Dělá si ze mě legraci

379
15.7.05 10:02

Dělá si ze mě legraci

Ahoj maminy,
už jsem tři dny na mrtvici z mýho 17-ti měsíčního syna.Doteď poslouchal,když jsem mu řekla,že nesmí na něco šahat,tak v pohodě poslechl,udělal ty ty ty a šel od toho.Ale teď jak když se to otočí a musím mu všechno říkat 10× a stejně neposlechne,má z toho srandu a nebere mě vážně.Nic na něj neplatí,ani plácnutí.Prostě mě provokuje.
Vy,co s tím máte zkušenosti,jaké metody jste použily?Já na něj prostě celej den jenom řvu,ať na to nešahá,ať si nestoupá na gauč,nebo spadne,no hrůza…
dík za příspěvky:-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

342
15.7.05 11:03

Tak s tímhle teď bojuju taky,akorát,že Andulce je teprve rok.100× za den jí stahuju ze stolu na který leze,začne se vztekat,když nepovolím,tak se se usedavě rozpláče a tulí se ke mně…ale už tam leze znova.Plácat se mi jí fakt nechce…ale na NE prostě totálně nereaguje…tak doufám,že to časem při mé trpělivosti přejde.
Nebo bude horší :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3417
15.7.05 11:05

Neboooj, to přejde, jednou..... :lol: .

Máš v podstatě jen dvě možnosti.

1. Ujasnit si, co je potřeba zakazovat a co ne. Co je OPRAVDU nebezpečné a co vlastně není. Třeba tebou zmiňovaný gauč. Mě už děti taky kolikrát z gauče spadly a nic se jim nestalo. Naopak bych řekla, že natlouct si musí, jinak se to nikdy nenaučí. Ze začátku je to těžké (pro tebe), ale pak si zvykneš. Já jsem si jednoho dne uvědomila, kolik NE ode mě dítě slyší - a došlo mi, že pořád jenom zakazuju........Jsou maminky, které jsou v pohodě od začátku, já se to musela pracně učit (a učím se to pořád): třeba to, že mi nevadí, kam všude mi lezou v botech. Nebo mi nevadí, když se hrabou ve věcech (samozřejmě záleží na tom, v jakých) a tak dál.........
Je tedy rozdíl, když dítě šahá na nůž a když třeba leze na kanape.

2. Když nechceš, aby ti dítě někam lezlo, fyzicky ho od tamtud odnést. Je to lepší než křičení. Prostě ho popadneš a odneseš. Uvedu příklad od nás. Naše holčucha se velice záhy naučila lézt na stůl (řekla bych tak zhruba ve věku tvého syna 8O ). Chození po stole by mi ani tak nevadilo :lol: , ale případný pád by byl asi o dost horší, než třeba z toho gauče. Takže v okamžiku, kdy jsem viděla, že holka se přes židli drápe nahoru, nějaké křičení nepomohlo. Musela jsem ji popadnout a postavit na zem. V podstatě mnohokrát po sobě........ dokolečka dokola :) . A tak je to se vším, když nechci, aby na něco šahala, tak jí to vemu a dám od ní.
Je to kolikrát namáhavé, ale to křičení je taky vyčerpávající. Já už si byla kolikrát tak protivná........takže snazší pro všechny se mi zdá po dítěti vystartovat a věc mu sebrat nebo ho odnést. A u toho pořád opakovat NE nebo NESMÍŠ a můžeš přidat proč - třeba sporák pálí, záchod je špinavý.......rozhodně tím zmůžeš víc než křikem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
15.7.05 11:37

to ja zase benevolentni jsem,ale z toho gauce uz nam spadl,protoze mame gauc s nizkym operadlem a spadl asi pred mesicem pekne po hlave dolu,protoze ty operadla ma do pasu.ani nemame domacnost,kde nesmi sahat na nic-nekde treba vyklidej policky,aby na to dite nesahalo.tohle ja moc neresim,at na to saha.ale spis me stve,ze uz me proste neposlechne a dela si ze me srandu a provokuje:-)dela to naschval.prece kdyz je na gauci a skace,tak od nej neodejdu,jajko ze me to nezajima,ne?:-)
a kdyz ho odnekud odnesu,tak si mysli,ze je to hra:-)
asi to budu muset vydrzet nebo ho vic zabavit,aby nedelal lotroviny:-)
jenom jsem se chtela vypovidat,jak si dite ze me dela najednou legraci-ale to je fakt clovek bezmocnej,jak jsou ty deti vycurany:-)

moninda+Ondra

  • Nahlásit
  • Citovat
327
15.7.05 12:12

Dělaj si legraci, ale počkej na pubertu!! :D To se taky všichni sejdeme a budeme říkat, jak ti naši pacholíci byli hodní, když jenom lezli na gauč!! :D

Taky jsem na holky zvyšovala hlas a neustále je okřikovala. Ale zapracovala jsem na sobě - stejně jako Pimpa. I když je nechám dělat spoustu věcí, tak v některých je prostě opravdu musíš třeba 100× odvést pryč. Je to těžší než je okřiknout nebo jim jednu lupnout na zadek, ale dá se to naučit.

Něco jiného jsou takové ty zá:,–(ní věci jako - počkat na Tebe na ulici, před silnicí apod. Tam to vyžaduje „razatní řez“ ( :D ) - tedy řešení.

Oni z toho vyrostou - prostě potřebují všechno pořádně prozkoumat. Pokud jim nejde o život, tak je nechme! :D
Pavla

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
74
15.7.05 12:56

taky jsem už od pár známých slyšela, že je dobré mu to co nechceš, aby dělalo, tak mu říct: Tohle „prosím“ nedělej… Začít bez křiku domluvou, ale mělo by tam být prosím. Když neposlechne, tak mu to zopakovat, tak že: „Chci“ abys tohle nedělal/a a prý po několika opakováních to zabere, je to prostě rozkaz. Hlavně se u toho nesmí křičet. Dítě pak nakonec udělá to co si přeješ. Chce dávku trpělivosti. Držím palce, Lucka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
16.7.05 01:33

Ahoj, má sestra měla stejný prblém, ještě nedávno, když jsem bydlela doma, tak šlo od ní s pokoje slyšet jen samé „Romane ne“. štvalo mě to, protože to jsem slyšela prakticky v kuse. A nutno říct, že Ola je hodně benevolentní a svolná, ale malej prostě dělal samé naschvály. Když jsme byly venku task jakmile viděl, že ho držíme za ruku přes silnic, tak se vytrhl a utekl, viděl cizího psa šel naschvál za ním… bylo mu v té době rok a půl a to všechno se neodehrávalo jen venku, ale bylo to i doma. Dáváme mu bryndák a krmíme aby se nerozlila polívka, on ji vylije a pak se baví, když to utíráme, nesmí lézt na pohovku, leze tam, pak si rozbil hlavu a ještě půl roku ukazoval, že tak udělal velký bác a měl bebi, ale lezl tam dál. Do té doby poslouchal, ale pak prostě přestal a měl z toho srandu. Někdy opravdu zabralo pouze dát na zadek a nevšímat si ho když seděl naštvanej a nedíval se na nás. A když jsem ho jednou hlídala a zase utekl za psem, tak jsem ho chytla a naprosto klidně mu řekla „Románku to nemůže, pejsek by tě pokousal a udělal by ti bebino…“ Prostě mu to vysvětlila, on ukázal na odřený kolínko, jakože tam bebi má, tak jsem mu řekla, že takový, protože někteří pejsci koušou… No prostě jsem mu to musela pořádně vysvětlit i když jsem myslela, že tak malý děti takovým dlouhým promluvám nerozumí, ale rozumí. Ať to bylo s polívku, sedačkou, stolem, horkým čajem… prostě jsme mu vše začali porobně vysvětlovat a on přestal. Začal mluvit a šli jsme kolem psa a řekl, že někteří koušou… Prostě si to pamatoval. Ještě se někdy vzepře, al už je to lepší, prostě pochopil co může a co by mu mohlo ublížit. teď je mu 2 a půl roku a je už v rámci možností hodnej. Prostě nedělá nic co by mu vážně mohlo nějak ublížit, jinak to co mu může spůsobit odřeniny a tak ho prostě necháme dělat, ale takový ty nebezpečný voloviny už nedělá.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama