Deprese ve složité situaci

Anonymní
17.1.21 13:53

Deprese ve složité situaci

Ahoj všichni. Děkuji předem všem ochotným to dočíst.

Studovala jsem medicínu, kterou jsem nedokončila, původně kvůli nemoci v rodině, kdy se to stalo přesně před státniceni a pak už se to jen nabalovalo, musela jsem nastoupit do práce, kde mám velmi málo peněz.
Ztratila jsem 6 let života, protože během studia jsem na nic jiného neměla čas. Šla jsem studovat později, takže nyní ve třiceti nemám žádnou praxi a jsem ráda za tu práci co vůbec mám.
To vylučuje některé zájmy, kterým bych se ráda věnovala. Také jsou vyloučeny návštěvy těch pár známých co mám. Během studia jich ubylo, a ti ze studií, pocházeli úplně odjinud.
Stalo se také to, že moji rodiče se museli odstěhovat 300 km ode mě, můj sourozenec bydlí podobně daleko.
Kromě přítele, kterému nechci být pořád v patách, tak ho občas pošlu ať jede za svými kamarády sám, široko daleko není nikdo a nic, co by mi dělalo radost. Úplně mě zaráží, jak mě ty stavy změnily, dříve jsem se nadchla pro všechno.
A já po několika dnech, které jsem strávila doslova na samotce (home office + přítel odjel) zjistila, že jsem úplně ztratila chuť do života. Už ani on mi ji nedodá, vlastně ani nemá jak, asi potřebuju seberealizaci.
Do toho tu je můj bývalý přítel, kterého jsem opustila, protože byl hrozně vznětlivy. Snaží se už rok mě získat zpátky. Vidím velký rozdíl mezi ním a mým současným. S ním jsem měla pocit, že je všechno v suchu, nedělala jsem si z věcí tolik, uměl mě podržet.

To by mohlo vypadat, že snad moje štěstí určuje partner, ale to ne. Jen ten předchozí uměl zařídit, že jsem ničemu co se zrovna nedařilo tak nepropadala a jakoby byl středem všeho, když všichni a všechno okolo selhali.
Tyhle stavy začaly. co jsem začala s novým přítelem před rokem a nedokážu si vysvětlit jakto…je hrozně hodný a miluju ho, ale jakobych cítila, že ten bývalý měl nějakou intelektuální úroveň, která mě „stabilizovala“ ale u tohohle je to naopak. Má odlišnosti, se kterýma od začátku bojuju, jakobych ho musela v něčem dohnat například (má tolik přátel, co ještě žádný můj ex a já neopak téměř žádné). Každý mi řekl, že pokud jemu to nevadí, tak co to vadí mě. Ale já prostě cítím určitý tlak, pokaždé když porovnám jeho a můj život. Že s tím bývalým jsme si byli více podobní.

Nevím, jestli to může být tím, už to ani nedokážu sama určit…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
19728
17.1.21 14:08

A z jakého důvodu jsi tu školu nedokončila? Snad se dá studium přerušit a pak dokončit. Já bych byla v depresi jen z toho, že jsem promrhala 6 let života a žádný výsledek.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1042
17.1.21 14:13

Vy si nemusíte být podobní. Mít stejné názory, zájmy, přátele… Stačí pouze pár věcí, které vás budou spojovat a můžete spolu docela dobře fungovat. Zdaleka nemusíte být ve všem podobní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.21 14:14

@divine woman především z finančních. Současně s prací jsem se už nedokázala učit. A uplynul rok, kdy už mám prodloužené studium, kde se za každý semestr platí 43 000.

  • Citovat
  • Nahlásit
19728
17.1.21 14:23

Pořád se ti vyplatí školu dokončit, i kdyby sis na to měla půjčit. A chybí ti snad jen poslední semestr, ne?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6979
17.1.21 14:27

Pokud ti chybi semestr ci dva, klidne bych si vypujcila, pozadala o podporu rodice ci partnera. Medicina neni obor, kde se da pri studiu pracovat na full time, ale nejaka brigada/castecny uvazek by jiste sla. Je skoda to zahazovat. Bohuzel mi prijde, ze se utapis v sebelitosti a predstavach „co by kdyby“. Za sebe rikam, ze to nevedes dobrym smerem. Uz ta nerealna ocekavani, ze partner by te mel ucinit stastnou atd.
Nektere cesty nejsou primocare a maji spoustu slepych ulicek, ale ma cenu zabojovat a pokusit se dojit k cili.

Příspěvek upraven 17.01.21 v 14:30

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
672
17.1.21 14:28

Ty máš ještě šanci tu školu dodělat (např. nechat si uznat kredity/nechat se znovu přijmout/…), nebo už se tam vrátit nemůžeš vůbec?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.21 14:33

@divine woman nechybí mi ani semestr, pouze státnice z pediatrie a interny (běžící semestry se platí, i když do školy již nechodím a chybí pouze jakákoliv zkouška/státnice)

Ale už je to rok od toho co se to stalo, že jsem na státnice nešla, takže jsem už dva semestry zaplatila. Pak jsem se pořád motala ve snaze to dokončit a zároveň chodila v 7 večer z práce. Nešlo to. A čím víc času uplnylo, už ani nevím jak na to…

  • Citovat
  • Nahlásit
3284
17.1.21 14:35
@Anonymní píše:
Ahoj všichni. Děkuji předem všem ochotným to dočíst.

Studovala jsem medicínu, kterou jsem nedokončila, původně kvůli nemoci v rodině, kdy se to stalo přesně před státniceni a pak už se to jen nabalovalo, musela jsem nastoupit do práce, kde mám velmi málo peněz.
Ztratila jsem 6 let života, protože během studia jsem na nic jiného neměla čas. Šla jsem studovat později, takže nyní ve třiceti nemám žádnou praxi a jsem ráda za tu práci co vůbec mám.
To vylučuje některé zájmy, kterým bych se ráda věnovala. Také jsou vyloučeny návštěvy těch pár známých co mám. Během studia jich ubylo, a ti ze studií, pocházeli úplně odjinud.
Stalo se také to, že moji rodiče se museli odstěhovat 300 km ode mě, můj sourozenec bydlí podobně daleko.
Kromě přítele, kterému nechci být pořád v patách, tak ho občas pošlu ať jede za svými kamarády sám, široko daleko není nikdo a nic, co by mi dělalo radost. Úplně mě zaráží, jak mě ty stavy změnily, dříve jsem se nadchla pro všechno.
A já po několika dnech, které jsem strávila doslova na samotce (home office + přítel odjel) zjistila, že jsem úplně ztratila chuť do života. Už ani on mi ji nedodá, vlastně ani nemá jak, asi potřebuju seberealizaci.
Do toho tu je můj bývalý přítel, kterého jsem opustila, protože byl hrozně vznětlivy. Snaží se už rok mě získat zpátky. Vidím velký rozdíl mezi ním a mým současným. S ním jsem měla pocit, že je všechno v suchu, nedělala jsem si z věcí tolik, uměl mě podržet.

To by mohlo vypadat, že snad moje štěstí určuje partner, ale to ne. Jen ten předchozí uměl zařídit, že jsem ničemu co se zrovna nedařilo tak nepropadala a jakoby byl středem všeho, když všichni a všechno okolo selhali.
Tyhle stavy začaly. co jsem začala s novým přítelem před rokem a nedokážu si vysvětlit jakto…je hrozně hodný a miluju ho, ale jakobych cítila, že ten bývalý měl nějakou intelektuální úroveň, která mě „stabilizovala“ ale u tohohle je to naopak. Má odlišnosti, se kterýma od začátku bojuju, jakobych ho musela v něčem dohnat například (má tolik přátel, co ještě žádný můj ex a já neopak téměř žádné). Každý mi řekl, že pokud jemu to nevadí, tak co to vadí mě. Ale já prostě cítím určitý tlak, pokaždé když porovnám jeho a můj život. Že s tím bývalým jsme si byli více podobní.

Nevím, jestli to může být tím, už to ani nedokážu sama určit…

Mas bordel v tom co chces a co se odehrava. Tim ze si nastavis vyoke cile, tim take vic riskujes, ze se nesplni. Co mas za konicky? Nenaplnuji te konicky?

To je tim, ze porad kazdy ocekava ze zivota viv vic vic a masaz ze vsech stran co dokazat. Podle me nemas nejaky zoufaly zivot a same trable.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
672
17.1.21 14:36
@Anonymní píše:
@divine woman nechybí mi ani semestr, pouze státnice z pediatrie a interny (běžící semestry se platí, i když do školy již nechodím a chybí pouze jakákoliv zkouška/státnice)Ale už je to rok od toho co se to stalo, že jsem na státnice nešla, takže jsem už dva semestry zaplatila. Pak jsem se pořád motala ve snaze to dokončit a zároveň chodila v 7 večer z práce. Nešlo to. A čím víc času uplnylo, už ani nevím jak na to…

A máš teď teda studium aktivní, přerušené nebo zanechané? Sorry, není mi to jasné…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.21 14:42

@Pavlik Morozov Jo, ten cíl byl vysoký, bláhově jsem kdysi nepřemýšlela, že se může cokoliv stát a že v tom věku to bude složitější dodělat, ostatní budou zakládat rodiny a já se ocitnu zmatená ze života :)

Můj koníček byly housle, ale ta výuka stála peníze, stejně tak cvičení, jakože pilates, na které jsem chodila, nemohla jsem to platit. Nebo jsem teda dost cestovala. A taky jsem se věnovala čtení starých dokumentů, k čemuž jsem ale opět potřebovala čas a peníze na studium němčiny..

Příspěvek upraven 17.01.21 v 14:45

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.21 14:44

@holkazprahy1 aktivní, přerušit nelze u nás, ale jsem ve stavu, kdy jsem se rozhodla to ukončit formálně a další semestr neuhradit.

  • Citovat
  • Nahlásit
6979
17.1.21 14:46
@Anonymní píše:
@Pavlik Morozov Jo, ten cíl byl vysoký, bláhově jsem kdysi nepřemýšlela, že se může cokoliv stát a že v tom věku to bude složitější dodělat, ostatní budou zakládat rodiny a já se ocitnu zmatená ze života :)

Můj koníček byly housle, ale ta výuka stála peníze, stejně tak cvičení, jakože pilates, na které jsem chodila, nemohla jsem to platit. Nebo jsem teda dost cestovala. A taky jsem se věnovala čtení starých dokumentů, k čemuž jsem ale opět potřebovala čas a peníze na studium němčiny..

Příspěvek upraven 17.01.21 v 14:45

A vsechny tyhle konicky sis nechala temer do triceti financovat rodici pri studiu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.1.21 14:46
@divine woman píše:
A z jakého důvodu jsi tu školu nedokončila? Snad se dá studium přerušit a pak dokončit. Já bych byla v depresi jen z toho, že jsem promrhala 6 let života a žádný výsledek.

Spolužákovi z VŠ tragicky zemřela přítelkyně 3 týdny před státnicemi. Hrozně jsem se tehdy divila, že dokázal jít na státnice, že to nenechal na další rok. Ale on tušil, že kdyby na ně nešel, tak už by školu nedodělal. Nebyla to medicína, ale také jedna z nejnáročnějších VŠ u nás. Hodně dlouho se pak z té události psychicky dostával. A teď už je mi jasné, že nikdy později by tu školu opravdu nedodělal.

  • Citovat
  • Nahlásit
19728
17.1.21 14:47
@Anonymní píše:
@divine woman nechybí mi ani semestr, pouze státnice z pediatrie a interny (běžící semestry se platí, i když do školy již nechodím a chybí pouze jakákoliv zkouška/státnice)Ale už je to rok od toho co se to stalo, že jsem na státnice nešla, takže jsem už dva semestry zaplatila. Pak jsem se pořád motala ve snaze to dokončit a zároveň chodila v 7 večer z práce. Nešlo to. A čím víc času uplnylo, už ani nevím jak na to…

A ty nemáš rodinu, která tě podpoří? Vykašli se na nějakou podřadnou práci, kousni se a ty státnice slož. Otázka je, jestli to opravdu chceš a chceš pracovat jako lékařka. A jak někdo zmiňuje, nespoléhej na to, že tě šťastnou udělá někdo nebo něco. Spokojená musíš být nejdřív sama se sebou. A odhaduji, že nedokončení medicíny jen kvůli státnicím by tě štvalo celý život.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat