Deprese, úzkost a hladovění z rozchodu

Anonymní
17.8.21 17:25

deprese, úzkost a hladovění z rozchodu

Zdravím všechny, přišla jsem se zde vypsat z toho co se mi děje, protože není nikdo kdo by mi pomohl. Byli jsme s přítelem 5 let (on 30 já 21). Začala jsem s ním mladá a úplně bez ničeho, kdy jsme se do sebe zamilovali ikdyž věděl že nic nemám. Rodiče závislí na alkoholu, doma hádky, násilí apod… Šli jsme spolu bydlet hned ze začátku, měli jsme se opravdu moc rádi. Pár měsíců na to jsem otěhotněla, měla jsem strach, on sice pracoval ale přece jenom jsem byla mladá a nevěděla jsem zda to zvládnu. Přítel mě uklidňoval že to zvládneme a miminko si moc přál. -nakonec jsme si dítě nechali a dnes mám dvouletého chlapečka. Byla jsem a dodnes jsem strašně ráda za to že on mi ukázal normální život. V pubertě jsem měla deprese kvůli tomu co se doma dělo, po tom co jsme začli společně žít jsem zjistila co je to opravdové štěstí. Bohužel ikdyž to zní hezky přesto tam byl problém který jsem se snažila přehlížet a to ten, že přítel kouří marihuanu (od svých 15 let). Kdysi mi to jako problém nepřišlo, choval se ke mě moc hezky a vím že je to má chyba, že jsem to o něm věděla. Dnes a už delší dobu je tomu jinak, příjde mi že má rozdvojenou osobnost. Když ráno vstane, je strašně protivný, třeba už tak že se ho bojím na něco zeptat a radši chodím okolo jako myš, pak si dá brko a je jak vyměněný. Kolikrát na to už čekám. Někdy jdeme s jeho známýma na zahrádku a on po dvou pivech vypadá jako milující člověk, a přesto že vím že není zlý člověk, to co se děje doma nikdo nevidí. Začalo to malými hádkami a skončilo u hnusných urážek i toho že mi i párkrát zmáčkl ruku. K málemu se chová hezky ale 99% času jsem s ním já, on chodí do práce a když příjde začne na balkoně vyhulovat. Nechce s ním trávit moc času. Nejhorší na tom všem je že když jsme šli bydlet do jeho rodného města, znám tu minimum lidí (převážně jeho známé). Takže jsem tu s malým v podstatě sama. S rodiči se nevídám a s většinou kamarádek jsem se po přestěhování přestala bavit. Zbyla mi jedna a ta má také svých starostí dost. Už dlouho je to takový začarovaný kruh, chvíli si myslím že jsme šťastná rodina, ale to si spíš už jen namlouvám, pak příjde další takový náraz jako hádka kvůli úplné zbytečnosti a mě to úplně skolí. Mám ho strašně ráda, ale vím že takhle to dál nejde, nechci aby v tom syn vyrůstal. Ale strašně to bolí, mám takový pocit jako už bych si nikoho neměla najít, po tom co jsem se s tím tak vnitřně chtěla smířit to dopadlo tak že jsem už 3 den nejedla, ani nepociťuji hlad a cokoliv co chci sníst mi neprojde pusou. Nemůžu ani spát, jen se snažím věnovat synovi, pořád brečím a třesu se, dost se mi motá hlava. Nevím jak si mám pomoct, začínám o sebe mít strach kvůli syna. Jsem citlivá povaha a introvert, on extrovert který si pokecá s každým. Takže lidi věří spíše jemu, mezitím co já se uzavřu do sebe a nechci s nikým o ničem mluvit. Teď vím že odejdu s malým a budeme už sami, bez nikoho a s málo penězi. Moc mě mrzí že to dopadlo takhle, ale čím déle bych v tom byla tím horší by to bylo jak pro mě, tak pro syna. Můžete mi někdo poradit jak se trošku uklidnit? Popřípadě vaše názory? Děkuji

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
172
17.8.21 17:59

Nemůžeš odjet na týden někam pryč? Třeba k rodině? Kdyby sis na týden od něj odpočinula, tak by ses uklidnila a zároveň si v klidu rozmyslela jak dál.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14837
17.8.21 18:09

Mozna mu chces dat podvedome najevo, ze se trapis, jsi na tom spatne, strasne chces aby si toho vsimnul a „zachranil te“.
Zkus si opakovat, ze co ted udelas, zavisi jen a jen na tobe. Nejblizsi pomocna ruka je tvoje vlastni.
Zvladnes to, jako vsichni, a bude dobre.
Jen to bude chvili trvat a bude to tezke.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
66
17.8.21 18:46

Ahoj, nejsem moc vztahový expert, ale napadlo mě, není možné si s partnerem nějak promluvit? Říct mu, že Tě jeho chování trápí? I když tedy jestli na tebe už nějak vztáhnul ruku, tak je možná lepší odejít včas. Ale třeba najít nějakou vhodnou chvíli a nějak jemně mu to říct?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
93
17.8.21 18:55

Zkus dát nejdřív do pořádku sebe, i kvůli malému.. pokud nebudeš jíst, bude se to zhoršovat, zkus třeba šťávy, pak kaše.. já bych ještě zatla zuby, od toho vztahu se úplně odprostila a fungovala do doby, než malý půjde do školky a budeš mít práci, do té doby si co nejvíc šetři, ať pak něco máte.. pokud bude násilnický, vše si nahrávej, on pak nebude dělat problémy. Nevšímej si ho, dělej si svoje, třeba se zkus seznámit na seznamce a potkáš tam někoho, kdo ti dodá energii, zvládneš to :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11983
18.8.21 21:31
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, přišla jsem se zde vypsat z toho co se mi děje, protože není nikdo kdo by mi pomohl. Byli jsme s přítelem 5 let (on 30 já 21). Začala jsem s ním mladá a úplně bez ničeho, kdy jsme se do sebe zamilovali ikdyž věděl že nic nemám. Rodiče závislí na alkoholu, doma hádky, násilí apod… Šli jsme spolu bydlet hned ze začátku, měli jsme se opravdu moc rádi. Pár měsíců na to jsem otěhotněla, měla jsem strach, on sice pracoval ale přece jenom jsem byla mladá a nevěděla jsem zda to zvládnu. Přítel mě uklidňoval že to zvládneme a miminko si moc přál. -nakonec jsme si dítě nechali a dnes mám dvouletého chlapečka. Byla jsem a dodnes jsem strašně ráda za to že on mi ukázal normální život. V pubertě jsem měla deprese kvůli tomu co se doma dělo, po tom co jsme začli společně žít jsem zjistila co je to opravdové štěstí. Bohužel ikdyž to zní hezky přesto tam byl problém který jsem se snažila přehlížet a to ten, že přítel kouří marihuanu (od svých 15 let). Kdysi mi to jako problém nepřišlo, choval se ke mě moc hezky a vím že je to má chyba, že jsem to o něm věděla. Dnes a už delší dobu je tomu jinak, příjde mi že má rozdvojenou osobnost. Když ráno vstane, je strašně protivný, třeba už tak že se ho bojím na něco zeptat a radši chodím okolo jako myš, pak si dá brko a je jak vyměněný. Kolikrát na to už čekám. Někdy jdeme s jeho známýma na zahrádku a on po dvou pivech vypadá jako milující člověk, a přesto že vím že není zlý člověk, to co se děje doma nikdo nevidí. Začalo to malými hádkami a skončilo u hnusných urážek i toho že mi i párkrát zmáčkl ruku. K málemu se chová hezky ale 99% času jsem s ním já, on chodí do práce a když příjde začne na balkoně vyhulovat. Nechce s ním trávit moc času. Nejhorší na tom všem je že když jsme šli bydlet do jeho rodného města, znám tu minimum lidí (převážně jeho známé). Takže jsem tu s malým v podstatě sama. S rodiči se nevídám a s většinou kamarádek jsem se po přestěhování přestala bavit. Zbyla mi jedna a ta má také svých starostí dost. Už dlouho je to takový začarovaný kruh, chvíli si myslím že jsme šťastná rodina, ale to si spíš už jen namlouvám, pak příjde další takový náraz jako hádka kvůli úplné zbytečnosti a mě to úplně skolí. Mám ho strašně ráda, ale vím že takhle to dál nejde, nechci aby v tom syn vyrůstal. Ale strašně to bolí, mám takový pocit jako už bych si nikoho neměla najít, po tom co jsem se s tím tak vnitřně chtěla smířit to dopadlo tak že jsem už 3 den nejedla, ani nepociťuji hlad a cokoliv co chci sníst mi neprojde pusou. Nemůžu ani spát, jen se snažím věnovat synovi, pořád brečím a třesu se, dost se mi motá hlava. Nevím jak si mám pomoct, začínám o sebe mít strach kvůli syna. Jsem citlivá povaha a introvert, on extrovert který si pokecá s každým. Takže lidi věří spíše jemu, mezitím co já se uzavřu do sebe a nechci s nikým o ničem mluvit. Teď vím že odejdu s malým a budeme už sami, bez nikoho a s málo penězi. Moc mě mrzí že to dopadlo takhle, ale čím déle bych v tom byla tím horší by to bylo jak pro mě, tak pro syna. Můžete mi někdo poradit jak se trošku uklidnit? Popřípadě vaše názory? Děkuji

život není o tom, jestli nám ho někdo řídí, ale o tom, jak moc dokážeme se vším bojovat a nepřipouštět další lži. Hodně lidí tady píše o svých problémech a vůbec jim nedochází, že si za to všechno můžou jen sami v tom smyslu, že tolerují toho a partnera a jen se vymlouvají na děti atd…o tom jaký bude tvůj život si rozhoduješ sama a tak to má být…jestli bude fajn a nebo ne rozhodne vždycky jen čas a smysl života.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17961
18.8.21 21:39
@Eleanora.el píše:
Zkus dát nejdřív do pořádku sebe, i kvůli malému.. pokud nebudeš jíst, bude se to zhoršovat, zkus třeba šťávy, pak kaše.. já bych ještě zatla zuby, od toho vztahu se úplně odprostila a fungovala do doby, než malý půjde do školky a budeš mít práci, do té doby si co nejvíc šetři, ať pak něco máte.. pokud bude násilnický, vše si nahrávej, on pak nebude dělat problémy. Nevšímej si ho, dělej si svoje, třeba se zkus seznámit na seznamce a potkáš tam někoho, kdo ti dodá energii, zvládneš to :srdce:

to jsem si teda nemyslel, že ženy tak dlouho bojovaly za osvobození, nezávislost a rovnoprávnost, že výsledek tohodle boje je, že na problém s chlapem nejvíc pomůže jinej chlap, no snad se to během dalších 2 tisíc let o kousek zase posune…feminismu zdar :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
93
18.8.21 21:42

@pohledzdruhestrany feminismus není o nenávisti k chlapům. Feminismus je například o přehlížení vykastrovaných šovíků. Chlapy s koulema ženy chtějí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17961
18.8.21 21:43
@Eleanora.el píše:
@pohledzdruhestrany feminismus není o nenávisti k chlapům. Feminismus je například o přehlížení vykastrovaných šovíků. Chlapy s koulema ženy chtějí.

zakladatelčin partner je má nebo nemá?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
93
18.8.21 21:47

@pohledzdruhestrany ne ten je fakt nemá, když dokáže být agresivní k ženě a nezajímá se o svoji rodinu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17961
18.8.21 21:51
@Eleanora.el píše:
@pohledzdruhestrany ne ten je fakt nemá, když dokáže být agresivní k ženě a nezajímá se o svoji rodinu.

a že si ty holky jedny nezbedný pořád takový chlapy vybíraj a dokonce ty samý ženský stejný typy vícekolově, na to byste se měli holky feministický víc soustředit a trochu tu osvětu víc dělat :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
66
18.8.21 21:52
@pohledzdruhestrany píše:
to jsem si teda nemyslel, že ženy tak dlouho bojovaly za osvobození, nezávislost a rovnoprávnost, že výsledek tohodle boje je, že na problém s chlapem nejvíc pomůže jinej chlap, no snad se to během dalších 2 tisíc let o kousek zase posune…feminismu zdar :lol:

Ne, na problém s chlapem nepomůže jinej chlap, to fakt ne. Pointa toho příspěvku byla, aby se zakladatelka pokusila jít dál. A to s feminismem nesouvisí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17961
18.8.21 21:54
@Linda128 píše:
Ne, na problém s chlapem nepomůže jinej chlap, to fakt ne. Pointa toho příspěvku byla, aby se zakladatelka pokusila jít dál. A to s feminismem nesouvisí.

aha, tak teď už to chápu, díky :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
66
18.8.21 21:54
@pohledzdruhestrany píše:
a že si ty holky jedny nezbedný pořád takový chlapy vybíraj a dokonce ty samý ženský stejný typy vícekolově, na to byste se měli holky feministický víc soustředit a trochu tu osvětu víc dělat :nevim:

No ono u mužů je to stejný. Někteří si rovněž vícekolově vybírají stejný typy a pak nadávají, že je ta mrcha zase opustila. V tomhle si obě pohlaví nemají co vyčítat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17961
18.8.21 21:57
@Linda128 píše:
No ono u mužů je to stejný. Někteří si rovněž vícekolově vybírají stejný typy a pak nadávají, že je ta mrcha zase opustila. V tomhle si obě pohlaví nemají co vyčítat.

no jo, ale my na to nemáme tolik podporovanejch projektů, grantů, feminokroužků, hmmm, díky ale za podnět, tuším tu velkou díru na trhu :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat