Co děláte, když musíte např. do práce a dítě pláče?

Anonymní
26.12.19 12:32

Co děláte, když musíte např. do práce a dítě pláče?

Ženy, zajímalo by mě, jak u vás doma řešíte situace, kdy potřebujete odejít (např. do práce, k doktorovi) a dítě (cca 2 roky) pláče, chytá se vás a nechce vás pustit. A co v tu chvíli dělá váš partner? Čekáme třetí dítě a u obou starších jsme měli v těhle situacích fakt problém. Obě děti v určitém věku plakaly, když jsem musela odejít a nechtěly se mě pustit. Vím, je to normální, co je ale problém, že můj muž do těch situací nechtěl zasahovat, že je to můj problém a že si to mám vyřešit sama. Jenže to prakticky nejde, když člověk spěchá do práce. Snažila jsem se na odchod děti dopředu připravit, ale někdy nic nezabíralo a stejně zoufale plakaly. Vždycky mě to dostalo do stresu, protože jsem pospíchala, bála se, že jim přivřu prsty do dveří, když jsem zabouchávala a prostě by mi v té situaci pomohlo, kdyby manžel dítě vzal do náručí a věnoval se mu, abych mohla v klidu odejít. On ale tohle dělat nechce, v tu chvíli odejde do jiné místnosti a říká, že si to má vyřešit ten, kdo odchází (jemu se to nikdy nestalo, děti na něj nijak fixované nejsou). Proto mě zajímá, jak takové situace řešíte u vás doma? Taky vaši partneři trvají na tom, abyste takovou situaci vyřešily samy? A jak to v tu chvíli děláte?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

40170
26.12.19 12:35

Nešla bych do práce od takhle malého dítěte. Ale tak pro každého je přesnější něco jiného.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12488
26.12.19 12:35

Zabavím dítě tak, aby nevidělo, že odcházím. Manžel ho vezme do pokojíčku a já zmizím. U dvouletýho dítěte je kontraproduktivní ho na odchod připravovat. Jen z toho děláš drama a dítě předem stresuješ. Ono z toho ještě nemá pojem a ten problém vytváříš ty.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8100
26.12.19 12:37

Ne, nikdo nikdy netrval, abych toto vyřešila sama. Zjistili jsme, co lépe zabírá a to jsme praktikovali.
U nás bylo nejlepší odejít do určitého věku bez loučení v době, kdy o tom děti neví. Z čehož plyne, že se jim musel věnovat někdo jiný(batolata bych doma o samotě nenechala, že).
To bez loučení není návod pro každé dítě, v tomto je každé dítě jiné.
U vás bych to viděla docela na to, že je tvůj partner otec na baterky a to, že mu to děti nedělají, je spíš otázka toho, že je pro ně nedůležitý známý.
A za mě sprostý alibista k tomu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
29
26.12.19 12:37
@lucenka píše:
Nešla bych do práce od takhle malého dítěte. Ale tak pro každého je přesnější něco jiného.

Jako vůbec nikam nikdy neodcházíte? Do jakýho věku? Já pracovala částečně, na tři hodiny v týdnu od té doby, co dětem byly dva a půl. Pak jsem občas musela k dr., kam jsem je brát nechtěla, aby něco nechytly…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
708
26.12.19 12:37

At uz u babicky nebo jen s tatkou, vzdycky je to na tom kdo ma aktualne hlidat, ne na tom kdo odchazi a kvuli komu to dite place… jak to asi mas sama ve dverich vyresit?? musi prcka nekdo od tebe vzit a zabavit, vysvetlit… manzela bych propleskla at se probudi a pomaha v tezkych situacich ( pro to dite to tezka situace je… ). at je brzy lepe :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
40170
26.12.19 12:39
@dkateri píše:
Jako vůbec nikam nikdy neodcházíte? Do jakýho věku? Já pracovala částečně, na tři hodiny v týdnu od té doby, co dětem byly dva a půl. Pak jsem občas musela k dr., kam jsem je brát nechtěla, aby něco nechytly…

