Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co třeba mažoretky, jestli se jí líbí tanec? Klidně může začít ve 14.
Já bych s ni klidně probrala ten tanec, nikdy není pozdě (vlastní zkušenost
)
U nás v posilovně třeba dělají 2× týdně kruhové tréninky pouze pro slečny 13-15 let, je to uzavřená damska posilovna, nikdo jiný se tam v tu dobu nedostane, takže by mohl odpadnout problém s kolektivem, stydenim se apod
, zároveň to není nic závodně, tak mě napadá se podívat po něčem takovém ![]()
@me57h píše:
Prostě bych ji někam přihlásila, aby tam už chodit musela, přece nebude pecivál.
Ty radši mlč ![]()
Ahoj, moje dcera asi od 5 let chodila do hudebky a k tomu jsme zkoušely různý sporty - turistický kroužek, ping pong, tance, koně. sportovní typ není, ale aby si to zkusila. K tomu s rodinou výlety, lyže. sport skončila s prvním stupněm cca, do hudebky chodí dobrovolně dodnes (17), i vystřídala několik oborů (zpěv, klavír, housle, dramaťák).
Jestli má zakladatelky dcera ráda zvířata (když měla ty koně) zkusila bych pejsky, buď pomáhat v útulku, nebo pejska pořídit a zkusit agility a podobně.
Každá holka má ráda věci kolem tance a nebo at zacne chodit s nejakou kamaradkou, pak ji to bude bavit
Přijde mi, že tady bude hlubší problém a snažila bych se to nějak zjistit.
Ale pokud by tam nějaký problém nebyl, pak bych trvala na tom, že si něco vybere a dělat bude. Za mě sport a sportovní přístup k životu určitě patří a člověk by se měl vtom základu rozvíjet i ve sport, přestože je třeba jinak umělecky založen.
Pokud bys nějaký problém zjistila, myslím si, že vyřešením se zlepší i vztah k pohybu a sportovnímu koníčku.
@Laura005 píše:
Každá holka má ráda věci kolem tance a nebo at zacne chodit s nejakou kamaradkou, pak ji to bude bavit
a to jsi vzala kde, že každá holka touží po tanci a věcech kolem. Já teda rozhodně nikdy po ničem takovém netoužila a třeba na střední taneční pro mě bylo spíš za trest.
Nech ji být, třeba se jí zas něco zalíbí později. Ale když ji do něčeho donutíš tak bude akorát nešťastná.
@ZvědaváTerr píše:
A proč ji nutíš do sportu když žádný dělat nechce? No tak nebude chodit na žádný sportovní kroužek, však se nic hrozného nestane…
Taky bych jí nenutila. Však jí nic neuteče a čemukoliv se může začít věnovat kdykoliv. Dneska je tolik možností… i pro děti i pro dospělé.
No a pokud tedy sortuje s tebou nebo rodinou, tak s ní sportuj ty. Choďte spolu běhat, jezdit na kole, na bruslích, choďte do posilovny na kruhový trénink. Vždyť nemusí přeci sportovat kolektivně v nějakém oddílu. Ne každý je na sport. Moje první dítě trénuje denně, někkdy i 2×, jak vynechá, je z toho špatná a jde se mnou alespoň běhat. Moje druhé dítě je pravý opak. Sport tedy má, hraje to od mala, ale moc se neposouvá, zatím ji to ještě baví sem tam, ale zvládne trénink 3× týdně a jak může, tak se uleje. ale čekám, že okolo puberty přestane. Za se mnou nejde dobrovolně ani běhat. Teď ji baví posilovna, ale víceméně si tam hraje na strojích a dělá kraviny na pásu. Prostě holt nebude výkonnostní sportovec v pubertě. Nicméně na kolo jde, i když před tím pyskuje, tak se jí nakonec líbí, lyžovat jde, bruslit jde. Je potřeba se smířit s tím, že ne každé dítě prostě dělá sport div ne závodně. Jen se pokus ji udržet u pohybu, pokud to má znamenat, že chodíš s ní, tak sportujte spolu.
@Vendyandhorses píše:
Zdravím. Moje dcera nedávno přišla s tím, že nemá žádný sport, který chce dělat. Dělala jezdectví, strašně jí to bavilo, koně milovala celým srdcem, když na ně nemohla, plakala, jak jí koníci chybí… Teď nastala změna. Ke koním vůbec nechce, už o nich nemluví jako předtím, je jí to prakticky jedno. Ptala jsem se, jestli se něco nestalo s kolektivem, prý je vše ok, prostě na to nemá náladu a s jezdectvím chce skončit a vybrat si jiný sport. K ničemu jí to ale netáhne. Hrozně se jí líbí gymnastika a tanec, ale sama se bojí udělat hvězdu a u tance zas, že už je prý na to začít moc pozdě. Pak přišla s boxem, či kickboxem, což mě překvapilo, ale kdyby jí to naplňovalo, proč ne. Řekla ale, že se bojí kolektivu, že by jí to nešlo, že by se těch lidí bála a že by nebyla schopná těm lidem dát „ránu“. Jsem fakt zoufalá, dcera není moc sportovně založená a sportuje jen třeba tak rekreačně s rodinou. Nikdy nebyla na žádném turnaji, závodech, nikdy nezažila vlastně trénink v tělocvičně (krom školy), kde si dá do těla a bude mít dobrý pocit ze svého výkonu. Už jsem se s ní bavila a probírala jsem, co by chtěla dělat, navrhovala jsem, co se dá a odpověděla, že nechce dělat nic, že jí sport nebaví. Hrozně mě to mrzí, je na sebe až moc přísná, přijde domů, učí se, nají se, koukne do mobilu a jde spát. Žádný sport, koníčky, nic. Nemáte nějaký typ na super sport? Co s ní dělat? Opravdu jsem si s ní promluvila, co a jak, ale ona ten sport prostě moc nemusí a vášeň k jezdectví už ji asi opouští…
Hele ale víš, že není nutnost nějaký sport dělat? Můj syn má akorát hudební nástroj, který si sám vybral a skauta. Snažila jsem se o přesvědčit o nějakém kroužku, ale nechce. Nehroutím se z toho. Leze na něj puberta a má dost co dělat sám se sebou.
Sportovni krouzky sli do kytek min 2roky. To, co predvedly trenerky, nas uplne od jakehokoliv dalsiho odradilo. A to jsem mela holky v zavodnich druzstvech gymnastiky, pak uz jen v rekreacnim.
Ted se jedna sama prihlasila na florbal, druha 13let nechce nikam ani za nic. Ale vidi me cvicit kazdy den, i tatinka, o vikendech se k nam obe pripoji. A hleda cviceni i v tydnu, kdyz ma cas na youtube (podle kamaradek, i sama) Vedi, co je zdrava strava a pokud se precpeme pizzou a cokoladou, jine jidlo si dame lehci. Doufam, ze vychovou a vlastnim prikladem se nam povede je dovest k rovnovaze, bez nejakych nuceni a extremu…
@me57h píše:
Což neznamená, že je to dobře. Moje první dvě děti do žádného sportu nechodily a dopadlo to tragicky, teď nemají absolutně žádný vztah k pohybu. Už stejnou chybu neudělám. Dítě by v určitém věku mělo být tlačeno do pohybu. Co když pak ta holka ztloustne, vždyť se jí pak kluci budou smát a ona z toho ještě začne blbnout, může to skončit až anorexií. I k tomuhle měla nakročeno má dcera, která v dětství samozřejmě nesportovala. Zpětně toho lituji, měla jsem ji dotlačit.
Já bych řekl, že běh od matky trénujou docela srdnatě.
A proč myslíte, že dcera musí dělat sport? Když nechce, tak bych ji nechala. Vy možná sport milujete a mrzí vás, že ona ne, ale to je jaksi spíš váš problém. Není dobré počítat s tím, že děti budou mít automaticky rády to, co jejich rodiče…
Zkuste dceru chvíli nechat bez jakéhokoliv koníčku. S tím, že bude limitovaná v používání mobilu. To ji „donutí“ si tu nudu vyplňovat něčím jiným… Třeba přijde na to, že ji nejvíc baví čtení, dlouhé procházky, malování, psaní příběhů…
Rekreační sport ke zdraví a štětí stačí. A říkám to jako někdo, kdo musel jako malý povinně vrcholově sportovat. Celé dospívání jsem to nenáviděla. Dnes mám pohyb ráda, dlouhé procházky, jóga a tak. Ale jsem si zcela jistá, že naléhání na to, aby si našla nějaký sport, jí zhnusí sport jako takový ještě víc a úplně se zablokuje…
@me57h píše:
Což neznamená, že je to dobře. Moje první dvě děti do žádného sportu nechodily a dopadlo to tragicky, teď nemají absolutně žádný vztah k pohybu. Už stejnou chybu neudělám. Dítě by v určitém věku mělo být tlačeno do pohybu. Co když pak ta holka ztloustne, vždyť se jí pak kluci budou smát a ona z toho ještě začne blbnout, může to skončit až anorexií. I k tomuhle měla nakročeno má dcera, která v dětství samozřejmě nesportovala. Zpětně toho lituji, měla jsem ji dotlačit.
Na to snad stačí vyvážený jídelníček a chodit pěšky, ne? Pokud dítě jí za tři a denně ujde maximálně tři sta kroků, tak ho od tloušťky nezachrání ani svěcená voda, natož čutání do míče někde v kroužku…