Deprese, nenávist, agrese, brek

10
21.6.13 10:50

Deprese, nenávist, agrese, brek

Ahoj, jsem na emiminu nová a obávám se, že mne asi ukamenujete. Je mi 25 let. Nedávno jsem dodělala školu a získala titul Bc. S přítelem jsem spolu něco přes rok. Bohužel nám selhala antikoncepce a počali jsme. Pro mě to je obrovský šok a to to vím už měsíc. Jak jsem se to dozvěděla, tak jsem řekla, že dítě nepřipadá v úvahu. Mám před sebou ještě dva roky školy, sice dálkově, ale mám. Chtěla jsem jít pracovat. Těšila jsem se na první výplatu a na práci, nové kolegy atd. S přítelem nemáme nic. Bydlíme u jeho rodičů v dětském pokoji. Úspory nulové, spíše dluhy. Řekla jsem to mé matce, která mi řekla, že vše bude v pohodě. Koupila zrovna dům, ve kterém je místa habaděj. Peníze řešit nemusím atd. Proto jsem se smířila s tím, co se stalo a řekla si, že holt přežiji to, že budu matka, ikdyž jsem jí nikdy být nechtěla nebo možná za deset let. Vše ideální, ale má to své ALE. Poslední týden jsem obrátila o milion stupňů. Pořád brečím. Nesnáším sebe, přítele, jeho rodinu, mojí rodinu, všechno. Nikam nechodím. Jen brečím, jsem nepříjemná, myslím na to, že jsem si zkazila celý život, když jdu po schodech, tak přemýšlím, že zakopnu, abych si ublížila. Mám chuť se oběsit, když věším prádlo, nebo utopit, když lezu do vany. Je to hrozné. Do toho hledám ve všem chyby. Přítel třeba přijde pozdě domů, křičím na něj, jak utržená ze řetězu a když se začne bránit, tak mu dám facku. Minule jsem ho chtěla uškrtit. Někdy upadám do stavu, kdy se vlbec nepoznávám. Jsem jak blázen, rvu si vlasy, mlátím hlavou o zeď. Objednala jsem se ke gynokoložce, hned v pondělí tam jdu. Nevím, co se děje, asi jsem prostě neměla nikomu nic říkat a jít rovnou na potrat, jak jsem od začátku chtěla. Bohužel jsem to neudělala a teď si tu nenávist ponesu celý život. A nejhorší je, že to dítě to bude cítit. Nečekám rady, utěšování, nic. Jen jsem to chtěla někomu říct, než doktorce. Omlouvám se, je to zmatečně napsané, nejsem schopná se soustředit na nic.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1855
21.6.13 10:54

A co rika pritel na dite?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15418
21.6.13 10:54

A potrat uz nejde?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12064
21.6.13 10:55

Nevím co napsat, je mi z toho co prožíváš velice smutno… Ráda bych tě podpořila, ale nevím co chceš slyšet. Zkus vše probrat s psycholožkou, mohla by ti pomoci utřídit si myšlenky. Dítě ti život určitě nezkazí, právě naopak, ale asi nemá cenu ti to ani psát, pokud to cítíš jinak…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
sophinka1
21.6.13 10:56

Do 12 tt je mozna interupce pak adopce. Pokud se tvuj stav neupravi dite bys mit nemela.

  • Citovat
  • Nahlásit
35061
21.6.13 10:59

Nebo je taky možnost, že se o dítě bude starat někdo jiný z rodiny a ty můžeš studovat a následně do práce.
Nemyslím si sice, že je to pro dítě nejlepší, ale jsou takové matky a ty děti taky vyrůstají a prožívají docela hezké dětství - střídavě u babiček, tetiček a s tatínkem. Maminku vidí hodně z rychlíku, ale no a co.

Neviděla bych to tak vážně, východiska jsou. Navíc teď jsi pod vlivem těhotenstkých hormonů, až porodíš, celou situaci můžeš vidět zase jinak.
Než tady zakládat diskuze by bylo vhodnější mluvit o tom s partnerem.
Nemyslím si, že jsi blázen.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20807
21.6.13 11:02

Nerada to říkám a rozhodně nejsem zastánkyně interupcí, ale asi bys měla své rozhodnutí přehodnotit a popřemýšlet o tom, jestli by nebylo lepší dítě nemít.
Každopádně dřív než na gyndu bys měla utíkat k psychologovi… toto, co děláš, není normální a nejde to svádět ani na těhotenské hormony :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
napresdrzku
21.6.13 11:02

Tak dálkově se dá studovat i při mimi a pak se to dá vyřešit školkou ne.. Do práce taky můžeš. Později by sis potrat mohla třeba vyčítat.. Toť můj názor.

  • Citovat
  • Nahlásit
1629
21.6.13 11:03

Ahoj, já taky nikdy netoužila po mimi. Bála sem se toho všeho co to obnáší. Ale pak už sme měli po svatbě to bylo skoro nevyhnutelné, jinak nevím jak by ten vztah pokračoval. Těhu se dá zvládnout i ten porod ať už je jakýkoliv se taky vydrží. A pak to miminko když budeš mít v náručí, úplně tě to změní a budeš si říkat jak si mohla uvažovat že ho dáš pryč. Máš rodinu, přítele všichni tě podpoří a mají rádi. Pokud budou moct tak pomužou aby jsi mohla studovat dál, jde to i s dítětem, dělá to tak spousta holek.Ale chtělo by to aby jsi se vzpamatovala, protože pokud budeš tak útočit na přítele, tak ten má určitě taky jen jedny nervy a dávej pozor aby jsi ho nestratila.Sama na dítě by to bylo určitě daleko horší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
cher
21.6.13 11:05

Taky si myslím, že s tebou nemává těhotenství, ale momentální psychická porucha. K odborníkovi a hned. Měl by tě tam asi odvézt přítel, sám musí vidět, že se chováš jinak než dřív

  • Citovat
  • Nahlásit
6955
21.6.13 11:05

@Jana206 píše:
Nebo je taky možnost, že se o dítě bude starat někdo jiný z rodiny a ty můžeš studovat a následně do práce.
Nemyslím si sice, že je to pro dítě nejlepší, ale jsou takové matky a ty děti taky vyrůstají a prožívají docela hezké dětství - střídavě u babiček, tetiček a s tatínkem. Maminku vidí hodně z rychlíku, ale no a co.

To je naprd, to by byl lepší potrat. A nebo s tebou tak strašně mlátěj hormony a časem se to může upravit. Však proto těhotenství trvá tak dlouho. Asi bych radila zvolit odborníka na duši, a pak buď si dítko nechat, nebo volit potrat. Ale nevím, kolik máš času, jestli je to opravdu pro tebe taková trága, tak jednej rychle, než se něco stane. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
239
21.6.13 11:07

Ahoj, já jsem to měla hodně podobně, studovala jsem 4. ročník VŠ, vše jsem měla nalajnované, jak dostuduju, půjdu pracovat, budeme s manželem jezdit na dovči a děti až někdy za 5 let nejdřív…ale otěhotněla jsem a byl to teda strašný šok…vůbec jsem se netěšila…ale díky mé rodině, mému manželovi, kteří se moc těšili, jsem to nějak ustála…btw..na potrat bych nikdy nešla, nedokázala bych sama se sebou pak žít… a te´d mám půlročního synka, život mám tak krásný, jsem šťastná, ani nevím jak, ale máme peněz dost a ještě můžeme šetřit…chodíme na výlety, návštěvy, zjistila jsme že mě moc baví sledovat to, jak můj syn poznává svět a já mu můžu být takovým průvodcem…Nikdy se mi teda hormony nezbláznily, že bych překypovala mateřským pudem, ale jsem velmi šťastná, že ho mám…
Umím si představit, jak se můžeš cítit, je hodně důležité jestli máš podporu v okolí, ve svém příteli… ale život je postě takovej jakej si ho uděláš, pokud se rozhodneš, že život s dítětem bude otrava, bude ti bránit v seberealizaci a ve všem po čem toužíš, tak těžko budeš spokojená :-)
ale přeju Ti mnoho sil a moudrosti do rozhodování co dál :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21.6.13 11:07
@Natika píše:
Ahoj, jsem na emiminu nová a obávám se, že mne asi ukamenujete. Je mi 25 let. Nedávno jsem dodělala školu a získala titul Bc. S přítelem jsem spolu něco přes rok. Bohužel nám selhala antikoncepce a počali jsme. Pro mě to je obrovský šok a to to vím už měsíc. Jak jsem se to dozvěděla, tak jsem řekla, že dítě nepřipadá v úvahu. Mám před sebou ještě dva roky školy, sice dálkově, ale mám. Chtěla jsem jít pracovat. Těšila jsem se na první výplatu a na práci, nové kolegy atd. S přítelem nemáme nic. Bydlíme u jeho rodičů v dětském pokoji. Úspory nulové, spíše dluhy. Řekla jsem to mé matce, která mi řekla, že vše bude v pohodě. Koupila zrovna dům, ve kterém je místa habaděj. Peníze řešit nemusím atd. Proto jsem se smířila s tím, co se stalo a řekla si, že holt přežiji to, že budu matka, ikdyž jsem jí nikdy být nechtěla nebo možná za deset let. Vše ideální, ale má to své ALE. Poslední týden jsem obrátila o milion stupňů. Pořád brečím. Nesnáším sebe, přítele, jeho rodinu, mojí rodinu, všechno. Nikam nechodím. Jen brečím, jsem nepříjemná, myslím na to, že jsem si zkazila celý život, když jdu po schodech, tak přemýšlím, že zakopnu, abych si ublížila. Mám chuť se oběsit, když věším prádlo, nebo utopit, když lezu do vany. Je to hrozné. Do toho hledám ve všem chyby. Přítel třeba přijde pozdě domů, křičím na něj, jak utržená ze řetězu a když se začne bránit, tak mu dám facku. Minule jsem ho chtěla uškrtit. Někdy upadám do stavu, kdy se vlbec nepoznávám. Jsem jak blázen, rvu si vlasy, mlátím hlavou o zeď. Objednala jsem se ke gynokoložce, hned v pondělí tam jdu. Nevím, co se děje, asi jsem prostě neměla nikomu nic říkat a jít rovnou na potrat, jak jsem od začátku chtěla. Bohužel jsem to neudělala a teď si tu nenávist ponesu celý život. A nejhorší je, že to dítě to bude cítit. Nečekám rady, utěšování, nic. Jen jsem to chtěla někomu říct, než doktorce. Omlouvám se, je to zmatečně napsané, nejsem schopná se soustředit na nic.

Padej k psychologovi a to hodně rychle. Prostě někam zavolej a jdi než uděláš nějakou blbinu.

Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7512
21.6.13 11:10

Všechno má dvě strany. Teď ti to připadá jako konec světa. Fajn, půjdeš na potrat budeš dělat kariéru, všechno super. Za deset let to dítě budeš chít a ono to třeba nepůjde. Tak si budeš rvát vlasy, mlátit hlavou o zeď, jaká jsi byla pitomá apod.. Částečně uvažuješ racionálně (finance, bydlení..), část zařizujou hormony, ale vypadá to i na závažný potíže, to by fakt chtělo probrat s psychologem. Máš pravdu, že to dítě to ucítí. Mám blízko v rodině případ, kdy to dítě to dává čím dál víc taky najevo, že „ví“, že tři měsíce po porodu ho matka brala jako parazita, pak už JEN jako zátěž do zajetého životního stylu. U nikoho se nechová tak, jako u ní a to od narození. Pořádně to s partnerem proberte, taky má právo se k tomu vyjádřit a pak se rozhodněte. Mít dítě s tím, že mu to dáš sežrat, jak tě obtěžuje, to je horší než ten potrat. :( Škola a práce mi nepřijdou tak strašně neslučitelný s dítětem, takže máš asi vyloženě problém s mateřstvím jako takovým. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8071
21.6.13 11:10

Ahoj, to není normální, podle mě bys měla navštívit psychiatra.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat