Dá se s (asi) psychickým onemocněním udělat škola?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
4.1.22 16:52

Dá se s (asi) psychickým onemocněním udělat škola?

Protože jinak přijdu už definitivně o vše, o všechny cíle. Nevím asi mám depresi, těžko říct. Podle toho co se děje.. Jsem objednaná k psychiatrovi, ale je to až na konec měsíce. Všichni mají plno. Tohle už trvá nějakou dobu, studium mi začalo být ukradený, začala jsem na to kašlat, nedělám nic, doma jen ležím, žádná motivace do života, nebudu zde rozebírat příznaky. Zajímají mě zkušenosti, jestli se s tímhle dá vůbec škola dodělat.. Snažím se sama nějak donutit to nezvdávat, protože si říkám, když tohle nezvládnu, co budu pak v životě mít? Nic, jaký důvod pak k žití.. snaha učit se na zkoušky, ale jsem jak kdyby mě někdo praštil, spánek max 5h denně, víc nezvládnu, stále unavená, než se vykopu z postele je 12..Pozornost udržím max hodinu, ale hlavně mně to do hlavy vůbec nejde. Jako kdybych se neuměla učit. A to jsem celých (skoro) 5 let měla stipendium takže jsem se učit asi dokázala, uměla. Ted to prostě nejde, neudržim to v hlavě, jak tupoun.. :pocitac: tu pozornost jsem se snažila navodit kofein. tabletama ale to taky vydrží tak 1-2h, když jich vezmu víc je mi pak zle a večer bych nemohla spát ještě víc než to mam ted.. achjo.. poradí někdo? jsem jak vyměněná, nepoznávám se, nic mne nejde, nebaví a celý mě to štve.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4793
4.1.22 17:04
@Anonymní píše:
Protože jinak přijdu už definitivně o vše, o všechny cíle. Nevím asi mám depresi, těžko říct. Podle toho co se děje.. Jsem objednaná k psychiatrovi, ale je to až na konec měsíce. Všichni mají plno. Tohle už trvá nějakou dobu, studium mi začalo být ukradený, začala jsem na to kašlat, nedělám nic, doma jen ležím, žádná motivace do života, nebudu zde rozebírat příznaky. Zajímají mě zkušenosti, jestli se s tímhle dá vůbec škola dodělat.. Snažím se sama nějak donutit to nezvdávat, protože si říkám, když tohle nezvládnu, co budu pak v životě mít? Nic, jaký důvod pak k žití.. snaha učit se na zkoušky, ale jsem jak kdyby mě někdo praštil, spánek max 5h denně, víc nezvládnu, stále unavená, než se vykopu z postele je 12..Pozornost udržím max hodinu, ale hlavně mně to do hlavy vůbec nejde. Jako kdybych se neuměla učit. A to jsem celých (skoro) 5 let měla stipendium takže jsem se učit asi dokázala, uměla. Ted to prostě nejde, neudržim to v hlavě, jak tupoun.. :pocitac: tu pozornost jsem se snažila navodit kofein. tabletama ale to taky vydrží tak 1-2h, když jich vezmu víc je mi pak zle a večer bych nemohla spát ještě víc než to mam ted.. achjo.. poradí někdo? jsem jak vyměněná, nepoznávám se, nic mne nejde, nebaví a celý mě to štve.

Ahoj, moc mě mrzí, čím procházíš, můžu se zeptat, co studuješ? Blbé je, že psychiatři mají tak šílené termíny. Ale třeba tě zaléčí a bude ti zas dobře.
A jinak moje zkušenost, podobné stavy a ještě jiné jsem začala mít ve 3. ročníku na medicíně, 3. ročník jsem ještě dodělala, ale ve 4. jsem se totálně sesypala. Od té doby jsem různě rozkládala, přerušovala… ale už jsem školu nedodělala.
Ale přesně, jak píšeš, byl to můj jediný cíl do života. Proto jsem si řekla, že něco ještě prostě vystudovat musím, tak si chci letos podávat přihlášku na jiný obor na VŠ, ale jelikož mi zas není dobře, tak mi učení taky nejde na ty přijímačky.
Jinak pro psychicky nemocné jsou různé poradny, jak při fakultě, tak při různých neziskovkách, já do jedné chodím a tam mi s přípravou na studium pomáhají.
Každopádně moc držím palce jo a ještě kromě psychiatra bych přidala i psychoterapii.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
67432
4.1.22 17:22

Ex partner od ségry byl vždy na střídačku na psychiatrii a v škole.. vystudoval nakonec s vyznamenáním, ale bylo to náročné a o rok delší.. dá se vše. Hlavně řešit.. školu jde přerušit vždycky

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7517
4.1.22 17:33

Onemocněla jsem na konci studia, naštěstí jsem se dostala do péče skvělé psychiatričky (měsíc jsem nečekala, do týdne mě objednala na hodinovou prohlídku), skončila jsem i na pár týdnů na psychiatrii. Díky tomu, že jsem byla celé studium velmi dobrá studentka, aktivní a zbývaly my poslední semestr a půl, tak jsem ani přerušovat nemusela a domluvila jsem si s nimi na těch pár týdnů, co jsem byla na psychiatrii, individuální termíny na úkoly a docházku. Dokonce za mnou můj vedoucí byl v nemocnici :lol: Léčba zabrala a byla jsem schopná odstátnicovat a dopsat diplomku a oborovku. Ale učení na státnice mi dalo dost zabrat, přeci jen chvilku trvá, než se ten mozek zase navrátí do normálu.
Takže studovat se samozřejmě dá, pokud najdeš dobrého lékaře a léčba ti zabere.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.1.22 17:38

Jo dá se, ale já jsem měla už vychytanou léčbu, co mi sedla. Taky deprese. Bez medikace v akutní fázi bych toho schopná nebyla. To jsem pak už ani nebyla schopná vstát z postele, najíst se atd. Držím palce. Fajn, že jsi objednaná k psychiatrovi, držím palce ať případná léčba sedne, taky to chvíli trvá u mě do první úlevy 3 týdny ale taková jakože stabilizace tři měsíce. Když tak přerušíš. Hlavně to řeš.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
4.1.22 17:51

Ano, sice to občas šlo asi tak přesně jak říkáš, ale vystudovala jsem s depresí a mám dnes dobrou práci v oboru. Sice ne na špičce, ale slušnou, pohodovou a baví mě. Co si budeme povídat, léčba může pomáhat víc nebo míň, ale ta deprese s tebou už zůstane, tak je potřeba se s ní naučit žít, aspoň já to tak vzala. Najít si režim, jak to jde co nejlíp. Ano, byly dny, desítky dnů, kdy jsem se celý den válela v posteli s tím, že se na zkoušku musím učit a nakonec jsem reálně dokázala do hlavy něco soukat hodinu nebo vůbec. Ale byly i lepší.

Já u sebe vím, že základ je ten spánek, jak je špatný, tak je to v háji úplně a nepomůže nic. Takže spánek musím udržet i za cenu prášků na spaní. Když je dobře, beru jen přírodní preparáty, moje oblíbená je třezalka, když je hůř, tak si vezmu ten prášek. To už v posledních letech ale ani moc často není, spíš výjimečně. Zezačátku to ale moc pomohlo. A potom vím, že se těžko soustředím v dlouhých úsecích, ty dny, kdy jsem se měla učit od rána do večera byly vždycky nejhorší. Mnohem lepší pro mě bylo muset dopoledne někam vstát, vykopat se, podívat se na svět, soustředit na něco jiného, a pak učit. Dát si třeba dvě hodiny, a pak naplánovat pauzu na jinou činnost, třeba úklid. Střídat to, nehnít u toho. Musím si držet prostě režim, pravidelně spát, pravidelně jíst, pravidelně cvičit, nedopustit, aby se rozpadl. Pohyb je důležitý, když je mi blbě, ale ještě ne tak abych nevstala z postele, fyzická námaha to dokáže obrátit. Funguju takhle i dál, pracuju na sebe, klasické zaměstnání by mi nesedělo a asi bych věčně nezvládala.

Jedna naše dodavatelka služeb je schizofrenička. Pracuje na počítači, taky na sebe, jde to. Když vidí, že se necítí, termíny neslibuje prostě. Ještě znám osobně jednu schizofreničku, co vystudovala docela náročnou vysokou, s nějakými pauzami, pracuje také v oboru, tak je kompenzovaná léky teď tak, že nemá žádná omezení.

Rozhodně to nevzdávej, s depresí se dá žít a naučit se sama se sebou pracovat tak, aby ses mohla mít fajn a zvládla všechno co chceš. Sice možná jinak než úplně zdravý, ale jde to.

  • Citovat
  • Nahlásit
269
4.1.22 18:00

Státnice jsem šla dělat z psychiatrické hospitalizace (v rámci jednodenní propustky). Takže ano, jde to. Ale pomohla mi rodina, můj muž a skvělý ambulantni psychiatr, jinak bych to nezvládla (nevzdat to)…bipolarka mi byla diagnostikovana v 5. ročníku na VŠ, o dva roky jsem pak protahovala (přerušene studium). Ale jsem moc ráda, že jsem to nevzdala. Moc držím palce. A pokud mohu radit: zalecit a pak dostudovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.1.22 21:42
@Lollitka píše:
Ahoj, moc mě mrzí, čím procházíš, můžu se zeptat, co studuješ? Blbé je, že psychiatři mají tak šílené termíny. Ale třeba tě zaléčí a bude ti zas dobře.
A jinak moje zkušenost, podobné stavy a ještě jiné jsem začala mít ve 3. ročníku na medicíně, 3. ročník jsem ještě dodělala, ale ve 4. jsem se totálně sesypala. Od té doby jsem různě rozkládala, přerušovala… ale už jsem školu nedodělala.
Ale přesně, jak píšeš, byl to můj jediný cíl do života. Proto jsem si řekla, že něco ještě prostě vystudovat musím, tak si chci letos podávat přihlášku na jiný obor na VŠ, ale jelikož mi zas není dobře, tak mi učení taky nejde na ty přijímačky.
Jinak pro psychicky nemocné jsou různé poradny, jak při fakultě, tak při různých neziskovkách, já do jedné chodím a tam mi s přípravou na studium pomáhají.
Každopádně moc držím palce jo a ještě kromě psychiatra bych přidala i psychoterapii.

Děkuji za odpověď. Studuji chemicko technologický obor. Já ani nevím jestli mne něco doopravdy je nebo jestli je to jen nějaká únava, začal si všímat přítel, tak i kvůli němu jsem se objednala. Teď mě čekají zkoušky tak to bude nejhorší..

  • Citovat
  • Nahlásit
526
5.1.22 16:22

Nemáš v okolí CDZ? Centrum duševního zdraví. Terminy k psychiatrovi mají za několik dní.
Taky existují psychiatrické ambulance pro akutní stavy. Psychiatricka pohotovost.

Možná individualni terapii bys mohla mít i z domu online. Klinicky psycholog je bezplatný, ale tam bývají delší lhůty, a chce osobní schůzky.
Online jsou soukromi terapeuti, na které přispívají vzp, cpzp a možná další pojišťovny. VZP má 5000,– na 10 sezení pro klienty od 7 let věku

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
526
5.1.22 16:30

Vysoké školy mají poradny, centra pro studenty se specifickými potřebami, kde se dá zařídit individuální plán přes doporučení od lékaře. Jsou tam k dispozici psychologové a pomůžou, poradi, jak situaci řešit…přerušení studia že zdravotních důvodů, individual…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32777
6.1.22 13:32
@Anonymní píše:
Děkuji za odpověď. Studuji chemicko technologický obor. Já ani nevím jestli mne něco doopravdy je nebo jestli je to jen nějaká únava, začal si všímat přítel, tak i kvůli němu jsem se objednala. Teď mě čekají zkoušky tak to bude nejhorší..

ach jo, a je tolik nutné, aby jsi měla vysokou? za každou cenu? i za cenu duševního zdraví, které už třeba ani nepůjde úplně dostat do normálu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
526
6.1.22 17:24
@martina.se píše:
Ex partner od ségry byl vždy na střídačku na psychiatrii a v škole.. vystudoval nakonec s vyznamenáním, ale bylo to náročné a o rok delší.. dá se vše. Hlavně řešit.. školu jde přerušit vždycky

Ty psychické potize nemusi být z důvodu studia na VŠ. Hodně studentů se psychicky „zhoršilo“, protože byla online výuka, nebyli v sociálním kontaktu. Spíše za to může covid situace než studium.
Když má někdo „sklony“ k psychickým potížím, můžou se vyskytnout i v zaměstnání při stresových situacích. Nejde pouze o studium. Vždycky bývá více důvodu, okolností, proč se psychika horší.
Slečna asi ví, jestli má problémy, že nezvládá studium…nebo je to v něčem jiném.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5
6.1.22 21:32

Myslím, že se dá hodně věcí zvládnout a pokud je pro tebe škola priorita, určitě to dokážeš. Je ale třeba dát tělu ty nejlepší podmínky, aby se ozdravilo z deprese - na tělu, mysli i duši. Dokázala jsem studovat s těžkými úzkostmi, ale rozhodla jsem se na tom pracovat, jinak by mě to sežralo. Psychoterapie a dobrá podporující parta je základ. Děláme na tyto témata kurzy a podporující skupiny, kdybys měla zájem, pošlu ti odkaz. Držím palce!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.1.22 10:33

Ještě mně napadlo jestli studuješ v Praze tak dobrej je RIAPS, že můžeš jít rovnou na krizáč a pak si domluvit následnou péči. je tam psychiatr i psychoterapeuti. jejich služby jsem využila. A prosím tě školu doděláš, to bych se nestrachovala. A vždycky je lepší mít vyšší kvalifikaci než nižší. Mně to při výběru zaměstnávání a vyjednávání podmínek hodně pomohlo mít VŠ. Dokonce když jsem měla relaps tak úplně v pohodě ustáli moji dlouhodobou neschopenku a ještě mě podporovali. Takže vyhledej odbornou pomoc a školu si rozhodně dodělej, z mojí zkušenosti i za cenu jistého nepohodlí a stresu. Stres ze života stejně nevymažeš a diplom se hodí.

  • Citovat
  • Nahlásit
1
22.1.22 01:48

Story of my life, learn and take notes.

Je mi 24, nedodělaná střední zdravotnická škola obor zdr. asistent(skončila jsem při 3. pokusu dodělat třeťák), deprese až depresivní stavy trvající dny (léčím se cca 9 let), bydlím s rodiči a mám přítele což je asi jediná pozitivní věc na mě.
První a druhý ročník jsem zvládla docela dobře. Ale stejně jsem každý rok dělala zkoušky aby mě vůbec oznámkovali ( vysoká absence). Ať jsou spolužáci jakkoliv staří a vyspělí vždy bedeme tak trochu vyčleňováni. ( Ať už sami se budeme stranit, tak jsou tací kteří nejsou psychickým onemocněním otevření.)
Po neúspěšných pokusech dokončení studia jsem skončila na pracáku. A podala si žádost do denního stacionáře v Praze (Karlák). Každodenní docházení někam je pro nás velice těžké tak si asi dokážeš představit kolikrát jsem tam byla. Nicméně, potkala jsem různě staré, s různým dosaženým vzděláním a každého, naše psychická nemoc podkopávala jinak.
Nyní jsem zaměstnaná v domově pro seniory jako pečovatelka, dodělala jsem si kurz pro pracovníky v sociálních službách.
Co ti chci říct je, že dokud se nebudeš cítit trochu v pohodě, dokud nenajdeš léčbu která ti bude vyhovovat tak ti začne život utíkat před nosem. A utíká rychle.
Střední školu si můžeš dodělat. Ale setkáš se při tom s nepříjemnostmi.
Přeju ti hodně sil, snad nedopadneš jako někteří z nás co se občas zasebelitují „co kdyby“ a zanenavidí za to jací jsou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat