Další těhotenství po potratu ve druhém trimestru - Nechci !

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Eva.e
Povídálka 12 příspěvků 03.07.19 11:25
Další těhotenství po potratu ve druhém trimestru - Nechci !

Zdravím Všechny, co si prošli něčím podobným. Chtěla bych se zeptat zda jste měla některá také takové pocity?
O miminko jsem přišla v 19tt z důvodu zjištění vývojové vady ledvin - neslučitelné se životem našeho chlapečka, a následně jsem těhotenství ukončila potratem/porodem.
Teď jsem čerstvě po šestinedělí. MS přišla přesně na poslední den šestinedělí. Každý mi říká, příště to vyjde… Jsem už na tuto větu alergická. Dokonce už jsem na pár lidí takto vyjela, že taky žádné příště třeba nebude. Protože prostě nechci. Když si představím ten stres, který jsem teď zkrátka nedokázala nikterak ovlivnit a teď se tak nějak cítím v rámci možností lépe, že bych měla celým tím procházet znovu.
I přítel mi naznačil, že už se těší až se budeme moct zase začít snažit naplno,, ale já sem ve stresu i při pomyšlení, že by to do mě jen pustil. Kamarádka, která prošla podobným se upnula na další těhotenství to mi také radila,, jenže to já si opravdu nedovedu ani ve snu představit.
Je mi 30let, jsem bezdětná a za poslední 2 měsíce stresu jsem i extrémně zešedivěla. Mám strach že kdybych znovu otěhotněla opakovalo by se to, a to já bych už nedala.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.07.19 11:29

Doktor urcite poradil, že snažit se o další minimálně za tři měsíce. Dej tomu čas a uvidíš. Nenech se do ničeho nutit. Já to mám za sebou ve 13tt a trvalo mi půl roku, než sem byla schopna se snažit o další.

Sue2008
Kecalka 453 příspěvků 03.07.19 11:32

Za prvé, upřímnou soustrast :kytka: nedokážu si to představit. Za druhé, na okolí se nezlob, chtějí ti pomoct a pořádně neví, co říct. Partnerovi to zkus vysvetlit. Dovol si truchlit, najdi si způsob, jak se s miminkem rozloučit. Pokud se to nespraví, vyhledej odbornou pomoc. Až budeš v pořádku, teprve pak se rozhodneš, jestli další dítě chceš nebo ne. Ještě nějaký čas máš.

Janli
Echt Kelišová 9244 příspěvků 03.07.19 11:34

Nenech se do ničeho tlačit. Tohle chce spoustu času než se všechno srovná. Dejte si s přítelem půl roku, kdy o dalším dítěti nebudete ani mluvit a pak to teprve začněte řešit. Půl roku je navíc optimální doba na to, aby se tělo se vším srovnalo. O hlavě se to bohužel říct nedá. Okolí narovinu řekni, že o tom nechceš mluvit.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.07.19 11:38

Já o miminko přišla sice už v prvním trimestru, ale bylo to šílené. Je to už rok, a pořád se s tím nemůžu úplně srovnat. Chvíli po tom, co se to stalo, jsem měla stejné pocity. Dej tomu čas a nenuť se do něčeho, na co se necítíš. Ty nejhorší pocity se zahojí. My na doporučení lékaře čekali 3 měsíce. Po třech měsících jsem se na to ještě necítila, začali jsme se snažit po půl roce. Hned, jak jsem objevila dvě čárky, jsem věděla, že tentokrát to bude v pořádku. Měla jsem strach, jak případné další těhotenství vůbec přežiju, že budu stresovat, ale teď jsem v 7. měsíci a je to v pohodě. Občas nějaké černé myšlenky přišly, ale ty jsem hned vědomě odrážela.
Takže dej si nějaký čas na truchlení, soustřeďte se s přítelem na jiné věci, a jakmile ti bude o něco líp, neboj se do toho jít znovu. A nauč se se svým strachem pracovat, aby sis ho v dalším těhotenství zvládala nepřipouštět.

Micaella22
Ukecaná baba ;) 1580 příspěvků 03.07.19 11:38

Co si pak vzit s chlapem 3 tydny dovci nebo i vic a zdrhnout nekam do ciziny - Asie, neco tam procestovat, vypnout, uzit si. Pak postupem casu treba budes odhodlana mit dite a nebudes se tolik bat. Srovnas si to v hlave. Ted je moc brzo a vsechno je na ho*no. To je jasny

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.07.19 11:40

@Eva.e to je mi moc lito, vim jak jsem prozivala zamlkle tehotenstvi a to jsem byla „jen“ v 8tt, natož kdybych o miminko prisla ted, kdyz jsem v 19tt. :,( Chce to nejaky cas na zotavenou, hlavně psychicky se dat dokupy, okoli te chce jen utesit, ale chapu, ze o tom ted nechces ani slyset. Hlavne mluv s partnerem, jak se cítíš, co prozivas. Casem to bude lepší a lepší uvidis. Pokud ne, vyhledej odbornou pomoc.

Králičice
Extra třída :D 13447 příspěvků 03.07.19 11:44

Třeba pomůže toto: http://www.prazdnakolebka.cz/

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.07.19 11:53

:hug: úplně ti rozumím, já v prvním trimestru potracela s hrozny krvácením a hrůzou že vykrvácim a do toho mi sestřička říká: příště to vyjde! Myslela že jsem že mě trefí, žádný příště! Nakonec jsem otěhotněla znovu ale je to takový stres šílený že si říkám pokud to teď nevyjde tak si dám delší pauzu, úplně tě chápu, dej tomu cas :srdce: :hug:

Bubla Bůčková
Kelišová 7094 příspěvků 03.07.19 11:56
@Eva.e píše:
Zdravím Všechny, co si prošli něčím podobným. Chtěla bych se zeptat zda jste měla některá také takové pocity?
O miminko jsem přišla v 19tt z důvodu zjištění vývojové vady ledvin - neslučitelné se životem našeho chlapečka, a následně jsem těhotenství ukončila potratem/porodem.
Teď jsem čerstvě po šestinedělí. MS přišla přesně na poslední den šestinedělí. Každý mi říká, příště to vyjde… Jsem už na tuto větu alergická. Dokonce už jsem na pár lidí takto vyjela, že taky žádné příště třeba nebude. Protože prostě nechci. Když si představím ten stres, který jsem teď zkrátka nedokázala nikterak ovlivnit a teď se tak nějak cítím v rámci možností lépe, že bych měla celým tím procházet znovu.
I přítel mi naznačil, že už se těší až se budeme moct zase začít snažit naplno,, ale já sem ve stresu i při pomyšlení, že by to do mě jen pustil. Kamarádka, která prošla podobným se upnula na další těhotenství to mi také radila,, jenže to já si opravdu nedovedu ani ve snu představit.
Je mi 30let, jsem bezdětná a za poslední 2 měsíce stresu jsem i extrémně zešedivěla. Mám strach že kdybych znovu otěhotněla opakovalo by se to, a to já bych už nedala.

Dopřej si čas, klidně pár let a příteli řekni, že teď půl roku o tom nechceš slyšet :hug: výborný třeba bylo, že já 2 měsíce po podobné ztrátě na nějaký akci řídila a dočkala se poznámek, že jsem těhotná :roll: ty lidi to prostě placnou. Rodině a kamarádce prostě narovinu řekni, jak se mají „chovat“. My se ještě v nemocnici shodli, že tohle třeba rok nechceme zažít, kdyby se to mělo opakovat. Po třech měsících jsme se začali intenzivně snažit a brzy se podařilo. Dodnes, když je na kalendáři datum očekávaného prvního porodu, není mi do zpěvu. Čas… :srdce:

Eva.e
Povídálka 12 příspěvků 03.07.19 12:19

Díky za reakce a podporu,
Přítel mi byl i je velkou oporou,, ale příjde mi že už mě má taky plné zuby. Nikam moc nechodím, s nikym se nabavím, jelikož téměř všechny mé kamarádky jsou teď těhotné nebo mají čerstvá miminka,, včetně mé nejlepší kamarádky, i sousedky. První 3 týdny byly šílené, když jsem někoho potkala a ze srandy mi řekli se ti to břicho nějak zmenšilo, nebo kde máš břicho je vše v pořádku? no bylo to opravdu těžké, doma jsem byla po zákroku jen týden, pak už mě dr poslal do práce,, ještě teď mi chodí emailem otázky kdy že už to odcházím na tu mateřskou atd, jelikož jsme velká firma a né každý to už ví co se mi stalo. Ale opravdu si teď příjdu jakš takš v pohodě i po té psychické stránce. I o tom dokážu mluvit, bez slz. Jakobych se stím zkrátka smířila. O to víc mě okolí nechápe proč bych nechtěla… Jediné co, tak Jsem hodně lítostivá když vidím miminko maličké, to i přesedávám ve vlaku do jiného vagonu.
A tak už se o tom s přítelem ani nebavíme, dělám že jsem zkrátka v pohodě. Nespali sme spolu už 2a půl měsíce, a teď když už můžem, nemám na to ani pomyšlení. A když teď začal mluvit o tom že až budem moc pojedem zas snažení naplno,, otočim většinou téma.
Dr. mi řekl že doporučuje ty 3 měsíce když budu mít pravidelný cyklus,, my však stejně musíme čekat na výsledky z genetiky (pitvy) malého a mé dna,,, v tom dubnu mi řekli v nemocnici že o výsledky si stejně nemám volat dřív jak za 4 měsíce. A tak i přítel počítá s tím že bychom se mohly začít snažit až nejdřív v říjnu. Jen já si to nedovedu představit ani v říjnu ani jindy. Bojím se být zkrátka znovu těhotná.

Eva.e
Povídálka 12 příspěvků 03.07.19 12:31

@Bubla Bůčková Děkuju moc, jsou zkrátka dny, kdy to přítel prostě začne řešit. bude mu 40, dítko taky ještě nemá a tak nějak mi příjde že ten čas začal utíkat nějak rychleji. Já bych miminko chtěla moc,, jen to těhotenství bych tedy nejraději přeskočila. Celé těhotenství jsem měla celkem stresové. Hned na začátku mi dr řekl že se mu tam něco nezdá a řekl že se možná bude jednat o ZT,, raději jsme nikomu nic neříkali, ani rodině až na druhé kontrole kdy už jsem byla v 11tt a dr potvrdil že je vše v pořádku jsme se pochlubili. Pak to na mě už každý poznal jsem štíhlá ale břicho mi vyjelo dopředu že už od 4měsíce jsem musela nosit klasické těhu kalhoty. A bylo mi pořád strašně špatně. Nemohla jsem vůbec jíst. Pak nějaké další stresy kvůli zdraví mých rodičů, A pak zničehož nic na běžné kontrole mi řekli ať jedu do nemocnice, že má malý něco s ledvinami.
Stres Stres Stres.

Eva.e
Povídálka 12 příspěvků 03.07.19 12:39

@Micaella22 A na dovču se chystáme,,, teda alespoň je to zatím v plánu. Poprvé v životě budu mít 14dní v kuse dovolenou. Máme v plánu jet k moři (za peníze které sme v obálce šetřili od chvíle co jsem zjistila že jsem těhotná), Ale ani se mi moc nechce,, nejsem moc cestovatelský typ. Navíc mám doma rodiče, kteří jsou už starší a ne zrovna v TOP zdravotní kondici) Ale každý mi říká ať vypadnem spolu někam daleko, že co se má stát se stane.

milktea
Zasloužilá kecalka 613 příspěvků 03.07.19 12:43

@Eva.e pokud jsi v šestinedělí, tak to dělají i hormony, já byla taky rozložená a to jsem měla jen ZT v 8 tt. Ted jsem čerstvě těhotná a mám pořád strach, pořád se bojím, že se to bude opakovat, ale nikomu svý pocity radši neříkám (partnerovi, rodině) - bohužel jsme kvůli mému věku nemohli moc otálet se snažením. Ale ten strach tam je. Že se něco stane - předtím mě tahle varianta ani ve snu nenapadla, než přišla realita.
Nevím, jak to zvládají ženy, které vícekrát potratí a pak donosí zdravé, to si ani nechci představit. Čas ale hojí rány, fakt, takže třeba za nějaký čas ti bude i líp a mimi se zadaří a dopadne to dobře :) :hug:

Akorát ty kolegové v práci, no lidi to nemyslí zle, ale tobě to teda neulehčujou. :roll:

Lidym
Ukecaná baba ;) 2416 příspěvků 4 inzeráty 03.07.19 12:56

Přišla jsem o mimčo v 18 tt, kvůli doktorum, bylo zdravé a dostávala se z toho skoro rok a nikdy na to nezapomenu.
Příteli rekni jak tě to bolí a máš strach, ať o tom zatím nemluví. Bylo by dobré, aby někdo jiný vysvětlil okolí, co se stalo, aby se tě neptali na těhotenství. To vysvětlování bylo pro mě nejhorší, tak jsem prověřila manžela.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama