Dlouholetá nespokojenost v manželství, jak teď dál?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
26.10.21 09:07

Dlouholetá nespokojenost v manželství, jak teď dál?

Ahoj všem, sama nevím čím můj příběh začít. Jsem 15let vdaná, mám 2deti (10 a 15let),vzala jsem si muze o 12let staršího, oba jsme předtím byli v manželství, já v bezdetnem on 2 děti, ze kterého jsme oba odešli, kvůli sobě. Po 3mes známosti jsem chtene otěhotněla a narodilo se první dítě. V tý době jsme oba byli zaměstnáni u stejného zaměstnavatele, já pak odešla na mateřskou, on začal podnikat v oboru který vystudoval a ktery ho naplňoval. Už v té době jsem si začala uvědomovat, že je něco špatně. O narozené dítě dvakrát nejevil zájem, začaly jeho výlevy vzteklosti (nikdy ne na mě nebo na dítě, ale například, že pc nejde tak jak by měl apod.),ale vždy jsem si tyhle jeho výlevy vztahovala do sebe, ač se mě netýkaly. Další byla jeho malomluvnost, celkově vždy působil jako brucoun, negativní člověk narozdil ode mě, která jsem byla pozitivní, veselá a mluvna. S ním tyhle moje vlastnosti pomalu zanikaly. Pořídili jsme si dům a kdykoliv jsem se zmínila o tom, že mi vadí že nadává, nemluví, má na nás málo času, děti se ho vlastně bojí, tak odpověď byla vždy stejná, že to všechno dělá pro nás, abychom se měli dobře. Je pravda ta, že když jsem potřebovala, tak se o děti dokázal postarat, já jsem si mohla chodit s kamarádkami na kafe, nikdy mi nic nezakazoval, kupoval mi dárky, na dovolenou mě vždy nechal odjet, měla jsem finanční nezávislost, miloval mě nadevše, prostě modré z nebe by mi snesl. Po ukončení první mateřské jsem s ním začala podnikat, v jeho oboru, který mě nic neříkal ani mě nebavil, ale zůstávala jsem v něm jen kvůli dětem, že jsem si byla panem svého času, takhke jsem vydržela 10let, byli jsme spolu 24h denně, viděla jsem ho ve vypjatých situacích, kde se ustavičně vztekal a nedokázali jsme si říct ani slovo, byli jsme vedle sebe jak dva cizí lidé. Žádné společné koníčky, nic…vždy to byly takové vlny, jednou dobrý pak zase na nic…před cca 8lety jsem si našla prvního milence, ktereho jsem milovala, ale bylo to s ním složité a tak jsem vztah s ním ukončila, ale za nějakou dobu se nevěry z mé strany začaly opět objevovat, stále jsem hledala někoho s kým mi bude dobře, ale vždy se ukázalo, že dotyční chtěli jen sex a na tom to skončilo. Teď, před cca půl rokem se objevil někdo, s kým jsem opravdu šťastná, s kým si mám co říct, máme společné zájmy, koníčky, je pro mě sluncem, které do mě lije energii a jen o sex tady vubec nejde. Manžel na mě poznal, že se něco děje a já šla s pravdou ven. Vše jsme probrali, proč se to stalo a on si najednou uvědomil, že všechno bylo špatně, Vše se odvijelo od té jeho práce, že nic neviděl a neuvědomoval si. Teď slibuje, že práci omezí, že mě miluje o čem nepochybuji, že mě nechce ztratit. Ještě co bych asi měla zmínit je to, že co se týče sexu, tak to dělám jen proto abych měla od toho pokoj, když na to dojde, tak téměř u toho brečím, jak moc to nechci, ale tento stav u mě trvá několik let. Vím že u nás je hlavní vinou nekomunikace mezi s sebou. Já už rezignovala, když jsem z toho všeho vždy vyšla jako nejhorší. A teď mám v hlavě zmatek a nevím co dělat…dát manželství šanci, hlavně kvůli dětem nebo odejít a zkusit nový život? Rozum a srdce se nedokážou shodnout :( Řešil někdo obdobnou situaci? Jsem objednaná i k psychologovi a k osobnímu koučovi. Budu ráda za reakce a omlouvám se, za tak dlouhý text…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
895
26.10.21 09:10

A to chceš odejít k tomu milencovi, nebo být sama?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
664
26.10.21 09:21

Dala bych manželství šanci… Už jen proto, že píšeš, žes o jeho lásce k tobě nikdy nepochybovala. A navíc byste dětem roztříštili svět. Když to nevyjde, nevyjde, ale zabojovala bych ještě..
Mj. tuším, že teď budoucnost vidíš v milenci, ALE jste spolu chvilku, ty společné chvíle jsou navíc „ukradené“. Vztah pak může být úplně o něčem jiném, vůbec se neznáte a v podstatě nevíš, jestli on o něco vážnějšího stojí. To se většinou ukáže až tehdy, když milenec / milenka stojí s kufrem u dveří…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2380
26.10.21 09:26

Proc jsi s nim mela druhe dite, kdyz uz na materske s prvnim sis uvedomila, ze je neco spatne? A pred detmi nebyl malomluvny, byl ukecany? Rozvedla ses kvuli nemu, otehotnela po 3 mesicich, to ti jeho malomluvnost nevadila? Pokud chces odejit za milencem tak ne, nerozbijela bych opet dalsi manzelstvi kvuli dalsiho chlapa, ted kdyz v tom jsou deti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10
26.10.21 09:28

@Karamba2020 musela bych si najít zatím sama pronájem, odejít sama s dětmi, a pomalu seznamovat s ním děti, nejít na to hrrr

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10
26.10.21 09:34

@Lojzísek milenec dobře ví jak to mám a chce mě i s dětmi, bavili jsme se o tom xkrat, ví že bychom to neměli jednoduchý, ale chce mě stejně jako manžel. Jsem si jistá tím, že když teď opustím milence, který pro mě není vůbec jen milencem, tak budu hledat dál…a nechci ho ztratit, protože takových jakých je on je pomálu

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
67823
26.10.21 09:37
@Anonymní píše:
Ahoj všem, sama nevím čím můj příběh začít. Jsem 15let vdaná, mám 2deti (10 a 15let),vzala jsem si muze o 12let staršího, oba jsme předtím byli v manželství, já v bezdetnem on 2 děti, ze kterého jsme oba odešli, kvůli sobě. Po 3mes známosti jsem chtene otěhotněla a narodilo se první dítě. V tý době jsme oba byli zaměstnáni u stejného zaměstnavatele, já pak odešla na mateřskou, on začal podnikat v oboru který vystudoval a ktery ho naplňoval. Už v té době jsem si začala uvědomovat, že je něco špatně. O narozené dítě dvakrát nejevil zájem, začaly jeho výlevy vzteklosti (nikdy ne na mě nebo na dítě, ale například, že pc nejde tak jak by měl apod.),ale vždy jsem si tyhle jeho výlevy vztahovala do sebe, ač se mě netýkaly. Další byla jeho malomluvnost, celkově vždy působil jako brucoun, negativní člověk narozdil ode mě, která jsem byla pozitivní, veselá a mluvna. S ním tyhle moje vlastnosti pomalu zanikaly. Pořídili jsme si dům a kdykoliv jsem se zmínila o tom, že mi vadí že nadává, nemluví, má na nás málo času, děti se ho vlastně bojí, tak odpověď byla vždy stejná, že to všechno dělá pro nás, abychom se měli dobře. Je pravda ta, že když jsem potřebovala, tak se o děti dokázal postarat, já jsem si mohla chodit s kamarádkami na kafe, nikdy mi nic nezakazoval, kupoval mi dárky, na dovolenou mě vždy nechal odjet, měla jsem finanční nezávislost, miloval mě nadevše, prostě modré z nebe by mi snesl. Po ukončení první mateřské jsem s ním začala podnikat, v jeho oboru, který mě nic neříkal ani mě nebavil, ale zůstávala jsem v něm jen kvůli dětem, že jsem si byla panem svého času, takhke jsem vydržela 10let, byli jsme spolu 24h denně, viděla jsem ho ve vypjatých situacích, kde se ustavičně vztekal a nedokázali jsme si říct ani slovo, byli jsme vedle sebe jak dva cizí lidé. Žádné společné koníčky, nic…vždy to byly takové vlny, jednou dobrý pak zase na nic…před cca 8lety jsem si našla prvního milence, ktereho jsem milovala, ale bylo to s ním složité a tak jsem vztah s ním ukončila, ale za nějakou dobu se nevěry z mé strany začaly opět objevovat, stále jsem hledala někoho s kým mi bude dobře, ale vždy se ukázalo, že dotyční chtěli jen sex a na tom to skončilo. Teď, před cca půl rokem se objevil někdo, s kým jsem opravdu šťastná, s kým si mám co říct, máme společné zájmy, koníčky, je pro mě sluncem, které do mě lije energii a jen o sex tady vubec nejde. Manžel na mě poznal, že se něco děje a já šla s pravdou ven. Vše jsme probrali, proč se to stalo a on si najednou uvědomil, že všechno bylo špatně, Vše se odvijelo od té jeho práce, že nic neviděl a neuvědomoval si. Teď slibuje, že práci omezí, že mě miluje o čem nepochybuji, že mě nechce ztratit. Ještě co bych asi měla zmínit je to, že co se týče sexu, tak to dělám jen proto abych měla od toho pokoj, když na to dojde, tak téměř u toho brečím, jak moc to nechci, ale tento stav u mě trvá několik let. Vím že u nás je hlavní vinou nekomunikace mezi s sebou. Já už rezignovala, když jsem z toho všeho vždy vyšla jako nejhorší. A teď mám v hlavě zmatek a nevím co dělat…dát manželství šanci, hlavně kvůli dětem nebo odejít a zkusit nový život? Rozum a srdce se nedokážou shodnout :( Řešil někdo obdobnou situaci? Jsem objednaná i k psychologovi a k osobnímu koučovi. Budu ráda za reakce a omlouvám se, za tak dlouhý text…

S dvěma dětmi bych moc naději v další vztah nevkládala, ale je to na tobě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16036
26.10.21 09:37

Negativni brucoun a vztekloun se nikdy nezmeni!

Ale za tim vsim prusvihem neni on, ale TY, ktera se panicky bojis byt sama.
Vzdyz uz jen ten sex s brekem, proboha, proc presne tohle delas??

Milenec je fajn impuls ke zmene, ale dokud se nevzpamatujes sama v sobe, dobry to nebude.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21948
26.10.21 09:37

Zkusila bych zachránit manželství, ale je to samozřejmě ta těžší a nepříjemnější cesta. Chtělo by to vstoupit do párové terapie a hlavně CHTÍT. Pokud vnitřně tušíš, že nechceš, tak vám nepomůže ani svěcená voda.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12633
26.10.21 09:42
@Aqua10 píše:
@Lojzísek milenec dobře ví jak to mám a chce mě i s dětmi, bavili jsme se o tom xkrat, ví že bychom to neměli jednoduchý, ale chce mě stejně jako manžel. Jsem si jistá tím, že když teď opustím milence, který pro mě není vůbec jen milencem, tak budu hledat dál…a nechci ho ztratit, protože takových jakých je on je pomálu

Takže když dáš šanci manželovi, a rozejdeš se s milencem, tak to nebude mít stejně cenu…Budeš hledat někoho dalšího. Milenec tě chce i s dětmi? No jasně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10
26.10.21 09:42

@hani28 prostě jsem další dítě chtěla a pořád si celou situaci omlouvala tím, že se mi vlastně nic neděje, že jsou na tom daleko hůř…Nikdy nemluvil, nikdy se dětem nevěnoval, k ničemu je nevedl, jen příkazy a zákazy, děti se ho bály, se vším chodily za mnou, měly strach, že na ně bude křičet aby ho teď nerusily, že na ně nemá čas…syn si bohužel jeho chování přivlastnil a je jeho kopií. Jsem totálně vyhasla, bez života, někdy mám pocit že neziju a přestávám umět mluvit…před pár měsíci jsem se od něj trhla a našla si vlastní práci, abych nebyla o finančně na něm tak závislá. Myslela jsem si, že se nás vztah zlepší, ale on se kolikrát nezeptal ani jak bylo v práci atd. takze nadšení vypršelo

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
539
26.10.21 09:47

Nebyla bych v manželství, když bych neměla být šťastná a do budoucna bych neviděla změnu k lepšímu.
Mysli na sebe a na své štěstí a buď trošku sobecká.
Ale vem v úvahu i to, že ti to s milencem nemusí vyjít, dokážeš pak zůstat sama?
Děti o svého tátu nepřijdou a dívat se na nešťastnou mámu asi nechtějí. Šla bych si za štěstím po svém :palec: Úplně nejlepší řešení by ovšem bylo aby ses odstěhovala a zůstala chvilku sama a až pak bych řešila nový vztah.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16036
26.10.21 09:47
@Aqua10 píše:
@hani28 prostě jsem další dítě chtěla a pořád si celou situaci omlouvala tím, že se mi vlastně nic neděje, že jsou na tom daleko hůř…Nikdy nemluvil, nikdy se dětem nevěnoval, k ničemu je nevedl, jen příkazy a zákazy, děti se ho bály, se vším chodily za mnou, měly strach, že na ně bude křičet aby ho teď nerusily, že na ně nemá čas…syn si bohužel jeho chování přivlastnil a je jeho kopií. Jsem totálně vyhasla, bez života, někdy mám pocit že neziju a přestávám umět mluvit…před pár měsíci jsem se od něj trhla a našla si vlastní práci, abych nebyla o finančně na něm tak závislá. Myslela jsem si, že se nás vztah zlepší, ale on se kolikrát nezeptal ani jak bylo v práci atd. takze nadšení vypršelo

No a co resis?
Uz jsi mela byt davno pryc, a ne to resit milenci :nevim:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4095
26.10.21 09:48

Hm, takže ty ho nemiluješ, x let s ním spíš s odporem a podvádíš ho. Jako bručouna a nemluvu už sis ho našla, je to povahový rys, ten se nezmění, že takový je víš celou dobu, tak jsi to mohla utnout mnohem dříve. Co chceš jako zachraňovat?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
895
26.10.21 09:49

Milence znáš půl roku, jste na zamilovaném endorfinovém obláčku, sice tvrdíš, že i s dětmi tě chce, ale ona pak ta realita, obzvlášť když syn je kopií bručounského vzteklého táty, bude přece jen trochu jiná.
Já tě od toho zrazovat nechci, celkem tě chápu, ale jen aby to nebylo z bláta do louže nakonec.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat