Děti v péči otce, jak to zvládáte?

Anonymní
18.4.21 20:55

Děti v péči otce, jak to zvládáte?

Ahoj, anonym, protože je to velmi citlivé. Je tu mezi vámi žena, jejíž děti se rozhodly odejít k otci do výhradní péče? Můj ex mi tím vyhrožoval už před rozvodem a teď, když už deti můžou k soudu, na ně evidentně zatlačil a obě chtějí odejít. On už prý podal návrh a já jsem úplně na dně. Mám pocit, že to nezvládnu, bolí mě na hrudníku, počítám, že propadnu depresi. Klepou se mi ruce a citim se strašně ublížená, ponížená a hlavně to vnímám jako šílený podraz a podpasovku od dětí. Vztah máme normální, žádné výkyvy, násilí, nadávky, nic. Prostě normální soužití mámy s pubertáky. Obě mi teď říkají, jak se těší, jak tohle bude a jak tamto a co jim otec nasliboval.
Zvladly jste to? Já mám strach, že to nedám. Zatím to držím v sobě, nechci si to připustit a nejsem schopná to nikomu říct.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
18.4.21 21:00

Já to zvládla, samozřejmě to bylo nejdřív štrašne ale pak jsem si zvykla. Syna u sebe mám každý víkend a jeden celý měsíc kdy jsou prázdniny. Doporučují se něčím zaměstnant, najít si nový koníček, přítele… A taky si uvědom že už nejde o mimina…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.21 21:00

Jo a taky by sis mohla najít psychologa, mě ten můj hodně pomohl.

  • Citovat
  • Nahlásit
1596
18.4.21 21:17

Nezažila jsem a věřím, že je to pro Tebe hrozné :hug:
Zkus si na tom najít nějaké lepší stránky. Máš více času na sebe, na odpočinek, celkově na svůj život…
S dětmi bych se snažila být co nejvíce v kontaktu telefonicky, přes sítě i osobně, ale zase bych se nějak vehementně nevnucovala.
Dej jim pocit a vědomí toho, že jsi tu stále pro ně a tím, že spolu nebydlíte se na tom nic nemění a že kdyby cokoliv mohou se bez obav z výčitek a takového toho „já jsem Vám to říkala“ vrátit zpět k Tobě.
Přeju hodně síly :srdce:…a taky zachování si chladné hlavy a racionálního přístupu k věci :hug: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.21 21:20
@Anonymní píše:
Ahoj, anonym, protože je to velmi citlivé. Je tu mezi vámi žena, jejíž děti se rozhodly odejít k otci do výhradní péče? Můj ex mi tím vyhrožoval už před rozvodem a teď, když už deti můžou k soudu, na ně evidentně zatlačil a obě chtějí odejít. On už prý podal návrh a já jsem úplně na dně. Mám pocit, že to nezvládnu, bolí mě na hrudníku, počítám, že propadnu depresi. Klepou se mi ruce a citim se strašně ublížená, ponížená a hlavně to vnímám jako šílený podraz a podpasovku od dětí. Vztah máme normální, žádné výkyvy, násilí, nadávky, nic. Prostě normální soužití mámy s pubertáky. Obě mi teď říkají, jak se těší, jak tohle bude a jak tamto a co jim otec nasliboval.
Zvladly jste to? Já mám strach, že to nedám. Zatím to držím v sobě, nechci si to připustit a nejsem schopná to nikomu říct.

Slovy ani nemůže jít popsat, jak se cítíš. Jsi jejich máma a tohle by se nemělo stávat. Drž se :hug: :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
6437
18.4.21 21:21

Musí to být hrozné jsou to kluci nebo holky a jak jsou staré? Ona realita může být pak jiná ani dospělý si nedokáže představit jak se změní život když někam odejde názoz dítě. Ikdyz teď odejdou za rok mohou být zpět. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.21 21:32

Moc děkuji za podporu. Jsou v tom nejhorším věku, 14 a 15. Nejvíc mě děsí to, že vím, jaký jejich otec je, proč jsem se s ním rozvedla. Manipulator, despota, s exekucí ( tu už teda má snad splacenou). Dokonce se oženil a mladší mi řekla, že proto, aby to měl jednodušší - dostat je do péče.
Nikomu bych to nepřála.
Koníček mám, časově náročný, partnera taky. Bohužel se obávám ale i toho, že. Přestanu mít ráda jeho děti, které má ve své péči, tak jsou s námi furt. Obávám se, že se ze mě stane zlá zapšklá ženská, něco jako stará panna. Nad psychologem taky přemýšlím, nechci být zlá a protivná a ve finále pak skončit třeba i sama, bez partnera. Vždycky jsem byla byla vysmátá, veselá holka pro každou pr.del , bojím se, že tohle skončí.

  • Citovat
  • Nahlásit
406
18.4.21 21:34

Musí to být strašné. Ale vezmi to i tak, že pokud ti vypráví o tom, jak se k tátovi těší, že k tobě mají důvěru. Myslím, že jim vůbec nedochází, jak ti to ubližuje. Mají jasno v tom, že to zvládneš v pohodě. Absolutně nepobírají, co to pro tebe znamená. A nepochybují o tom, že tu pro ně dál budeš, nemají pocit, že tě nějak ztrácí… proto jsou tak v pohodě, proto se rozhodli tak, jak se rozhodli. Kdybych byla v tvé kůži, šla bych k psychologovi, abych to dokázala nějak zpracovat (a) abych se nezbláznila, b) abych zvládla s dětmi v pohodě komunikovat a dál fungovat jako fajn máma). A i když teď se ti to zdá jako absolutní konec, věř, že společný život s tvými dětmi nekončí. Dospívající dítě udělá spoustu kotrmelců a je třeba, aby se mělo kam vrátit. Stůj při nich, zůstaň s nimi v blízkém kontaktu a věř že to všechno dobře dopadne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.21 21:38

Já tedy nezáživná nic podobného. Ale mám doma 14 letého pubertaka, doteď naprosto pohodové, hodně dítě. Puberta a vše je rázem o 150C jinak. Do toho deprese ze školy…můj manžel není bio otec, ač ho tedy vychovává od malá. No začala puberta a se synem jsou doma neskutečně problémy v chování. Dovedu si představit, že kdyby měl možnost odejít od nás, že už je u bio otce… Nesla bych to tedy šílené těžce a možná bych se i zhroutila. Vyhledej pomoc psychologa…toto nemůže ustát, žádná matka.

  • Citovat
  • Nahlásit
4935
18.4.21 21:52

Určitě je to moc těžká situace. ALE nestavěla bych to do pozice, jak jsi zklamaná a na zhroucení. Snaž se jim být oporou v rozhodování, děti by za pár let by domov opustily, ať kvůli studiu (možná už dřív internát) nebo prostě vyletí z hnízda. Brala bych to tak, že už prostě se snaží dospívat, dělat vlastní rozhodnutí, která je teda potřeba jim ještě usměrňovat.
Není to konec světa! Budete se vídat a je na Tobě, jaké budou vaše vztahy dál :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6105
18.4.21 21:58
@Anonymní píše:
Moc děkuji za podporu. Jsou v tom nejhorším věku, 14 a 15. Nejvíc mě děsí to, že vím, jaký jejich otec je, proč jsem se s ním rozvedla. Manipulator, despota, s exekucí ( tu už teda má snad splacenou). Dokonce se oženil a mladší mi řekla, že proto, aby to měl jednodušší - dostat je do péče.
Nikomu bych to nepřála.
Koníček mám, časově náročný, partnera taky. Bohužel se obávám ale i toho, že. Přestanu mít ráda jeho děti, které má ve své péči, tak jsou s námi furt. Obávám se, že se ze mě stane zlá zapšklá ženská, něco jako stará panna. Nad psychologem taky přemýšlím, nechci být zlá a protivná a ve finále pak skončit třeba i sama, bez partnera. Vždycky jsem byla byla vysmátá, veselá holka pro každou pr.del , bojím se, že tohle skončí.

Ona ta jeho nová manželka chce žít a vasima puberťákama? Já bych se nedivila kdyby dětičky byly za chvilku zpátky u tebe ;) Chápu, že je to hrozne, děti jsou v telecim veku, ale možná když budou chvíli u tatínka pochopí jaký je doopravdy a dostanou rozum.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.4.21 22:07

Mně právě odchází do péče otce 8lete dítě, schylovalo se k tomu dlouho, jsem už smirena, ale dalo mi to roky práce na sobě. Pomáhá uvědomění, že děti nejsou náš majetek, ale samostatnou osobností s vlastní vůli a je třeba nelpet na našich představách o tom, jaky má život náš a našich dětí být, ale přijímat ho i s nepeknymi věcmi jako dar.
Mám za sebou spoustu návštěv u terapeutu, ale ke klidu v mysli jsem došla až poté, co jsem si našla přítele, který má za sebou sérii opravdu tragických událostí a přesto dokázal vždy vstát, nyní žije naplno a bez hořkosti.

  • Citovat
  • Nahlásit
2548
21.4.21 19:55

Zažila jsem od 12 letého kluka. Nemělo cenu mu v tom bránit. Naštěstí mi jeden syn zůstal, jeden odešel. Začátky byly příšerně, jen brek. Musela jsem se naučit nakupovat úplně v jiném množství potraviny, nevěřila bych jak tato banalita na člověka dopadne, tolik let Nakupujete jídlo dvěma dětem a najednou jen jednomu a zjistíte, že to vůbec neumíte. Takových změn byly mraky. Táta manipulátor, kluk mě zklamal, cítila jsem to jako podraz. Teď po roce už s tím umím žít, ale vnitřně jsem na něj naštvaná stále, na otázku proč chtěl odejít říká dodnes „proto… “

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
49627
22.4.21 03:55
@Anonymní píše:
Moc děkuji za podporu. Jsou v tom nejhorším věku, 14 a 15. Nejvíc mě děsí to, že vím, jaký jejich otec je, proč jsem se s ním rozvedla. Manipulator, despota, s exekucí ( tu už teda má snad splacenou). Dokonce se oženil a mladší mi řekla, že proto, aby to měl jednodušší - dostat je do péče.
Nikomu bych to nepřála.
Koníček mám, časově náročný, partnera taky. Bohužel se obávám ale i toho, že. Přestanu mít ráda jeho děti, které má ve své péči, tak jsou s námi furt. Obávám se, že se ze mě stane zlá zapšklá ženská, něco jako stará panna. Nad psychologem taky přemýšlím, nechci být zlá a protivná a ve finále pak skončit třeba i sama, bez partnera. Vždycky jsem byla byla vysmátá, veselá holka pro každou pr.del , bojím se, že tohle skončí.

Tak tvůj nový partner má děti ve své péči, u něj ti to nevadí, jak se cítí matka dětí. Ale pokud kus to samé má nastat u tebe a tvého ex, tak je to špatně? 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
66
22.4.21 07:24

Chápu jak se cítíš, i když nejsem ve stejné situaci.

S bývalým jsme šli od sebe ve věku 3,5 a 6 let dětí. Nejdřív byla domluva, že je bude mít jednou za dva týdny na víkend. Když ale zjistil, že by mi měl aspoň trochu fin. přispět - ( Měl dvojnásobný příjem a já jsem od něj odešla s pár taškami a úplně bez peněz - mé peníze chodili na jeho účet a nic mi při odchodu nedal. Pronájmy se tu pohybovaly okolo 13 tisíc a mě zbývalo 6 tisíc na ostatní výdaje. Myslel si, že kvůli penězům neodejdu.) - tak couvnul a psychologickým nátlakem mě donutil ke střídavce, aby mi nemusil nic dávat. Rok jsem byla totálně v háji… Když byly u mě, byla jsem šťastná a když odjeli k tátovi, měla jsem deprese. Pátky - tedy 2× do měsíce, jsem se opíjela do bezvědomí, brečela a často přemýšlela nad tím, že si něco udělám. Vnitřní bolest byla šílená a chtěla jsem to ukončit… Do toho se na mě nabalil psychopat…

Je to tři a půl roku. Střídavka pokračuje, ale starší má mobil a jsme spolu přes týden, kdy jsou u táty, v kontaktu. :srdce: Mám báječného chlapa, čekáme miminko - už jsem po termínu :lol:, v létě se budeme brát a jsem moc šťastná. Každé pondělí, když jedou k otci, je mi úzko, ale vím, že jsou u něj šťastné. I když mám výhrady k jeho výchově… Co se týče mé a jeho komunikace, na všem se vždy domluvíme a v běžných věcech si vycházíme vstříc tak, aby na tom byly děti co nejlépe.

Kdyby mi před třemi a půl lety někdo řekl, že budu zase šťastná, nevěřila bych. Ale jsem, moc. Život je občas jiný, než bychom chtěli, ale je důležité si v něm najít co nejvíc hezkého. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat