Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dcera nechce nikam
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Pitaya1
12.9.22 11:32
- Citovat
- Upravit
12.9.22 11:33
@pamelka20 Mám to podobně s pětiletou. Pomáhá jen absolutní pravidelnost, rozhodí jí i jiná snídaně. Paní učitelka ze školky mi sama říkala, že špatně snáší změny. Snažím se tedy o co největší pravidelnost. Když potřebujeme něco nového, vysvětlím, nediskutuji, chci, ať to aspoň zkusí. Většinou to projde. Minulý rok jsme takhle zařadili kroužek. Cestou brečela, na místě už se trochu zklidnila a příště už se těšila. Stačí, aby se hůř vyspala a vypravení do školky je dost náročné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 11:47
@Pitaya1 píše:
Takže ji radši budeš lámat přes koleno? Kdyby tak moc o krouzek stála, tak by nebrecela. Nech ji teď jen školu. Kroužek můžete přidat později, až si zvykne.
Ale ona nebrečí proto, že nechce na kroužek nebo že o něj nestojí. Představ si, že můj syn dělá ofrky před každým tréninkem. A když už jsem toho měla dost, tak mu říkám, jestli se na to chce vykašlat, že mi to nevadí, ale rozčiluje mě pořád to „jééé, mě se nechce“. Ani náhodou mami, vždyť je to skvělej kroužek! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 11:47
@HappyPotato ale houby, je to hlavne o povaze, temperamentu. Mam zkusenosti (posledni tri roky literally kazdodenni) se spanelskyma a italskyma skolkama a to bys videla ta rana, jak jsou deti, odkladane od tri mesicu, bezstarostne a spokojene 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 12:33
@pamelka20 píše:
Teď nastoupila do školy a a zase každé ráno před školou, začne plakat, že tam nechce. Nikdy neřekne co jí vadí nebo co jí trápí, jenom že prostě nechce. Dneska máme první hodinu sboru a určitě se to bude opakovat znovu.
Když už školka, škola nebo kroužek skončí nadšeně vypráví co dělali a podobně.
Nevím kde je zakopaný pes a ani jak to odbourat.
Poradíte?
Do školy musí, přes to nejede vlak… tohle za čas ustane samo, jak denní docházka přejde v denní rutinu… teď je ještě brzy, zvykání na první třídu někdy chvilku trvá.
A co se kroužku týče, nenechala bych se vycukat hloupými řečmi „proč ji tam dáváš“. Pokud se jí na tom kroužku líbí, spolupracuje tam a přichází z něj spokojená, tak bych to neřešila a pokusila se vůči řečem a fňukání obrnit.
Můj mladší byl vždycky podobný a zůstalo mu to dodnes - vždycky, než se někam odhodlá, tak je to s nechutí, zdráháním se a „ofuky“… teď jak je už starší, tak kolikrát i zkouší různé finty, jak nejít, výmluvy na únavu, povinnosti a podobné věci (což by samozřejmě příležitostně bylo normální a v pořádku, ale když je to pokaždé, je jasné, odkud vítr vane)… ale přitom zpět přichází spokojený a v pohodě. Když se naštvu a pohrozím zrušením kroužku, couvne a žádné rušení nechce, o tu aktivitu stojí… jen holt se k ní přinutit a dojít na ni.
Byla by škoda odbourat zájmové aktivity v podstatě jen kvůli nervozitě začít nebo nechuti vstát, odejít z domu a dojít na ně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 15:18
@HappyPotato píše:
Tohle je dusledek 4lete materske. 4 roky je dite doma zavrene s matkou, v lepsim pripade jde dvakrat do tydne pohrat si na piskoviste na sidlisti. Matku furt za zadkem, hlidani se nevede, protoze matka uzkostliva, aby nahodou dite nestradalo. Pak ve ctyrech letech dite najednou v soku, ze ma byt hozeno do skolky a pul dne byt bez matky. Jiste ze pak vysiluje.Nerikam, ze je to nutne i tvuj pripad (zde to navic zhorsil ten covid), ale je to v nasich koncinach pomerne casty jev. V zahranici je naprosto bezne, ze dite treba od roku travi cas s jinymi detmi, hlidaji ho chuvy, au-pair a podobne. Vubec s nim tedy nehne, kdyz ma nastoupit do skolky/skoly. Jen u nas dite ctyri roky drepi doma s matkou. Vysledkem je nesocializovane dite zavisle na matce a matka s obri dirou v CV a zapomenutymi pracovnimi navyky, tudiz velmi neperspektivni jako potenciální zamestnanec.
Není, je to především povahou.. Moje děti byly taky pořád se mnou, ne že by nebyly v kontaktu s jinýma lidma, dětma, rodinou, byly ale se mnou. Přesto školku, školu, krouzky zvládly naprosto suverénně, jsou totiž extroverti a kolektiv potřebují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 17:35
@HappyPotato je fakt že chůvu z rodicaki fakt nezaplatim a hlídání od babiček nepřicházelo v úvahu ale ne z mojí strany… Babička nechtěla… Do školky šla ve 3 letech
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 18:10
@HappyPotato píše:
Samozřejmě, neexistuje univerzalni recept, vzdycky budou vice i mene uzkostlive deti, deti, ktere tropi sceny z ruznych duvodu atd. Presto jsem ale přesvědčena, ze 4 roky doma je pro vetsinu deti spis na skodu (relativne malo matek si da zalezet na tom, aby dite bylo dobre socializovane, melo dostatek ruznorodych podnetu, zazilo ruzne situace umerne veku apod).Covid je dost nestandardni situace, tam to zamavalo s psychikou skoro vsem, nejen predskolakum. Ale ten dlouhodoby problem (prilis dlouha materska) u nas pretrvava.
Tohle je ale blábol i ten původní příspěvek je blábol.
A) Osobně neznám žádnou ženu, která by byla na mateřské déle jak 3 roky. A z toho obrovské množství z nich využívalo hlídání od všech možných příbuzných co to šlo, vždy když to šlo.
B) Dítě není pes. Tzn: matka může dítě zběsile socializovat celý jeho život, ale pokud dítě nechce být bez matky, tak může matka chodit klidně po uších a je jí to k ničemu.
C)Znovu: dítě není pes. Má vlastní povahu, vlastní zájmy, vlastní myšlenkové pochody. Pro někoho kdo o výchově uvažuje stylem cvičáku pro psy ala „Dítě nemá dost podnětů a matka ho dostatečně nesocializuje.“ Je to asi hůř vysvětlitelné, ale v praxi to znamená toto: plaché, bojácné, nejisté dítě, které se kolektivu z mnoha důvodu bojí/nebo potřebuje kontakt s matkou/rodičem, může matka vystavovat podnětům a hlídání jak chce a stejně to nepomůže. V tomhle případě už nejde o socializaci ale o zlomení dítěte, aby přestalo řvát, když jde od matky pryč. Jeho vnitřní strachy a psychické problémy to fakt nevyřeší.
To je jako s tím uspávat dítě tím, že ho nechám řvát tak dlouho, dokud neodpadne… Taky to neřeší problém. Jenom se čeká, až to dítě prostě vzdá. Klidně ať se topí v úzkostech, hlavně ať je potichu, žejo…
Dvě děti: můj syn a dcera mé kamarádky. Stejně staré. Milují děti. Milují kolektiv, chtějí si hrát. Mají milion vjemů a podobně… Můj syn školku zbožňuje a nejradši by nešel domů. Dcera kamarádky měla ve školce takové záchvaty pláče a zoufalství, že se z nich několikrát pozvracela, počůrala a pokadila. Prostě úplně se sesypala z toho, že tam s ní není její matka. A to ji pravidelně hlídaly babičky, sestřenice, tety, chodila do dětských skupin. Nikdy s ničím žádný problém. Ale školku nechce. Odmítá tam chodit bez matky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 18:13
@Pitaya1 Musím říct že vaše rada je k nezaplacení. Podle vás ji mám ze všeho odhlásit a nechat doma? To bude, dle mého, fungovat naopak a z dcery budu mít asocialka.
Na jeden kroužek chodila už loni a miluje to. Na každé rodinné sešlosti se předvádí a učí to všechny děti v okolí. Miluje to a i přes to tam nechce
Nechodí na kroužky co bych vymyslela já, dostala na výběr a sama si je vybrala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 19:24
@LilyJane píše:
Tohle je ale blábol i ten původní příspěvek je blábol.
A) Osobně neznám žádnou ženu, která by byla na mateřské déle jak 3 roky. A z toho obrovské množství z nich využívalo hlídání od všech možných příbuzných co to šlo, vždy když to šlo.
B) Dítě není pes. Tzn: matka může dítě zběsile socializovat celý jeho život, ale pokud dítě nechce být bez matky, tak může matka chodit klidně po uších a je jí to k ničemu.
