky po něm šílely, maturu dal sice napodruhé, ale chytrý byl, akorát se mu nechtělo nic, ani se učit.
Prošli jsme si také těžkým obdobím, než jsme ho dostali do léčebny a donutili ho brát léky, tak málem umřel. Ke konci už jen ležel, njedl, nedošel si ani na záchod. Od té doby, co bere léky je to dobré. Což je už několik let. Bydlí u našich, starají se o něho, on dělá drobné práce kolem domácnosti a domu - něco málo si uvaří když musí, odháže sníh, pomůže trochu na zahrádce.. Nepracuje, mezi lidi nechodí, na pravidelné kontroly na psychiatrii ho vozí sanitka, autobusem by to nedal.
Ale je konečně v klidu a pohodě, pořád dobře naladěný, usměvavý. Mé dět ho mají rádi, když přijedou k našim, tak on si s nimi dost hraje, někdy s nimi jde ven někam do lesa. Pracovat asi nikdy nebude, neožení se a bude závislí na pomoci ostatních, ale důležité je, že je v klidu, není nebezpečný ssobě ani okolí a dá se ss ním dobře vyjít.

 
Uživatel je onlinerůžový achát
Závislačka 2916 příspěvků 28.02.18 22:26

Zaslala bych Ti SZ - kdybys nebyla anonymní- nemohu dělat reklamu ;)

 
ŠárkaPu
Kecalka 220 příspěvků 28.02.18 22:48

@mamina89 já je chápu, že je to jejich dítě. Udělali by pro nás oba první poslední. Ale mě tohle řešení přijde právě hrozné, že je to vyčerpává, to budou takhle i v 70 letech stále s ním jednat jako s dítětem a nikdy nebudou mít klid.

 
ŠárkaPu
Kecalka 220 příspěvků 28.02.18 22:54

@růžový achát tak pošli, děkuji. Anonymní už nejsem, omylem jsem to zapomněla zakliknout u dalšího příspěvku a editovat mi to nejde.

 
ŠárkaPu
Kecalka 220 příspěvků 28.02.18 23:04

@jiti81 tak to máme hodně podobné. Je dobře, že tvůj bratr se léčí. Také právě uvažuji dost vážně, že tam děti dávat nebudu, vždy jsme z toho s manželem nervní. Staršímu ditku jsme už vysvětlili, aby za strejdou moc nechodil a nijak ho neprovokoval. On moje děti nebere vůbec v potaz, jen je v podstatě rád, když jsou tam, protože si ho rodiče tolik nevšímají. Ale stačí, když ho třeba poprosím jestli by nemohl být trochu v klidu, že mladší spí. Tak se začne hned nervovat, že nechápe proč dítě spí, když nepracuje, nemá být proč unavené a že je vidět, že je nám všem na obtíž a odstěhuje se. On hlavně nemá pocit, že mu cokoliv je, k doktorovi ho nelze dostat. Když měl jít na tetanovku, tak 3 dny nespal a táta ho tam musel odvézt. Je to možná ode mě hnusné, ale ráda bych i aby se to nějak s ním řešilo, protože nechci převzít stejnou roli jako mají moji rodiče a starat se o něho navždy, ničilo by mi to moji rodinu. Hlasy si myslím, že taky nějaké slyší, občas si tak zvláštně povídá a vše donekonečna kontroluje jestli je na svém místě a má hrozně druhů rituálů, které se nesmí v žádném případě narušit, jinak by byl oheň na střeše.

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Počítání peněz, samota i blýskání na lepší časy. Jak se žije maminkám samoživitelkám z eMimina?

Byla to láska jako trám, ale po svatbě se z něj stal jiný člověk. Nezměnil se... číst dále >

Jak si sbalit tašku do porodnice a nezbláznit se

Jmenuju se Laura a čekám druhé dítě. A možná to znáte taky – to si takhle... číst dále >

Články z Expres.cz

Čeho se pašeračka Tereza bojí? Vyhýbá se odpovědi na bývalého právníka

Pašeračka Tereza změnila před více než měsícem advokáta a s pomocí nového... číst dále >

Rozhovor s Františkem Strakou: Nemít rodinu, dopadl jsem jako Pergl

František Straka (59) je bezpochyby jednou z nejzajímavějších postav českého... číst dále >

Články z Ona Dnes

Tajemství účesu vévodkyně Meghan. Rovná si vlasy speciálním keratinem

Její vlasy vypadají vždycky perfektně. Hladké a lehce vlnité ji poletují... číst dále >

Obchod se zdravím. Dokument odhalil nebezpečí alternativní léčby v Česku

Alternativní léčitelství se stále častěji stává poslední možností pro ty,... číst dále >


Reklama