Dcera 4 roky - školka, fixace na mámu

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.11.18 10:20
Dcera 4 roky - školka, fixace na mámu

Chtěla bych se zeptat na názor, dcera má čerstvě 4 roky a začíná se na mě hodně fixovat. Už něco přes 3 týdny brečí každé ráno ve školce, před odchodem z domu ji bolí břicho, běží na záchod, ve školce to stejné - opět břicho, záchod, do toho vztekle řve, že chce zůstat se mnou (nemá slzy, spíš je to fakt vztek). Do stejné školky chodila i loni, nastupovala v necelých třech, adaptace normální, semtam brečela, ale pak už chodila v pohodě, loni jsem ji brala celý rok po obědě). Loni byly rozděleni na dvě třídy (cca 12 v jedné), letos je jen jedna (cca 22 dětí). Učitelky stejné. Letos září v pohodě, teď tři týdny řev. Nechápu to, nevím, jestli má fakt nervy, na moje otázky odpovídá, že se ji tam nelíbí, že chce být u mě. Má ještě mladšího sourozence, ten má 1,5, jsem s ním doma, ale i částečně pracuji, takže potřebuji, aby ve školce byla. letos tam i spí, ale to vzala v pohodě, kvůli tomu nikdy nebrečela. Odpoledne po školce jsme všichni venku, večer mám jen pro ni - hrajeme si cca 30 minut, pak se koupe, jsem s ní v koupelce a vykládáme si, pak ji čtu pohádku, jsem u ní dokud neusne. V noci pravidelně kolem jedné přijde a dospí do rána u nás (už spala i samostatně, teď se „bojí“). beru vše v klidu, snažím se být chápavá, netlačit nic silou. V poslední době odmítá i hlídání u babičky, nechce tam být beze mě, naposledy hodinu řvala, že chce zůstat se mnou (v podstatě jsem byla pryč hodinu a půl a ona z toho hodinu řvala, to prý opravdu vypadalo jako lítostivé brečení). Nechce ani s manželem třeba jet nakoupit, chce zůstat u mě. Může to být všechno žárlivost? Může být úzkostná? Mám to řešit někde víc - např. s psychologem? Mám ji věnovat víc času na úkor menšího?
Jinak doma je vše ok, všichni se ji hodně věnují, ona je moc šikovná, chytrá, ve školce ji chválí, prý když odejdu je v pohodě, odpoledne párkrát ani nechtěla domů, musela jsem čekat až si dohraje. Tak nevím, zda to zkouší, nebo ji opravdu bolí břicho z nervů. Nějaká rada, nápad?

anonym - chodí sem rodina

Reakce:
hehehe
Extra třída :D 11560 příspěvků 06.11.18 10:24

Ta žárlivost na mladšího sourozence je pravděpodobná. Nebo mě ještě napadlo, není ve školce nějaké dítě, které by jí mohlo ubližovat? Ptala ses, jak se chová ve školce po tvém odchodu?
Možná bych poradila Bachovy esence, namíchané přímo na míru.

acimedaca
Nadpozemská drbna 26178 příspěvků 06.11.18 10:29

Nebyla jsi v poslední době někde pryč? Na výletě, pracovně prostě mimo rodinu? Mě to přijde spíš, jako že se bojí přímo o tebe - když nechce být ani u babičky - jako by měla strach, že někam zmizíš a už se nevrátíš. Pokud se žárlivě neprojevovala výrazně do ted, tak to bych za tím asi tolik nehledala. Nestalo se před těmi cca 3 týdny něco? Nebo třeba i něco ve školce -ale to by zase nesouviselo s tím, že nechce k babičce :think:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.11.18 10:37

@hehehe Ve školce je prý v pohodě, zapojuje se, nikdo o žádném konfliktu neví. Jediné, co mě napadá, je, že doma si krásně hraje a ve školce na to možná nemá „klid“ a ani prostor. Tím, že je jich hodně ve třídě, mají program, tak asi moc prostor pro volnou hru nemá.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.11.18 10:45

@acimedaca Když jsem nad tím přemýšlela hned tenkrát na začátku, tak jsem hledala spojitost s tématem „smrti“, protože to jsem tenkrát někdy řešily. Ale já to s ní řešila i dřív, reagovala normálně, a vlastně to téma vůbec nedávám do souvislosti se mnou, protože má 3 prababičky, takže ji říkám, že až je tělíčko moc staré, tak umře a dušička si odletí… a mluvíme přitom o pradědečcích (které nezažila) nebo o tom, že prababička taky jednou umře, až to tělíčko bude unavené… ale ona na to teda nijak špatně nereagovala, žádná panika, slzy, děs.

Jinak jsem nikde sama nebyla, vše je vždy ohlášené a max na chvíli. Je fakt, že to začalo tím, že jsem ji vyzvedla ve školce až kolem půl čtvrté a byly tam už jen 4 děti. Normálně tam v tu dobu bývá víc dětí a to mi říkala, že na mě čekala a pořád se ptala paní učitelky, kdy přijdu. Ale to je prostě náhoda, tenkrát jsem to dřív nemohla stihnout, navíc jsem ani nečekala, že tam bude tak málo dětí… to je jediná věc, co mě k tomu napadá. Od toho odpoledne byl pak každý den ráno už problém, i když ji ujišťuji, že ji mám ráda (říkám ji to každý večer), že bych ji nikde nenechala, nikomu nedala atd.

acimedaca
Nadpozemská drbna 26178 příspěvků 06.11.18 11:00
@Anonymní píše:
@acimedaca Když jsem nad tím přemýšlela hned tenkrát na začátku, tak jsem hledala spojitost s tématem „smrti“, protože to jsem tenkrát někdy řešily. Ale já to s ní řešila i dřív, reagovala normálně, a vlastně to téma vůbec nedávám do souvislosti se mnou, protože má 3 prababičky, takže ji říkám, že až je tělíčko moc staré, tak umře a dušička si odletí… a mluvíme přitom o pradědečcích (které nezažila) nebo o tom, že prababička taky jednou umře, až to tělíčko bude unavené… ale ona na to teda nijak špatně nereagovala, žádná panika, slzy, děs.Jinak jsem nikde sama nebyla, vše je vždy ohlášené a max na chvíli. Je fakt, že to začalo tím, že jsem ji vyzvedla ve školce až kolem půl čtvrté a byly tam už jen 4 děti. Normálně tam v tu dobu bývá víc dětí a to mi říkala, že na mě čekala a pořád se ptala paní učitelky, kdy přijdu. Ale to je prostě náhoda, tenkrát jsem to dřív nemohla stihnout, navíc jsem ani nečekala, že tam bude tak málo dětí… to je jediná věc, co mě k tomu napadá. Od toho odpoledne byl pak každý den ráno už problém, i když ji ujišťuji, že ji mám ráda (říkám ji to každý večer), že bych ji nikde nenechala, nikomu nedala atd.

TAK TO TŘEBA JE TÍM - pro dospělého to tak nevypadá, ale pro ní to může být, že se prostě bojí , že někam odejdeš/ona odejde a pak se už nevrátíš. Zkusila bych omezit na nějakou dobu režim ve školce, třeba jí brát po sapní i když je to pro tebe nepříjemné - ono se to časem srovná, jen potřebuje vědět, že jsi tu pro ní, když potřebuje. Doporučuje se třeba hrát pohádky s plyšáky na to téma - že medvídek někde byl a jeho maminka se zdržela a nemohla přijít a on se bál…třeba by to pomohlo, že by viděla, že to je „normální“, že se člověk může někde zdržet,ale zároveň, že vždycky přijde.
U nás byl třeba „konflikt“ ve školce (a to nebyl ani vědomý konflikt, bylo to s učitelkou 2× za sebou) a pak jsme to 3m řešili, než se dcera srovnala a bez pláče šla zpátky - a to už jí bylo 5 let - úplně jsme jí teda stáhli ze školky, pak jsme dávali jen dopoledne, jen některé dny, zapojili jsme učitelky, že se jí snažili dát hned ráno nějakou práci aby se rychle zapojila do aktivity ve školce, pak se to utřepalo - ale byl to stres pro ní hroznej a pro nás taky.

petule9
Echt Kelišová 7574 příspěvků 06.11.18 11:07

U nás bylo to stejné, jen s rozdílem, že dceři bylo téměř 6 let! Do té doby přes 2 roky chodila do školky úplně v pohodě, ráda, bez fňukání. A najednou zlom. Postupně jsem ji zacala brát výhradně poobedě, ani to nepomohlo. Začalo to v době, kdy mladší už nebyla miminko a starší jí podle mě záviděla, že je se mnou doma. I něco takového říkala. Byly jsme i u psycholožky, ta řekla, že je to žárlení na sourozence spojené se separační úzkostí, která prý může přijít kdykoliv, i v tomto vyšším věku. Doporučila mi být co nejvíc s dcerou a počkat, až to přejde. U nás byla výhoda, že se akorát blížily letní prázdniny, tak jsem dceru stáhla ze školky a celé léto byla se mnou, ani u babiček jsem ji nenechala samotnou (nechtěla). Dle psycholožky se mě nabažila a po prázdninách už vše při starém. Máme také kliku, že akorát nastoupila do školy, ve které ji to moc baví, takže chodí ráda a maminka už ji neláká. A opět už chce i sama k prarodičům! U vás je to složitější, když potřebuješ pracovat a nejsou prázdniny. Ale poradila bych pokusit se co nejvíc si najít čas a dceru, jít s ní třeba i do divadla nebo někam ven jen vy dvě, ať se tě může nabažit. A vydržet. Držím palce, vím, jak je to vysilující.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.11.18 13:08

@acimedaca Moc děkuji za ten příspěvek, asi je to tím, i když jsem to s ní pak probírala, ale možná to někde v ní zůstalo. Na školku si hrajeme celkem často, ale nenapadlo mě to takto - že se maminka zdrží, že se rozeberou pocity dítěte a že je normální se bát… tady ten úhel pohledu (někdo se někde zdrží, ale přijde + rozebrání z obou stran) mě nenapadl.
Jinak je teda hrozné, že se to u vaší malé drželo 3 měsíce, je super, jak jste k tomu přistoupili a že jste to zvládli.
Já si právě ze začátku myslela, že jen zkouší, co nastane. V tu dobu, kdy začala ráno brečet, tak třeba o týden později byla schopná jeden den dvě hodiny večer hystericky řvát, že chce jít spat k nám (opravdu celou dobu hodně brečela, já byla u ní, vysvětlovala - že tam spí brácha, že já tam ještě nebudu, jdu uklízet, ona má v posteli plyšáky, na chodbě je zaplá lampička, nemusí se ničeho bát, ale spát bude na své posteli) a opravdu až po dvou hodinách, kdy jsem už toho měla dost, jsem ji řekla (normálním tonem), že takhle ne, že si to nevyřve a že už to dál rozebírat nebudu, spí u sebe a hotovo. A ona za deset minut spala. Ale až po té, co jsem to definitivně utnula s tím, že to zaznělo nahlas (nic si nevyřveš, je to zbytečné). Tak právě nevím, to ráno mě přijde spíš vzteklá než lítostivá. Ale skrz to bolení břicha se mi to nelíbí, to mě děsí, že má možná fakt nervy a já ji tam stejně vždycky nacpu.
Ona je hrozně šikovná, učitelky říkají, že s ní pokecají jako „rovný s rovným“, umí vysvětlit spoustu věcí včetně pocitů a prostě její odpověď je, že ve školce se ji nelíbí, že tam nejsou žádné hračky, že chce být se mnou. Tak mi to nepřijde jako strach o mě, spíš ji možná chybí ten pocit zázemí - doma má hračky pojmenované, má k nim vztah, hraje si nádherně a dlouho, hraje si i ráno než jdeme do školky, tak mi spíš přijde, že ve školce ji chybí to „její“ - její hračky, její klid na hraní (bez režimu) a její chápavá maminka, co se domlouvá (jedna z učitelek je spíš generál). Jenže z tohoto důvodu ji moc stahovat nechci - myslím, že potřebuje ten režim, i zažít jiný přístup (učitelka generál) i se naučit srovnat s tím, že by si ráda hrála, ale teď to nejde, nebo ji to občas někdo zboří nebo hrají ostatní podle jejich pravidel… no nevím prostě, kdyby tam nebylo to břicho a opakovaná návštěva záchodu, tak to neřeším, ale takhle vůbec nevím, co s ní…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.11.18 13:15

@petule9 Budu se snažit se jí věnovat víc, ale určitě mě má minimálně hodinu denně jen pro sebe. Dcera právě neříká, že chce být doma, spíš říká, že chce být se mnou/u mě a nejčastěji říká, že ve školce se ji nelíbí, ale není mi schopná říct nic konkrétnějšího. Když pro ni dojdu, jdeme ven, kde normálně lítá s dětmi ze školky (nijak na mě nevisí, nedrží se u mě), doma si pak často hraje, maluje a pak už mě má večer pro sebe. V noci přijde a spí u nás až do rána. Nevím, prostě nemám pocit, že by se mnou byla málo, ale zkusím si pro ni třeba v sobotu vymyslet výlet a budu jen s ní - třeba to pomůže, třeba se fakt musí nějak nasytit té blízkosti.

Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Budou obědy ve školkách a školách zdarma?

Obědy pro všechny děti zdarma? S tímto návrhem přišla bývalá ministryně... číst dále >

Atopický ekzém: Jde to i bez škrábání?

Atopický ekzém trápí 30 % světové populace. Z toho je téměř 20 % kojenců a... číst dále >

Články z Expres.cz

Tanečnice Lálová o Svobodovi: Několikrát jsem ho švihla kordem přes nohy!

Nikdy neměli ambice dostat se tak daleko, ale stalo se. V samotném finále... číst dále >

Netradiční manželství Leové: „Bydlíme se spolubydlícími, na byt nemáme!“

„Bydlíme s manželem zatím v podnájmu se spolubydlícími,“ řekla nám modelka a... číst dále >

Články z Ona Dnes

Sexting provozuje každé desáté dítě, varuje odborník

Lidská sexualita není věcí veřejnou. To říká docent Kamil Kopecký z Centra... číst dále >

Žena se po porodu dva týdny mazlila s předčasně narozenou mrtvou dcerou

Emma Woodhouseová musela podstoupit akutní císařský řez kvůli poškozené... číst dále >