Co se může stát v těhotenství

Napsat příspěvek
Anonymní
14.2.17 12:06

Můj doktor je tam jen jednou týdně - v pondělí - zbytek je v nemocnici. Takže můžu volat jen až zas v pondělí. A to už bude týden do kontroly - ta je plánovaná na 27.2. Tak nevím. :)

  • Nahlásit
  • Citovat
2799
14.2.17 12:08

Tak já myslím, že stát se může cokoli. Já mám jednovaječná dvojčata, kontroly co 14dní ve fakultce, ultrzvuky byly podrobné, zkoumali dlouho a poctivě. Děti odhadovány stejně veliké(jeden B-čko trochu menší, ale to je v celku běžné)rozdíly cca jen asi 200g.
Porod v pohodě, žádné bolesti, jen B-čko propíchlo vodu :lol: a čekali jsme. Vybrali jsme si, že chceme císařem. Doporučil mi to kamarád doktor(protože já nevěděla)že jistota je jistota…a měl pravdu. I přes odhadovanou velikost, měli transfuzní syndrom(jeden vyjídal druhého).Sice byli stejně dlouzí(rozměry dle ultrazvuku seděly),živiny šly oběma, ale i tak jeden byl hubený a slabý a druhý červená, zalitý vodou.
Takže B-čko propíchl vodu, protože mu šlo o život :lol: jsou 34t. kdyby vydržel do 36t.tak nevím, nevím jak by dopadl. Stejně tak nevím jak by zvládli klasický porod.
Takže myslím, že jistota není nikdy a lepší na to nemyslet a v optimismu prožít celé těhotenství.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
48751
14.2.17 12:09

Stát se může cokoliv :?, já v těhotenství neustále narážela na ty smutné případy a asi o to víc jsem se hlídala :oops: nakonec to byla náhoda a odhalil se průser a syn se narodil zdravý ale dle doktorů otázka max pár hodin 8o takže pak s malou jsme žila celé těhotenství ve strachu aby se to neopakovalo, dle doktorů náhoda a nic se opakovat nemůže, hm víceméně opakovalo ale asi mě něco nakoplo a šla jsem pro svůj klid do nemocnice :jazyk: ale zase jsem měla riziková těhotenství. Fakt to nemá cenu řešit, pokud by se tě cokoliv nezdálo raději být za hysterku a jít zbytečně ale zlobit se nebudou, naopak mě vždy říkali že kdyby cokoliv at dojedu klidně o půlnoci ;). nakonec jsme si vybrala jeden z nejhorších dnů, neděle, na náměstí oslavy osvobození a na celou porodnici jeden doktor :mrgreen: Pak museli odvolat z volna plno doktorů a primář že je mu jasné že jsem si chtěla dopřát rodit v neděli sekcí :mrgreen:. jediné co mě hodně naštvalo že pak ve zprávě si vymysleli důvod porodu :cert: :cert: asi nechtěli mít u jedné pacientky 2× hrozící hypoxii plodu, ale napsat že mě praskla voda když to byla lež a malá díky tomu dostávala zbytečně atb na JIRP? Řekla jsem jim k tomu své a prý co řeším, malá se narodila živá a zdravá :jazyk: Vrostlou placentu při druhém porodu mě taky neřekli, na to jsme přišla až při dalším těhotenství, zarazilo mě proč na mojí kartě je tolik červených vykřičníků :jazyk: Na druhou stranu skoro všechny co znám rodili bez problémů a s dvojčatama s lékaři vše víc hlídají ;) ke konci bude kontrol hodně takže když se jim cokoliv nebude zdát budu to řešit. Ted je na cokoliv brzo takže ty kontroly jsou jako u běžného těhotenství ;) přeji bezproblémové těhotenství a porod a ke konci když cokoliv jít klidně na pohotovost ;) Já měla těch rizik moc asi i proto jsem se bála že se ke konci něco stane :? Lékaři říkali že musím mít nějaký vnitřní smysl že jsem vždy přišla včas :?, je fakt že jsme si tam přišla jak ve zlém snu když se vše stejně opakovalo, manžel si myslel že si z něj dělám srandu když jsem mu napsala zprávu že jsem v nemocnici a čekám na doktory a jdu na sál :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2799
14.2.17 12:13
@Jančakecalka píše:
Ano, je to šílené, ale musela jsem to dát kvůli druhému miminku v bříšku, tak moc jsem ho chtěla mít a to se povedlo :kytka:
Už je to téměř 8 let, co se to stalo, ale bolí to do dneška :(
:potlesk: fakt poklona. Vím, že se smutné věci dějí pořád, ale když vím, že jsem nosila dvě, tak si umím představit, jak by mě to položilo, kdyby se mi stalo co tobě. Hrozná zkušenost, ale jak píšeš. Člověk musí být silný kvůli tomu druhému…život jede dál.
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.2.17 12:13

Dvojčecí těhotenství je vždycky rizikové (jedno mám za sebou), také záleží zda čekáš dvojvaječná/jednovaječná - se dvěma plecentami, s jednou - tam se ta rizika různí. Tím co všechno by se mohlo po* nemá smysl se zaobírat, ale zas na druhu stranu, člověk musí s možnými komplikacemi počítat. Pro tvůj klid doporučuju nechat se od svého gynekologa převelet do rizikové poradny v porodnici (tak jsem to měla já, zvali si mě pak na častější kontroly, vždy dělali utz atd.).
U nás to bylo tak, že do 32tt bylo vše naprosto bez problému, pak se začal rozbíhat porod, ještě týden mě udrželi na kapačkách, ale moje tělo přestalo zvládat tu zátěž dvojitého těhotenství, tak děti musely ven. Po porodu velké komplikace jednoho mimča, ale vše dobře dopadlo. Na druhou stranu znám spoustu maminek, co donosily děti až do 36+tt a po pár dnech si z porodnice odnášely zdravá miminka. Takže hlavně pozitivní přístup, to je polovina úspěchu :)
Jinak angelsounds si na dvojčata nedovedu představit, i sestry v porodnici měly kolikrát co dělat, aby oba prcky našly.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
28891
14.2.17 12:15

Stát se může kdykoliv cokoliv, kdybychom nad tím měly přemýšlet, slabší povahy by se složily. Riziko IUFD - náhlé úmrtí plodu, stoupá k termínu, ve druhém trimestru je nejnižší.
To, že se někomu něco určitého stalo, neznamená, že se to stane Tobě. Musíš ten strach v sobě zpracovat.

Držím pěsti, ať vše nadále probíhá v pořádku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2799
14.2.17 12:20
@Popokatepetla píše:Jinak angelsounds si na dvojčata nedovedu představit, i sestry v porodnici měly kolikrát co dělat, aby oba prcky našly.
…to, jo :lol: někdy to bylo peklo.Byla jsem tři dny v nemocnici ve 32t.(mysleli, že dítě chce ven, ale jen byl nachystaný)Jiné maminky s jedním daly popruhy a sledovaly monitor. Já to dělala vždy snad celý den, nemohli je vůbec rozpoznat, frekvence se kryly, hodnoty byly stejné nebo blízko, takže zase špatně. Jednu noc jsme i musely s doktorkou na utrazvuk a zkoušela je najít, ať se dají ty „sondy“přesně a i tak to moc nešlo.
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5741
14.2.17 12:45

To nesmíš řešit. Radši nic nečíst a nepřemýšlet nad tím. Jestli se ti něco nezdá, naklusat k doktorovi dřív.

Já čekala jedno a posralo se něco, co nikdo nečekal - moje játra. ALe takovym způsobem… No měli jsme štěstí a přežili jsme oba. Nic nám není a já čekám za měsíc a půl druhé. Strach mám, snažím se si to nepřipouštět, protože kdyby jo, tak se mi zhroutí i blízké a široké okolí a to fakt teď nepotřebuju.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6721
14.2.17 12:53

Stát se můe cokoli kdykoli, jak píšou holky. když to víš, je to možná o to horší, že to člověk víc řeší a snad i přivolává s takovou (ale zase když se něco nezdá, možná spíš zareaguje, těžko říct). každopádně být tebou, řeknu doktorovi, at mne zve na kontroly častěji. pokud má ambulanci jen jednou týdně, musí tam být bud ještě někdo jiný v jiné dny a nebo se s ním domluvit v nemocnici (jo i to jde bez problémů, jen záleží, jak se mu chce…). to že je jedno menší může klidně být, stačí trošku jinak naklonit sondu, posunout o milimetr měření a je to, ale určitě bych si je nechala pořádně pečlivě pokaždé změřit, zkonroloavt a ideálně udělat i dopplera - jakože průtoky pupečníků, at aspon jsi vk lidu, že oboum jde dost krve s živinami.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.2.17 12:59
@axlpol píše: :potlesk: fakt poklona. Vím, že se smutné věci dějí pořád, ale když vím, že jsem nosila dvě, tak si umím představit, jak by mě to položilo, kdyby se mi stalo co tobě. Hrozná zkušenost, ale jak píšeš. Člověk musí být silný kvůli tomu druhému…život jede dál.

Děkuju ;)
Tak věř, že nás to taky položilo, ale po třídenním brečení jsem se vzchopila a řekla si, že takle to dál nejde, že je tam ještě jedno mimi, to už jsme věděli, že to bude holčička, tak že musím být silná pro ní. Zkušenost to je hrozná, hlavně ten strach. Život jede dál, tehdy jel dobře, ale pak se něco změnilo a přišla další rána, která nám změnila život. Malé bylo tehdy 13 měsíců, ale je tu s náma a to je hlavní. Není zdravá, ale víme, že nás potřebuje, jsme tu pro ní. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2799
14.2.17 13:17

@Jančakecalka já zase někdy lituju, že jsem si moc neužila to těhotenství, protože to bylo první a brala jsem, tak že buď to vyjde nebo né. Na jednu stranu pohoda, neměla jsem nervy, bylo mi to fuk(asi proto, že vše klapalo :roll: ), ale zároveň jsem se nesžila s představou že budu mít děti.
Teď jak už je mám, tak bych další těhotenství tak v klidu nebyla. Teď už vím jak je vše nejisté co vše se může přihodit a jak moc by to bolelo. Došlo mi to už na neonatologii, když jsem viděla ty miminka okolo nás. Ovšem tak jak to znáš ty, těhotenstvím a porodem to nekončí a pořád se může stát cokoli co neovlivníme.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.2.17 13:23
@axlpol píše:
@Jančakecalka já zase někdy lituju, že jsem si moc neužila to těhotenství, protože to bylo první a brala jsem, tak že buď to vyjde nebo né. Na jednu stranu pohoda, neměla jsem nervy, bylo mi to fuk(asi proto, že vše klapalo :roll: ), ale zároveň jsem se nesžila s představou že budu mít děti.
Teď jak už je mám, tak bych další těhotenství tak v klidu nebyla. Teď už vím jak je vše nejisté co vše se může přihodit a jak moc by to bolelo. Došlo mi to už na neonatologii, když jsem viděla ty miminka okolo nás. Ovšem tak jak to znáš ty, těhotenstvím a porodem to nekončí a pořád se může stát cokoli co neovlivníme.

No, já si taky myslela, že druhé dítě mít třeba časem budeme, ale nějak mi strach nedá, bojim se, že se to bude opakovat a tím se ta touha po druhém nějak vytrácí, nebo nevim, jak to nazvat.
První těhu jsem si užívala jen do té doby, než se to stalo, pak už ne, těhotenství jsem měla plný zuby a přála si, aby už byla malá na světě a tím to zkončilo.
Možná to někomu bude připadat sobecký, ale já to tak cítím.
manžel je naštěstí na mé straně, takže tohle téma už neřešíme.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2799
14.2.17 13:32

@Jančakecalka mě to třeba sobecké nepřijde. Já se cítím jako realista, plno věcí řeším bez emocí a s nadhledem, ale prožít nějaké komlikace, tak nevím jestli bych měla odvahu jít do toho znova.Pro mě je strašná představa nosit nebo porodit mrtvé dítě nebo s postižením. Ranný potrat to ještě v klidu, brala bych to v poho, ale později, když už je větší… :? Stát se to může vždy, ale když už jednou byly problémy, taky bych se bála a věřím, že chlap ještě víc.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.2.17 13:38
@axlpol píše:
@Jančakecalka mě to třeba sobecké nepřijde. Já se cítím jako realista, plno věcí řeším bez emocí a s nadhledem, ale prožít nějaké komlikace, tak nevím jestli bych měla odvahu jít do toho znova.Pro mě je strašná představa nosit nebo porodit mrtvé dítě nebo s postižením. Ranný potrat to ještě v klidu, brala bych to v poho, ale později, když už je větší… :? Stát se to může vždy, ale když už jednou byly problémy, taky bych se bála a věřím, že chlap ještě víc.

Tak to jsem ráda, že ty to jako sobecký nebereš :hug: V rodině by se pár takových adeptů našlo, bohužel. Ikdyž vědí, co se stalo, pořád mají tendenci prudit… :(
Právě, že to bylo nejhorší, že jsem v sobě musela tolik týdnů nosit to mrtvé dítě, bylo to snad horší, než ta věta od doktorky, že jedno miminko už je mrtvé. :,( Ale jak říkám, kdo nezažil, tak nepochopí a u rodinných příslušníků to obzvlášt zamrzí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
501
14.2.17 15:42

Kdysi jsme si s manzelem rikali, ze budeme mit 3 deti. Bylo to mladicke a naivni. Ukazalo se, ze to bude velky orisek ( hlavne pro me), nyni cekam treti dceru, je to me sedme tehotenstvi. Az u tohoto tehu vim, ze mohu donosit jen holky, vsechny kluky jsem potratila (vetsinou) v 2 trim. Vzdycky trvalo, nez jsem se z toho vzpamatovala a odzila si to. Je mi 41 let (20tt) a toto je posledni pokus o dite, diky bohu je to holka a jsem plna nadeji, ze to snad vyjde a budu mit treti zdravou kocicku. Bojim se strasne, ale rozhodla jsem se bojovat…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama