Čtyřletý kluk a chování ve školce

Anonymní
22.11.15 15:01

Čtyřletý kluk a chování ve školce

Potřebovala bych poradit, jak pomoct synovi, aby se lépe adaptoval ve školce. Vím, že je ještě krátká doba a má čas, ale přijde mi, že to je spíš horší než lepší. Chodí od září, líbí se mu tam, chodí rád, těší se na děti a hračky. Občas proběhne krize, ale to jen ve dnech, kdy se něco děje - např. musí jít za ruku se zlobivým spolužákem.
Jak vejde do třídy, tak se z mého veselého a komunikativního kluka stává někdo jiný. Celé dopoledne je někde v kouktu, hraje si sám. S učitelkami nespolupracuje - nekreslí, necvičí, nehraje společné hry. Pokud se k němu děti přiblíží, tak se mračí a vrčí. Prý si s nimi občas hraje na zahradě.
Na děti není agresivní. Na začátku ho bouchal jeden chlapeček, učitelka mu řekla, že mu to má vrátit, tak mi doma jen řekl, že mu to vracet nebude, protože se to nedělá. Od té doby si nestěžuje a ani když se výslovně ptám.
Jak je takto hodný, tak si to pak vybíjí doma, kdy je neudržitelný - lítá, křičí, běhá od ničeho k ničemu, neposlouchá, schválně rozbíjí věci… Je to s ním náročnější než bylo při období vzdoru.
Už jsem si i vyslechla od babiček, že to je moje chyba. Jedna tvrdí, že za to můžu, protože neumím syna vychovat a jsem moc mírná. A od druhé babičky jsem si vyslechla, že jsem moc přísná, tak se syn bojí, aby neporušil nějaká pravidla, proto se ve školce neprojevuje. Osobně si myslím, že to je povahou. Vadí mu velký kolektiv a protože je normální dítě, musí se někde vyřádit, tak si to vybíjí doma. S dětmi by si chtěl hrát, ale neví jak na to.
Pokud jsme někde spolu, tak mu sice trvá, než se okouká, ale pak si v pohodě hraje s dětmi, mluví, lítá. Ale co chodí do školky, tak se to taky zhoršilo.
Můj názor je ten, že by mu ve školce měla pomoct učitelka, zkusit zapojit do her, motivovat, ale co jsem pochopila, tak se to neděje.
Určitě by mu prospěla školka s menším kolektivem, ale takovou možnost tu nemám.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
22.11.15 15:02

Máte nějakou radu nebo tip na to, jak s ním pracovat, abychom mu ty začátky usnadnili?

  • Nahlásit
  • Citovat
9549
22.11.15 15:14

Radu sice asi nemám, ale chci ti říct, že u nás to probíhalo hodně podobně, když syn nastoupil loni, ve 3 letech (ted má 4). Adaptoval se dlouho a těžce - prá týdnů plakal strašně moc, učitelky ho ze mně dolova sloupávaly. Potom už teda nemusely, ale když jsme se loučili, klepala se mu bradička a poplakával. Toto trvalo cca do Vánoc. Pak se to začalo zlepšovat, ale jeho večerní věta - já nechci do školky - se ho držela cca do dubna. Teprve ke konci školního roku se začal na školku vyloženě těšit.
První cca 3 měsíce, možná pololetí, si s dětmi nehrál. Buď je jen pozoroval nebo si hrál sám. Hromadných činností se nezúčasňoval. Učitelky se ho vždycky snažily zapojit, ale když nechtěl, nepřemlouvaly ho. To se mi zase líbilo, že ho nelámaly násilím a nechaly ho, at si k tomu dojde sám. Došel, ale trvalo to skoro 5 měsíců. Pamatuju si, když učitelka začala hlásit, že dneska si chvilku hrál s tím a tím chlapečkem, dneska s náma seděl v kroužku a vykládal, dneska konečně začal s námi cvičit…
V tomhle bych zkusila s učitelkou promluvit, at ho zkouší zapojovat, ale ne násilím. (Rada oplať mu to je fakt nad zlato).
Druhá věc, že jak je hodný ve školce, vybíjí si to doma - tohle u nás bylo naprosto stejné. Ve školce si na něj nikdo slůvkem nepostěžoval a první měsíce doma po školce byly příšerné. Krotili jsme ho, ale moc to nešlo, omlouvala jsem ho těžkou adaptací na školku.
Přešlo to samo. Nemělo cenu ho trestat víc než obvykle, prostě se vyrovnával s novou pro něj velice náročnou situací. Stálo nás to spoustu nervů, ale opravdu to přešlo samo, asi až se s tím vyrovnal..
Celé krizové období trvalo, když to tak shrnu, cca půl roku. Bylo to o to náročnější, že byl velice často nemocný, takže sotva si vzyknul, že chodí do školky, už byl zase týden doma.
Jak říkám, radu nemám, sama jsem si tenkrát nevěděla rady a byla jsem zoufalá, ale opravdu se to zlepšilo.
Letošní rok je úplně jiný, syn se do školky doslova těší, chová se normálně i tam - hraje si, zúčastňuje, občas i maličko zazlobí, jako každé normální dítě - a chová se normálně i doma..
Přeju moc pevné nervy :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6037
22.11.15 15:57

Zkus pracovat na sobě. Jaké máš pocity ohledně toho, že dítě je najednou ve školce s cizíma ženskýma a ty jsi v práci. Jak jsi prožívala školku ty?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.11.15 16:20

@Karleon nejsem v práci, jsem doma s mladším dítětem a jsem ráda, že je starší ve školce, protože vím, že se mu tam líbí, chce tam chodit a potřebuje jiné zážitky než být jen doma se mnou. Učitelky jsou úžasné ženské, obě znám a obě mě kdysi učily, takže s nimi nemám problém. Naopak si myslím, že je prospěšné, když se setkává s jiným přístupek. Jako nemám problém s tím, že mám syna někomu svěřit. Bývá u babiček, dědy, tety, sousedky…
Osobně jsem školku nenáviděla, nechtěla jsem tam chodit, vyváděla jsem od prvního do posledního dne a rodiče jsem citově vydírala - nemáš mě ráda, kdybys mě měla ráda, tak bys mě do školky neposílala.
Takže uznávám, že část bude povaha, protože mně taky vadil velký kolektiv.

  • Nahlásit
  • Citovat
6037
22.11.15 16:26

Ona to nemusí být povaha, ale v sobě si neseš své pocit a vzpomínky na školku a přenášíš to na syna. Musíš si uvědomit, že ty jsi ty a tvůj syn je tvůj syn. Že ty jsi školku nenáviděla a trpěla jsi tam neznamená, že on to tak musí mít taky. Ujasni si tohle v sobě, mělo by to stačit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.11.15 16:51

@Karleon ale já si to uvědomuju. Nikdy před ním o školce nemluvím špatně - naopak. O školce mluvíme jen v dobrém, školkou nestrašíme. Mě to spíš zaskočilo, protože jsem čekala, že bude ve školce stejný extrovert, jako se projevuje doma a v okolí. Když ho tam viděla sousedka, tak byla v šoku, že ho nepoznává.
Do školky jsme ho jít nenutili, protože jsem ještě doma, ale chtěl tam jít a až na asi 3 dny, kdy plakal, že tam nechce, protože nechce jít s Tadeášem ve dvojici, není problém.
Povahou to bude aspoň částečně, protože manžel měl stejný problém a přiznávám, že v rodině nejsme sami, všude jsou ty „tiché děti vzadu v koutku“.
Ale syn, na rozdíl od nás, má školku rád, chodí tam rád, a když je nemocný, tak mi doma brečí, že chce do školky.
A i když jsem školku jako dítě nenáviděla, tak zpětně nemám na školku negativní vzpomínky, spíš naopak. Pamatuju si toho hodně a samé hezké věci. Takže na ni vzpomínám ráda a nenesu si z ní žádné trauma. Pamatuju, že když už jsem tam byla, tak se mi tam líbilo.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama