Darované vajíčko / spermie 2019 - IVF s darovanými vajíčky

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
žabka77
Nováček 9 příspěvků 14.03.19 22:54
Darované vajíčko / spermie 2019 - IVF s darovanými vajíčky

Všechny zdravím. Jsem čekatelkou miminka z darovaného vajíčka. Protože mě téma darovaných buněk hodně zajímá, prošla jsem snad každou diskuzi ohledně tohoto tématu na různých českých webovkách. Většinou jsem našla komentáře o tom, jak to jiné ženy přijaly nebo jak se s tím vyrovnaly apod.

Ale teď jsem narazila na stránku, kde jsou i přímo autentické příběhy lidí, kteří byli počati z darovaných buněk. Je to opravdu zajímavé čtení, které stojí za to vidět. Tak se koukněte:

http://darovanedeti.cz/
http://darovanedeti.cz/…keho-poceti/

Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.03.19 11:26

@žabka77 Pokud bych pouzila darcovske gamety, nerekla bych to vubec nikomu. Bylo by to jen mezi mnou a manzelem. Je to tedy strasne tezke rozhodnuti, ale nejspis bych to nerekla ani tomu diteti.
Mate promyslene jak s touto informaci vzhledem k diteti nalozite vy?

žabka77
Nováček 9 příspěvků 15.03.19 17:01

Pěkně zdravím. No, než jsem vůbec začala tu mou dárcovskou dráhu, také jsem měla podobné uvažování (zejména proto, že mi to tak i radil personál IVF klinik). Ale když jsem začala hledat a opravdu do hloubky studovat tuto problematiku na zahraničních webovkách (díky znalosti angličtiny), kde se o tomto tématu píše již mnohem déle a v takových rozměrech, které se českému internetu vůbec nedají připodobnit, najednou jsem začala vidět dárcovské početí nejen z mé strany - tedy budoucí mámy takového dítěte. Najednou jsem nemohla zavřít oči či uši před těmi stovkami příběhů lidí počatých z darovaných gamet, kteří si začali sdělovat své pocity ohledně dárcovského početí a především ohledně lhaní rodičů vůči nim. Prostě jsem opravdu pochopila, že tady nejde jen o moje štěstí a radost z toho sladkého balíčku, který se narodí, ale že za pár let z něj bude stejně dospělá lidská bytost, jak jsem teď já, a že si zaslouží znát pravdu tak, jako bych si přála já, aby mi moji rodiče vždy o všem řekli pravdu. A i když si mnoho lidí myslí, že když se něco neřekne, že to není lhaní, tak pro mne to tak je. A to mi také potvrzují právě ty nesčetné příběhy lidí počatých z darovaných buněk.

Najednou jsem si musela přestat klást otázky, zda mi třeba to dítko jednou řekne, že třeba nejsem jeho pravá máma nebo tak něco. Přeci tady nejde jen o mé pocity, abych se vždy jenom já cítila dobře a pevně v kramflecích. Najednou jsem si začala klást otázky, které by mi nebo vám řekli právě lidé z dárcovského početí – třeba, jestli by vám nevadilo, že vaši rodiče (i když se o vás pěkně starali) vám celý život lhali, nebo jestli by vám vůbec nevadilo, že si falešně vybudujete představu o své zdravotní anamnéze (což může být velmi zásadní pro vaše zdraví), nebo jestli by vám vůbec nevadilo, že můžete potkat svého sourozence a třeba s ním začít chodit (a to se opravdu stává, i když se o tom většinou mluví jako o fikci).

Samozřejme nejsem žádná hrdinka a mám své obavy, co sdělení pravdy mému dítku přinese. Ale věřím, že nakonec ocení mou otevřenost a pravdomluvnost, protože na tomto by měl být jakýkoli vztah mezi rodiči a dítětem postaven. Co vím již teď jistě je, že bych se nechtěla třeba za 20 let dožít toho, že se to dítě nějak dozví, a že mi řekne do očí, že mě nenávidí za tu celoživotní lež, a zavrhne mne, protože kompletně ztratí důvěru ve mne. A toto jednoznačně vyplývá z těch nesčetných osobních výpovědi lidí z dárcovského početí.

A co se týče strategie sdělení této informace, tak prozatím asi začnu formou pohádky, jak maminka měla problém mít miminko, tak jí pomohla nějaká hodná paní, která ji darovala vajíčko, abych z něj v mém bříšku vyrostlo právě toto milované miminko. Postupem času budu přidávat informace, tak aby to dítě v daném věku mohlo pochopit, co mám na mysli. Pevně věřím, že se to téma stane součástí jeho identity a nebude mít z toho později nějaké trauma. Tak, jak říká můj manžel, dítě si daleko lépe zvykne na vše než dospělí – třeba i na válku … Malinké děti jsou opravdu jak houby, které nasávají informace a neřeší všechno do detailu jako dospělí. A když už si pomalu na něco od útlého dětství zvyknou, tak z toho většinou nedělají takový rozruch.

A mohu se teď zeptat já? Vy byste to neřekla z jakých důvodů? Styděla byste se, že se to tak dozví i jiní, nebo si myslíte, že by tuto informaci dítě neuneslo, nebo tak něco?

Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Blíží se zápisy do prvních tříd. Na co se připravit?

Po celý duben budou probíhat na státních i soukromých základních školách... číst dále >

5 netradičních jarních tipů co podniknout v Praze

Rozhodli jste se na počátku jara navštívit hlavní město? Stověžatá Praha... číst dále >

Články z Expres.cz

Po olympiádě jsem chtěla se vším seknout, říká veleúspěšná Sáblíková

Sama jsem byla překvapená z toho, jak jsem letos jezdila v pohodě, bez... číst dále >

Přehlídka legend: Abrhám, sestry Šafránkovy, Jelínková, Nárožný či Skopal

Pohřeb zesnulého herce Stanislava Zindulky nebyla jen smuteční pieta, ale... číst dále >