Deprese a syndrom vyhoření

Anonymní
12.9.19 14:58

deprese a syndrom vyhoření

Ahoj, prosím o anonym, velmi osobní informace. Zkusím to zkrátit. Bydlím s manželem na vesnici, máme hypotéku, děti nemáme. Pár let co jsem po škole, jsem pracovala ve fabrikách jako operátorka výroby (každou chvilku někde jinde), mám SŠ s maturitou, ale nepodařilo se mi najít práci v kanceláři, nebo práci, co by mě bavila. Jednak nemám praxi, neumím anglicky a při pohovorech jsem moc stydlivá a nedokážu to překonat, nebydlím poblíž velkého města. Na VŠ jít nechci, nevyhovuje mi systém a nemám na to čas (stavíme svépomocí) ani peníze, protože dálkově studovat, chodit do práce a ještě se starat o zahradu bych nezvládla, navíc dobrý obor, který má smysl jako IT, nebo nějaký technický není pro mě. Ve fabrikách výplata nic moc, i manžel moc nevydělává, ale aspoň ho práce baví, plus jsem trochu škudlil, takže nám dost zbyde (na úkor dovolených apod.). Jenže vím, že až dostavíme a budeme platit hypotéku v plné výši ( s rodiči bydlet nechceme (to by bylo na dlouhé vyprávění), nájem by stál jen o trochu míň) plus kdybychom měli děti tak prostě nevyjdeme. Teď jsem od září na ÚP, protože mě vyhodili z práce protože nedělám rychle jako fretka/ stejně jsem chtěla časem odejít. Poslední dva měsíce jsem marodila a od té doby dosud mi začali deprese. Prostě život mi nedává smysl - dělat práci která mě nebaví, za málo peněz, prostě křeččí závod, dojdu domů tam taky práce a nakonec umřít. Uvažovala jsem co budu dělat dál - na podnikání nemám kapitál, dobrý nápad a bojím se rizika, přemýšlela jsem o přestěhování do ciziny, jenže manžel by se mnou nejel ( má čr rád, bylo by mu líto opustit, co vybudoval), bylo by to na rozvod plus hypotéka na krku, miluji ho, ale tady mě nic nedrží a nejsem tu šťastná, při tomto stylu života, kdy jsem byla celý den na nohách unavená na nějaké koníčky atd., a kamarádky bydlí daleko. Navíc byl vždycky můj sen, že se odstěhuji, naučím se jazyky atd. Manžel se mi moc nevěnuje protože je dlouho v práci a pak doma něco dělá nb kutí - já mu často pomáhám, ale nemá čas se mi věnovat a vztah hodně zevšedněl a pocitově to asi není láska mého života. Manžel by chtěl děti, ale nemůžu přirozeně otěhotnět. Já chci v budoucnu taky děti, ale nevím, na jednu stranu ano, abych nemusela do práce a třeba by mi dítě dalo nějaký smysl života - mám děti ráda (ale nejsem klasická ťuťuňu teta co se rozplyne, když vidí cizí mimino, radši si hraji se staršíma dětma), ale to se problém s prací nevyřeší ale jenom posune nebo zhorší(nebudu mít žádnou praxi plus budu starší), plus bych musela doufat že se manžel finančně postará, na druhou stranu si pořizovat dítě, kdybych odjela do ciziny je blbost. Nevím jestli zajít za psychologem nevím kolik stojí, jestli by mi pomohl. Mívám už někdy i tlak na hrudníku, moc spím, brečím atd., jestli to tak půjde dál tak k nějakému budu muset. Manželovi je můj stav líto ale nějak to extra neřeší. A vím že každý strůjce svého štěstí, ale prostě neměla jsem dobrý výchozí bod už v dětstí (naši mě k ničemu nevedli, špatné fin. a citové zázemí), plus jsme to asi s tou svatbou a domečkem (byl to náš sen, ale když jsem zjistila kolik je to starostí tak to zas takové terno není) uspíšili a někdy si říkám, že jsem se neměla vdávat z lásky ale z lásky a zároveň pro peníze (nejsem zlatokopka, nepotřebuji drahé kabelky atd., ale pohrávám si s myšlenkou že kdyby se o mě nějaký muž postaral psychicky a finančně, byla bych šťastnější). Prostě mě život nebaví po více stránkách. Zajímalo by mě jestli to tak má někdo podobně v některém aspektu a jak jste to řešili, případně nějaké (samozřejmě slušné) názory, díky.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

22291
12.9.19 15:04

Odjezdem do zahraničí nic nevyřešíš, ty prostě teď hniješ doma a nic neděláš, na nic nejsou peníze ani aby jste jeli na dovolenou nebo kamkoliv a vypadli ze stereotypu. Jazyk se můžeš učit i doma pokud budeš pečlivá, snad nějaké základy máš ze školy. Chceš utéct, ale to tvojí situaci nevyřeší, musíš se přičinit hlavně sama jak budeš svůj život žít.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
389
12.9.19 15:14

Souhlasím, opravdu není nic co by tě bavilo, zajímalo? Něco co by jsi chtěla dělat? Ty sama musíš vymyslet co by tě bavilo a pak si najít cestičku a jít za tím. Děti si zatím určitě neporizuj, určitě není v pořádku, udělat si prcka jako propustku z práce. O tom zahraniční bych taky pochybovala, budeš tam sama, v cizím prostředí, to pokud vím je těžké i pro lidi co jsou v pohodě…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12.9.19 15:20

Ahoj,
pro začátek bych ti doporučil trochu se v tom žití uvolnit. Nikdo ti u spánku pistoli nedrží, aby tě nutil dělat věci, co nechceš. Jsou to tvá rozhodnutí, ikdyž ta minulá tě dostala do pozice, ve které se cítíš nesvá, a z toho pramení tvůj psychický stav. děala jsi rozhodnutí podle toho, cos považovala za očekávané, a nebylo to v souladu s tvým přáním, jak život prožít.
Je to v současné populaci docela častý jev. I já se rozhodl některé věci v mém životě změnit, protože si nedovedu představit jet stejným tempem dál.
Partner o tvé nespokojenosti ví?
PS: Pro začátek si zkus najít třeba nějaká videa, rozhovory nebo besedy s mořeplavcem Krautschneiderem. Možná je to něco, v čem si můžeš nějaké odpovědi najít.
PPS: A možná si zkus dát pár dnů odstup od svého běžného života. uvidíš věci bez toho neustálého tlaku prostředí, okolí, a možná si přerovnáš šuplíčky v hlavě. Stačí víkend někde pryč. Sama. Nebo s lidmi, jichž se tvá rozhodnutí osobně nedotknou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5674
12.9.19 15:22

Nauč se anglicky, to můžeš i doma, a začni na sobě pracovat. Třeba na té stydlivosti a zakriknutosti při pohovoru. Ano, dům i svatba ve tvé situaci nejspíš bylo uspěchané rozhodnutí, ale čas se nevrátí. Ale to neznamená, že život skončil. Příležitosti tu jsou a je jen na tobě, jak se k nim postavíš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12.9.19 15:55

Myslím, že každý někdy zažívá nepříjemný pocit z toho, že je všechno dokola… prace - utratit a mit se dobře, a pak zase práce.. je to nepříjemný kolotoč, který je bohužel součástí naší moderní doby… chce to zpříjemnit alespon tím, že si najdeš práci, která tě bude bavit… nebo alespon koníček, který ti dá na to zapomenout…

Odcestovat solo, je naročné, sama jsem jela jako au-pair a zaživala pocity velké osamělosti, do te doby než jsem si tam našla přítele a i přesto se člověk cítil skrz jazyk izolovaně.. takže je to na velkém zvážení, nechat všechno za sebou.. aby jsi pak nelitovala

Co se týče dítěte, taky nejsem ňuňu typ a mám díte, které miluji, ale necitím, že by mi samo o sobě mateřství dalo smysl života.. přesto doufám, že to přijde až bude starší.. takže si taky nemyslím, že by ti to pomohlo dostat se z deprese…

Psychlog by mohl pomoci, jde je sehnat i zadarmo, někteří dělají na pojistovnu.

Co tě třeba těšilo, když jsi chodila do školy a život nebyl tak o penezich?? Jake máš koničky, co tě važně baví…? Na to je jednoducha pomucka, predstavit si, kdyby jsi mela dostatek penez, ze by jsi nemusela pracovat… co by jsi dělala…?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2880
12.9.19 16:24

Ze začátku čtení jsem si jen myslela, že jsi líná a neambiciózní. Ale podle mě, jsi jen nedospělá. Vzhledem k tomu, jaké jsi (ne)měla v dětství zázemí, jsi ho nutně potřebovala. Přítel pro tebe byl asi taková jistota. Jenže teď už jsi trochu vnitřně povyrostla a zjišťuješ, že to taky k životu nestačí. Že žádný partner tě neudělá šťastnou. To můžeš jen ty sama. Možná to od něj ale ještě trochu čekáš…Potřebuješ poznat, kdo jsi, co tě dělá šťastnou a růst. Máš dvě možnosti. Buď zůstaneš, kde jsi a bude to horší a horší. K depresi se přidruží další onemocnění, možná až po dětech, které ti dají bez peněz pěkně zabrat. Moc užívat si to s nimi na vesnici nebudeš. Možnost výletů omezená…budeš se placatit doma, s minimem vjemů kromě dětí. Pak děti povyrostou, s manželem se odcizíte a ty budeš mít zdravotní problémy a nebudeš šťastná. Nebo se vydáš cestou sebepoznání, nejistoty a rizika. Radikálně změníš svůj život. Odejdeš třeba i do zahraničí, budeš si vážit sama sebe, za to, že jsi překonala překážky, něco se naučila, a pak najdeš adekvátního chlapa, kterého si budeš vážit, protože si budeš vážit i sebe sama. Je to jenom teorie…ale já bych nechtěla umírat za živa.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.9.19 16:40

Myslím si, že máš úplně zcestné představy o vztazích, práci v zahraničí a vůbec o všem.
Pokud v tomto stavu a s touto povahou pojedeš do zahraničí, tak je to nejspíš tvůj mentální konec. Nemáš prakticky reálnou šanci to zvládnout.
Ke všemu negativnímu, co jsi tu o svojí práci řekla, se k tomu navíc připdá opovrhování východoevropanem.
Pokud jde o ty operátory výroby, téměř všude jde v této době o velmi dobře placená místa, obvykle je to víc, než mají lidé v kancelářích.
Já operátora dělala, taky, nebyla jsem ve firmě, kde by člověk brečel u stroje, protože to nejde stíhat, ale domů zničená jsem chodila taky.
Bylo mi naprosto jasné, že to nejde dělat celý život, že by mě to zničilo-psychicky i mentálně. Ono mě docela ničilo i to, že jsem věděla, že mám na to, abych dělala něco lepšího.
Tak jsem si v hlavě sesumírovala, jaké požadavky mám na práci, kde mě pozvou na pohovor(ono 30 už jsem mnohde na začátek kariéry stará a s několika lety jako operátor neperspektivní) a vždy jsem se na pohovor dobře připravila.
Byla jsem asi na pěti, všude jsem končila mezi nejlepšími a nakonec na mě dokonce počkali, protože v bývalé práci mě nepustili hned.
Jo taky jsem byla zakřiknutá, v podstatě jsem introvert, ale to člověk prostě musí překonat.
Anonym, nechci svůj nick spojovat s mým pracovním životopisem.
A vím, co jsou to deprese, brala sjem i antidepresiva, pomohly.

  • Nahlásit
  • Citovat
383
12.9.19 18:15

S tvým přístupem budeš nešťastná kdekoliv na světě. Zkusila jsi něco někdy změnit?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.9.19 18:30

Ty jo holka nepíšeš o mě? 8o Mám to úplně stejně, akorát nemám manžela a dům. Také uvažuju o zahraničí. Asi pojedu, protože tady mě nic nedrží. Já už tam byla jako aupair, takže trochu nějaké zkušenosti mám ze zahraničí.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
12.9.19 22:06

Zakladatelka

Dekuji za nazory jsou dost rozdilne, ale dobre k zamysleni. Lina byt nemuzu, protoze jsem dobrovolne chodila do prace dost sobot, umyvam nadobi rukama(nez v novem bude mycka), mojemu pomaham tahat na stavbe 20kg cihly, pomaham se drevem, secu zahradu atd. a to vse po fyzicke praci v zamestnani, neambiciozni asi taky ne, kdyz me v hlave porad srotuje, co bych chtela v zivote dokazat, ze se chci mit dobre jak jsem pysna, ze si sami budujeme atd. Nedospela to je jeden z problemu. Komu se chce chodit soboty, kdyz se ti zivotni uroven nezvedne a dalsi den delas co te uzira, a to je to „vim ze mam na neco lepsiho“ a ta nerozhodnost, co delat

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
12.9.19 22:20

Zakladatelka

Jinak s manzelem jsme uz chodili dlouho takze uz byl takovy moment rozejit se nb vzit, ja jsem konzervativni typ - jednoho si vezmes a budes s nim navzdy(pokud nezacnu magorit a byt zoufala)jasne ze vi cim se trapim, ale mysli si ze si hodinku vecer promluvime a bude to ok… a ano cekam od nej daleko vetsi podporu neco jako delej to a to a ja ti pomuzu, ale sam to ma tezky a ja po nem chci nemozne, jinak jazyk se da naucit doma, ale kazdy kdo trochu vi o modernich zpusobech uceni - tak proste lip se to naucis pouzivanim jazyku a ne z ucebnice kdyz na pohovorech chteji mluvenou aj, a bohuzel, kdyz jdu na dvacet pohovoru a na kazdem vybiraji z deseti lidi tak je mala sance (ted si reknete, to je jasny, kdyz si neveri tak ji nevezmou), ja si rikam v duchu mluv s nema jako bys mela tu praci jistou ale pak te nevyberou a uz ty pohovory beres jako ztratu casu

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
12.9.19 22:42

Zakladatelka

No a to je to skudlilstvi a mysleni na budoucnost - nejezdime na dovolenou, na vylety obcas ano,(docasne kvuli staveni neni cas, az dostavime tak to chceme zmenit) setrime dokud neni dostaveno do baraku, protoze kdybysme rozhazovali platime vetsi hypo a vic preplatime a pak by na ty dovoleny nebylo, no kdyz ti SÚ da povoleni az v cervnu a ty musis mit barak do zimy hotovy, protoze musis mit do dvou let postaveny, tak hold jeden rok zivota krize a magoris a lidi se kvuli tomu rozvadeji atd. ale patri na jinou diskuzi, a barak stavis sama, aby byl o pul levnejsi, jinak co se tyce rodicovstvi tak nekdo nemuze par mesicu otehotnet a je konec sveta, my x let a jsme ok, mame jine dulezitejsi starosti, ale aby jsme pak vubec mohli deti mit kdyz to budeme odkladat a nemrzelo nas to, a ani nechci byt matkou v 30, 35 ale to je taky do jine diskuze, a mam taky nazor ze dite cloveka stastneho neudala, ale mimochodem kdyz jsme doma dva nb je nas vic mam vetsi chut do domacich povinosti, ci to asi bude

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
12.9.19 23:25

Zakladatelka

Posledni slohovka. Bavi me cteni, brusle, vylety, vareni(ne kazdodenni), peceni ale z toho povolani neudelas, na spolecnost se vymlouvat nemuzu, ale jsou spatne ekologicke problemy, nase politika a pracuj jako ovce, onemocnis a farmaceuticky prumysl se bude mit a stokrat denne dookola premyslim nad problema :( ano jsem introvert (ale zadny extrem), ale vyhovuje mi to. Jinak chlapy v nejake automobilce atd. penize maji, ale zenske ve fabrikach, kde nikdo nevydrzi fakt ne. No depky usti hlavne z toho ze mam pocit ze „umiram za ziva“ to jo :( zmenu jsem asi v zivote nikdy neudela, z toho co ode druzi ocekavali jsem udelala rebelii proti rodicum - odesla jsem z VŠ, jinak srabacky odesla z kazde prace co me nebavila. No a ja prave mam vnitrni pocit, ze kdyz nic neudelam nudny nahov** zivot bude jeste horsi a pak zmagorim uplne…, no nektere vase komentare to nezvladnes povzbudive…(jako kdybyste me odsoudili), ale chapu ze to k memu textu dava smysl, no a dalsi vnitni pocit, ktery mi rika uz se konecne vykasli co rika spolecnost a druzi a delej si co chces je osvobuzujici, ale takove plany s manzelem uskutecnit nepujdou…, a negativitu bez radikalni zmeny a motivace taky nezvladnu

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
13.9.19 06:37

Zabýváš se neřešitelnými věcmi. Já jako ženská ve fabrice měla přes 25 hrubého, což mi přijde jako docela dost.
A byl to běžný příjem.
V administrativě mám méně. Přijde mi, že budeš nešťastná úplně všude, tvoje očekávání jsou nereálná a tvoje uvažování tak nedospělé a sobecké, že je to skoro k smíchu.
Nějaké rebelie a spasení světa jsou naprostou ztrátou času, pokud jsi malý průměrný člověk. Ty se musíš naučit v tom systému žít, abys byla spokojená. Což ale znamená, že se nebudeš zabývat blbostmi, které nezměníš. Tebe obtěžuje manžel, obtěžovala tě celkem rozumná přání rodičů, ať máš vysokou, obtěžuje tě, že musíš chodit do práce, protože tu máme systém má dáti/dal.
A jako výsledek chceš od všeho utéct, jako z té školy. To se ti opravdu skvěle vyplatilo. Myslíš si, že s vysokou by se ta pravděpodobnost, že se budeš potácet dlouhodobě jako operátor nezmenšila?
Mimochodem mám spoustu známých, kteří se bez problémů anglicky naučili v kvalitních kurzech v naší zemi. Chce to jen vědět, co má člověk vybrat.
Prostě si něco vyber, zhodnoť šanci a jdi si za tím.
Já si vybrala, udělala pro to maximum a teď budu chodt i do jazykovky, ani ne tak kvůli práci jako kvůli sobě, že mně to udělá radost, že budu bez problémů komunikovat.
Anonym z důvodu, že už jsem ejdnou jako anonym psala.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama