Dítě nám zničilo vztah

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.19 12:26
Dieta nam znicilo vztah

Nie prve, ani druhe. ale tretie.
ked sme planovane otehotneli, bol to krasny pocit.
v polovici tehotenstva sa zistilo, ze ma babo dve vvv.
nasledovala genetika, amnio.. stresy, moje zufalstvo a strach… vtedy sme este stali pri sebe.
Nakoniec sa dieta narodilo… vvv ma, ale nic co by ho ohrozovalo na zivote
Bude nasledovat niekolko operacii a celkovo zivot s urcitymi( po operacii) obmedzeniami…

prestali sme si vazit jeden druheho.
hadky, najhorsie nadavky, mozno az odpor.
potom zas par dni klud… ale zo srdca to nevymazeme.
obidvom nam na vztahu velmi zalezi… ale nevieme co a ako dalej

mame velmi narocne dieta, dieta ktore nespi, vymysla s jedlom,

som velmi nervozna, to napatie zo mma by sa dalo krajat.
manzela za vsetko pucujem, nic podla mna nerobi dobre, zabuda( to je pravda pravduca, ma 42 rokov, ale uplne deravu hlavu)-velmi narocnu pracu, mozno si vsetky svoje sily nechava na nu netusim)
doma pomaha, ale musim organizovat
starsie deti tiez, viac pomozu ako vy ma stali nervy ci pracu

nechcem o muza prist, pretoze ho miujem. rozmyslam. ci nemam nejaku psych. poruchu.

vnutorne napatie, stress
po vecery musime vsetci nabehnut a upratovat… neviem ci to je. normalne.

umyt stoly, linku, zapnut mycku, ribot. vysavac, prebenut sedacku,.. neznesiem aby to bolo inak. mozno mam nejaku obsedantnu poruchu, alebo crty urcite.
ked je dieta v pohode je to doma citit. lenze to je malokedy.

obcas rozmyslam(a manzel urcite tiez), ci nam toto za to stalo????????
moje deti su pre mna vsetko, milujem ich tou najvacsou laskou.
chcela som vzdy stastnu rodinu… ale niekee sa stala chyba.

na psychologa nemam cas, ani peniaze.. niekedy davno som chodila, efekt nula.

manzelska poradna u nas nieje a nemame kam dat babo.
tazko mi je samej zo seba. az smutno

Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.19 12:35

mozno ten nazov prispevku mohol byt iny, ale uz to zmenit nejde

Dsarka
Stálice 73 příspěvků 04.04.19 13:22

Myslím že je problém v tobě. Klidná máma klidné dítě. Úklid není všechno :pankac: zajdi si psychiatrovi bude to pro tebe asi nejlepší a třeba se ti i uleví. :hug: přeji hodně sil

Kfětoslava
Závislačka 2543 příspěvků 04.04.19 13:27

Já si myslím, že bez prostředníka (odborníka) se nepohnete. Je možné, že se ten nahromaděný velký tlak a stres u tebe projevuje tak jak popisuješ a pokud se v tom nechcete všichni zadusit, budete to muset změnit. Nemůžou se malinko někdy zapojit prarodiče, abyste si mohli vydechnout? Ty se rozhodně potřebuješ vypovídat, odpočinout a oba si musíte s mužem ujasnit, zda máte ještě společné vidění budoucnosti, vytyčit si body, kompromisy a těch se držet. Dávat si volné večery - úklid se nezblázní. Dítě je jak staré? I světlo na konci tunelu v podobě školky by ti mohlo pomoci, bude víc času. Držím palce a určitě odborník (přes pojišťovnu)

rokris
Kelišová 7359 příspěvků 04.04.19 13:29

Co na to napsat? Je mi to líto. Radu ani nemám, ale rozumím. :kytka: Vím, jak postižené dítě ničí vztah. Prostě tím trpíte, to je normální. Zkuste vsadit na to, co vás drželo dříve u sebe. Snažte se, aby se váš život a svět nezmenšil jenom na toto trápení. Kolik je dítěti?

chs.jasmin
Echt Kelišová 9368 příspěvků 04.04.19 13:46
@Anonymní píše:
Nie prve, ani druhe. ale tretie.
ked sme planovane otehotneli, bol to krasny pocit.
v polovici tehotenstva sa zistilo, ze ma babo dve vvv.
nasledovala genetika, amnio.. stresy, moje zufalstvo a strach… vtedy sme este stali pri sebe.
Nakoniec sa dieta narodilo… vvv ma, ale nic co by ho ohrozovalo na zivote
Bude nasledovat niekolko operacii a celkovo zivot s urcitymi( po operacii) obmedzeniami…

prestali sme si vazit jeden druheho.
hadky, najhorsie nadavky, mozno az odpor.
potom zas par dni klud… ale zo srdca to nevymazeme.
obidvom nam na vztahu velmi zalezi… ale nevieme co a ako dalej

mame velmi narocne dieta, dieta ktore nespi, vymysla s jedlom,

som velmi nervozna, to napatie zo mma by sa dalo krajat.
manzela za vsetko pucujem, nic podla mna nerobi dobre, zabuda( to je pravda pravduca, ma 42 rokov, ale uplne deravu hlavu)-velmi narocnu pracu, mozno si vsetky svoje sily nechava na nu netusim)
doma pomaha, ale musim organizovat
starsie deti tiez, viac pomozu ako vy ma stali nervy ci pracu

nechcem o muza prist, pretoze ho miujem. rozmyslam. ci nemam nejaku psych. poruchu.

vnutorne napatie, stress
po vecery musime vsetci nabehnut a upratovat… neviem ci to je. normalne.

umyt stoly, linku, zapnut mycku, ribot. vysavac, prebenut sedacku,.. neznesiem aby to bolo inak. mozno mam nejaku obsedantnu poruchu, alebo crty urcite.
ked je dieta v pohode je to doma citit. lenze to je malokedy.

obcas rozmyslam(a manzel urcite tiez), ci nam toto za to stalo????????
moje deti su pre mna vsetko, milujem ich tou najvacsou laskou.
chcela som vzdy stastnu rodinu… ale niekee sa stala chyba.

na psychologa nemam cas, ani peniaze.. niekedy davno som chodila, efekt nula.

manzelska poradna u nas nieje a nemame kam dat babo.
tazko mi je samej zo seba. az smutno

Ahoj,

napíšu ti takové klišé, co asi nechceš ani číst, ale … Nic se neděje bez důvodů a vše co se nám stane, nás má něčemu přiučit, něco nám dát a někam nás posunout. To je moc důležité si uvědomit (věř, že já jsem si to uvědomila v dost těžké situaci - kdy mi umřel bratr). Jakmile to příjmeš a začneš s tím pracovat, je to jako kdyby jsi odhodila balvan a jde se najednou snáz -opravdu.

Nicméně co bych radila, když v tvé situaci nejsem. :nevim: Příjde mi, že jsi prostě vyhořelá, unavená, možná se bráníš přijmout situaci jaká je, možná lituješ, možná se obvinuješ :nevim:

Psycholog je na pojištovnu (alespon v ČR) - takže peníze neřeš, dítě klidně vezmi s sebou - pokud ti dovolí mluvit, nebo si domluv hlídání - hodinka měsíčně se někde najde, ne?

Každopádně jsem naprosto zastáncem toho, že naše děti nás zrcadlí. A to opravdu od narození = klidná máma, klidné dítě. Sama posud, zda ty chvilky, kdy je doma klid jsou dny, kdy ty sama jsi klidná? :think:
Odsun na druhou kolej věci, které nejsou důležité, jako je puntičkářský uklid - samozřejmě tím nemyslím, aby jsi se uplně vyprdla na uklid a ted si vesele zhníjte ve špíně - ale tak nějak v normě, nevím jak máš velké děti - ale aby i ony pomohly :nevim: Chápu, že to muže být těžší než se zdá - sama musím večer mít uklizeno, abych ráno vstávala do čistého a uklizeného, jinak mi to hned pokazí den :oops:

Nadpis je opravdu neštastný, ale - na vztah a na rodinu jste dva, oba dva jste to dítě chtěli, rozhodnutí ponechat si jej bylo vás obou - sedněte si spolu, promluvte si - třeba to i jeho trápí, dává si to postižení za vinu, je unavený z práce, dělá co muže aby vás zabezpečil, :nevim: mluvte, klidně si pobrečte - POLITUJTE SE navzájem. Dávej pozor aby se to nezvrhlo v hádku a obvinování. Pohladte se. Ale mluvte co vás tíží, co vás bolí, co chcete změnit - jak to chcete změnit, čeho chcete docílit. Ale zároven to vyrovnej tím, za co jsi vděčná, co máš ráda, co se ti líbí, co ti dělá radost, co by jsi nechtěla měnit :nevim:

Přeji, aby jste k sobě zase našli cestu a to břemeno nesli spolu - být sama s nemocným dítětem, není dobře - tím méně času na nějaký ozdravný proces sama pro sebe budeš mít, pak už tu tíhu potáhneš sama :nevim:

Zabojuj :hug:

Posílám mnoho sil :kytka:

Hanyžka1
Kecalka 127 příspěvků 04.04.19 22:08

Nejhorší a zároveň aspoň trochu pozitivní je, že si oba uvědomujete co se děje. Pravděpodobně jste oba v situaci, kdy ani jeden z vas nemá chuť, sílu a energii přijít za tím druhým, vzít ho za ruku, říct mu upřímně,miluju Tě, potřebuju Tě, pojďme najít řešení. Jestli víš, že manžel nepřijde, udělej první krok, než bude pozdě. A vše ostatní úklid, pračky atd na čas neprozivej, věnuj se víc dítěti, všechny se shodneme, když budeš v klidu, bude klidné i ono. A vztahu, myslím, že ještě máte šanci Hodně štěstí :hug:

Váš příspěvek
Reklama