Nešla bych do něj do práce. A od dítěte jsem odcházela, ale tak aby mě nevidělo a jenom vyjímečně. K doktorovi jsem třeba brala dítě a babičku a ta s ním čekala venku

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6495
26.12.19 12:44

Muj muz ma podobny pristup jako ty. Possdim deti k pohadce. Kdyz rvou, tak holt rvou, co ja s tim. (Ale muz je hlida vzdy max 15 minut, nez vyvencim psa). Chuva nebo babicka se snazi zabavit a chovaji.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3051
26.12.19 12:47
@Anonymní píše: Ženy, zajímalo by mě, jak u vás doma řešíte situace, kdy potřebujete odejít (např. do práce, k doktorovi) a dítě (cca 2 roky) pláče, chytá se vás a nechce vás pustit. A co v tu chvíli dělá váš partner? Čekáme třetí dítě a u obou starších jsme měli v těhle situacích fakt problém. Obě děti v určitém věku plakaly, když jsem musela odejít a nechtěly se mě pustit. Vím, je to normální, co je ale problém, že můj muž do těch situací nechtěl zasahovat, že je to můj problém a že si to mám vyřešit sama. Jenže to prakticky nejde, když člověk spěchá do práce. Snažila jsem se na odchod děti dopředu připravit, ale někdy nic nezabíralo a stejně zoufale plakaly. Vždycky mě to dostalo do stresu, protože jsem pospíchala, bála se, že jim přivřu prsty do dveří, když jsem zabouchávala a prostě by mi v té situaci pomohlo, kdyby manžel dítě vzal do náručí a věnoval se mu, abych mohla v klidu odejít. On ale tohle dělat nechce, v tu chvíli odejde do jiné místnosti a říká, že si to má vyřešit ten, kdo odchází (jemu se to nikdy nestalo, děti na něj nijak fixované nejsou). Proto mě zajímá, jak takové situace řešíte u vás doma? Taky vaši partneři trvají na tom, abyste takovou situaci vyřešily samy? A jak to v tu chvíli děláte?

Ten chlap je ti viditelně úplně k ničemu. Pardón, na dělání dětí se hodí. Ještě jich plánujete několik? Přemýšlela jsi o tom, jak to s těmi dětmi bude, když jsi na ně sama a nebo se ti fakt nechce do práce a budeš raději rodit děti jak na běžícím páse? Tak si nestěžuj. Už po prvním jsi mohla vědět, že to dobré nebude. Udělala jsi chybu a je třeba to napravit. Bude to lepší, než si stěžovat na něco, co už jsi měla dávno řešit. A při odchodu máš problém jen ty a děti. Určitě ne manžel. Ten je zřetelně v pohodě. :zed: :zed: :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7480
26.12.19 12:48
@Anonymní píše: Ženy, zajímalo by mě, jak u vás doma řešíte situace, kdy potřebujete odejít (např. do práce, k doktorovi) a dítě (cca 2 roky) pláče, chytá se vás a nechce vás pustit. A co v tu chvíli dělá váš partner? Čekáme třetí dítě a u obou starších jsme měli v těhle situacích fakt problém. Obě děti v určitém věku plakaly, když jsem musela odejít a nechtěly se mě pustit. Vím, je to normální, co je ale problém, že můj muž do těch situací nechtěl zasahovat, že je to můj problém a že si to mám vyřešit sama. Jenže to prakticky nejde, když člověk spěchá do práce. Snažila jsem se na odchod děti dopředu připravit, ale někdy nic nezabíralo a stejně zoufale plakaly. Vždycky mě to dostalo do stresu, protože jsem pospíchala, bála se, že jim přivřu prsty do dveří, když jsem zabouchávala a prostě by mi v té situaci pomohlo, kdyby manžel dítě vzal do náručí a věnoval se mu, abych mohla v klidu odejít. On ale tohle dělat nechce, v tu chvíli odejde do jiné místnosti a říká, že si to má vyřešit ten, kdo odchází (jemu se to nikdy nestalo, děti na něj nijak fixované nejsou). Proto mě zajímá, jak takové situace řešíte u vás doma? Taky vaši partneři trvají na tom, abyste takovou situaci vyřešily samy? A jak to v tu chvíli děláte?

Tvůj manžel je pěknej tydýt.. :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26.12.19 12:49

Našla jsem si partnera, se kterým jsme opravdu partneři…takže když je problém, snažíme se ho řešit spolu. Takž partner by šel a zabavil děti a já mohla odejít do práce

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1573
26.12.19 12:50

S takovým sobeckým hovadem čekáte třetí dítě?? Nechápu

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26186
26.12.19 12:54
@lucenka píše:
Nešla bych do něj do práce. A od dítěte jsem odcházela, ale tak aby mě nevidělo a jenom vyjímečně. K doktorovi jsem třeba brala dítě a babičku a ta s ním čekala venku
:lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26186
26.12.19 12:59
@Anonymní píše: Ženy, zajímalo by mě, jak u vás doma řešíte situace, kdy potřebujete odejít (např. do práce, k doktorovi) a dítě (cca 2 roky) pláče, chytá se vás a nechce vás pustit. A co v tu chvíli dělá váš partner? Čekáme třetí dítě a u obou starších jsme měli v těhle situacích fakt problém. Obě děti v určitém věku plakaly, když jsem musela odejít a nechtěly se mě pustit. Vím, je to normální, co je ale problém, že můj muž do těch situací nechtěl zasahovat, že je to můj problém a že si to mám vyřešit sama. Jenže to prakticky nejde, když člověk spěchá do práce. Snažila jsem se na odchod děti dopředu připravit, ale někdy nic nezabíralo a stejně zoufale plakaly. Vždycky mě to dostalo do stresu, protože jsem pospíchala, bála se, že jim přivřu prsty do dveří, když jsem zabouchávala a prostě by mi v té situaci pomohlo, kdyby manžel dítě vzal do náručí a věnoval se mu, abych mohla v klidu odejít. On ale tohle dělat nechce, v tu chvíli odejde do jiné místnosti a říká, že si to má vyřešit ten, kdo odchází (jemu se to nikdy nestalo, děti na něj nijak fixované nejsou). Proto mě zajímá, jak takové situace řešíte u vás doma? Taky vaši partneři trvají na tom, abyste takovou situaci vyřešily samy? A jak to v tu chvíli děláte?

Chlap je na nic, co naděláš…

Zdrhej tajně. Dvoulete děti nepochopí, co to znamená, že odchazis. Vřešti ať jdeš s košem, nebo na dvanáctku do práce, nebo odjizdis na půlroční polární expedici…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
194
26.12.19 13:02

Starat se má ten, s kým dítě zůstane - v tomto případě tatínek je zodpovědný za to, že na sebe upoutá pozornost a ty abys mohla v klidu odejít. Já měla vždycky připravené věci v předsíni, abych se už nemusela pro nic vracet. Dětem jsem řekla třeba večer předtím nebo až ráno, že budu muset jít do práce a zdůraznila jsem, že se určitě VRÁTÍM. A pak jsem s nimi byla jako by nic dál. Manžel pak upoutal jejich pozornost tím, co věděl, že zabere -povídali si u okna nebo jim pustil pohádku nebo jim zpíval a dělal různé opičky a já se vypařila. Když mě děti začaly postrádat, odkázal je na to, že jsem přece šla do práce a vrátím se. Třeba pak chvilku plakaly, ale rychle je to přešlo. Když jsem se s nimi pokoušela loučit a odejít před nimi, nikdy to nedopadlo dobře - strašně dlouho brečely a obléhaly dveře. Samozřejmě, někdy i přes naši snahu odpoutat pozornost, se nezadařilo, ale většinou to šlo. Kolem 2,5 let už jsme tyhle komedie dělat nemusely, protože děti už víc chápaly, věděly, co bude a byly si jisté, že se vrátím. Sama nikdy v klidu odejít nemůžeš, protože tam defakto zanecháváš dítě samotné (když se chlap distancuje). A bodejď by to dítě nebojovalo do posledního dechu, když mu odchází jediný člověk, kterého v ten okamžik má.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama