Co vám pomohlo překonat bolest ze smrti nejbližších?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Pettcherry
Kecalka 244 příspěvků 27.04.18 09:03
co vám pomohlo překonat bolest ze smrti nejbližších?

Zdravím všechny,

asi neexistuje univerzální recept, ale snad… pár rad, zkušeností může pomoci. Před dvěma měsíci náhle umřel můj dědeček a momentálně umírá i babička, je to strašně těžké, měla jsem s nimi dost blízké a krásné vztahy. Vytvořili mi oba dokonalé dětství, za což jsem opravdu moc vděčná. Momentálně si připadám jako paralyzovaná tou bolestí. Nespím, nejím a jít mezi lidi byť na nákup je pro mě uplný boj. Všechny myšlenky se stáčí jen ke vzpomínkám a chvílema mi nejde ani dost dobře fungovat. Manžel mě vídá denně v slzavém údolí a už vnímám, jak je zmatený, že neví jak mi pomoci. Jak jste se dokázali vyrovnat s odchodem svých milovaných?

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

Reakce:
 
Sany80s
Kelišová 5880 příspěvků 27.04.18 09:07

Zaměstnat a unavit se nějakou činností, která je fyzická, ale musíš se na ni soustředit, a pak pomůže čas.
Taky se mi osvědčilo chodit spát až ve chvíli, kdy mi během vteřiny vypne mozek.
Ale hlavně ten čas.

 
Doe_Jane
Kelišová 5630 příspěvků 27.04.18 09:08

U babičky a dědy docela v pohodě, prostě to je život, byli staří a prožili krásný život… a nikdo z nás tu není věčně.
horší když ti odejde někdo mladý zcela nečekaně…
musíš myslet na to že oni by určitě nechtěli aby sis své zdraví zničila nějakým truchlením

 
Daenerys91
Kecalka 268 příspěvků 27.04.18 09:14

Tímhle „slzavým údolím“ si prostě projít musíš, pokud se chceš pohnout vpřed. Nebraň se tomu. Taky jsem si tím prošla… hlavně to nepotlačovat v sobě, to je to nejhorší. Mě pomohlo, když jsem si uvědomila, že je tu dědeček stále se mnou - ve snech, na fotkách a ve vzpomínkách. Když připustíš, že tu tví blízcí stále jsou s tebou, bude ti líp. Moje zkušenost :) Ono se to časem zlomí a už na ně pak budeš vzpomínat bez toho, aniž by se ti oči nalejvaly slzami. Chce to čas

 
martina.se
Hvězda diskuse 56763 příspěvků 2 inzeráty 27.04.18 09:15

@Pettcherry pomůže jen čas.. my teď trpíme s babi, o to víc, že se drží při životě víc jak 2 roky, ale defakto to není život.. a děsim se chvíle, kdy odejde, protože to vždy byla zlatá žena.. ale pomůže fakt jen čas.. když odešel děda, srovnávala jsem se s tím cca rok..

 
Nina Filipi
Kelišová 7301 příspěvků 27.04.18 09:17

Doporučuji pro lepší zvládání esence RESCUE, pomohou to lépe zvládat a zkrátka takový ten pocit zbláznit se, zmírní…
Je mi to moc líto, zrovna dnes by můj brácha měl 27 let, už tu 10 let s námi není

 
Tiger-lily
Vesmírná mluvilka 32371 příspěvků 10 inzerátů 27.04.18 09:20

:hug: :hug: Drž se… pomůže jen čas a hlavně čas strávený s těmi blízkými, kteří jsou tu stále s tebou.

 
Emimin7
Kelišová 6254 příspěvků 27.04.18 09:36

Kdybys to fakt nezvládala, možná by sis mohla nechat napsat Neurol pro ty nejhorší chvíle.

 
heevi
Zasloužilá kecalka 761 příspěvků 27.04.18 09:45

Čas a sdílení s někým, kdo to prožívá taky a ví, jak se cítím. Drž se, slzy k tomu patří, nic se nedá přeskočit… :hug:

 
Petra Z
Hvězda diskuse 51443 příspěvků 27.04.18 09:59

Během 2 měsíců jsem přišla o tátu, tam to bylo nečekaně a pak babičku. do toho ještě jedna šílená událost doma a prostě pomůže jen čas. ten to otupí
Drž se :hug:
Sdílená bolest je poloviční bolest, tak si najdi někoho, pokud chceš kdo s tebou bude mluvit, komu se vybrečíš na rameno.

 
Uživatel je onlinesticky
Kecalka 125 příspěvků 27.04.18 10:00

Před dvěma roky mi takhle tragicky odešla maminka, pomůže asi jen čas a vyrovnání se s tím, kdo ti odešel, vnitřní odpuštění a smíření se s tou osobou. Potom se mi líbí myšlenka, že vlastně o nikoho nikdy nepříjdeš, protože jeden druhému nepatříme. Ale v prvních měsících, nebo až rokách, by mě tohle taky neuklidnilo. Sdílení s někým, kdo prožívá to samé, tak to v tom nejhorším období taky nepomáhá, spíš to člověka ještě víc utápí. Je dobré se jít někam vykřičet, vybušit vztek a smutek do polštáře, dovolit si být smutný a prožít si to tak dlouho, jak to člověk potřebuje. Potom říci danému člověku ahoj (ve chvíli, kdy to dokážeš) a myslet na to dobré, co se s ním zažilo.

 
BloomingGorgeous
Ukecaná baba ;) 2425 příspěvků 27.04.18 10:05

Dvakrat jsem si tim prosla a pomohl mi jen cas a vedomi, ze je to “normalni” a patri to k zivotu. Je to klise, ale je to bohuzel tak. Pripustit si, ze v lidskem zivote jsou chvile, kdy je utrpeni nevyhnutelne a nema smysl na to hledat “lek”, clovek tim musi projit. A pak bude zase lip.

 
vjerunqa
Závislačka 2672 příspěvků 27.04.18 10:18

@Pettcherry Ahoj, zkus si uvědomit, že oni by jistě nechtěli / nechtějí, abys byla smutná a trápila se, ale přejí si opak, abys byla šťastná a veselá :kytka:

 
astoret
Zasloužilá kecalka 762 příspěvků 27.04.18 11:48

Čas..bolet to nepřestane, ale časem se to otupí a vím, že je to klišé, naučíš se s tím žít, že je po někom prázdné místo..

já ztratila maminku, umírala dlouho a bolestivě a hodně mě bolelo, že jsme si dlouho nemohla vybavit jiné vzpomínky, než tyhle ošklivé, po čase se mi narodila dcera, myslela jsme, že to „spraví“ ale opak byl pravdou, najednou mi ta máma chyběla uplně nejvíc..

ted je to 4 roky a vím, že jsme se s tim naplno nesrovnala, že sjem to odsunula do podvědomí, málo na ni myslim, bráním se tomu, ale včera jsme třídila fotky a už jsme na ty fotky dokázala koukat bez nějakého náhrno všech možných emocí, cítila sjme větší klid a jasně, že se mi postesklo, ale je to těžké..to její místo nikdo nenahradí, já se ted snažím na ni vzpomínat a vybavovat si to hezké, dělat s malou, co dělala mamka se mnou, mám pár jejich receptů a peču co mi pekla ona a mám pocit, že je mi zas trochu blíž, byt s jejím koláčem se to srovnat nedá, od mamky byl nejlepší :srdce:

držím palce, ono to bude časem lepší

 
Lalelale
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 27.04.18 11:53

@Pettcherry Vlastně nedokázala, ale hodně mi pomohlo o tom neustále mluvit s ostatními příbuznými, společně si poplakat. Strašně mě zasáhla smrt dědy, který odešel hrozně nečekaně a na dnešní poměry v docela nízkém věku. A já se díky tomu vlastně nestihla rozloučit, protože z plného zdraví odešel během pouhých 14 dnů, což na tom asi bylo to nejtěžší. Radím ti, řekni babičce všechno, co říct potřebuješ, protože já to nestihla a myslím, že to se mnou bude do konce života. Už jen to, že se ještě máš čas rozloučit, ti může ten odchod ulehčit.

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Počítání peněz, samota i blýskání na lepší časy. Jak se žije maminkám samoživitelkám z eMimina?

Byla to láska jako trám, ale po svatbě se z něj stal jiný člověk. Nezměnil se... číst dále >

Jak si sbalit tašku do porodnice a nezbláznit se

Jmenuju se Laura a čekám druhé dítě. A možná to znáte taky – to si takhle... číst dále >

Články z Expres.cz

Tragédie v dole Dukla: 108 dělníků odsoudili na smrt, zděšení hasiči se hroutili

Náhoda, lajdáctví a selhání lidského faktoru. To všechno stojí za největší... číst dále >

Pašovaly drogy spolu? „Zmije Simona všem lže,“ vzkazuje Tereza z Pákistánu

Byly jako dvojčata, objížděly spolu privátní kluby po celé Evropě a společně... číst dále >

Články z Ona Dnes

Obchod se zdravím. Dokument odhalil nebezpečí alternativní léčby v Česku

Alternativní léčitelství se stále častěji stává poslední možností pro ty,... číst dále >

Sedmdesátiletá Mexičanka čeká dceru. Bude nejstarší matkou na světě

Sedmdesátiletá Mexičanka je zřejmě nejstarší těhotnou ženou na světě. Maria... číst dále >


Reklama