C)Znovu: dítě není pes. Má vlastní povahu, vlastní zájmy, vlastní myšlenkové pochody. Pro někoho kdo o výchově uvažuje stylem cvičáku pro psy ala „Dítě nemá dost podnětů a matka ho dostatečně nesocializuje.“ Je to asi hůř vysvětlitelné, ale v praxi to znamená toto: plaché, bojácné, nejisté dítě, které se kolektivu z mnoha důvodu bojí/nebo potřebuje kontakt s matkou/rodičem, může matka vystavovat podnětům a hlídání jak chce a stejně to nepomůže. V tomhle případě už nejde o socializaci ale o zlomení dítěte, aby přestalo řvát, když jde od matky pryč. Jeho vnitřní strachy a psychické problémy to fakt nevyřeší.To je jako s tím uspávat dítě tím, že ho nechám řvát tak dlouho, dokud neodpadne… Taky to neřeší problém. Jenom se čeká, až to dítě prostě vzdá. Klidně ať se topí v úzkostech, hlavně ať je potichu, žejo…
Dvě děti: můj syn a dcera mé kamarádky. Stejně staré. Milují děti. Milují kolektiv, chtějí si hrát. Mají milion vjemů a podobně… Můj syn školku zbožňuje a nejradši by nešel domů. Dcera kamarádky měla ve školce takové záchvaty pláče a zoufalství, že se z nich několikrát pozvracela, počůrala a pokadila. Prostě úplně se sesypala z toho, že tam s ní není její matka. A to ji pravidelně hlídaly babičky, sestřenice, tety, chodila do dětských skupin. Nikdy s ničím žádný problém. Ale školku nechce. Odmítá tam chodit bez matky.
Naopak, moderni vycvikove metody psu vychazi z obecnych principu, ktere jsou ve sve podstatě aplikovatelne i na lidi. Samozrejme dite nebudeme cvicit na klikr, ale ten princip v pozadi zustava stejny. Porad jsme svym nastavenim zvirata a na zakladni podnety reagujeme vesmes predvidatelne a intuitivně.
Nechci tu rozvadet debatu o zvireci povaze, ale kdo v zivote vlastnil vice psu (ci jinych inteligentnich zvirat), ten vi, ze to same ohledne povahy a myslenkovych pochodu se da rict i o zviratech. A napriklad border kolie jsou inteligenci a kognitivnimi schopnostmi prirovnavany ke trem az ctyrletym detem. Takze zase takovy rozdil v tom neni.
Nicmene jak jsem uz psala, vzdycky budou odchylky od normalu, ktere se vymykaji bezne zkusenosti. Ano, jsou matky, ktere velmi peclive vybiraji aktivity pro sve deti, aby co nejvic podporily jejich rozvoj. Ale na jednu takovou pripadnou ctyri dalsi, ktere ctyri roky materske stravi u televize, zatimco dite kouka do mobilu, aby nerusilo.
Stejne tak jsou deti, ktere bez ohledu na predchozi socializaci nemaji problem v kolektivu, nebo naopak z nej maji panicke zachvaty. S tim je samozrejme treba pracovat individualne. Ale prumerne dite s prumernou matkou je na tom podle me lepe, kdyz od primereneho veku (napr. rok a pul) chodi pravidelne do kolektivu, kde se mu venuji lide, kteri rozumi detske mentalite a vedi, jak ho nejlepe stimulovat. Matka se mezitim muze vratit do prace, venovat se tomu, v cem je dobra, a tesit se domu na dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
12.9.22 20:21
Tak vliv má obojí - i socializace i charakter dítěte . Taky externí vlivy, třeba pravidelné mírné pití alkoholu v těhu - podle statistik má pak ca. 30% dětí těhle matek problém se socializací a adaptací . Přijde mi, že nemá smysl hledat jednotní řešení vhodné pro všechny .
- Citovat
- Upravit
13.9.22 06:45
@HappyPotato píše:
Nicmene jak jsem uz psala, vzdycky budou odchylky od normalu, ktere se vymykaji bezne zkusenosti. Ano, jsou matky, ktere velmi peclive vybiraji aktivity pro sve deti, aby co nejvic podporily jejich rozvoj. Ale na jednu takovou pripadnou ctyri dalsi, ktere ctyri roky materske stravi u televize, zatimco dite kouka do mobilu, aby nerusilo.
V jaké sociální bublině to žiješ? Výměna manželek?? 
Vážně si myslíš, že děti těchto matek by na tom byly v životě nějak výrazně lépe, kdyby od roku chodily do jeslí nebo je hlídala chůva? TYTO děti totiž obvykle problém se socializací ve školce/škole nemají a to jednoduše proto, že jsou vděčné za jakékoli aktivity a vazby, které jim doma nikdo neposkytne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Blbost. Byla jsem s dítětem skoro do jeho 4 let a žádný problém nikdy nikde nemělo. Ve školce nikdy nebrecelo, na kroužkách taky ne.
Příspěvek upraven 12.09.22 v 11:38