Depka z toho, jak děti rostou...? Znáte?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
18
5.11.21 14:10

Depka z toho, jak děti rostou...? Znáte?

Nedávno se nám narodil druhý syn. Byl pro nás překvapení. V podstatě od prvního týdne po jeho narození se šíleně trápím každý den myšlenkami, jak to hrozně uteklo (nyní končím šesti nedělí)…Nedávno byl takhle malej ten starší a já kdykoliv se na ně o samotě podívám, když spinkají, tak brečím…Brečím, jak to uteklo, jak za chvíli bude velký i ten druhý…Přitom staršímu jsou jen 3 roky…Nedokážu se vůbec radovat z toho, co je teď. Pořád jen myslím na to, jak čas plyne rychle a v hlavě se mi točí otázky, jak jednou budu sama, děti vyrostou, manžel tu věčně vzhledem ke své nemoci nebude, rodiče taky ne…Ale proč? Nechci na to teď myslet. Chci si zase užívat mateřství, čas teď a tady :,(…Ale nejde to…K večeru mi je lépe a v hlavě si to srovnám a žiji víc tím, co je teď ale ráno se budím se stejným pocitem zoufalství :,(…Dětem se věnuji 100%, snažím se tu i někoho mít, aby na ty myšlenky nebyl moc čas…Koupila jsem si Bachovy Esence a doufám, že to co nejdříve přejde. Hrozně mě to trápí a chci se budit a být celý den šťastná…Taky ten pocit, kdy se staršímu nemůžu věnovat, jak bych chtěla :( Trápí mě, že jsem mu tím malým rozestupem, kdy jsme měli druhého syna vzala kus dětství, kdy nás ještě mohl mít sám pro sebe. Co se ale brácha narodil tak ho má moc rád a krásně se k němu chová…Tak proč já nemůžu být taky šťastná, jako když byl jen on? :,(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
21733
5.11.21 14:25

No, takové pocity asi občas napadají každou z nás, v té míře, jak to popisuješ ty, mi to už ale přijde jako nějaká patologie a na tvém místě bych zvážila psychologa. Vždyť máš doma novorozence, může jít i o nějakou poporodní depresi, nepodceňuj to. Z pokroků dětí se máš primárně radovat a ne brečet, že už jsou zase o den starší…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1791
5.11.21 14:27

Myslim, ze to jsou hormony… spousta maminek je rado, kdyz se deti presuno z detskeho obdobi do alespon skolkoveho a spis cim starsi tim lepsi. Se starsima detma si proste uzijes vic zabavy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17069
5.11.21 14:30
@Makyy90 píše:
Nedávno se nám narodil druhý syn. Byl pro nás překvapení. V podstatě od prvního týdne po jeho narození se šíleně trápím každý den myšlenkami, jak to hrozně uteklo (nyní končím šesti nedělí)…Nedávno byl takhle malej ten starší a já kdykoliv se na ně o samotě podívám, když spinkají, tak brečím…Brečím, jak to uteklo, jak za chvíli bude velký i ten druhý…Přitom staršímu jsou jen 3 roky…Nedokážu se vůbec radovat z toho, co je teď. Pořád jen myslím na to, jak čas plyne rychle a v hlavě se mi točí otázky, jak jednou budu sama, děti vyrostou, manžel tu věčně vzhledem ke své nemoci nebude, rodiče taky ne…Ale proč? Nechci na to teď myslet. Chci si zase užívat mateřství, čas teď a tady :,(…Ale nejde to…K večeru mi je lépe a v hlavě si to srovnám a žiji víc tím, co je teď ale ráno se budím se stejným pocitem zoufalství :,(…Dětem se věnuji 100%, snažím se tu i někoho mít, aby na ty myšlenky nebyl moc čas…Koupila jsem si Bachovy Esence a doufám, že to co nejdříve přejde. Hrozně mě to trápí a chci se budit a být celý den šťastná…Taky ten pocit, kdy se staršímu nemůžu věnovat, jak bych chtěla :( Trápí mě, že jsem mu tím malým rozestupem, kdy jsme měli druhého syna vzala kus dětství, kdy nás ještě mohl mít sám pro sebe. Co se ale brácha narodil tak ho má moc rád a krásně se k němu chová…Tak proč já nemůžu být taky šťastná, jako když byl jen on? :,(

Souhlasím s @unuděná a vidím to na rozjíždějící se poporodní depresi.

Každý z těch pocitů, který popisuješ, je v určité míře normální a přirozený - ale Ty jsi tu míru už hodně překročila a evidentně Ti to velmi negativně ovlivňuje život. Vyhledej pomoc psychologa… a neotálej s tím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11358
5.11.21 14:34

Souhlasím s holkama výše, bála bych se poporodní deprese a tu určitě není dobré podceňovat

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7806
5.11.21 14:38

Možná tě trápí popordní deprese nebo prostě rozházené hormony, přece jen jsi krátce po porodu. Taky mě hodně mrzí, že děti tak rychle rostou, ale abych brečela, to ne. Vůbec to neber tak, že jsi staršímu dítěti odepřela pozornost, naopak jsi mu dala sourozence, ze kterého je nadšený, brzy si spolu budou hrát a třeba budou skvěle vycházet. U druhého dítěte jsem si uvědomila, že sourozenec dá dítěti to, co rodiče nemůžou, ani kdyby se rozkrájeli. Třeba nikdy jsem nečekala, jak se bude čtyřměsíční mimino řehtat blbinám sourozence, na nás tak nereagovala. :nevim: A je těch sourozeneckých benefitů mnohem víc. Jak se smířit s růstem dětí, to nevím. Rozum ví, že to tak musí být, přitom srdce krvácí. Ale taky hrdě plesá nad pokroky a úspěchy dětí. Jsou věci, které neovlivníme a čas je jediná spravedlnost pro všechny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1778
5.11.21 14:56

Máš rozházené hormony, nejspíš nějaké poporodní blues, depresi spíš ne… Já to takhle měla po prvním porodu. Snaž se hodit do pohody, udělat si čas i na sebe, odpočinout si, neřešit pořád jenom děti. Svěř se se svými pocity manželovi nebo někomu blízkému a kdyby se to nelepsilo, vyhledala bych psychologa.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
18706
5.11.21 15:01

Jestli jsi ještě v šestinedělí, tak to jsou holt hormony.

Pokud už je dítko přes dva měsíce- pozor na poporodní depresi.

projdi tenhle web a kdyžtak někam zajdi na poradu.

https://www.usmevmamy.cz/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6126
5.11.21 15:06

Díky Bohu to neznám, moje děti rostou, ALE JÁ STÁRNU. :mrgreen: To mi dělá větší, doopravdickou vrásku na čele. :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4029
5.11.21 15:19
@Makyy90 píše:
Nedávno se nám narodil druhý syn. Byl pro nás překvapení. V podstatě od prvního týdne po jeho narození se šíleně trápím každý den myšlenkami, jak to hrozně uteklo (nyní končím šesti nedělí)…Nedávno byl takhle malej ten starší a já kdykoliv se na ně o samotě podívám, když spinkají, tak brečím…Brečím, jak to uteklo, jak za chvíli bude velký i ten druhý…Přitom staršímu jsou jen 3 roky…Nedokážu se vůbec radovat z toho, co je teď. Pořád jen myslím na to, jak čas plyne rychle a v hlavě se mi točí otázky, jak jednou budu sama, děti vyrostou, manžel tu věčně vzhledem ke své nemoci nebude, rodiče taky ne…Ale proč? Nechci na to teď myslet. Chci si zase užívat mateřství, čas teď a tady :,(…Ale nejde to…K večeru mi je lépe a v hlavě si to srovnám a žiji víc tím, co je teď ale ráno se budím se stejným pocitem zoufalství :,(…Dětem se věnuji 100%, snažím se tu i někoho mít, aby na ty myšlenky nebyl moc čas…Koupila jsem si Bachovy Esence a doufám, že to co nejdříve přejde. Hrozně mě to trápí a chci se budit a být celý den šťastná…Taky ten pocit, kdy se staršímu nemůžu věnovat, jak bych chtěla :( Trápí mě, že jsem mu tím malým rozestupem, kdy jsme měli druhého syna vzala kus dětství, kdy nás ještě mohl mít sám pro sebe. Co se ale brácha narodil tak ho má moc rád a krásně se k němu chová…Tak proč já nemůžu být taky šťastná, jako když byl jen on? :,(

Myslím, že to napadne občas každou matku. Ale ty máš ty děti malé, tak věř, že v životě přijdou i opačné chvilky, kdy budeš ráda, že už jsou tak velké. :) Nad tím, jak čas letí, nebreč. To bys nejspíš už nemusela přestat. Holt s tím nic neuděláš. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18
5.11.21 15:51

Děkuji za rady. Objednala jsem se k psycholožce ale má čas až za měsíc. Jiná až za 3 měsíce…Takže zajdu za ten měsíc a do té doby se budu snažit s tím pracovat. Jak říkám necítím se tak celý den ale ta hlava si nedá pokoj a já jsem z toho hotová…Chci se radovat!!! Myslím si, že jsem dobrá máma. Starší má fakt krásné dětství a mrzí mě, že nedokážu se stejně intenzivně radovat z příchodu druhého člena… :( Ale říkám si, nebuď hloupá máš všechno tak to hoď za hlavu a raduj se ale nejde to…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
67692
5.11.21 15:53
@Makyy90 píše:
Nedávno se nám narodil druhý syn. Byl pro nás překvapení. V podstatě od prvního týdne po jeho narození se šíleně trápím každý den myšlenkami, jak to hrozně uteklo (nyní končím šesti nedělí)…Nedávno byl takhle malej ten starší a já kdykoliv se na ně o samotě podívám, když spinkají, tak brečím…Brečím, jak to uteklo, jak za chvíli bude velký i ten druhý…Přitom staršímu jsou jen 3 roky…Nedokážu se vůbec radovat z toho, co je teď. Pořád jen myslím na to, jak čas plyne rychle a v hlavě se mi točí otázky, jak jednou budu sama, děti vyrostou, manžel tu věčně vzhledem ke své nemoci nebude, rodiče taky ne…Ale proč? Nechci na to teď myslet. Chci si zase užívat mateřství, čas teď a tady :,(…Ale nejde to…K večeru mi je lépe a v hlavě si to srovnám a žiji víc tím, co je teď ale ráno se budím se stejným pocitem zoufalství :,(…Dětem se věnuji 100%, snažím se tu i někoho mít, aby na ty myšlenky nebyl moc čas…Koupila jsem si Bachovy Esence a doufám, že to co nejdříve přejde. Hrozně mě to trápí a chci se budit a být celý den šťastná…Taky ten pocit, kdy se staršímu nemůžu věnovat, jak bych chtěla :( Trápí mě, že jsem mu tím malým rozestupem, kdy jsme měli druhého syna vzala kus dětství, kdy nás ještě mohl mít sám pro sebe. Co se ale brácha narodil tak ho má moc rád a krásně se k němu chová…Tak proč já nemůžu být taky šťastná, jako když byl jen on? :,(

Nikdy, vzdycky jsem se tesila, ze budou větší a bude to trochu o necem jinem.
Nejhorsi obdobi totalni zavislosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27019
5.11.21 16:04
@kve-tinka píše:
Díky Bohu to neznám, moje děti rostou, ALE JÁ STÁRNU. :mrgreen: To mi dělá větší, doopravdickou vrásku na čele. :lol:

Máš recht. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18
5.11.21 16:29

@kve-tinka Přesně do této fáze chci zpět :zed: Aby mi nedělali starosti moje vrásky a ne to, že děti rostou a život jde dál :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
431
5.11.21 16:50

No mě na tomto příspěvku nejvíc zarazilo, že nebude manžel vzhledem ke své nemoci. to víš jistě? a jak dlouho? já bych byla v deoce z tohohle. to že děti rostou je spíš pozitivní a přirozené, chápu tyto myšlenky ale už ne jak moc to prožíváš. přijde mi to jako zástupný problém. ale nevím

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat