Deprese a úzkost - neschopenka

Anonymní
29.7.21 08:44

Deprese a úzkost - neschopenka

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda nemáte někdo podobný problém a zkušenost se situací, kterou si právě procházím.
Vždy jsem byla hodně citlivý člověk, no posledního půl roku si procházím obdobím, které, jak cítím několik týdnů, už není pro mě zvládnutelné, a myslím, že trpím depresí. Dny v práci vyloženě přežívám. Úzkostlivě očekávám pátek, abych nemusela konečně o víkendu mezi lidi. V noci málo spím, ráno mám křeče v břiše, migrény, bolí mě záda. Jsem nepozorná, včera jsem cestou do práce málem nabourala :-(.
Již delší dobu se snažíme o miminko, zatím se nám nedaří. Přítel je smutný spíš ze mě, jak se tím trápím. Do toho se namotaly neustálé konflikty v práci a nekompetentní nadřízená, která je neochotná, a navíc, jak jsem měla tento týden možnost pocítit, zákeřná. Rekonstruujeme byt a teď potřebujeme našetřit nějaké peníze, abychom mohli v rekonstrukci pokračovat. A tak mám pocit, že všechno kolem mě stojí, nic se nedaří a stagnuje.
Již třetí měsíc zvažuji výpověď v práci. No držím se kvůli výplatě, kterou potřebuji. Přítel řekl, že mě podpoří, no na druhou stranu si to moc nedovedu z dlouhodobého hlediska představit. Žalostně si potřebuji odpočinout. Dát se dokupy. Taková hromádka neštěstí, jakou vidím ráno v zrcadle nemůže být ani maminkou, ani plnohodnotnou partnerkou, ani osobou, která jde prostě ráno do práce a odpoledne domů.
Chtěla bych se objednat na psychiatrii. Věřím, že deprese mě již natolik omezuje v osobním a pracovním životě, že to musím začít řešit. Nicméně, antidepresiva kvůli potenciálnímu otěhotnění brát nechci. Ráda bych zůstala pár týdnů, ne-li měsíců doma na neschopence. Může mi psychiatr neschopenku po domluvě vystavit? Nebo budu muset ještě za obvodním lékařem? Není to pro mě vůbec jednoduchá situace, nerada bych to rozebírala s dalším lékařem :-(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
25955
29.7.21 09:16

Psychiatr samozřejmě neschopenku v případě potřeby vystavuje.
Nicméně ty potřebuješ svůj problém řešit a řešením by neměl být útěk z práce v podobě neschopenky nebo případné otěhotnění. Těhotnět bys měla, až budeš psychicky stabilizovaná. Protože on ten těhotenský hormonální koktejt taky umí s psychikou pěkně zacvičit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.7.21 09:20

Ahoj zašla bych za obvodní a vše ji řekla jak to je. Určitě tě nasměřuje. Já si procházím taky momentálně depresí, jeden den jsem měla pocit, že nikam nedojdu. Zašla jsem k dr a měla jsem to udělat dřív. Teď mám rozhozeny tlak a celkově imunitu ze stresu a to jsem si myslela jak vše v pohodě zvládám. Určitě to řeš. Z okolí vím že i s antidepresivami se dá otěhotnět. Za mě důležité je to řešit. Já to v sobe držela několik let a podepsalo se mi to na zdraví.

  • Citovat
  • Nahlásit
10882
29.7.21 09:29

Šla bych za obvodní. Může ti dát něco na uklidnění a neschopenku. Než tě vezme nějaký psycholog/psychiatr tak to může trvat. Ale být tebou tak dítě na chvíli odlozim pokud tě už vyloženě netlačí věk. Změnila bych práci a po nějaké době až se dáš dohromady to zkusila znovu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
17986
29.7.21 09:52

Tu neshcopenku ti může napsat i praktikt, stejně jako psychiatr. Do přezkoumání tam můžeš vydržet rok, ale teda kromě psychiatrie chceš primárně psychoterapii.

Pokud tvůj plán je, že odejdeš na neschopenku a v mezičase otěhotníš a věci se vyřeší, tak tam je dost zásadní zádrhel - těhotenství a posléze porod a šestinedělí zvyšují hladiny úzkosti, takže je celkem dost pravděpodobné, že s odchodem na nemocenskou se ti uleví, ale tím spíš tě to nebude moc motivovat začít úzkostné stavy řešit a pak tě těhotenství s tou biologicky podmíněnou zvýšenou úzkostí může dost sejmout.

Takže jo, zajdi si za praktikem, jeslti špatně spíš, tak zvažte třeba trittico, což je lehoučké antidepresivum, které reguluje spaní a dobře se kombinuje s dalšímí léky a není moc složité ho vysadit. Objednej se také na psychiatrii, vzhledem k důsledkům pandemie jsou objednací doby docela dlouhé. Projdi diagnostikou, začněte řešít případné léky a počkej, až zaberou.

V mezičase ale začni hledat terapii, kromě individuálu zvaž třeba taky terapeutácký stacionář, jestli máš nějaký v dosahu. Tam jsou čekací lhůty ještě delší, jak s nalezením někoho na individuál, tak do stacionáře, byť v září se často otevírají nové sloty, protože tak nějak se lidi přes dovolené rozhodnout, že to zkusí už sami. Ony ti mezi tím zaberou případné prášky a pak ta terapie bude mít větší smysl.

Ale pokud se jen chceš schovat doma, tak tím bohužel svou úzkost v dlouhodobém hledisku nakrmíš a ona zesílí.

Pro základní porozumění tomu jak funguje, mrkni sem
https://obchod.portal.cz/…e-z-uzkosti/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18512
29.7.21 10:04

Do dítěte bych se nehnala, dokud nebudeš stabilizovaná, protože to co te muze potkat v těhotenství nebo potom kolikrát zamáva s ženskou, která by řekla že to bude v pohodě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
71
29.7.21 10:17

Podívej se, já měla to samé z práce, když jsem kdysi pracovala ve státním (zbytečná práce, lidi, kteří tam seděli jen aby si tam vyseděli důchod a řešili jen pomluvy, kraviny)… a kdybych neodešla, tak nevím jak skončím (dokonce jsem utratila asi 5 hodin u psychologa, kde mi vesměs jen každý sezení říkala: odejděte z práce vždyť to sama chcete), pokud víš, že základem tvých problémů je práce, jdi okamžitě pryč, mně trvalo dva roky dát pak dohromady záda (strašné bolesti) a hlavu (úzkosti)! mimochodem po odchodu se mi druhý den absolutně zablokovaly záda, asi jak to ze mě spadlo, a nemohla jsem se tři týdny hnout, což byl skvělý čas na to si srovnat priority. Následně jsem začala podnikat, což by mnoho lidí řeklo, že je horší, začínat od nuly s ničím, ale pro mě to bylo osvobození než ztrácet život s lidmi a s prací, která je absolutně zbytečná, nějaké prášky krátkodobě uleví, ale pak ti bude ještě hůř, nedoporučuju, zkus třeba něco přírodního na spaní napadá mě https://chcibytlepsi.cz/…leep-faster/ a prosím tě, jak mi to tehdy říkala na psychologii, ty to vidíš - odejití z práce, jako velký problém a přitom to nic není, v Americe se mění pozice a práce nejpozději každé dva roky, je to normální, doneseš papír, že končíš a v tu chvíli se ti otočí život :-), třeba se mrkni po nějakém kurzu, ať získáš sebevědomí, měsíc spi a odpočívej a bude to dobrý, uvidíš a hlavně venku je nyní krásně, vnímej to, jdi na sluníčku a plánuj nový život… strašně mi tvůj příspěvek připomněl mě :-) :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3741
29.7.21 10:26

No, hele, nezlob se, ale zda se mi to cele prekombinovane. Dala bych si priorizu vyhrabat se z uzkosti.

Vy jste si na sebe upletli dobrej bič. Nekomu to vyhovuje, nepracuje pritel rad pod tlakem? Ja jsem treba lenoch, takze cim vic si toho naberu a nemam cas dumat nad svou unavou, tim vic toho ve finale je hotove. Ale nekdo to ma tak, ze se mu pretahne perko.

Soustredila bych se ted na svou psychickou pohodu a pojmenovala bych si pricinu. Nehnala bych se ani do mimca ani do rekonstrukce (u mimca potrebujes jistotu a u rekonstrukce nadseni a hnaci motor, jinak ti to vsechno spadne rovnou na hlavu). Pokud vam netece do loznice a mate zachod, tak to odloz na dalsi rok.

Sla bych za obvodackou, nechala si napsat lehka AD a nez zaberou, tak klidne anxiolytika, vzala bychbsi dovolenou (ty mrše nakecej, ze jdes na zdravotni zakrok a nechces si brat neschopenku), jela bych do prirody, do uplne jineho prostredi a tam klidne tejden zirala do zelene a dva vejletky…

Urcite bych vyzkousela, jestli ty tve problemy se z pohledu jine perspektivy nezmensi a nesrovnaji se samy hodnoty a priority. Pokud ne, je cas resit svou hlavu, bez miminka, bez rekonstrukce.

Urcite bych nechodila na neschopenku. Jak pise Ou, problemy nezmizi a jedine, co se stane, ze posilis uzkosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.7.21 10:49

Ahoj zakladatelko. Myslím si, že nemocenská nic neřeší, budeš akorát zavřená doma se svojí vlastní hlavou, sama. To by ti mohlo udělat ještě větší zle. Psychoterapie, která ti pomůže prijit na to, z čeho mas své pocity a na základě zjištění se pak rozhodovat, to ti pomůže. Pokud nejsi psychicky v pořádku, máš tyhle pocity, nezmizí samy, chce to pravidelne a intenzivně navštěvovat psychologa. Mluvím z vlastní zkušenosti. Loni jsem se každé ráno probudila s pláčem. Seděla jsem na posteli, absolutně bez motivace cokoliv dělat. Měla jsem panické záchvaty, kdy jsem si chtěla volat záchranku a nechat se odvézt do Bohnic, protože jsem měla pocit, že tohle sama nezvládnu. Šílený období. Půl roku jsem dochazela 2× týdne na psychoterapii. Dala jsem se dohromady i bez bez prášku. Teď jsem naprosto vyrovnaná, v neděli mam termín porodu, čekám s partnerem holčičku a nemůžu uvěřit mému štěstí. Ale jako všechno v životě, nic neni zadarmo, musíš sebrat poslední zbytky sil a porvat se s tím. A neboj se říct si o pomoc. To je základ. Držím palce! :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
203
29.7.21 11:24

Hovořím z osobní zkušenosti a budu víceméně opakovat již napsané. Před depresí a úzkostmi se nejde „schovat“ a útěk do mateřství není nejlepší nápad. Pokud máš tendenci k sociální fobii, ta se na mateřské většinou prohlubuje.

K aktuální situaci: Nezavrhovala bych neschopenku z psychických důvodů, ta velmi často může pomoci nabrat síly (pokud netrvá neúměrně dlouho). Pokud ale psychický stav je takový, že si tohle žádá, pak fakt není na místě vyhýbat se antidepresivům. Ta ti totiž nabízejí podobný dlouhodobý efekt, jako ta neschopenka, jistým způsobem se dočasně na nich „ochránit“ před tvrdostí vnějšího světa, nalézt sama sebe, vypracovat si strategie, jak s ním lépe a bezpečněji bojovat. Pokud bys trvala na těhotenství, lze volit i takové léky, které mu nejsou překážkou, o tom se určitě informuj. To, co píšeš, mi zní jako že jsi na ně celkem zralá, ale posoudit to musí samozřejmě lékař, ideálně psychiatr.

Co se týče otěhotnění, tam je to s křehkou psychikou loterie. Znám případy, kdy mateřství ženě v tomto ohledu pomohlo, i takové, kde to problémy dost zhoršilo. Globálně asi spíš platí to druhé, že je to prostě nápor, který tě jako prvorodičku svou intenzitou překvapí.
Kdybych měla doporučit, tak dát si nyní jako objekt své péče sama sebe, najít si práci, kde se k tobě budou chovat hezky a s respektem a pokusit se neupínat k otěhotnění. Ale vím, že se snadno radí :kytka: Držím palce, ať je brzy lépe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21
1.8.21 13:06

Určitě je lepší řešení, si nejdříve spravit psychiku a pak teprve uvažovat o těhotenství. Hormony v těhotenství jí narušují dost, to samé porod a poporodní období. To, co popisujete musíte konzultovat s psychiatrem. Buď si zajeďte přímo na pohotovostní ambulaci psychiatrie- s akutním stavem vás vezmou hned a nebo pak s doporučením praktického lékaře- přímo si mu o něj řekněte, protože je lepší, když medikaci dostanete hned přímo od psychiatra. Antidepresiva nezabírají hned, trvá to několik týdnů / 3-4/ a neschopenku dostanete- buď hned od vašeho obvodního lékaře a nebo vám jí vystaví na ambulaci psychiatrie. Z práce zatím neodcházejte, nejdřív se dejte doma do pořádku na neschopence a pak teprve řešte změnu. Radím vám, abyste tohle začala řešit hned, protože dlouhodobý stres a depresivní stavy, vás můžou dostat do hodně špatného stavu- můžete se dostat do nějaké psychozy, únavového syndromu aj. To už se léčí o hodně hůř.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat