Dítě 2,5 roku se bojí neznámého prostředí

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
2.7.22 23:36

Dítě 2,5r se bojí neznámého prostředí

Ahoj, mám 2,5r dvojčata-kluky. Problém je, že jeden z nich je celkově bojácný. Před nějakou dobou to bylo strach z lidí, že mu chvíli trvalo než se rozkoukal a je vůči cizím nedůvěřivý. Poslední půlrok jsme často se synem jezdili autem k lékaři (2× odběry, pak u pediatra, zubar) a proste mel asi to auto zafixované s tím, že se jede k doktorovi, kde mu budou něco dělat. Dnes jsme jeli na výlet do kednoho parku a jen co auto zastavilo, rozbrecel se, ale jaknile sel do kocarku, tak uz dobrý, ale kdyz jsme ho chteli z kocarku vyndat, zase rev..Na prochazky, hriste atd. samozrejme chodime, ale mame to v dostupne vzdalenosti, takze auto mame jen na delsi trasy. Mam obavu, ze ma maly nejake trauma. Vysvetlovala jsě mu, ze se nema ceho bat, koukal i na brachu, ktery tam behal, ale ln nechtel. Mate nekdo zkusenosti s tim, te se dite boji v tomhle veku ciziho prostredi?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
714
3.7.22 02:02

Jo, také mám jedno dvojče hodně bojácné. Zatímco to druhé ani nemrkne, když se cokoli okolo děje, to ustrašné pořád monitoruje - sekačky na trávu, motorky, stahování rolety. Nepřiblíží se k vodě blíž jak na 3 metry a ještě se pro jistotu drží něčeho pevného, zatímco to druhé skáče z břehu do vody s rozběhem. Přitom jinak je to neřízená střela, nebojí se výšek, prosadí se v kolektivu dětí. Ale jak uslyší sekačku, je totálně KO :-). Když jde k doktorce, tak se mu regulérně třesou kolena, ale jde, protože ví, že tam dostane lízátko. Konkrétně k tomu doktorovi…dřív dostával amok jen když jsme procházeli kolem čehokoliv, co připomínalo polikliniku. Postupně pochopil, že poliklinika je v okolí jen jedna a protože je tam i lékárna, brala jsem ho tam s sebou hodně často - třeba se jen podívat. Pak jsme se prošli po schodech, zašli do čekárny a pak hurá na hřiště. Postupně jsme ten stres odbourali, teď už jsme ve fázi, že ví, kdy jdeme jen na koukandu a to je v pohodě. Když jdeme k doktorce, tak je sice zděšený, ale jde a už nijak nevyvádí. Řekla bych, že se vyplatí se synem jezdit autem co nejvíc, trauma očividně má, ale přejde to. Ač je to neekologické, pokud jezdíte autem jen zřídkakdy, brala bych ho na krátkou vyjížďku třeba na 5 minut a pak na 10 minut s tím, že jdeme jen projet auto. Všechno bych mu dopředu vysvětlovala. V souvislosti s autem ten jeho stres rychle vymizí. Potřebuje si ověřit, že cesta autem se nerovná automaticky trápení u doktora. A po vystoupení pořád čeká, kdy přijde ta zrada a ten doktor se tam někde objeví…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10899
3.7.22 05:53

Je potřeba pomalu zařazovat více aktivit.
Chápu, že si to spojuje takhle, ale by bylo vhodné zařadit pestřejší aktivity.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29978
3.7.22 07:22

Hlavně bych s dítětem komunikovala, aby vždy vědělo, kam jdete/jedete, co se bude dít.
Protože si neumím ani u jednoho sveho dítěte ani děti z rodiny představit, ze když bych jim ve 2,5 řekla, že jedeme například na hřiště či do zoo (k tomu jim třeba ukázala obrázky) že by nebylo rádo a hystercilo by.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
21597
3.7.22 09:09

Nemá žádný trauma, prostě má úzkostnější povahu.

Nijak to nehroť, podporuj oba aby se pokoušely obavy překonávat, jezděte autem, udělejte z toho pokud možno zábavu, chval je když se jim to daří i v maličkostech a počkej až ho tahle fáze přejde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat