Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak z mýho pohledu je vztah s jedničkou over i kdyby žádná dvojka nebyla. Mě by tam chyběl pocit, že jsem milovaná a šla bych z toho pryč. Já jsem to i zažila, takže beru to podle toho.
S dvojkou bych to klidně zkusila když to vypadá, že by to mohlo fungovat. Jestli to fungovat bude bych brala že prostě ukáže čas.
Zvířata bych se dohodla kdo si nechá. Proboha jen ne žádná stridavka kvůli zvířatům. Ty i budoucí partneři se zasloužite uzavřený předchozí vztah. Když jsou děti nedá se nic dělat, ale tahat si do života ex kvůli zvířatům je hrozně nechytrý.
Příjmení si můžete dát po svatbě nějaký nový společný, pokud by k tomu došlo a muž souhlasil. Docela se to teď děla a je to takový i pěkný, že začínáte novou etapu, novou rodinu s novým jménem oba.
Moc nechápu co tě u té jedničky tak drží a proč máš z představy odchodu úzkost.
Takže proti sobě stojí materiální zajištění a touha. Co je pro vás víc? Budete raději zajištěná, ale bez sexu a v těžkých chvílích bez emoční podpory, anebo budete mít super sex, možná nějakou tu podpru, ale co se týče zajištěnosti to asi výhra nebude? U čísla dvě navíc vůbec nevíte, jak dlouho mu ten super sex vydrží a jestli vám bude oporou i ve chvíli, kdy už ho nebude hnát touha vás sbalit… Nikdy jste spolu ve vztahu nebyli. Je taky možné, že si vás celé ty roky dost idealizuje a srážka s realitou by mohla znamenat, že jeho chování začne kulhat na obě nohy… Asi bych se podle muže č.2 neřídila a moc bych ho nezvažovala. Spíš bych se soustředila teď jenom na to, jestli chci žít s mužem č.1. Jestli ne, tak bych se s ním rozešla, ať už by to s č. 2 klaplo, nebo ne…
Umíš si představit s tímhle současným č. 1 žít ještě za 10 let? Budeš litovat promarněného kusu života. Jdi do toho, prvně se s ním rozejdi (každá změna bolí, pak jsi ráda) a s č. 2 si můžete dát šanci.. Jestli spolu máte být, to ukáže čas, ale byla by životní chyba nedat tomu aspoň příležitost..
@Marrixie píše: Více
Je lovatej
Ale taky jsem nikdy nechápala to střídání se o zvířata. Přece se nebudu ještě deset let stýkat s ex jen proto, že jsme si koupili psa. Tak si psa vezme ten, kdo ho chce víc, nebo kdo se mu může věnovat…
Toto je jedna z najnešťastnejších situácií, keď sme vo vzťahu a zrazu sa objaví niekto iný. V tej chvíli nám chyby súčasného partnera môžu pripadať znásobené, až neznesiteľné.
Ale je váš súčasný partner naozaj taký nevyhovujúci? Alebo ho teraz vnímate cez prizmu vzrušenia, príťažlivosti a emócií, ktoré vo vás vyvoláva druhý muž?
Viete, čo si myslím? Že možno ani jeden z týchto mužov nie je pre vás ten pravý. A poviem vám prečo.
Pri prvom zvažujete všetky pre a proti. Pri druhom robíte presne to isté. Ani o jednom nedokážete s presvedčením povedať: „Áno, s týmto človekom chcem prežiť život.“
A podľa mňa je práve toto podstatné. Ak si nie ste istá ani jedným, možno teraz nie je správne rozhodovať sa medzi dvoma mužmi, ale najskôr si ujasniť, čo vlastne od života a vzťahu chcete.
Pretože vzťah by nemal byť len výberom medzi tým, čo je pre nás výhodnejšie, pohodlnejšie alebo príťažlivejšie. Mal by byť aj o skutočnom presvedčení, že práve s týmto človekom chceme byť, aj keď nie je dokonalý.
Děkuji za reakce.
Jde mi primárně také o to, co už jsme ve vztahu vybudovali a čím jsme prošli. Nechci jen tak bez rozmyslu zahazovat ty společné roky, takže hodně rozmýšlím, ale jestli je tam budoucnost a má smysl pokračovat?
Kdybych partnera tehdy nepotkala, asi bych to nakonec s č.2 dala dohromady už dříve. Ale je to tak, že mám jednak strach opustit tento vztah a jednak nový začít. Vždycky jsem to tak měla, i když jsem věděla, že to nefunguje, nechávala jsem to vyhnít až do úplného rozpadu… ![]()
@Forest Pilgrim píše: Více
Tak ale než člověk vztah vyzkouší a neco si odzijou spolu, tak přece nemůže vědět jestli s tím druhým chce prožít život…
Dievca pocuvaj. S priatelom si 3 roky. Tri. To je tak akurat aby si zistila, ako (bolestivo, prazdno) by sa ti zilo dalsich 10-20r. Vo vztahu nemas trpiet a zatinat zuby, mas najst niekoho, koho NEGATIVA su pre teba znesitelne (lebo nieco dobre je na kazdom cloveku). Takze sa nepozeraj na to, ze priatel je dobry clovek a znesie ti modre z neba, ale na to ako sa ti s nim zije - no a ono to spoluzitie hapruje. Pre niekoho blbost, pre mna osobne ta blizkost je dolezita tiez a drhne to ked to tam neni. Vobec nemas nad cim rozmyslat. Chod a neobzeraj sa. Nie si sfina, ked NEchces vztah kde to AJ skrie. To neni rozcapenost, aj topanky na turu si vyberes take ktore su maximalne pohodlne. Kazde jedny co ta trochu odru su na houno. Vyberaj mudro, mas na to pravo.
@Anonymní píše: Více
A co jste spolu vybudovali, kromě toho že máte společná zvířátka a co jste spolu náročného prošli úspěšně? Protože ztráta dítěte byla zkouška ve které se partner jako vhodný parťák do života neosvědčil.
Proč máš strach vztah ukončit? Čeho přesně se bojíš?
@Marrixie ja som vychádzala z toho, že i muža č.2 zakladateĺka pozná dlhšie a dokonca po intímnej stránke
@Forest Pilgrim píše: Více
Mnojo, ale nikdy spolu ani nechodili. To je za mě pořád nevyzkoušená věc.
Není z toho vůbec jasný jestli by spolu mohli mít rodinu a zestárnout spolu.
Obecně můžu říct, že si myslim, že tak rok až dva dá se chodit téměř s kýmkoliv (ke komu nějak zahoris) až pak se začne ukazovat jestli to může mít nakou skutečnou perspektivu do života.
@Forest Pilgrim Myslím, že teď nejsem schopna střízlivě to zhodnotit, vše se mi to motá v hlavě sem a tam. Snažím se dát si nějaký odstup od obou a zhodnotit to s chladnou hlavou, proto jsem i chtěla náhled od někoho jiného.
@Marrixie Vybudovali jsme od základů společně domov, zvířat máme více-psi, kočky i slepice-toto vše jsme si pořídili až společně. Poté nějaké rodinné problémy ohledně mého manipulativního otce -to tu nechci moc rozvádět, ale v tomto mi partner opravdu pomohl uzavřít jednu nesmírně těžkou životní kapitolu. A v neposlední řadě i otec partnera s těžkým psychiatrickým onemocněním, toto jsme řešili spolu-soudy, lékaři, umístění do péče, apod.
Strach mám z toho, že i když to momentálně není ideální, že v případě odloučení bych přišla o ty jistoty, co teď máme v případě neúspěchu. Nejsem už nejmladší a děti si moc přeju. (Až se nejak vyhrabu z toho potratu, hodne me to zasahlo) Tedy by se dalo přetrpět to co je teď, ale možnost mít rodinu bych měla. V případě, že odejdu už ale nemusím tu možnost mít, kdyby to s č.2 nevyšlo nebo než někoho poznám natolik. Snad je to pochopitelné.
Příspěvek upraven 11.10.26 v 16:34
Mě přijde hrozné a nepřestála bych to, to chování č 1 v těhotenství a po potratu.
Tady vidiš jak se zachová v krizi. A to žádné peníze nevyváží.
Akorát si urovnej to s těmi dětmi. Zda by s tebou 2. Byl i kdyby dítě nebylo pokud ty už nechceš.
Prosím anonym z důvodu citlivého tématu, nebo smazat, děkuji
Zdravím a jdu si pro radu, náhled někoho nezúčastněného. Jsem opravdu na vážkách, zničená. Mám dilema mezi dvěma muži. Pro mě situace složitá, děkuji za dočtení všech souvislostí předem! Bude to delší, ale snažím se vypíchnout všechny důležité detaily.
Začněme mužem č.1, je to můj stávající partner ve vztahu trvajícím 3 roky. Je to hodně specifický muž, ze začátku mě to dost přitahovalo, ale po určité době mi naše odlišnosti jsou čím dál více v rozporu. Je zde věkový rozdíl o 8 let starší. Máme odlišné zájmy i povahy. Partner je hodný chlap, umí se postarat, pro-rodinný, časem by si mě chtěl vzít (a dostala bych jeho krásné příjmení
), plánujeme (spíše plánovali jsme) rodinu.-K tomu se ještě dostanu.
což je asi to nejmenší, zmiňuji pro pobavení.
Partner vydělává slušné peníze a stará se o mě hlavně finančně - drahé dárky, domácnost táhne z velké většiny času on, i přesto že splácí úvěr (chybí doplatit už jen pár měsíců). Finančně opravdu nestrádáme. Domácnost také funguje na jedničku. Máme krásné bydlení a vše na co si vzpomenu.
Co je velké mínus a projevuje se čím dál více je však skutečnost odlišných povah a vyznávání lásky. Partner je chladnější, lásku vyznává hlavně skrze ty peníze, případně přes svou obětavost. Mně chybí pohlazení, objetí a intimita. Při hloupém objetí je jak v prkno a v posteli totéž - to ale dříve nebylo. Snažila jsem se s ním o tom mluvit, řešit to, ale po čase se to vrátí do starých kolejí. Jeho názor je, že prostě takový není a nemůžu čekat to samé co ze začátku. Tyto problémy trvají asi rok. Také jsem si všimla, že už intimitu nevyhledává tolik. Zjistila jsem, že parner užívá „lehké“ drogy - marihuannu. Asi nejhorší z toho všeho pro mě. Řekla bych, že zde je přes nějaké zádrhely ale určitá jistota.
Teď se pomalu dostáváme k první zápletce. Před půl rokem jsem otěhotněla, a záhy prodělala těžký potrat. Dítě bylo plánované, ale jelikož to dlouho nešlo a já ani nedoufala, tak svým způsobem i nečekané. Nedal na sobě nic znát. Radost, že bude mít až po prvním trimestru, že to „ještě nic neznamená“ Jenže těsně před přišel potrat. Podpora nic moc. Řekl, že ho to mrzí a to bylo vše. Více jak měsíc po potratu jsem měla s tím spojené problémy. Nějak jsem se sekla, a o dítě už nestojím. Ne teď. Přišla jsem si tak sama, na tu ztrátu. Od té doby je to už skoro nesnesitelné.
A teď nějak navážu na muže č.2, takže zápletka a jádro pudla je na světě
Znám ho déle než partnera a je to vrstevník. Stejné zájmy, stejné povahy. Chemie jako blázen, touha, chtíč. S tímto mužem jsme spolu měli poměr, než jsem poznala stávajícího partnera. V posteli neuvěřitelná shoda, troufám si říct, že nejlepší sexuální partner, shoda i v nesexuálních intimnostech. Neskutečně citlivý, empatický. Cítila jsem se s ním vždy jako princezna. Není to úplně bývalý, nikdy jsme spolu nechodili, pořád se k tomu jen schylovalo. On chtěl vztah, já ne. V té době jsem měla nějaké svoje temné období a tak jsem ho opakovaně opouštěla a vracela se. Zpětně vidím, že jsem se chovala k němu opravdu strašně. Časem jsem pochopila, že mě tento muž miluje, taky mi hodně pomohl v jistých situacích a bez něj bych je nezvládla. V jedné z našich odmlk, která byla iniciována z mé strany, jsem právě poznala stávajího přítele a s mužem č.2 jsem úplně utnula kontakt. Čas od času jsme se někde potkali a občas napsal, já ho ale vždy odmítla. V podstatě, sem tam se ozýval a zkoušel to znovu.
V době, kdy jsem prodělávala potrat se mi opět ozval. V tomto rozpoložení, kdy jsem přišla o dítě a doma se mi podpory nedostalo, jsem ho neodmítla. Po dlouhé době jsme si opravdu otevřeně popovídali. Vyříkali si minulost. Naznačil mi, že by samozřejmě také časem chtěl i dítě, ale hlavně nějaký pevný a trvalý vztah, někoho na pořád. Tento muž na mě stále čeká, stále mě miluje - cítím to, i když to neřekl. Celé ty 3 roky byl sám. Je to ten typ, kdy máte pocit, že se znáte celý život a i z toho minulého života, jak se říká. Naladěni na stejnou vlnu. Nyní podal pomocnou ruku, a aktuálně mi pomáhá ještě s jedním problémem (specializovaná oprava, jeho práce) tudíž-Opět se vídáme (nespíme spolu), a já cítím, že to ve mně asi nevyhaslo. Najednou se cítím živá, probuzená, slyšená a chtěná. Současně ale nechci ublížit mému partnerovi, je to asi zvyk a mám ho ráda, vážím si ho. Ale uvědomuji si, že jsou věci, které asi nezměním. Doma si přijdu v podstatě jako spolubydlící skrze tu špatnou intimitu. U muže č.2 bych si mohla opět připadat jako žena. Ale nevím, zda aktuální vztah zahodit, abych nelitovala. Hodně jsme spolu vybudovali. Pořídili si zvířata, a za mě jsou i zvířata závazek.
Jestli je to jen poblouznění? Přecijen nevím, jaké to je, být s č.2 ve vztahu nebo společné domácnosti. Ten navíc bydlí v 1kk a když už jsem předtím nadhodila nějaké ty povrchní věci a časem je pro mě i svatba důležitá, tady se jedná o strašné příjmení
Pokud si mám představit rozchod, sevře se mi vše a je mi z toho úzko. Samozřejmě bych nešla hned ze vztahu do vztahu a srovnala se.
Ale nějak teď nevím jak dál. Nějak mě to k té 2. táhne.
Současně prosím neraďte, ať si počkám na muže č.3
Seznamování je pro mě těžké a nechci se s nikým poznávat zase od 0, už na to nemám věk.