Depka a pochybnosti v těhotenství

Anonymní
7.6.21 12:42

Depka a pochybnosti v těhotenství

Chtěla bych se zeptat, jestli nemáte některá podobnou zkušenost. Jsem v 19 tt a poslední dobou mám pocit, že se mnou asi mlátí hormony. Přepadne mě občas taková nálada a myšlenky, jestli jsme vůbec udělali dobře, že budeme mít dítě, mám strach, abychom to zvládli, říkám si, že jsme měli ještě počkat a tak. Přítele miluju a na miminko jsme se oba těšili, ale já mám ted občas takové stavy, že sama sebe nechápu, začnu o všem pochybovat, chce se mi pořád brečet, přijde mi, že nejsem na dítě nachystaná atd. Pak, když se uklidním, jsem sama na sebe naštvaná, ale v tu chvíli si nemůžu pomoct a s prominutím si říkám, že bych to chtěla vzít zpátky :nevim:. Samotnou mě tyhle stavy rozčilují a chtěla bych se jich zbavit, protože bych si pak zpětně za takové myšlenky dala facku, ale nemůžu si pomoct. Je fakt, že mi až do konce čtvrtého měsíce bylo fakt děsně, výsledky prvního screeningu nevyšly úplně ok a přítel přišel naprosto nečekaně o práci, takže to psychice moc nepřidalo… Neměla jste to taky některá? :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20778
7.6.21 13:10

Klid, tohle zažívají i ženy po IVF, který mají děti doslova vymodlený. Pochybnosti a depky jsou normální, jen se tomu nepoddávej a vždycky si řekni, že s tebou jen mlátí hormony. Neboj, přejde to…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1647
7.6.21 13:22

No popravdě ne takové stavy nikdy nemám a to jsem ve 32 tt jen je asi potřeba si zaměstnat nějak hlavičku…najdi si nějakou aktivitu buď fyzickou nebo manuální a uvidíš že tě to přejde 😊

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1858
7.6.21 13:33

Já to měla od 6. do 8. týdne… Fakt maso. Naštěstí to pak vymizelo úplně. Já byla na prášky, manžel na prášky. Co jsem vymýšlela za zhovadilosti. Jak to překonat, to nevím, mně to tak nějak odeznělo samo. :nevim: Sama sobě jsem vštěpovala, že jsou to hormony, že to nejsem já.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.6.21 13:44

Jo, ale az ve druhem tehotenstvi, mela jsem strach, ze druhe dite bude mit jen koliky a nebude spat a ja to nezvladnu. Ale prvni jsem mela ve 30-ti a strach jsem nemela, nebylo uz na co cekat.

  • Citovat
  • Nahlásit
1858
7.6.21 13:49

@Misasisi myslíš to dobře, ale z vlastní zkušenosti… To můžeš být zaměstnaná jak chceš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
64239
7.6.21 13:51

Klid, je to úplně normální, hormony dělají svoje

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1647
7.6.21 13:52

@Kamkam tak já nevím. Třeba to pomoct může 😊naštěstí já sem to nepocitila. Takže se těžko rádi ale myslela jsem to dobře 🙂

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.6.21 16:03

Jo, měla jsem trochu u prvniho a mám v zesílené verzi u druhého. Rodim za měsíc a bohužel mě to pořád nepustilo. V prvním to zachránila vlna endorfinu v sestinedeli (kdoví proč jsem neměla žádné deprese a byla jsem naopak celou dobu jak na koksu). Teď je to nějaké jiné, tak se bojím, aby to v sestinedeli nebylo horší.

  • Citovat
  • Nahlásit
3064
7.6.21 17:06

Měla jsem to s dcerou, po porodu to bylo pořád hrozný, ale zlepšilo se to a kolem půl roku malé už to bylo úplně ok. Teď jsem 28tt a je to stejný, těhotenství mě prudí, břicho mi leze na nervy, mám pochybnosti jestli to byl dobrej nápad. Nicméně už nad tím mám náhled, tak to moc neřeším, za chvíli to skončí, šestinedělí a první měsíce s dítětem utečou docela svižně a pak už je to ok. Jsou to hormony, přirozená obava ze změny.. ber to jak to je, moc se tomu nepoddávej a nech to přejít :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.6.21 14:15

Já teď čekám třetí, plánovaně. Čekali jsme na něj 1,5 roku a stejně jsem v prvních týdnech přemýšlela i nad potratem :oops: Úplně mnou cloumala panika a úzkost. Teď jsem také v 19. tt. a nějak to těhotenství nevnímám. Mám dvě malé děti, do toho fyzicky náročná práce, 12- ctky na nohách, pracovní víkendy, svátky,…nemůžu si dovolit se nějak litovat, přemýšlet, není na to čas. :lol: Z práce nechci odejít, zbožňuju jí, chci tu být co nejdéle. Navíc, doma bych se asi zbláznila, ikdyž hodně mě vše vyčerpává a jsem hodně unavená. Pořád si říkám, jestli jsme do toho měli vůbec jít. Jak to budu zvládat. Jestli tohle vůbec chci,…nechápu se :pocitac: Že čekám miminko už tak nějak teda pobírám, ale pořád nenaskočilo takové to mateřské pobláznění, těšení se, nakupování, vybírání jména, nerada o tom mluvím…
Snad to přijde s prvními pohyby nebo alespoň po porodu :zed: :)
Tím chci ale říct, že v tom nejsi sama, drž se :hug:
(Jinak, už víš pohlaví? Nám se malé pořád ještě neukázalo :) )

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat