Depka po porodu s apatii?

462
23.4.13 18:47

depka po porodu s apatii?

Ahoj holky možná mi pomůžete, ale před 2 měsíci jsem se začala cítít divně jakoby strach né o děti, ale stach. Mám téměř 6 měsíčního syna takže to začalo ve 4 měsících. etla jsem i nějakou knihu rozhovory s bohem, která mě rozladila a zahodila ji do polpelnice k tomu byť před 2 roky mi umřela kamarádka a nechala tu po sobě 1 dítě a tak se to hnalo ve strach apatii, pláč nezájem, roztěkanost, porucha spánku a nevím si rady šla jsem tedy k psychiatričce přes obvoďáka, ale ta nasadí antidepresiva a ty než zaberou, tak já jsem ve stejném stavu. Nevím, kde se vzal strach, ale začínám si říkat a manžel to říká také, jestli to není poporodní deprese. Psychiatr uvedl stres a zatím mě nechtěl poslat na psychoterapii, ale já jedu na instinkt, protože nevím, co to vyvolalo a chci být klidnější a mít to za sebou. Nejhorší je, že jsem tak utahaná, že i když si vezmu prášek, tak ráno jsem jako by mě přejel buldozer a opět uzkost. Mám už jedno dítě tomu jsou 32 roky tedy mezi nima je tak 1,5 roku rozdíl. Co myslíte holky jsem cvok? Problém je i ten, že jsem stále doma i když chodím ven, ale je to stereotyp. děkuji za rady a pokud znáte dobrého psychologa sem s ním pouze z Prahy

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
11132
23.4.13 19:09

Poporodni deprese to asi nebude, protoze ta se projevuje do 4tydnu po porodu, pokud se nemylim.
muze to byt ale cokoliv jineho a pokud mas takove pocity, tak se proste obrat na psychologa sama. prijde mi, ze nez to resit praskama, tak by bylo lepsi se „prokecat“ k jadru problemu :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
462
23.4.13 19:12

Na tom už pracuju nejdříve psychiatra a i když zatím nehcce, abych hledala psychologa, tak to sama instinktivně hledám, protože mě to obtěžuje

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
132
23.4.13 19:39

Ahoj, nějakou tu psychoterapii bych vyhledela nebo psychologa.Ten strach znám..ráno jsem se probudila a cítila jsem nesnesitelný strach a nervozitu a nevěděla jsem z čeho. Je dobře, že to chceš řešit. Já to dlouho neřešila a pak to bylo hodně špatný. Nebo ještě zkus třeba kineziologii nebo SRT terepii..vím, že pro spoustu lidí je to hloupost a nevěří tomu, ale mě to opravdu pomohlo. Přeji ti, aby ti bylo líp :hug: ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2374
23.4.13 19:42

Pocity „jako by te prejel buldozer“ znam. Me na to pomohlo brat vitaminy rady B :palec: Poptej se v lekarne, jsou dobry nejen kvuli energii, ale i na nervovou soustavu, mohly by ti pomoci :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1164
23.4.13 19:46

@vojti Mě takové stavy začaly když jsem se rozváděla. Začalo to tetanií a k tomu se přidala panická porucha. Dělalo mi problém chodit byť jen do obchodu, strach jsem měla pořád z čehokoliv, hlavně o sebe, že omdlím, nebo že umřu, pořád jsem se lekala, byla jsem hrozně od rána vyčerpaná, motala se mi hlava a nevolnosti. Chodila jsem k psycholožce, ale žádná změna, bylo to fakt hrozné, nakonec jsem začala chodit k psychiatrovi, ten mi teda stanovil diagnozu panickou poruchu. Antidepresiva beru s nějakýma přestávkama už 10 let, bez nich bych si to nedokážu představit. Je to prostě porucha v organismu, kdy se v mozku netvoří důležitý hormon, tak ho musíme dodávat v lécích. Být tebou tak si zajdu taky, léky zaberou do 2 týdnů, nemusíš je brát stále. Tak ať ti to dobře dopadne :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
462
24.4.13 06:30

Nejhorší je, že chci normálně spát aniž bych byla silně unavená to je děsný stav a zrovna malé děti a vůbec si je neužívám. sama jsem citlivější

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2470
24.4.13 07:16
@sisi33 píše:
@vojti Mě takové stavy začaly když jsem se rozváděla. Začalo to tetanií a k tomu se přidala panická porucha. Dělalo mi problém chodit byť jen do obchodu, strach jsem měla pořád z čehokoliv, hlavně o sebe, že omdlím, nebo že umřu, pořád jsem se lekala, byla jsem hrozně od rána vyčerpaná, motala se mi hlava a nevolnosti. Chodila jsem k psycholožce, ale žádná změna, bylo to fakt hrozné, nakonec jsem začala chodit k psychiatrovi, ten mi teda stanovil diagnozu panickou poruchu. Antidepresiva beru s nějakýma přestávkama už 10 let, bez nich bych si to nedokážu představit. Je to prostě porucha v organismu, kdy se v mozku netvoří důležitý hormon, tak ho musíme dodávat v lécích. Být tebou tak si zajdu taky, léky zaberou do 2 týdnů, nemusíš je brát stále. Tak ať ti to dobře dopadne :palec:

Můžu se jen zeptat, antidepresiva bereš, i když jsi těhotná? Beru je taky, ale pokud bych otěhotněla, tak mám strach, aby to nemělo nějaký vliv na zdraví miminka…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
462
24.4.13 07:21

Nejsem těhotná jsem po porodu a v těhotenství se brát mohou akorát mám dojem, že potom se bude muse ukončit laktace poporodu, aby chemie nešla do mléka, poptej se na to lékaře a neboj se

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1164
24.4.13 07:51

@TerezkaW Ve druhém těhu jsem je nebrala, bylo mi dobře, ono se říká že těhu je přirodní antidepresivum :-). Ale po porodu to začalo, byla to hrůza, musela jsem přestat kojit a začít brát ant. Teďkom jsem otěhotněla když jsem ty tabletky brala, psychiatr mě poslal za genetikem a ten to shodnotil, že poloviční dávku můžu brát i v těhotenství a i při kojení, tak jsem za to moc šťastná, hlavně u toho kojení že to jde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2470
24.4.13 10:00

Díky, já se zatím ptám jen výhledově. Doufám, že časem mi taky dávku sníží nebo postupně i vysadí, ale je zatím brzo. Spíš bych měla v těhotenství strach, kdybych AD nebrala, aby mě hormony nerozbouřily zase zpátky depresi :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.4.13 11:31

@vojti hmmm tak cítím se podobně, hlavně ta rána jsou drsná. I když si myslíš, že je to bez příčiny, tak ta příčina někde bude a pomůže ti právě psycholog.
Já jsem po porodu 1,5 roku, nejdřív jsem ty stavy přičítala únavě a hormonům, teprve skoro rok po porodu jsem s tím začala něco dělat. Obvoďačka mi dala Cipralex, začala jsem chodit k psycholožce, s ní jsem se aspoň naučila ty stavy pojmenovat a trochu jsme se dobrali k příčině, nicméně po půl roce jsem stejně skončila na psychiatrii, dostala Olwexyu (ale asi to změním, nezabírá) a psychložka mě doporučila k PhDr. Marii Pečené, která se přímo tímto zabývá. Můžu jen doporučit, ordinaci má kousek od Opatova. Akorát je problém, že je hodně obtížné se k ní dostat, má strašně plno. Držím pěsti, ať je brzy líp :hug:
Anonymka J.

  • Citovat
  • Nahlásit
462
24.4.13 19:10

No a co ti vlastně je? Deprese a nebo zpožděná poporodní depka? Já po 12 hodině funguju jenom si teď myslím, že jsem víc vystresovaná z psychiatričky oni pořád hledají příčiny a ono to může být i od narození a teď se to kupí. Obvodní tě měla poslat na psychiatriia né dávat antidepresiva sama a zbytek by se viděl. Já pevně doufám, že se z toho dostanu, jenom nevím, co mi přeletělo přes nos

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.4.13 22:24

Obvoďačka mě na psychiatrii poslat chtěla, ale já věřila, že to s psycholožkou zvládnu. Ty úzkosti a deprese mi vyvolal porod, rodila jsem dvojčata, chtěla jsem CS, vaginálního jsem se strašně bála, ale dvojky byly v super postavení pro vaginální způsob, personál mi dal spoustu argumentů, proč rodit tak a nenechat do sebe řezat, znělo to logicky, bylo to určitě lege artis, objektivně asi i lepší, já to odkývala, ale co se dělo po psychické stránce ani nejde popsat, větší hnus jsem nikdy nezažila. Brala jsem to spíš jako trauma, se kterým by psycholog měl pomoci. Psychiatrička nakonec konstatovala úzkostně depresivní poruchu.
Ten psychický stav se mi furt vrací, hodně to poznamenalo můj vztah k dětem, to si vyčítám, mám noční můry, tak 3× týdně v noci rodím, nebo rodí někdo jiný, někdo mě honí a chce mě zabít, příšernost. K tomu se přidalo pár fobií, které mi dost komplikují život, prostě se to navaluje na jednu velkou kouli a já s tím neumím nic udělat, i když už se skoro stavím na hlavu. Připadám si jako magor, vše si v hlavě zdůvodním, ale emoce si dělají, co chtějí.
Ta rána jsou hodně drsná, ale musím fungovat. Trochu mi pomáhá, že vodím staršího syna do školky, MUSÍM vstát, umýt se… a do té školky ho odvést. Aspoň ta povinnost mě malinko vybuzeruje. Když byl na týden u babi a já věděla, že nemusím, tak jsem chodila minimálně dopoledne v pyžamu a dělala jen nejnutnější úkony, jako přebalit a nakrmit dvojčata.

Jinak jak píšeš, může to být od narození, může to být ve způsobu, jak jsi vyrůstala, jak tě vychovávali (pravděpodobně můj případ, proč jsem k porodu přistupovala tak, jak jsem přistupovala), nějaké trauma, které jsi už vytěsnila, zapomněla, ale pořád někde v tobě je…
Anonymka J.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat