Co mi vadí na mém partnerovi

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.12.18 21:37
Co mi vadí na mém partnerovi

Zdravím,

příspěvek vkládám raději anonymně, je toho trošku víc, a nevím, kdo ze známých sem chodím. Relativně dlouho sbírám odvahu se sem jít svěřit, protože už vážně nevím, jak některé věci řešit s partnerem. Snažila jsem se s ním mluvit o tom, co mě trápí, jenomže to nepomáhá. Navíc a především se v poslední době nedokážu přenést přes dvě věci, o kterých dokážu přemýšlet hodiny a hodiny, a v podstatě 90% mých myšlenek se týká kolem věcí v mém vztahu s mým současným partnerem. Někdy mám pocit, že mám doma děcko, kterému pořád asi nedochází, co po něm vlastně chci.

Takže to rozepíšu nějak popořadě.

  1. Jednou jsme se bavili o tom, jak to vlastně on vidí s tím že bychom spolu mohli mít někdy dítě. Abych to uvedla na pravou míru, partner má už svoje dvě děti z předchozího vztahu, je rozvedený. Jedná se mi o to, že po mě de facto vyjel, když jsem mu řekla, že nepůjdu na potrat, kdybych otěhotněla. Tak mi řekl, kolik Vás mám ještě živit? Prostě je to věc, nad kterou dost často přemýšlím. Celkově z toho mám spíš pocit, jakože hledal spíš náhradní maminku pro jeho děti z minulého vztahu. Navíc jeho děti jsou vůči mě pěkní rozmazlenci. Syn je sprostý a drzý, a já nevidím důvod, proč bych se měla o takové děcko starat. On svoje rodiče má, a nevšimla jsem si, že by byl nějak postižený. Jen mě hrozně moc mrzí, jak to partner řekl. De facto mi to vyznělo, jakože moc nepočítá s tím, že by v budoucnu chtěl ještě jedno dítě. To si jako vážně někteří rozvedení muži opravdu myslí, že nová bezdětná partnerka nebude chtít mít s ním ještě děti? V tomhle ohledu mě docela zklamal, a já doteď pořádně nevím, jak s tím naložit.
  1. Vzhledem k tomu, že má děti, mi jednoho krásného dne oznámil, že jeho děti budou vždy na prvním místě, a že já můžu být na druhém čestném místě. A podle toho se i tak chová. Jeho úžasná dcerka je taková, že do školy vzala nůž na dopisy a vyhrožovala tam spolužákovi. Doma čas od času zhysterčí. Minule, když tady ječela na bráchu, ať jí vrátí nějaký její kelímek, tak dokonce vyhrožovala mě, že mi dá facku. Pak jsme s partnerovým synem volali jejich mámě, že tady dělá kino, a ona že se všichni spikli proti jí. Jak může 11 letý dítě vyhrožovat skoro 30 leté ženě, že ji dá facku? Partnerovi jsem o tom řekla, bohužel nic s tím neudělal. Za rok, co jsme spolu, nebyl schopný vysvětlit svým dětem, že já jsem jeho partnerka, tak aby mne plně respektovaly. Třikrát jsem partnera prosila, aby mi dal „do ruky nějaký nástroj“, jak bych sama zvládla jeho děti ukočírovat, když on nebude doma. Třikrát jsem ho prosila a nic. Jenomže v téhle situaci se nemohu nijak bránit. Nemohu jim dát facku, nic. Děcka by si mohli stěžovat u matky a já bych nerada měla problém se sociálkou, že biju děti, který nejsou moje. Když u toho nebude nikdo čtbrtý, oni dva by se postavili proti mě… A co já zmůžu? Nic.

Teď nedávno zase malej začal používat taktiku, tati, ona si mě všímá, když na něho a nebo o něm mluvím. To mě asi štve nejvíc. Že ten malej si vynucuje takhle pozornost otce. Tváří se, jako by byl něco víc než já. Prej ona si mě všímá. Nájem platím, bydlím tu ve svém, a mám poslouchat ještě takový řeči od takovýho malýho smraďocha.

Ale abych jen nehanila, tak musím říct, že partner doma relativně vzato funguje. Děti má ve střídavé péči on, tak jsem si vydupala, že se ON bude starat o své děti. Zpočátku se to na mě snažil hodit, teď už ani necekne. Já chodím do práce jako partner. Už říkám, že chodím do práce, a že nehodlám mít doma další šichtu, abych uklízela, prala, žehlila. Když mám prádlo na sušáku, tak ho sundám podle toho, jak se momentálně cítím. Někdy, když přijdu druhý den ráno po šichtě domů. Jindy to tam visí tři, čtyři dny, a nikomu to prostě nevadí. Ne, partner se prostě nemůže zvednout, a jít to prádlo sundat. On leží na gauči u televize a sleduje seriály. Ale zase na druhou stranu, když je jeho týden, tak vypere, sice jednou za týden, ale Můj chlap normálně vypere prádlo. Já kolem jeho dětí nemusím hnout ani prstem…

Dneska mě ale zamrzelo, že zase rejpal do mýho vzdělání. Je u nás partnerův tatínek, a ptal se partnerova synka, jesli už má vybraný uč'nák. Tak nějak jsme se bavili, a že by měl lepší jít na učňák s maturitou. No akdyž jsem já řekla, že ne všichni z toho učňáku uspějou, a budou dělat to, na co studovali, tak se partner do mě opřel. Já mám bakaláře z ekonomky. A on řekl, že né každej, co má ekonomku, dělá v oboru a uspějou… Zatraceně, přitom dělám v bankovnictví a baví mě to! Jo a partnerův tatínek se mě zastal, prej proč si tohle nechám líbit? No já nevím, asi jsem pitomá? Nevím. Ale zvláštní je, že partnerův tatínek se mě zastal před mým partnerem. Zřejmě alespoň někdo taky poznal, že tady není asi něco tak úplně v pořádku, jak by mělo být.

A ještě poslední věc. Když jdeme spát, tak si musím večer vyloženě vyprošovat pět minut tulení. Někdy se mu nechce, tak se otočí, a řekne, že až zítra. Anebo když mu jdu občas do cesty, že se k němu chci přitulit, tak on mi řekne, ty mě blokuješ? Podle mě tohle není v pořádku.

Já už prostě nevím. Možná začínající ponorková nemoc? Nevím.
Co si myslíte vy? Co byste dělali vy? Předem děkuju za odpovědi

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 Další »
Reakce:
růžový achát
Kelišová 5730 příspěvků 22.12.18 21:42

Kopni ho do pr.dele.

Uživatel je onlinenostress
Extra třída :D 14001 příspěvků 22.12.18 21:42
@Anonymní píše:
Zdravím,

příspěvek vkládám raději anonymně, je toho trošku víc, a nevím, kdo ze známých sem chodím. Relativně dlouho sbírám odvahu se sem jít svěřit, protože už vážně nevím, jak některé věci řešit s partnerem. Snažila jsem se s ním mluvit o tom, co mě trápí, jenomže to nepomáhá. Navíc a především se v poslední době nedokážu přenést přes dvě věci, o kterých dokážu přemýšlet hodiny a hodiny, a v podstatě 90% mých myšlenek se týká kolem věcí v mém vztahu s mým současným partnerem. Někdy mám pocit, že mám doma děcko, kterému pořád asi nedochází, co po něm vlastně chci.

Takže to rozepíšu nějak popořadě.

  1. Jednou jsme se bavili o tom, jak to vlastně on vidí s tím že bychom spolu mohli mít někdy dítě. Abych to uvedla na pravou míru, partner má už svoje dvě děti z předchozího vztahu, je rozvedený. Jedná se mi o to, že po mě de facto vyjel, když jsem mu řekla, že nepůjdu na potrat, kdybych otěhotněla. Tak mi řekl, kolik Vás mám ještě živit? Prostě je to věc, nad kterou dost často přemýšlím. Celkově z toho mám spíš pocit, jakože hledal spíš náhradní maminku pro jeho děti z minulého vztahu. Navíc jeho děti jsou vůči mě pěkní rozmazlenci. Syn je sprostý a drzý, a já nevidím důvod, proč bych se měla o takové děcko starat. On svoje rodiče má, a nevšimla jsem si, že by byl nějak postižený. Jen mě hrozně moc mrzí, jak to partner řekl. De facto mi to vyznělo, jakože moc nepočítá s tím, že by v budoucnu chtěl ještě jedno dítě. To si jako vážně někteří rozvedení muži opravdu myslí, že nová bezdětná partnerka nebude chtít mít s ním ještě děti? V tomhle ohledu mě docela zklamal, a já doteď pořádně nevím, jak s tím naložit.
  1. Vzhledem k tomu, že má děti, mi jednoho krásného dne oznámil, že jeho děti budou vždy na prvním místě, a že já můžu být na druhém čestném místě. A podle toho se i tak chová. Jeho úžasná dcerka je taková, že do školy vzala nůž na dopisy a vyhrožovala tam spolužákovi. Doma čas od času zhysterčí. Minule, když tady ječela na bráchu, ať jí vrátí nějaký její kelímek, tak dokonce vyhrožovala mě, že mi dá facku. Pak jsme s partnerovým synem volali jejich mámě, že tady dělá kino, a ona že se všichni spikli proti jí. Jak může 11 letý dítě vyhrožovat skoro 30 leté ženě, že ji dá facku? Partnerovi jsem o tom řekla, bohužel nic s tím neudělal. Za rok, co jsme spolu, nebyl schopný vysvětlit svým dětem, že já jsem jeho partnerka, tak aby mne plně respektovaly. Třikrát jsem partnera prosila, aby mi dal „do ruky nějaký nástroj“, jak bych sama zvládla jeho děti ukočírovat, když on nebude doma. Třikrát jsem ho prosila a nic. Jenomže v téhle situaci se nemohu nijak bránit. Nemohu jim dát facku, nic. Děcka by si mohli stěžovat u matky a já bych nerada měla problém se sociálkou, že biju děti, který nejsou moje. Když u toho nebude nikdo čtbrtý, oni dva by se postavili proti mě… A co já zmůžu? Nic.

Teď nedávno zase malej začal používat taktiku, tati, ona si mě všímá, když na něho a nebo o něm mluvím. To mě asi štve nejvíc. Že ten malej si vynucuje takhle pozornost otce. Tváří se, jako by byl něco víc než já. Prej ona si mě všímá. Nájem platím, bydlím tu ve svém, a mám poslouchat ještě takový řeči od takovýho malýho smraďocha.

Ale abych jen nehanila, tak musím říct, že partner doma relativně vzato funguje. Děti má ve střídavé péči on, tak jsem si vydupala, že se ON bude starat o své děti. Zpočátku se to na mě snažil hodit, teď už ani necekne. Já chodím do práce jako partner. Už říkám, že chodím do práce, a že nehodlám mít doma další šichtu, abych uklízela, prala, žehlila. Když mám prádlo na sušáku, tak ho sundám podle toho, jak se momentálně cítím. Někdy, když přijdu druhý den ráno po šichtě domů. Jindy to tam visí tři, čtyři dny, a nikomu to prostě nevadí. Ne, partner se prostě nemůže zvednout, a jít to prádlo sundat. On leží na gauči u televize a sleduje seriály. Ale zase na druhou stranu, když je jeho týden, tak vypere, sice jednou za týden, ale Můj chlap normálně vypere prádlo. Já kolem jeho dětí nemusím hnout ani prstem…

Dneska mě ale zamrzelo, že zase rejpal do mýho vzdělání. Je u nás partnerův tatínek, a ptal se partnerova synka, jesli už má vybraný uč'nák. Tak nějak jsme se bavili, a že by měl lepší jít na učňák s maturitou. No akdyž jsem já řekla, že ne všichni z toho učňáku uspějou, a budou dělat to, na co studovali, tak se partner do mě opřel. Já mám bakaláře z ekonomky. A on řekl, že né každej, co má ekonomku, dělá v oboru a uspějou… Zatraceně, přitom dělám v bankovnictví a baví mě to! Jo a partnerův tatínek se mě zastal, prej proč si tohle nechám líbit? No já nevím, asi jsem pitomá? Nevím. Ale zvláštní je, že partnerův tatínek se mě zastal před mým partnerem. Zřejmě alespoň někdo taky poznal, že tady není asi něco tak úplně v pořádku, jak by mělo být.

A ještě poslední věc. Když jdeme spát, tak si musím večer vyloženě vyprošovat pět minut tulení. Někdy se mu nechce, tak se otočí, a řekne, že až zítra. Anebo když mu jdu občas do cesty, že se k němu chci přitulit, tak on mi řekne, ty mě blokuješ? Podle mě tohle není v pořádku.

Já už prostě nevím. Možná začínající ponorková nemoc? Nevím.
Co si myslíte vy? Co byste dělali vy? Předem děkuju za odpovědi

Stačilo mi přečíst si začátek. Poslala bych ho velmi rychle do oběhu.

Monchichik
Kelišová 6138 příspěvků 22.12.18 21:43

Nikdy bych si nezačala s chlapem, co má děti, protože bych se nechtěla o ně zaprvé starat, za druhé bych nesnesla mít exku v zádech a nechtěla bych prostě řešit problémy, které nemusím. S tím tvým bych nebyla ani kdyby byl bezdětný, stačí mi, co píšeš o tom, když se chceš přitulit. A o tom, že nehodlá živit vaše společné dítě, je škoda mluvit. Navíc ty bys do téhle domácnosti chtěla přivést dítě?

IvaX
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 22.12.18 21:44

S takovým chlapem bych nebyla, zvlášť pokud bych chtěla dítě, o které on už evidentně nestojí. Najdi si jiného.

Adrasteia
Závislačka 2843 příspěvků 1 inzerát 22.12.18 21:45

Pokud chceš děti, tak úplně nechápu, proč se rozvnou nerozejdete. Je jasné, že on děti nechce, tak nač to protahovat? Maximálně si ho nech na sex, než najdeš někoho nového. :mrgreen:

Uživatel je onlinenostress
Extra třída :D 14001 příspěvků 22.12.18 21:45

A já bych nikdy nesnesla být až ta druhá.

Monchichik
Kelišová 6138 příspěvků 22.12.18 21:46

@nostress Tak to je asi blbě řečeno, protože já vidím rozdíl mezi láskou k manželovi a k dětem. Ale tenhle to myslel asi jinak než já.

Uživatel je onlineRusset
Extra třída :D 13313 příspěvků 22.12.18 21:47
@Anonymní píše:
Zdravím,

příspěvek vkládám raději anonymně, je toho trošku víc, a nevím, kdo ze známých sem chodím. Relativně dlouho sbírám odvahu se sem jít svěřit, protože už vážně nevím, jak některé věci řešit s partnerem. Snažila jsem se s ním mluvit o tom, co mě trápí, jenomže to nepomáhá. Navíc a především se v poslední době nedokážu přenést přes dvě věci, o kterých dokážu přemýšlet hodiny a hodiny, a v podstatě 90% mých myšlenek se týká kolem věcí v mém vztahu s mým současným partnerem. Někdy mám pocit, že mám doma děcko, kterému pořád asi nedochází, co po něm vlastně chci.

Takže to rozepíšu nějak popořadě.

  1. Jednou jsme se bavili o tom, jak to vlastně on vidí s tím že bychom spolu mohli mít někdy dítě. Abych to uvedla na pravou míru, partner má už svoje dvě děti z předchozího vztahu, je rozvedený. Jedná se mi o to, že po mě de facto vyjel, když jsem mu řekla, že nepůjdu na potrat, kdybych otěhotněla. Tak mi řekl, kolik Vás mám ještě živit? Prostě je to věc, nad kterou dost často přemýšlím. Celkově z toho mám spíš pocit, jakože hledal spíš náhradní maminku pro jeho děti z minulého vztahu. Navíc jeho děti jsou vůči mě pěkní rozmazlenci. Syn je sprostý a drzý, a já nevidím důvod, proč bych se měla o takové děcko starat. On svoje rodiče má, a nevšimla jsem si, že by byl nějak postižený. Jen mě hrozně moc mrzí, jak to partner řekl. De facto mi to vyznělo, jakože moc nepočítá s tím, že by v budoucnu chtěl ještě jedno dítě. To si jako vážně někteří rozvedení muži opravdu myslí, že nová bezdětná partnerka nebude chtít mít s ním ještě děti? V tomhle ohledu mě docela zklamal, a já doteď pořádně nevím, jak s tím naložit.
  1. Vzhledem k tomu, že má děti, mi jednoho krásného dne oznámil, že jeho děti budou vždy na prvním místě, a že já můžu být na druhém čestném místě. A podle toho se i tak chová. Jeho úžasná dcerka je taková, že do školy vzala nůž na dopisy a vyhrožovala tam spolužákovi. Doma čas od času zhysterčí. Minule, když tady ječela na bráchu, ať jí vrátí nějaký její kelímek, tak dokonce vyhrožovala mě, že mi dá facku. Pak jsme s partnerovým synem volali jejich mámě, že tady dělá kino, a ona že se všichni spikli proti jí. Jak může 11 letý dítě vyhrožovat skoro 30 leté ženě, že ji dá facku? Partnerovi jsem o tom řekla, bohužel nic s tím neudělal. Za rok, co jsme spolu, nebyl schopný vysvětlit svým dětem, že já jsem jeho partnerka, tak aby mne plně respektovaly. Třikrát jsem partnera prosila, aby mi dal „do ruky nějaký nástroj“, jak bych sama zvládla jeho děti ukočírovat, když on nebude doma. Třikrát jsem ho prosila a nic. Jenomže v téhle situaci se nemohu nijak bránit. Nemohu jim dát facku, nic. Děcka by si mohli stěžovat u matky a já bych nerada měla problém se sociálkou, že biju děti, který nejsou moje. Když u toho nebude nikdo čtbrtý, oni dva by se postavili proti mě… A co já zmůžu? Nic.

Teď nedávno zase malej začal používat taktiku, tati, ona si mě všímá, když na něho a nebo o něm mluvím. To mě asi štve nejvíc. Že ten malej si vynucuje takhle pozornost otce. Tváří se, jako by byl něco víc než já. Prej ona si mě všímá. Nájem platím, bydlím tu ve svém, a mám poslouchat ještě takový řeči od takovýho malýho smraďocha.

Ale abych jen nehanila, tak musím říct, že partner doma relativně vzato funguje. Děti má ve střídavé péči on, tak jsem si vydupala, že se ON bude starat o své děti. Zpočátku se to na mě snažil hodit, teď už ani necekne. Já chodím do práce jako partner. Už říkám, že chodím do práce, a že nehodlám mít doma další šichtu, abych uklízela, prala, žehlila. Když mám prádlo na sušáku, tak ho sundám podle toho, jak se momentálně cítím. Někdy, když přijdu druhý den ráno po šichtě domů. Jindy to tam visí tři, čtyři dny, a nikomu to prostě nevadí. Ne, partner se prostě nemůže zvednout, a jít to prádlo sundat. On leží na gauči u televize a sleduje seriály. Ale zase na druhou stranu, když je jeho týden, tak vypere, sice jednou za týden, ale Můj chlap normálně vypere prádlo. Já kolem jeho dětí nemusím hnout ani prstem…

Dneska mě ale zamrzelo, že zase rejpal do mýho vzdělání. Je u nás partnerův tatínek, a ptal se partnerova synka, jesli už má vybraný uč'nák. Tak nějak jsme se bavili, a že by měl lepší jít na učňák s maturitou. No akdyž jsem já řekla, že ne všichni z toho učňáku uspějou, a budou dělat to, na co studovali, tak se partner do mě opřel. Já mám bakaláře z ekonomky. A on řekl, že né každej, co má ekonomku, dělá v oboru a uspějou… Zatraceně, přitom dělám v bankovnictví a baví mě to! Jo a partnerův tatínek se mě zastal, prej proč si tohle nechám líbit? No já nevím, asi jsem pitomá? Nevím. Ale zvláštní je, že partnerův tatínek se mě zastal před mým partnerem. Zřejmě alespoň někdo taky poznal, že tady není asi něco tak úplně v pořádku, jak by mělo být.

A ještě poslední věc. Když jdeme spát, tak si musím večer vyloženě vyprošovat pět minut tulení. Někdy se mu nechce, tak se otočí, a řekne, že až zítra. Anebo když mu jdu občas do cesty, že se k němu chci přitulit, tak on mi řekne, ty mě blokuješ? Podle mě tohle není v pořádku.

Já už prostě nevím. Možná začínající ponorková nemoc? Nevím.
Co si myslíte vy? Co byste dělali vy? Předem děkuju za odpovědi

Najdi si bezdětného a nebudeš mít takové problémy. Sice ti po čase může na novém chlapovi něco vadit, ale to, co popisuješ, bych teda prožívat nechtěla.

Martha03
Zasloužilá kecalka 520 příspěvků 22.12.18 21:47

Upřímně. Dle popisu jeho děti nemůžeš vystát, pak nechápu proč jsi s ním šla do vztahu. To co píšeš se týká jen jeho dětí. Seber se a najdi si bezdetneho… Chceš dítě, tedy pokud jednou budeš matkou a s otcem svých dětí se rozjedeš tak ti zase bude vadit, že na prvním místě u něj nejsou jeho děti, ale jeho nová partnerka. Chce to trosku sebereflexe. Jinak, že se po roce vztahu s tebou nechce tulit, no asi tě tak moc nežere… My se tulime po 14ti letech a říkat si o to nemusím…

Uživatel je onlinekacenka.sks
Zasloužilá kecalka 504 příspěvků 22.12.18 21:48

Teda, upřímně si myslim, ze nesnasis jeho deti a lezou ti krkem. A partner to na tobe vidi, proto obcas vecer nema chut na „tuleni“ :mrgreen: , pokud se vyjadrujes takto i pred nim… jinak mas chlapa s detma, coz jsi asi vedela, kdyz jsi s nim zacinala. Tak bud to nejak pujde, nebo ne. Ja za sebe muzu rict,ze bych v chlapa s detma nechtela ani za nic.

Uživatel je onlineOu
Kelišová 5852 příspěvků 22.12.18 21:48

1. zaměstnej se něčím, co ti bude připadat smysluplný - přestaneš pak řešit kraviny a plýtvat na ně svou mentální kapacitu.

2. ten chlap si tě neváží a děti s tebou nechce. Nejsi pro něj ženská na celý život, jsi jen momentální výplň prázdného místa v posteli a kuchyni. A hlavně ho svou urputností přestáváš bavit, jen to nechce řešit.

Není nad tím třeba trávit měsíce času přemítání, když budeš mít odvahu být sama k sobě upřímná. A pak se můžeš začít věnovat něčemu užitečnému. Navrhuju začít s nějakým sebepřijetím a sebeúctou, aby sis toho dalšího zase nenašla a pečlivě nevychovala k tomu, aby si na tobě hojil ego.

3. děti fakt nemůžou za to, že ty si nevážíš sama sebe a umožníš ostatním, aby se k tobě podle toho chovali.

Příspěvek upraven 22.12.18 v 21:50

Lotty28
Povídálka 25 příspěvků 22.12.18 21:50
@nostress píše:
A já bych nikdy nesnesla být až ta druhá.

Zakladatelka…
Právě to mě nahlodává ze všeho nejvíc. Nějak nevím, jak se zachovat… Prostě je mi to proti srsti…

Příspěvek upraven 22.12.18 v 21:50

Amelie30
Ukecaná baba ;) 2056 příspěvků 22.12.18 21:50

Máte každý úplně jiné představy o životě. Z mého pohledu tohle nikdy fungovat nebude, hledej někoho jiného. Edit. Ponorka po roce? Po roce vztahu se máte zamilovaně vznášet.

Příspěvek upraven 22.12.18 v 21:53

Hearty
Ukecaná baba ;) 1074 příspěvků 22.12.18 21:50

Ahoj. Jak dlouho jste spolu? Já teda nevím, ale z toho co píšeš nemám pocit, že by tě partner nějak moc miloval a co hůř, vážil si tě. A ty děti? Pokud je ti 30 je asi jasné, že děti chtít budeš plánovat, pokud on nechce už (což tak vypadá), může to být zásadní problém. Já bych asi v takovém vztahu nezůstala… Můj muž po mě po skoro 9 letech dělá první poslední, pomáhá, je pracovitý, podporuje mě, nikdy by mě neshazoval, tulit se chce, stále chce kontakt, několikrát denně si dáme pusu nebo se jen tak obejmeme, jsme na sebe milí. Nevím člověče, ale ani z tebe nemám pocit, že tě ten vztah uspokojuje, jestli není lepší hledat jinde dokud je čas… :nevim:

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Rozhovor: Jak přirozeně otěhotnět nebo připravit tělo na IVF

Na Lenku Malcher se mimo jiné obrací ženy, kterým se nedaří otěhotnět. Věnuje... číst dále >

DIY: Karnevaly se blíží. Vyrobte dětem originální masku

Každý, kdo se v posledních letech zúčastnil dětského karnevalu, ví, že se to... číst dále >

Články z Expres.cz

Dáda Patrasová je zpět na Instagramu. Jsi kočka, na toho dědka se vykašli, vzkazují jí fanoušci

Dagmar Patrasová (62) se vrátila na sociální sítě a fanoušci z toho šílí!... číst dále >

Trest za autonehodu? Lucie Gelemová vystřídala v rodině Dádu Patrasovou

Herečce Dagmar Patrasové (62) se celý život bortí přímo pod rukama. Nejenže... číst dále >

Články z Ona Dnes

Plastika mi zničila vztah i život, říká žena závislá na úpravách vzhledu

Modelka Elina Romasenková má za sebou nespočet plastických operací. Nechala... číst dále >

Horoskop 2019: Lvice si užijí ctitelů, ženy v Kozorohu vydělají peníze

Rok, na jehož prahu stojíme, slibuje, že bude sice na práci náročnější, ale... číst dále >