Dceři vadí kontakt-zavinila jsem si to sama?

Anonymní
11.7.21 22:31

Dceři vadí kontakt-zavinila jsem si to sama?

Ahoj. Jsem máma 2 holčiček. Starší holčička (E) má 4 roky. Mladší (V) má 2.
E byla od miminka velmi plačtivá, jako novorozence jsem jí tehdy měla snad nonstop v šátku nebo na rukách. Snad celý první rok proplakala. Ze začátku ji bolelo bříško, ve 4 měsících začly růst první zoubky a ty nás trápily snad až do roka. Neusla mi nijak jinak, než po 2 hodinovém poskakování na míči a v noci se budila až do roka co 2-3 hodinky. Manžel tehdy pracoval z domů a bydleli jsme na bytě, s domácnosti mi dost pomáhal a já se 24 hodin denně věnovala E. Časem změnil práci a teď odchází v 9 ráno a vrací se v 5-6 večer. Máme 3 roky starý rodinný dům. Naše E je strašně kontaktní dítě. Na mě i na manželovi visí. Potřebuje pořád hladit, objímat, škrabkat. Tak samo i u babiček. Jak přijdeme k babičce jako první co udělá sedá ji hned na klín a chce se tulit. Svojí mladší sestru ale zbožňuje, dává na ní pozor, vysvětluje jí, proč co nemůže dělat, když někam jdeme drží ji za ruku, aby se neztratila. Když pláče, utišuje ji.

Když se narodila V měli jsme rok starý dům a nebyl ještě úplně hotový, manžel byl většinu dne v práci a k tomu jsem měla tehdy ještě 2 letou E.
V byla strašně hodné miminko, neplakala vůbec, se zoubky taky problém nebyl, ani jsem nevěděla, že ji rostou. Stále usměvavá, hodná. Od narození do 3 měsíců se budila 1-2× za noc. Od 3 měsíců spí celou noc. Byla jsem zvyklá že starší holčiny a malá V mě opravdu překvapila, nečekala jsem, že miminko může být tak hodne. Na rukou mi neusla nikdy. Vždy usínala v postýlce sama. Už od malá ji vadil kontakt, vadilo ji, když třeba v půl roku jsem ji vzala na ruce a houpala, vadilo ji objímání, tulení. V roce ji začalo vadit i zvedání na ruce. Teď ji jsou 2 roky a vadí jí jakýkoliv kontakt. Nechce obejmout, nechce pusu, nechce pohladit, nechce nic… Dokonce nechce spát ani u mě v posteli. Občas, když manžel je mimo domov pracovně, nabidnu holkám, že budou spát se mnou v ložnici a že koukneme na pohádku. Mladší z toho moc nadšená není. Nakonec teda usne, ale jakmile se k ní já, nebo sestra posuneme, hned se budí a posouvá se.

Brala jsem to tak, že je to prostě povahou a dneska, jsem se mezi řečí zmínila své sestře, že mě to mrzí, protože má 2 roky a za ty 2 roky mě ani jednou sama od sebe neobjala, nedala mi pusu a ani když ji něco bolí, nepřijde si pro útěchu. Sestra mi teda hned vmetla, že je to moje vina, protože jsem jí prý nevěnovala tolik času jako E kvůli domu, kvůli manželove práci a kvůli E. Asi mě to i urazilo, protože mladší dcerku nezanedbávám, miluju ji stejně, jako starší, ale pak ve mě začlo hlodat, co když je to pravda. Co když si opravdu za to můžu sama? Uvažoval jsem taky nad tím, jaká bude v budoucnu, jestli nebude až moc chladná a to právě kvůli mě? Měly jste taky tak nekontaktní dítě? Myslíte, že to opravdu mohlo ovlivnit to, že jsem ji jako miminko nenosila v šátku a na rukách?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
10886
11.7.21 22:38

Má tvoje sestra děti? Mám děti ve stejném věkovém rozdílu a stejné povahy. Mladší tedy není až tak extrémně nekontatkní, ale starší je oproti ní fakt extrém. Visel by na mně celý den. A nemyslím si, že by to bylo přístupem. Naše malá potřebovala od narození svůj klid a prostor, na ruce mi plakala, v šátku být nechtěla, byla spokojená v kočárku a sama v postýlce. Teď se to, kolem druhých narozenin, začalo trochu lámat a chodí se pomazlit čím dál tím častěji, ale vždycky jen narychlo a zase pryč. Nemyslím si, že dělám rozdíly, děti se mají rády, starší dokonce už usíná sám a s malou chodím do ložnice, uspat ji. Spíš to bude povahou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7044
11.7.21 22:38

Je to nesmysl… Každé dítě je jiné.. navíc se to může změnit. Malá taky nikdy neusla u nás rada je v postýlce.. i když ji jsou už skoro 3 roky spí v batolecím postýlce a je tak spokojená. Jednou jedinkrát se nechala vzít ke mě do postele a to bylo cca před týdnem. Něco hodně ošklivého se jí zdalo… Křičela auto není zlý auto nemám.. blbosti prostě já rozespalá jsem ji vzala do velké postele a tam se mezi mužem a mnou uklidnila a dokonce usnula na hoďku ještě. 8o
A to je jedináček… Pusy mi začala dávat někdy po druhém roce.. cca v 2.5 letech mi začala říkat mám tě Láda mami a přitulila se.. v podstatě postupně se to jakoby naučila.. dokonce mi řekne že chce tulit pohladit.
Dlouho ale nesnesla kontakt nebo jen minimálně…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
172
11.7.21 22:38

Neboj se, bude to povahou dítěte. Sestra ví houby, ale ví to jistě. Každé dítě je jiné, a mladší hold není tak kontaktní. Hlavu si z toho nedělej.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20168
11.7.21 22:38

Pokud to nebylo tak, že jsi jí odpálkovala nebo nereagovala na její potřebu kontaktu, tak to určitě není tvoje vina. Kažsé dítě je jiné.

Ale spíš by mně napadlo, jestli nemůže jít o nějakou PAS nebo tak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
53778
11.7.21 22:41

Ale houby. Taky mám dvě děti a mám to naopak. První dítě dost samorost, kontakt nikdy moc nepotřebovalo, na každou pusu jsem musela přemlouvat. Druhé dítě je od novorozeněte přísaavka, hodně se tulí, mazlí. Přitom jako na mladšího sourozence jsem na něj měla objektivně méně času. Je to vrozené.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.7.21 22:42

@Aduš8 sestra má 8mi letého syna. Že by na ní přímo visel to ne, ale občas nějaký kontakt, ať už tulení, pusu, obejmutí, nebo útěchu u ní vyhledává.

  • Citovat
  • Nahlásit
20168
11.7.21 22:44
@Anonymní píše:
@Aduš8 sestra má 8mi letého syna. Že by na ní přímo visel to ne, ale občas nějaký kontakt, ať už tulení, pusu, obejmutí, nebo útěchu u ní vyhledává.

Každé dítě je jiné. A každé má jiný temperament a tyhle potřeby. I kdbys dělala vše do puntíku stejně, tak se každé bude chovat jinak,

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15420
11.7.21 22:44

Hele, já myslím, že to povaha je. Já jsem stejná - teda asi jsem nebyla naprosto nepřítulná, ale jsem tak trochu bezkontaktní. Doteky snesu jen od lidí, co sobře znám a mám ráda, od dospělosti umím vydržet i takové to společenské olíbávání a tak. V posteli potřebuju volný prostor, že bych usnula chlapovi v objetí je pro mě nepředstavitelné. Dcera je kontaktní, když mě objímá, tak to mám ráda, máme ji v posteli, už jsme si zvykla, že jeden čas musela spat přitisklá na mě (ale když nespí, jsem radši). Když mě polorozespalá hladí po ruce, můžu vyskočit z kůže :) Máma vzpomíná, že jako dítě jsem nikdy nechtěla chodit ani za ruku. Myslím, že kdybys miminku V ten kontakt vnucovala, tak by vyváděla (nejspíš stejně, jako kdybys ho E nechtěla dopřát). Nelam si s tím hlavu :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12780
11.7.21 22:50

Ne, tvoje sestra nemá pravdu, vidí to zpovzdálí, vidí jen „výsledek“ a myslím, že to nemyslela špatně. Děti mají své nastavení a moc se s tím nedá co dělat. Já to měla naopak. Starší dítě spinkalo jen v postýlce a mladší dítě kontaktní, blízko nás, v posteli s nám snad do deseti let. Mají to v sobě. Milovala jsem obě stejně a žádné bych od sebe neodstrkovala, ale starší ani neusnul, když jsem byla poblíž. Situace - usínal u babi na posteli, obložený polštáři a aby usnul, musel být v místnosti sám, tedy jsem ležela na zemi schovaná (hlídala jsem, aby nespadl). Mladší naopak usínal pouze když mě měl na dosah, na dotek. Ne, neděláš chybu. Lidi jsou různí. Ale jinak ano, starší syn už je dospělý a ten kontakt mezi náma je bohužel slabší, než s mladším. Ten fyzický kontakt důležitý je. Mladší mě i dnes - dospělý - obejme a dá pusu. U staršího je to tak, že to přetrpí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21614
11.7.21 22:51

Ty s tím nemáš nic společnýho, to dítě je prostě takový, jaký je. Na starší dítě jsem měla času dost, věnovala jsem se mu, nosila ho a přesto je to nekontaktní dítě. S manželem jsme se vždycky hádali, kdo ji půjde utěšil, když si natloukla, protože to byla jediná chvíle, kdy se chtěla aspoň trochu mazlit. Na mladší jsem už tolik času neměla, zaměstnávala mě starší, ale malá byla hodná, hrála si sama, spala sama, prostě pohodář. A je z ní mazel, co nám vynahrazuje to, co nemáme se starší. U nás je teda teorie tvé sestry naprosto mimo…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
686
11.7.21 22:56

Upřímně, ještě jsem neslyšela o dítěti, co by se ani ve dvou letech nepřišlo přitulit. Zkušenost nemám, soudit nemůžu, ale syn má stejné “zvyky” od narození. Například, co si pamatuju, mi dával ruku na prso, když usínal a dělá to i ve 4 letech :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.7.21 22:58

Tak vám holky děkuji za uklidnění :lol: :palec: hlodalo ve mě, že je to opravdu moje vina.

  • Citovat
  • Nahlásit
20168
11.7.21 22:59
@Anonymní píše:
Tak vám holky děkuji za uklidnění :lol: :palec: hlodalo ve mě, že je to opravdu moje vina.

až bude mít sestra druhé, tak pozná :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
11.7.21 23:01

@nikinnna sama od sebe nepřišla nikdy. Když už jsem ji obejmula já, buď mě hned začla odstrkovat nebo vydržela 3-5 sekund aby se neřeklo a potom mě stejně odstrčí se slovy „mami neee“

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat