Dokáží se lidé změnit?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Naty 43
Nováček 3 příspěvky 30.11.18 15:10
Dokáží se lidé změnit?

Dobrý den,
je mi 41 let, mám partnera a dvě malé děti(2 a 4 roky) a teď řeším opravdu velkou partnerskou krizi. Trvá to už hodně dlouho - vlastně je to přes pět let. Já jsem se za každou cenu snažila dělat vše pro rodinu - pro děti a partnera, chtěla jsem, abychom byli dokonalá rodina se vším všudy. Čím více já jsem se snažila, tím více se partner ode mě odtahoval a jakoby dělal přesný opak. Neustále jsem slyšela, jak je neštastný, jak není připravený na rodinu, potom jak si ještě nezvykl na jedno dítě, potom na druhé, pak že je solitér a potřebuje mít svou volnost a svůj klid, pak zase, že jsme oba úplně jiní a že se nemůžeme udělat šťastnými, pak přiostřil a pravidelně jsem slýchávala jsem, že není se mnou sám sebou, že je se mnou pod neustálým tlakem,, že jsme jako den a noc, že se nikdy nedohodneme, že se se mnou nedá mluvit atd…K tomu přidal, že jestli jsem nespokojená, tak mám jít za jiným, že on nic měnit nebude, že bude šťastný, když budu šťastná s někým jiným atd…Řekl, že si mě nikdy nevezme, pak že mě nemiluje, že můžu být ráda, že je schopný mi říct, že mě má po tolika letech rád atd…Pak se mnou téměř tři roky nechtěl spát( nejdřív jsem byla těhotná, pak po porodu jsem ho nepřitahovala - žádnou nadváhu ani výrazné změny na postavě jsem neměla),a v průběhu toho všeho mi neustále opakoval, že chce odejít, že chce minimálně na rok zkusit žít sám, ať já to taky zkusím, abychom viděli, zda si chybíme, nebo zda je nám lépe bez toho druhého. A já se ho neustále doprošovala, ať to nedělá, ať zůstaneme rodin a, ať to ještě zkusíme atd. Tenhle koloběh neustálých rozchodů a doprošování se je zhruba tak rok v kuse. Stal se ze mě někdo, na koho vůbec nejsem pyšná, neustále podrážděná a závislá na partnerových náladách - když se usmál, vše bylo ok, když ne, byla jsem úplně mimo a nemohla pomalu fungovat…Už mi z toho začalo být fyzicky zle, byla jsem často nemocná, nebyla se schopna z ničeho radovat atd. Situace se vyhrotila letos na podzim, kdy přišel zase s tím, že si dáme pauzu a budeme mít dvě domácnosti a já najednou obrátila a řekla jsem ok. Domluvili jsme se, jak to provedeme, děti, finance atd., a řekli jsme si, že se rozcházíme, takže jsme byli rozejíti a stále spolu bydleli…Čekali jsme, až si partner najde byt…furt i ho ale nenacházel…a mezitím - podle toho, jakou měl zrovna náladu - jednou se mnou chtěl být, podruhé se mnou ani nepromluvil a pořád, že nemůže najít byt…Já na jeho odstěhování trvala…Najednou se začala situace měnit, partner totálně obrátil, ale když říkám totálně, tak mám na mysli extrém - nikam jít nechce, chce zůstat s námi, za ty dva měsíce, co jsme se rozešli, si uvědomil, že rodina je pro něj to nejdůležitější, já jsem pro něj žena jeho života, miluje mě, nedokáže beze mě žít, nedokáže si představit, že by měl ztratit rodinu atd…Chce po mně poslední šanci, že bude vše jiné…A čím víc mi říká tyhle věci, tím se dostávám do větší paniky a chci utéct…
Máte někdi aspoň trochu podobnou zkušenost? Věříte, že se může někdo pod strachem ze ztráty opravdu změnit? Po tolika letech přesně opačného chování?
Děkuji za vaše názory,
 Naty

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
catchthem
Zasloužilá kecalka 707 příspěvků 30.11.18 15:13

Asi klišé ale…nemá někoho, respektive neměl někoho a teď mu to vyhořelo a tak chce být zase s tebou ?

Klopotkova
Echt Kelišová 8290 příspěvků 30.11.18 15:15

Zkušenost s tím, co popisuješ nemám absolutně žádnou, ale jsem toho názoru, že lidé se nemění, základní charakterové vlastnosti se nemění, člověk, když chce, dokáže je v sobě zmírnit, ale vždy, když přijde krizová situace, tak to špatné může a velmi často se to stává, že vypluje na povrch.
Nepíšeš, jaký byl, když jste se poznali.

Naty 43
Nováček 3 příspěvky 30.11.18 15:19

Myslím, že nikoho nemá, i tohle jsme samozřejmě řešili…, myslím, že by to během těch pěti let vyplavalo na povrch… Když jsme se poznali, tak byl jiný, než všichni ostatní, vždycky byl takový chladný a i sobecký, a byli jsme úplně odlišní, ale brala jsem to tak, že se protiklady přitahují…

tininas
Ukecaná baba ;) 1370 příspěvků 30.11.18 15:29
@Naty 43 píše:
Dobrý den,
je mi 41 let, mám partnera a dvě malé děti(2 a 4 roky) a teď řeším opravdu velkou partnerskou krizi. Trvá to už hodně dlouho - vlastně je to přes pět let. Já jsem se za každou cenu snažila dělat vše pro rodinu - pro děti a partnera, chtěla jsem, abychom byli dokonalá rodina se vším všudy.Čím více já jsem se snažila, tím více se partner ode mě odtahoval a jakoby dělal přesný opak. Neustále jsem slyšela, jak je neštastný, jak není připravený na rodinu, potom jak si ještě nezvykl na jedno dítě, potom na druhé, pak že je solitér a potřebuje mít svou volnost a svůj klid, pak zase, že jsme oba úplně jiní a že se nemůžeme udělat šťastnými, pak přiostřil a pravidelně jsem slýchávala jsem, že není se mnou sám sebou, že je se mnou pod neustálým tlakem,, že jsme jako den a noc, že se nikdy nedohodneme, že se se mnou nedá mluvit atd…K tomu přidal, že jestli jsem nespokojená, tak mám jít za jiným, že on nic měnit nebude, že bude šťastný, když budu šťastná s někým jiným atd…Řekl, že si mě nikdy nevezme, pak že mě nemiluje, že můžu být ráda, že je schopný mi říct, že mě má po tolika letech rád atd…Pak se mnou téměř tři roky nechtěl spát( nejdřív jsem byla těhotná, pak po porodu jsem ho nepřitahovala - žádnou nadváhu ani výrazné změny na postavě jsem neměla),a v průběhu toho všeho mi neustále opakoval, že chce odejít, že chce minimálně na rok zkusit žít sám, ať já to taky zkusím, abychom viděli, zda si chybíme, nebo zda je nám lépe bez toho druhého. A já se ho neustále doprošovala, ať to nedělá, ať zůstaneme rodin a, ať to ještě zkusíme atd. Tenhle koloběh neustálých rozchodů a doprošování se je zhruba tak rok v kuse. Stal se ze mě někdo, na koho vůbec nejsem pyšná, neustále podrážděná a závislá na partnerových náladách - když se usmál, vše bylo ok, když ne, byla jsem úplně mimo a nemohla pomalu fungovat…Už mi z toho začalo být fyzicky zle, byla jsem často nemocná, nebyla se schopna z ničeho radovat atd. Situace se vyhrotila letos na podzim, kdy přišel zase s tím, že si dáme pauzu a budeme mít dvě domácnosti a já najednou obrátila a řekla jsem ok. Domluvili jsme se, jak to provedeme, děti, finance atd., a řekli jsme si, že se rozcházíme, takže jsme byli rozejíti a stále spolu bydleli…Čekali jsme, až si partner najde byt…furt i ho ale nenacházel…a mezitím - podle toho, jakou měl zrovna náladu - jednou se mnou chtěl být, podruhé se mnou ani nepromluvil a pořád, že nemůže najít byt…Já na jeho odstěhování trvala…Najednou se začala situace měnit, partner totálně obrátil, ale když říkám totálně, tak mám na mysli extrém - nikam jít nechce, chce zůstat s námi, za ty dva měsíce, co jsme se rozešli, si uvědomil, že rodina je pro něj to nejdůležitější, já jsem pro něj žena jeho života, miluje mě, nedokáže beze mě žít, nedokáže si představit, že by měl ztratit rodinu atd…Chce po mně poslední šanci, že bude vše jiné…A čím víc mi říká tyhle věci, tím se dostávám do větší paniky a chci utéct…
Máte někdi aspoň trochu podobnou zkušenost? Věříte, že se může někdo pod strachem ze ztráty opravdu změnit? Po tolika letech přesně opačného chování?
Děkuji za vaše názory,
Naty

Ahoj.

Mám z Tvého popisu pocit, že s Tebou chtěl hlavně manipulovat.

Ale v Tobě se něco zlomilo. Tvůj pomyslný pohár jednoduše přetekl a začala jsi jednat .

Já si myslím, že se nezměnil on, ale ty.

a/ Teď je otázka, jestli Ti ta změna vyhovuje a chceš se jí držet.

b/ Chceš zpátky svůj život.

Příspěvek upraven 30.11.18 v 15:34

karkarka
Závislačka 2833 příspěvků 30.11.18 15:31

Jak jste spolu dlouho?

Naty 43
Nováček 3 příspěvky 30.11.18 15:48

Jsme spolu 15 let. Klid jsme neměli nikdy, pořád jsme do sebe naráželi jako do zdi. Byli jsme už jednou rozejítí - odstěhovala jsem se od něj, pak se vrátila s tím, že už máme něco za sebou a teď přestaneme bojovat a řešit blbosti a založíme rodinu. Tu jsme založili…a mělo to průběh, který jsem popsala výše. Ano,něco se ve mně zlomilo, a přesto, že se cítím psychicky opravdu hodně špatně, tak mám pocit, jako by se mi najednou vnitřně ulevilo…Ale samozřejmě nedávám jeho nátlak, mám v hlavě děti atd…I když jsem z něj zoufala, nedávám, jak se tváří, jak skoro brečí a jak mě bombarduje vyznáními atd…

Elephantka
Ukecaná baba ;) 1102 příspěvků 30.11.18 16:09

Uprimne, ja bych mu na to neskocila. Mela bych ho pokrk :nevim:

Gracelynx
Povídálka 16 příspěvků 30.11.18 16:11

chce te jenom proto, ze ty ho ted nechces, kdyz budes souhlasit, ze spolu zustanete, tak se vsechno vrati do puvodniho stavu, neco podobneho jsem zazila s prvnim manzelem, porad jsem se snazila, aby to fungovalo, jenze to nestaci, musi to chtit oba. jenze kdyz dojde na lamani chleba, jsou chlapi lini neco doopravdy menit a jit do nejistoty, muj ex taky desne chtel byt svobodny a bez zavazku a v prubehu rozvodu se rozvodu se najednou zacal hroutit, protoze si uvedomil, ze ted uz je to doopravdy konecna… a jeste jsem s nim musela chodit k psychiatrovi, sam se bal… jsem rada, ze jsem se ho zbavila, akorat se boucham do hlavy, ze jsem ztratila tolik let zbytecnou snahou, mela jsem se rozvest driv. a mimochodem zenit se chtel on a dite taky hrozne chtel. takze ne, nezmeni se. a teda po tom, co ti provadel, ja uz bych ho nechtela. u nas to zdaleka tak dramaticke nebylo.

Hroznej puberťák
Kelišová 5398 příspěvků 30.11.18 16:43

No dobře, kecy o obrácení by mu šly. A jaká je realita? Ať si vezme kompletně na starost děti a domácnost, schválně, jak dlouho mu to odhodlání vydrží. Pokud váháš a chceš mu tu šanci dát, tak bych to udělal jako takový malý testík.

AnnaNuvoletta07
Kecalka 440 příspěvků 30.11.18 16:46

Lidé se nemění. Jen se dokáží delší nebo kratší dobu přetvařovat. ;)

rosmarine
Kecalka 209 příspěvků 30.11.18 16:51

Lidi se nemeni a tvuj partner je slaboch. Kdyz zjistil,ze o nej uz nebudes skemrat,tak otocil a najednou ma strach ze te ztrati. Ted je dulezite si rict, co chces ty. Jestli mu das sanci, uz se nevracej do pozice vecne zachranovatelky vztahu, zustan tak jak jsi ted a delej se trochu nedostupnou s tim ze mas ten vas dalsi vztah tak trochu „na haku“. A pak se teprve uvidis,jestli o tebe tvuj partner skutecne stoji a stoji mu za to se kvuli tomu zmenit.

baimoli
Kecalka 379 příspěvků 30.11.18 16:59

To je hrozný. Navíc v tom částečně poznávám svého partnera. Ten si taky nebyl nikdy ničím jistý..Taky pochybnosti při každém těhotenství, se svatbou, když se konečně dokopal mě požádat o ruku, už jsem o to nestála..:-( Snášet jeho nálady a kňourání (nebo vztekání se), je vopruz a teď když to píšu, uvědomuju si, že i dětinský. Práce je moc náročná (vybral si ji sám), nikdy nebylo nic správně, děti nedostatečně vychované, dům málo uklizený atd. Asi poslední dva roky jsem z něj byla vyklepaná, co zas bude za náladu, až přijde z práce, pak jsem si ty jeho nálady přestala nechat líbit a usazovala jsem ho. Asi rok jsme se šíleně hádali, uviděl, co to dělá z dětma, že s ním nechtějí být, tak se začal chovat líp. Ke mě se pořád choval podivně, nikdy jsem se mu nemohla dovolat, z práce si jezdil pozdě, jak chtěl, ani to nedal vědět. Přece ho nebudu omezovat nebo kontrolovat. Když mi před letníma prázdninama řekl, že neví, co cítí, že to není jako na začátku (po 10ti letech). Rozbrečela jsem se, pak se začla smát sama sobě a řekla mu, ať už s tímhle váháním jde do p.del. Že se po prázdninách s dětma odstěhuju a on ať si najde nějakou dokonalejší ženskou a rodinu a nás přestane ničit. Celý léto jsem byla pryč, volal skoro každý den a byl jak mílius, když jsme se konečně vrátili, omlouval se a vážně se začal chovat slušně. Žádný kecy o pochybách, zdržuje se kritiky, volá, zajímá se a jezdí domů včas nebo zavolá. Jakmile začne zase sklouzávat do starých kolejí, přestanu s ním mluvit a zastavím veškerý servis, brečet a doprošovat se nemá cenu. Pár dnů ho prostě totálně ignoruju, pak se zas restartuje. Jako povahově se nikdy nezmění, pořád k tomu bude mít sklony, ale vy můžete se rozhodnout, jak na to reagovat a nechat si to líbit. Taky váhám, co s ním…

TMana
Ukecaná baba ;) 1149 příspěvků 30.11.18 17:05

Já fakt nechápu, proč si lidi kazí život. Založit rodinu ve 40ti letech s někým, kdo o to a o mě nestojí, proboha proč?

maluvka
Kecalka 310 příspěvků 30.11.18 17:18

Myslím si, žes to měla ukončit dávno.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Vánoční úklid: Hlavně zůstat v klidu

Vánoce a úklid. Každý rok je to pořád dokola. Víte, že to musíte udělat, ale... číst dále >

Články z Expres.cz

Alláhu Akbar? "Typický radikál" Chekatt měl dávno sedět, ne běhat na svobodě!

Vrah ze Štrasburku před útokem křičel Alláhu Akbar (Bůh je veliký). Po... číst dále >

Jan Tuna hledá svědky napadení v SaSaZu: Byl holohlavý a mlátil mi hlavou o zeď!

Hodně živo je v posledních dnech kolem moderátora Jana Tuny (45). Bývalý... číst dále >

Články z Ona Dnes

Deset tipů, jak nastartovat životní změnu a být zdravější

Cítit se dobře fyzicky i psychicky si přejeme určitě všichni. Někdy k tomuto... číst dále >

Se třemi dětmi rezignujete na spoustu věcí, říká pediatrička Karolová

Jako dětská lékařka odešla Kateřina Karolová sbírat zkušenosti na kliniku do... číst dále >