Co s tím? Manželská krize nebo trvalý zánik vztahu?

18.4.17 13:59

Co s tím? Manželská krize nebo trvalý zánik ,,vztahu"?

Ahoj lidičky,
doufala jsem, že touto cestou získám další názor na věc, i když vím, že se problémy druhým hodnotí špatně a je to hodně individuální, ale přesto mě zajímá váš názor. Děkuji za přečtení.

Bylo mi 22 let, když jsme se s V poznali. Jemu 32. Od 17cti jsem nebydlela doma a po škole jsem zůstala ve městě, kde jsem studovala, kde jsem si našla práci. Měla jsem celkem krušnej život, ale asi každý má v životě nějaké trápení. Každopádně, moje vztahy do té doby, co jsem poznala V, byly krátkodobějšího charakteru, i když jsem měla jeden 2,5 letý vztah. Nebyla jsem nějaká ku..a, ale prostě jsem nikdy nepotkala někoho u koho bych se cítila v bezpečí a milovaná.

Tak když jsem potkala V i když na diskotéce, což už nebyl styl ani jednoho z nás, já si šla jen na 1 drink odpočnout po práci, on byl s kamarádem a nepil. Dali jsme se do řeči a já lehce přiopilá poslouchala toho pěkně urostlého chlapa a líbilo se mi kolik mi věnuje pozornosti.

Šlo to rychle. Znali jsme se asi 14 dnů a já se v té době měla stěhovat od mé spolubydlící do samostatné garsonky. On byl chvíli po rozvodu a nabídl mi, abych šla bydlet k němu. Vím, že je to šílený, 14 dnů a hned spolu bydlet, ale přistoupila jsem na to. Aspoň poznáme jestli to funguje nebo ne, i tak jsem se přece chtěla stěhovat.
A skutečně to fungovalo. Absolvovali jsme spolu projížďky na kole, drobné výlety, grilovačky na zahradě, v posteli to bylo hezký. Když mě objaly jeho paže a statné ne zavalité tělo, bylo mi krásně. Jeho humor byl jiný, ale mně se zdál originální, na všechno měl dá se říct vtipnou odpověď.

Seznámili jsme se v červenci a v březnu byla svatba. Měla jsem u něj příslib rodiny, toho, co mi v životě vždy chybělo, v čem jsem nevyrůstala. kde láska nebyla. Toužila jsem po rodině. On má 2 děti z prvního manželství. Teď 12 a 15.Mimochodem, připadám si jako služka, když jsou u nás na víkend, s ničím nepomůžou a on ani ve většině případech nebývá doma. Jeho žena byla víc než do větru (jen malé vysvětlivky, třeba budou důležité).

Otěhotněla jsem a šla na nemocenskou. Dělala jsem servírku a nechtěla jsem riskovat nějaký problém.
Co jsme se vzali, změnil se. Už jsem nebyla jeho anděl, láska. Vyčítal mi věci, hulákal na mě kvůli maličkostem a já nesčetněkrát brečela. Byla jsem ale povahově příliš slabá na to, abych mu nějak vzdorovala. I když jsem mu samozřejmě řekla, ať na mě neřve ale z dlouhodobějšího hlediska to nemělo žádný efekt.

Najednou jsem zjistila, že nemáme nic moc společného. On mě v tom svém humoru i před příbuznými urážel a přišlo mu to v pořádku a vtipné, ale mně už se to tak vtipné nezdálo. Např. Když se ti něco nelíbí, tak se zbal…řeči podobného typu. Když se naštve, vypouští z pusy takovéhle věci a stačí chvíle a dělá jakoby nic. Jenže ve mě to zůstává, jsem člověk který odpouští a nezazlívá staré křivdy, jenže ono se to ve mě kupí a svírá mě to. A já vím, že si ho přestávám vážit.
Jeho odlišná povaha, nespolečenská, nemá rád zvířata, ani lidi, na každýho huláká a mě to zase vrátí nohama na zem a řeknu si, on je prostě hulvát.
Někdy i uzná svou chybu v tom, že je takovej, a řekne mi na to:,,musíš ke mě přijít a usměrnit mě", tak je to zdá se mi nemožný, když vás člověk něčím raní, tím, co se druhému kterého milujete neříká, ještě za ním přijít a hladit ho po rameni?

Našemu synovi byly v prosinci 3 roky. Má různé zdravotní problémy. a on v té své vtipnosti pronese.,,mám ještě 2 děti", nebo,, je pojištěnej". Chápete to?
Nespíme spolu, je to z mé strany. Vadí mi jeho povaha a možná někde úplně okrajově to, že se o sebe nestará, přibral co jsme spolu skoro 5 let 30 kilo. Hele, nejsem povrchní, nevadilo by mi to za normálního vztahu. Ale čím dál víc mě odpuzuje jako člověk.

Máme delší dobu krizi. A včera, když syn upouštěl slinu, teď má nějaký období, kdy plivne do skleničky nebo si ji vtáhne zase do pusy, bože vem to čert, no a co? Je to přece dítě.
On mu vlepil FACKU! Asi ne nějak silnou, byl to mžik, ale já byla u toho a syn samozřejmě začal strašně plakat a já v tom hluku se synem na hrudi po něm začala řvát. Byla jsem nepříčetná, tohle si dovolovat nebude. Už mu jednou facku dal, když ho měl na sobě a syn ho kousnul do prsa. Se synem mám starosti, teď by měl absolvovat vyšetření na autismus, ale všechny starosti a to V nekřivdím jsou na mě. Já objíždím všechny doktory a bojím se o něj, on pokuď nemá černý na bílým diagnosu nepohne brvou. Chápu, jsem možná ta starostlivá matka, chlapi to mají trochu jinak, ale přece není nic špatného na tom bát se o své dítě?

Lidi, poraďtě mi, co mám dělat. Jak to na vás působí. Vím, že by mě to vzalo, kdybych se rozhodla odejít a že chlapa taky, i když se chová jinak, ale já už prostě v takovém vztahu asi nemám sílu být.
Kam jít mám, bylo by to asi ze začátku těžké, ale ne nemožné.
Máte někdo podobnou zkušenost?

Moc díky za přečtení, K

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

18.4.17 14:10

ještě já

Občas si říkám, jestli to třeba není ve mě, co dělám špatně? Od něj jsem se nic nedozvěděla, jen že mu dávám málo lásky, ale kde ji brát, když je takovej? Já chodím do práce, ty jsi na lásku, to jsou jeho slova. Jen tak okrajově, teď v březnu jsem nastoupila do práce. Bože, já vyjdu s každým, on je snad jedinej člověk, se kterým mám problém.
Já fakt nevím. Jeho rodiče mají podobnej vztah jako my. Jeho otec taky na mamku pořád huláká a ona je z toho celej život ztrápená, jen neodešla. Ale já nechci takhle žít a bojím se toho, že už nejde dělat nic, co by nás vrátilo a začátek. Pročítám si jak blbka na netu rady typu: jak zachránit krizi v manželství…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.4.17 14:14

@kajka101 No, přeji ti hodně síly k tomu, ať uděláš ve svém životě něajkou změnu. Buď změnu ve vztahu, aby zase stálo za to s ním být, nebo změnu větší…
Jk to popisuješ, tak mi přijde, že si tě partner chtěl přivlastnit do manželství a od té doby, co jsi manželkou, tak tě nebere jako sobě rovnou, ale jako podřízenou. Někteří muži to tak nastavené mají, vyhovuje to však jen malé skupině žen.
Mě přijde, že ten vztah je mrtvý, strašně dlouho jste na něm spolu nepracovali a teď už se to bude lepit jen těžko. Zároveň si trochu myslím, že ty, od chvíle, kdy je na světě syn, tak jsi veškerý život podřídila jemu a vztahu ses nevěnovala.
Musíte si spolu promluvit, říct si, co se vám jednomu na druhém líbilo, vnitřně si odovědt, zda to tam ještě je, a zda jste ochotní oba pracovat na tom, aby jste nežili vedle sebe, ale byli zase pár a rodina.
Ať se rozhodneš jakkoliv, cesta to bude těžká… Ale nedělat nic je v takovém stavu, v jakém se nacházíš, to nejhorší.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
57514
18.4.17 14:15

Působí to ně mě tak, že se nezměnil, ale byl takový vždycky, jen jsi to jako zamilovaná nepoznala a hrnula ses zbrkle do závazků.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
kdochcekam
18.4.17 14:22

@kajka101 Asi víš sama dobře, že sis prostě špatně vybrala a od toho se to všechno kolem tebe odvíjí. Nejste jeden pro druhého dost důležití. On je pro tebe jen jakési nutné zlo. :nevim:
Je to hrozně smutné, těžko se to dá nějak zvrátit, když on nepřipustí, že se chová jako hovado…jste v podivném vztahu, kde dříve nepochopitelné se pro vás stalo zcela standartním. Jediný kdo to může změnit jste vy dva. Ani ty ani on, ale vy. Pokud nebudete fungovat jako vy nebudete nikdy šťastní. Vy pro vás musí být na prvním místě. Můžete si nalít čistého vína, dát si čas na rozmyšlenou a začít znova, když budete oba chtít. Když budete oba chtít. :hug:

  • Citovat
  • Upravit
18.4.17 14:24

Myslím že se to jen tak už nejlepší. Možná by to chtělo si promluvit a zkusit něco pro ten vztah udělat. Budeš se muset rozhodnout ty co uděláš…přeji hodně sil :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.4.17 14:27

máš pravdu

Máš pravdu, jak s tou podřízenou, tak s tím, že jsem asi většinu energie věnovala synovi.
Můj názor málokdy něco znamená. Dává mi najevo, že je barák jeho a já jsem mu už několikrát řekla, že si připadám spíš jako jeho dcera než žena. Vychovávání a zákazy, v tom si libuje. Ano, syn je u mě na prvním místě, to nemůžu popřít.
O domácnost se starám, je navařeno. Jdu, pohladím, mazlím, projevuju lásku, ale stačí nějaká jeho přehnaná reakce a já se stáhnu. Mluvili jsme o tom hodněkrát. Já jsem mu řekla, že bych chtěla, aby to byl zase on, do kterého jsem se zamilovala, že pak budu i já jiná, tu lásku mu víc projevovat. Myslím, že je to jen na něm, protože já se snažím mu vycházet vstříc, děkuji za názor, moc

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.4.17 14:27

Dle přečtení si myslím, že ten tvůj manžel byl takový od začátku, ale tys to neviděla, růžové brýlky si měla a ty opadly, až po porodu. A navíc jsi toto chování viděla i u rodičů. Tchýně nechá na sebe štěkat od manžela, tvůj chlap má toto chování od matky a otce. Bohužel. Bylo pravděpodobné, že se takto bude chovat i k tobě.
Za mě se osamostatni, vem úspory, najdi bydlení, podej žádost o rozvod.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.4.17 14:28
@Premek_Orac píše:
@kajka101 No, přeji ti hodně síly k tomu, ať uděláš ve svém životě něajkou změnu. Buď změnu ve vztahu, aby zase stálo za to s ním být, nebo změnu větší…
Jk to popisuješ, tak mi přijde, že si tě partner chtěl přivlastnit do manželství a od té doby, co jsi manželkou, tak tě nebere jako sobě rovnou, ale jako podřízenou. Někteří muži to tak nastavené mají, vyhovuje to však jen malé skupině žen.
Mě přijde, že ten vztah je mrtvý, strašně dlouho jste na něm spolu nepracovali a teď už se to bude lepit jen těžko. Zároveň si trochu myslím, že ty, od chvíle, kdy je na světě syn, tak jsi veškerý život podřídila jemu a vztahu ses nevěnovala.
Musíte si spolu promluvit, říct si, co se vám jednomu na druhém líbilo, vnitřně si odovědt, zda to tam ještě je, a zda jste ochotní oba pracovat na tom, aby jste nežili vedle sebe, ale byli zase pár a rodina.
Ať se rozhodneš jakkoliv, cesta to bude těžká… Ale nedělat nic je v takovém stavu, v jakém se nacházíš, to nejhorší.

napsala jsem omylem příspěvěk dolů zvlášť. děkuji za názor

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
SDK
145
18.4.17 14:30

.

Myslim, ze chovani vas obou je za hranou. Takze jestli zmena, tak u obou. A ted je otazkou, jestli to jeste dokazete, kvuli malemu, vykomunikovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.4.17 14:31
@Lama Lama píše:
Působí to ně mě tak, že se nezměnil, ale byl takový vždycky, jen jsi to jako zamilovaná nepoznala a hrnula ses zbrkle do závazků.

Asi ano,,Lama Lama" Děkuji za názor

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.4.17 14:36
@hudečice píše:
Dle přečtení si myslím, že ten tvůj manžel byl takový od začátku, ale tys to neviděla, růžové brýlky si měla a ty opadly, až po porodu. A navíc jsi toto chování viděla i u rodičů. Tchýně nechá na sebe štěkat od manžela, tvůj chlap má toto chování od matky a otce. Bohužel. Bylo pravděpodobné, že se takto bude chovat i k tobě.
Za mě se osamostatni, vem úspory, najdi bydlení, podej žádost o rozvod.

Ano, už od začátku jsem na něj naléhala, ať se i on k rodičům chová lépe. Nemají spolu vřelé vztahy, pravděpodobně u nich neprobírala láskyplná výchova. Ale krotl, a já doufala, že to bude časem lepší a lepší a on bude vřelejší. Nechová se jen ke mně nadřízenecky, ale i k ostatním. Každou návštěvu nemine nějaký jeho samozřejmě jediný správný názor s hulákáním.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
kdochcekam
18.4.17 14:36

@kajka101 Je přirozené, že ses upnula k dítěti, když partner ubližuje a křivdí a ponižuje. Je to tvůj únik a syn ti nikdy lásku neoplatí bolestí. Podle toho co píšeš chybí tomu chlapovi sebereflexe. A hlavně jsi mu dovolila aby se k tobě choval jako hulvát. Těžko si pak takové ženy vážit. Co ti zakazuje? Jak se opovažuje? To je vážně těžké. :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
5786
18.4.17 14:39

V podstatě to na mě působí, že už jsi rozhodnutá ho opustit, jen tu čekáš rozhřešení. :think:
Pravděpodobně jsi udělala chybu ve výběru a pak jsi se upnula na dítě.
Být tebou bych zapracovala na svém sebevědomí, aby sis znovu vybrala lépe a nenechala se sebou jednat bez úcty, ale zároveň do nového vztahu dala opravdu maximum.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.4.17 14:41
@SDK píše:
Myslim, ze chovani vas obou je za hranou. Takze jestli zmena, tak u obou. A ted je otazkou, jestli to jeste dokazete, kvuli malemu, vykomunikovat.

No dobře, já jen nevím, jak to změnit, jeho povahu jsme probírali hodněkrát a od ní se odvíjí zbytek. Nemůžu mu dávat lásku, když se ke mě s láskou nechová. Nebo se snad mýlím? Díky za názor

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama