Deprese, demotivace, nechuť k životu

Anonymní
27.3.21 14:08

Deprese, demotivace, nechuť k životu

Ahoj všem. Je mi 20, ale už tak od 18 let vůbec nemám chuť k životu. Cítím se demotivovaná, nic mě nebaví, nemám koníčky a ani kamarády. Nebaví mě to v práci a poslední dobou nemůžu vystát ani přítele. Jen co vstanu, jsem naštvaná a protivná a jediné o co mi jde, abych tak nějak přežila den bez toho abych zabila buď sebe nebo někoho, kdo mi přijde pod ruce a jen se těším až si lehnu. Ne že bych byla líná a nechtěla jsem nic dělat. Já chci, ale prostě to nejde. Nepřijdu si jako špatný člověk, od malička jsem to neměla lehké, ať už ve škole, doma, ve vztazích apod. Mám pocit, jako by mě někdo trestal za něco, co jsem neudělala. Přijdu si zbytečná, světu nic nedávám, z ničeho nemám radost, nikoho nemůžu vystát. Všechno mě štve, i to když přítel neutře kapku vody na lince mě dokáže dohnat pomalu k rozchodu. Jsem agresivní, výbušná, až je mi ho líto :( ale nemůžu si pomoct. Nevím co dělat. Měla jste některá takové období? Co pomohlo? Nemáte někdo kladnou zkušenost s psychologem online/v Praze? Moc děkuju a hezký víkend.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
27659
27.3.21 14:21

Psycholog, psychiatr. Konzultací svého stavu i u něj nic nezkazíš. Obvolej to hned v pondělí. Máš to za pět minut 12.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4237
27.3.21 14:33

Ahoj to dělá tahle ta blbá doba. Já se takhle projevovaly deprese nebo úzkostná porucha. Pomohl psycholog a potom brát antidepresiva. Určitě se k nějakému psychologovi objednej A klidně i podle recenzí si najdi nějakého psychiatra. Za pár měsíců bude líp uvidíš. :kytka: hlavně ty za to prostě nemůžeš je to nemoc jako každá jiná který se zblázní chemie v mozku

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.3.21 14:40
@Leviatan píše:
Ahoj to dělá tahle ta blbá doba. Já se takhle projevovaly deprese nebo úzkostná porucha. Pomohl psycholog a potom brát antidepresiva. Určitě se k nějakému psychologovi objednej A klidně i podle recenzí si najdi nějakého psychiatra. Za pár měsíců bude líp uvidíš. :kytka: hlavně ty za to prostě nemůžeš je to nemoc jako každá jiná který se zblázní chemie v mozku

Trvá to už takové dva roky určitě, ale teprve teď jsem se dokopala k tomu to nějak začít řešit, právě kvůli příteli. Předtím jsem to sváděla na pubertu, ale co už nejsem sama, začínám si uvědomovat že mi to dost komplikuje život.
Omlouvám se že se tak blbě zeptám, ale vůbec se v terapiích apod nevyznám. Takže myslíte že si mám nejdříve zajistit psychologa a teprve poté postupovat podle jeho kroků?
Zároveň Vám moc děkuju za slova podpory

  • Citovat
  • Nahlásit
52
27.3.21 15:39

Ja jsem mivala v necem podobny stavy, jsou to uzkosti, deprese. Tlacim to pred sebou 3 roky, resim Neurolem. A dnes jsem zacala brat AD. Protoze sama si s tim neporadim a Neurol neni reseni. Poradila bych ti taky antidepresiva.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4237
27.3.21 15:51
@Anonymní píše:
Trvá to už takové dva roky určitě, ale teprve teď jsem se dokopala k tomu to nějak začít řešit, právě kvůli příteli. Předtím jsem to sváděla na pubertu, ale co už nejsem sama, začínám si uvědomovat že mi to dost komplikuje život.
Omlouvám se že se tak blbě zeptám, ale vůbec se v terapiích apod nevyznám. Takže myslíte že si mám nejdříve zajistit psychologa a teprve poté postupovat podle jeho kroků?
Zároveň Vám moc děkuju za slova podpory

Chápu to taky se mi to samé rozjelo v 18 před maturitou. Já vyhledala pomoc v jedné pořádně přes školu kde mi pomohli objednali k psycholožce a ta mi řekla že bude lepší alespoň pro začátek i podpora medikaci kterou řeší psychiatr. Takže nejlepší je když se rovnou objednala k oboum zároveň. Je to pak taková komplexní léčba. Mela jsem to jako ty výbuchy vzteku které jsem nebyla schopna postupně přemáhat kvůli blbinam. Postupně jsem se začala bát že si něco udělám. Svět hrozně potemněl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.3.21 16:47
@Leviatan přesně tak to mám. Vždycky jsem byla úplný sluníčko, ale posledních několik měsíců, když mě opět popadne ten můj vztek si přijdu doslova nebezpečná jak sobě, tak mému okolí. Z ničeho nic mě přepadne takový nezvladatelný vztek, jsem schopná sama sebe začít např. mlátit pěstí do stehna, štípat se, v domnění že si ulevím, ale vytočí mě to ještě víc. Přitom to začne naprostou banalitou - nemůžu něco najít, zavřu si mikinu do dveří, nemůžu najít ovladač k TV. A to je jen zlomek…
@Leviatan píše:
Chápu to taky se mi to samé rozjelo v 18 před maturitou. Já vyhledala pomoc v jedné pořádně přes školu kde mi pomohli objednali k psycholožce a ta mi řekla že bude lepší alespoň pro začátek i podpora medikaci kterou řeší psychiatr. Takže nejlepší je když se rovnou objednala k oboum zároveň. Je to pak taková komplexní léčba. Mela jsem to jako ty výbuchy vzteku které jsem nebyla schopna postupně přemáhat kvůli blbinam. Postupně jsem se začala bát že si něco udělám. Svět hrozně potemněl.
  • Citovat
  • Nahlásit
4237
28.3.21 03:45
@Anonymní píše:
@Leviatan přesně tak to mám. Vždycky jsem byla úplný sluníčko, ale posledních několik měsíců, když mě opět popadne ten můj vztek si přijdu doslova nebezpečná jak sobě, tak mému okolí. Z ničeho nic mě přepadne takový nezvladatelný vztek, jsem schopná sama sebe začít např. mlátit pěstí do stehna, štípat se, v domnění že si ulevím, ale vytočí mě to ještě víc. Přitom to začne naprostou banalitou - nemůžu něco najít, zavřu si mikinu do dveří, nemůžu najít ovladač k TV. A to je jen zlomek…

Rozumím já jsem křičela na mámu kvůli tomu že jsem ráno nemohla najít hřeben. Najdi si pomoc a hned se objednej ještě budeš čekat než tě vezmou. Držím palce

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat