Co se mi to děje a proč? Astrální cestování

45
28.11.20 15:39

Co se mi to děje a proč? Astrální cestování

Ahoj, chci se zeptat jestli tady někdo neví co by to mohlo být co se děje v poslední době - jde o to, že mám takovej pocit jakoby mě násilně někdo tahal ven z těla.

Začnu tím, že když mi bylo asi tak 11 let tak jsem doma našla knížku o záhadách a bylo tam i astrální cestování. Tak jsem si to tehdy jako dítě představovala jako hurvínek válku a že si budu jako cestovat kam chci, byla jsem z toho hodně nadšená, tak jsem to začala zkoušet, ale nikdy se mi to nepovedlo, došla jsem maximálně k tomu, že mi jakoby ztuhlo celý tělo a měla jsem jakoby husí kůži - nebylo to ani moc příjemný tak jsem se na to asi po roce a půl vykašlala a pak i zapomněla. Pak se mi to ale jednou stalo spontánně - to mi bylo už asi 17 let, moc si to nepamatuju, jenom vím, že jsem prostě byla venku z těla. Pak zase dlouho nic a když mi bylo dvacet stalo se to znovu. Od tý doby je to častěji a častěji. Je to už osm let. Pomalinku ale jistě se mi stává, že spontánně vystoupím z těla - nebo mě něco vytáhne? Problém je v tom, že nevím co si o tom myslet, protože je to hodně nepříjemný a celý to probíhá divně - jakoby lucidní snění, pak vystoupení z těla a následně jakoby spánková paralýza. Prostě tak jak i tuto noc - já si uvědomím, že jsem ve snu a pak nevím proč, ale pokaždé začnu v tom sně letět vzhůru a pak už to není ten lucidní sen ale normálně si uvědomuju, že jsem venku z těla, normálně vidím samu sebe a cítim jak mně něco jakoby tahá dál a dál a nevím proč, ale vždy dostanu hroznej strach, začnu doslova panikařit a jediné na co dokážu myslet je prober se, prober se! Začnu se soustředit na svý tělo a násilím se jakoby vrátit a rozhýbat ho, probudit se. Několikrát jsem třeba měla pocit, že když se nevrátím a neproberu tak určitě umřu a moje duše bude navěky bloudit ztracená :nevim: Pak mi to ale připomíná spánkovou paralýzu, protože pak cítím své tělo, vím, že jsem vzhůru, ale nemůžu se hnout. Ale je ve mně vždy opravdu takový strach a panika, že se mi silou vůle a vlivem adrenalinu :lol: podaří se probudit, tehdy sebou většinou několikrát škubu, až se probudím… Jenže poslední dva, tři roky se děje i to, že jak začnu znovu usínat, tak opět cítím jak mě to prostě tahá ven… Musím se prostě nějakou dobu držet s otevřenýma očima a neusínat…
Nemáte někdo s tímhle zkušenosti?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
133
28.11.20 17:00

@Perssia Ahoj, super téma:) věnuju se bílé magii, zajímá mě snářství a podobné věci. V astrálním světě jsem taky byla, nevím proč, ani jsem se o to neprosila:) byla jsem zachraňovat slečnu která mě potřebovala. jestli jsi něco jako malá zkoušela, je dost možné, že jsi si na sebe něco přitáhla a teď ti to vlastně dává to, co jsi dříve chtěla, i když o to vlastně nestojíš.. je dost možné že to opravdu může být pouze spánková paralýza, ale já si to nemyslím ;) Těžko soudit jen z tvého popisu ale buď se tě něco drží a nebo máš nějakou poruchu spánku.. Možná umřel někdo kdo tě neměl rád a nenáviděl Možná umřel někdo kdo tě neměl rád a nenáviděl, a snažíš se tě stáhnout sebou.. Nebo je to naopak, někdo kdo potřebuje tvojí pomoc, já mám tohle všechno v rodině, tenhle dar se u nás dědí po generace.. Bylo by hrozně fajn kdyby ses o to zacala zajimat, jestli jsi neměla někoho v rodině treba.. Já si ale myslím že je to zcela přirozená věc..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
335
28.11.20 17:02
@Perssia píše:
Ahoj, chci se zeptat jestli tady někdo neví co by to mohlo být co se děje v poslední době - jde o to, že mám takovej pocit jakoby mě násilně někdo tahal ven z těla.Začnu tím, že když mi bylo asi tak 11 let tak jsem doma našla knížku o záhadách a bylo tam i astrální cestování. Tak jsem si to tehdy jako dítě představovala jako hurvínek válku a že si budu jako cestovat kam chci, byla jsem z toho hodně nadšená, tak jsem to začala zkoušet, ale nikdy se mi to nepovedlo, došla jsem maximálně k tomu, že mi jakoby ztuhlo celý tělo a měla jsem jakoby husí kůži - nebylo to ani moc příjemný tak jsem se na to asi po roce a půl vykašlala a pak i zapomněla. Pak se mi to ale jednou stalo spontánně - to mi bylo už asi 17 let, moc si to nepamatuju, jenom vím, že jsem prostě byla venku z těla. Pak zase dlouho nic a když mi bylo dvacet stalo se to znovu. Od tý doby je to častěji a častěji. Je to už osm let. Pomalinku ale jistě se mi stává, že spontánně vystoupím z těla - nebo mě něco vytáhne?

Jak se říká,,Z hračky…plačky.,,

Bohužel mladická nerozvážnost přináší nepříjemné následky.

Zkuste se raději pomodlit. Otče náš, jenž jsi na nebesích…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
99
28.11.20 17:12

@Perssia já mám se spánkovou paralýzou dlouholetou zkušenost a pocit paniky k tomu patří, stejně jako pocit astrálního cestování. Záleží, čemu chceš věřit víc, jestli tomu, že je to nadpřirozené nebo jde o poruchu v mozku, se kterou stejně nejde nic moc dělat, jenom si zvyknout.
U mě třeba funguje dostatek spánku, pak většinou problém nemám a spím jak mimino.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
99
28.11.20 17:17

@Perssia Ještě dodám že to s tím opakováním je taky normální, vždycky musím vstát a prostě se úplně probrat. Když to neudělám, vždycky při usínání nastoupí ta paralýza, třeba 5× po sobě

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
45
28.11.20 17:21
@nickanonym píše:
@Perssia Ahoj, super téma:) věnuju se bílé magii, zajímá mě snářství a podobné věci. V astrálním světě jsem taky byla, nevím proč, ani jsem se o to neprosila:) byla jsem zachraňovat slečnu která mě potřebovala. jestli jsi něco jako malá zkoušela, je dost možné, že jsi si na sebe něco přitáhla a teď ti to vlastně dává to, co jsi dříve chtěla, i když o to vlastně nestojíš.. je dost možné že to opravdu může být pouze spánková paralýza, ale já si to nemyslím ;) Těžko soudit jen z tvého popisu ale buď se tě něco drží a nebo máš nějakou poruchu spánku.. Možná umřel někdo kdo tě neměl rád a nenáviděl Možná umřel někdo kdo tě neměl rád a nenáviděl, a snažíš se tě stáhnout sebou.. Nebo je to naopak, někdo kdo potřebuje tvojí pomoc, já mám tohle všechno v rodině, tenhle dar se u nás dědí po generace.. Bylo by hrozně fajn kdyby ses o to zacala zajimat, jestli jsi neměla někoho v rodině treba.. Já si ale myslím že je to zcela přirozená věc..

No nikdo takovej neumřel. Jen můj strejda, loni, ale neměla jsem s ním vztah téměř žádnej - ani negativní ani extra pozitivní, takovej neutrál, moc jsem ho vlastně ani neznala. Před 4 lety mi ale umřel táta, se kterým jsme si k sobě našly hodně hodně cestu k sobě půl roku předtím než umřel a řekla bych, že tam bylo hodně silný pouto. Ale zase tohle se mi dělo pár krát ještě než zemřel, ale je pravda že od tý doby je to častěji, když se nad tím tak zamyslím. Ono já bych i astrálně cestovat chtěla, jen nevím, proč mě zachvátí takovej strach a panika, vůbec to neumím ovládnout a pak je to celé hodně nepříjemný, jako že to vlastně tehdy ani nechci, prostě nějak cítím tu negativní energii.
Nevím práve - přijde mi divná ta kombinace - astrální cestování, lucidní sen i SP najednou? Třeba nedávno se mi zdálo, že jedu po ulici na sídlišti, kde jsem předtím bydlela a že jedu do školky kde jsem chodila jako dítě a ocitla jsem se na hřišti a pak mi ty prolézky přišli nějaký divný - i vůbec celý hřiště a v tom mě napadlo - tohle je sen! A normálně jsem se hrozně těšila, že tohle je lucidní sen, že ho můžu ovládat, dělat co sama chci, a tehdy mě něco začalo táhnout nahoru k obloze a najednou jsem si byla vědomá že už nejsem v tom snu, ale venku z těla a viděla jsem sama sebe a pak jsem začla panikařit a zase jsem se snažila hrozně moc myslet na návrat zpět a rozhýbat tělo, ale pak už jsem byla opět sice jakoby vzhůru ale nemohla jsem se hnout, až když jsem se nejvíc snažila tak jsem se probrala, ale bylo to hodně nepříjemný. A takhle se to opakuje a většinou to vždy začne tehdy, když si uvědomím, že se mi to jenom zdá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
45
28.11.20 17:26
@Kvestorka píše:
@Perssia já mám se spánkovou paralýzou dlouholetou zkušenost a pocit paniky k tomu patří, stejně jako pocit astrálního cestování. Záleží, čemu chceš věřit víc, jestli tomu, že je to nadpřirozené nebo jde o poruchu v mozku, se kterou stejně nejde nic moc dělat, jenom si zvyknout.
U mě třeba funguje dostatek spánku, pak většinou problém nemám a spím jak mimino.

No já taky nevím, klidně může jít o tu SP, jen mi je divný, že když vyjdu z těla, tak vidím svůj pokoj i sebe tak jak doopravdy jsem. Žádný změny, alespoň jsem si jich nevšimla v tý panice, ale přijde mi tehdy všechno normální. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
45
28.11.20 17:32

@nickanonym Jo a v rodině - Právě tátova máma, moje babka, měla takový všelijaký zážitky, třeba i to vystoupení z těla, duchy a tak různě - když jsem byla malá hodně mi vyprávěla takovéto její zážitky, jen si je už moc nepamatuju.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
51891
28.11.20 17:49
@Perssia píše:
No nikdo takovej neumřel. Jen můj strejda, loni, ale neměla jsem s ním vztah téměř žádnej - ani negativní ani extra pozitivní, takovej neutrál, moc jsem ho vlastně ani neznala. Před 4 lety mi ale umřel táta, se kterým jsme si k sobě našly hodně hodně cestu k sobě půl roku předtím než umřel a řekla bych, že tam bylo hodně silný pouto. Ale zase tohle se mi dělo pár krát ještě než zemřel, ale je pravda že od tý doby je to častěji, když se nad tím tak zamyslím. Ono já bych i astrálně cestovat chtěla, jen nevím, proč mě zachvátí takovej strach a panika, vůbec to neumím ovládnout a pak je to celé hodně nepříjemný, jako že to vlastně tehdy ani nechci, prostě nějak cítím tu negativní energii.
Nevím práve - přijde mi divná ta kombinace - astrální cestování, lucidní sen i SP najednou? Třeba nedávno se mi zdálo, že jedu po ulici na sídlišti, kde jsem předtím bydlela a že jedu do školky kde jsem chodila jako dítě a ocitla jsem se na hřišti a pak mi ty prolézky přišli nějaký divný - i vůbec celý hřiště a v tom mě napadlo - tohle je sen! A normálně jsem se hrozně těšila, že tohle je lucidní sen, že ho můžu ovládat, dělat co sama chci, a tehdy mě něco začalo táhnout nahoru k obloze a najednou jsem si byla vědomá že už nejsem v tom snu, ale venku z těla a viděla jsem sama sebe a pak jsem začla panikařit a zase jsem se snažila hrozně moc myslet na návrat zpět a rozhýbat tělo, ale pak už jsem byla opět sice jakoby vzhůru ale nemohla jsem se hnout, až když jsem se nejvíc snažila tak jsem se probrala, ale bylo to hodně nepříjemný. A takhle se to opakuje a většinou to vždy začne tehdy, když si uvědomím, že se mi to jenom zdá.

Nedá mi to nezeptat se : Neprožila jsi klinickou smrt? To, co popisuješ je zvláštní- ale dít se může. Já osobně jsem přišel o ženu a ještě dřív, než zemřela, jsem jí byl ve snu na pohřbu. Vše se pak na tom pohřbu událo, jako v tom snu. Proč? :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
45
28.11.20 17:56
@mrav píše:
Nedá mi to nezeptat se : Neprožila jsi klinickou smrt? To, co popisuješ je zvláštní- ale dít se může. Já osobně jsem přišel o ženu a ještě dřív, než zemřela, jsem jí byl ve snu na pohřbu. Vše se pak na tom pohřbu událo, jako v tom snu. Proč? :nevim:

Fuuh, klinickou smrt jsem neprožila. Nebo o tom nevím :D

U tebe se pravděpodobně jednalo o věštecký sen. zřejmě ti ten sen chtěl ukázat, že tvoje žena a ty máte poslední společné dny, tak abyste si je vychutnali co nejvíc spolu

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
99
28.11.20 18:01
@Perssia píše:
No já taky nevím, klidně může jít o tu SP, jen mi je divný, že když vyjdu z těla, tak vidím svůj pokoj i sebe tak jak doopravdy jsem. Žádný změny, alespoň jsem si jich nevšimla v tý panice, ale přijde mi tehdy všechno normální. :nevim:

Jo, ono se to projevuje různě. Někdo vidí všechno normálně, někdo vidí příšery, někdo má pocit, že mu něco sedí na hrudi a chce ho udusit nebo, jako v tvém případě, že ho někdo chce vytáhnout z těla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
706
28.11.20 18:51

Stalo se mi jednou ve čtyřech letech. Lehla jsem si na záda do rybníka /asi 40 cm vody hloubka u břehu/ a najednou jsem se viděla zvenčí. Ve vodě ležela postavička v plavkách s obrázkem. Pamatuju si to dodneška. Nijak mě to nestresovalo, přišlo mi to normální. Najednou jsem si řekla, že už to stačí a prostě jsem se z tý vody zase zvedla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
45
28.11.20 20:00
@Bafonek píše:
Stalo se mi jednou ve čtyřech letech. Lehla jsem si na záda do rybníka /asi 40 cm vody hloubka u břehu/ a najednou jsem se viděla zvenčí. Ve vodě ležela postavička v plavkách s obrázkem. Pamatuju si to dodneška. Nijak mě to nestresovalo, přišlo mi to normální. Najednou jsem si řekla, že už to stačí a prostě jsem se z tý vody zase zvedla.

Taky by jsem nebyla rozhozená kdyby jsem u toho měla normální pocity, jenom ten strach a ta negativní energie mě děsí…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10
29.11.20 11:11

S astralnim cestováním zkušenost nemám. Spankovou paralyzou trpí přítel a já z toho mám strach. Prý se me snaží vzbudit, ale nemůže se hnout, ani křičet, nic a do toho občas vidí v chodbě malou holčičku…mám z toho celkem respekt. :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat