Domácí násilí - oznámení na policii

Anonymní
1.5.21 21:36

Domácí násilí - oznámení na policii

Ahoj,
možná se tady najde někdo, kdo řešil něco podobného. Abych teda začala od začátku, jde o to, že jsem s partnerem žila 8,5let. Z partnerství máme tříletou holčičku a ročního chlapečka. S partnerem jsme se než jsme se dali dohromady znaly vcelku dlouho - často jsme si povídaly, když jsme se viděli a byly si vzájemně „vrbou“. Vždy měl pochopení a „jako by se dokázal vcítit“ a vyslechnout si mě a naopak. Dali jsme se dohromady ze dne na den (po 4letech známosti). Teď když si probírám celý vztah zpětně, tak ty varovné znaky vidím a dokážu si říci, že to bylo i špatně, a neměla jsem se vracet. První incident mezi námi se odehrál asi po necelém měsíci co jsme spolu byly - pohádali jsme se, šíleně žárlil na mého ex partnera (byla jsem od něj teprve 3měsíce, a potřebovali jsme dořešit nějaké věci-pro mě to bylo důležité abych se mohla posunout dal). Já ho poté na druhý den „vyhodila z bytu“, tu noc u nás byla i policie, která jela kolem. Jenže pak přišel s omluvama, slzama, spal mi na zápraží před bytem… Vrátili jsme se k sobě, jenže jak šel čas vždy byla nějak hádka, a bohužel i nějaký incident. Bylo jich za těch 8let cca 8-9, těch menších i víc. Jeden z nich začal tím, že jsem se ptala na to jak to uděláme s financemi na ulici (byli jsme zasnoubení, cca po pár měsících vztahu,, stejně tak chtěli děti - ale to už je vedlejší a bylo by to zas moc dlouhé…), na ulici po mě začal řvát, urazil se a odešel, doma večer nebyl a já zašla na chvíli za kamarádkou - po návratu jsem jej našla spát na gauči, šla jsem k němu, nahnula se k němu, že mu dám pusu, po chvíli jsem ležela na zemi, kdy mě držel pod krkem, mlátil mi hlavou o zem, řval na mě a škrtil mě. Povolil až když, jsem se nehýbala, nemohla jsem se nadechnout chvíli si nepamatuji, pamatuji si, že jsem se vzbudila ve vaně. V podobném duchu byly i další incidenty, buď mě škrtil a nebo mi tloukl hlavou o zeď, zem, skříň… Rukou mě uhodil jen tankrát na začátku, a jednou mi dal ránu do obličeje po něčem takovém, když jsem ten den od nej odcházeae se 14ti denní dcerou v náručí. Bohužel jsemse k němu, kvlli dcery vrátila (chtěla jsem aby měla tatu, nedokázala a nedokážu si představit že by někdo cizí měl rád, cizí dítě/děti). Obnovily jsme partnerství s tím že jsme ještě než jsme jej obnovili docházeli na terapie a párovou mediaci, byli nějaké hádky a neshody, ale vypadalo to že je to za námi. Po narození syna, ale došlo k dalším incidentům a hnusným hádkám. například kvůli úklidu a dětem a vlastně celé mé osobě, že spatně peru, věším prádlo, skládám nádobí na odkapávač, a že jsem dceru zle vychovala (tatínka nepřijala, a když něco chtěla, chtěla to po mě - a ho to vytáčelo). Já se bránila a oponovala, že to není pravda. Malá pak v zápalu hry, plácla 7mi měsíčního brášku - on jí vlepil pohlavek, že málem políbila gauč -tak jsem se ozvala, že to nemůže a už to jeo, že ho rodiče mlátili a věděl proč a byl klid atd… Pak mi vytrhl syna z náručí a řval po mě, že mi jej nedá, že až se uklidním (v ten moment jsem byla v klidu - až pak jsem ho v slzách prosila aby mi jej dal, plakal a chtěla jsem ho nakojit). Natáhla jsem k němu ruce, v momentě mi zkroutil ruku za záda a povalil mě na gauč, v náruči měl malého, zaklekl mě kolenem na hrudníku a tlačil mi kolenem na krk, až jsem zase nemohla dýchat, pustil mě až v momentě, kdy jsem nemohla dýchat a tělo mě přestávalo poslouchat. V té chvili u toho byla i dcerka, jako u téměř všech hádek a incident. Plakala a já šla za ní a vzala ji i malého do náruče. Stéle mi něco vyčítal a řval, když jsem padala natrhla jsem mu tričko, jak jsem se snažila zachytit. Pak k nám přiskočil zezadu, chytil mě za krk a začal mnou nad dětmi cloumat. Teď naposled, byla hádka zase ohledně domácnosti, což doma bylo uklizeno, par dní předtím jsme měli oslavu a vše jsem chystala, uklízela. Byla to hnusná a velká hádka a byli u ní děti, pak bylo dva dny hnusné dusno. A pak se stal poslední incident - rano jsem vstala k malému (dcera naštěstí spal u u babičky), dala mu snídani, poklidila nádobí a šla si s ním hrát, pak měl ještě hlad tak jsem mu natřela rohlík a šli jsme si hrát. Pak vstal otec dětí, já pak šla za malým do kuchyně, něco tam strhl tak jsem to vzala a roztrhla, dla jsem tona kuchňskou linku, s tím že to pak vyhodím (malý plakal). Pak jsem šlas malým v náručí zpátky, vyhodila jsem papíry do koše, najedou řev a třískaní. Otec dětí začal třískat košem, řval po mě že jsem neschopná a prase -pár papíru mi vypadlo bokem koše (čehož jsem si nevšimla). Pak po mě začal řvát skrz drobky na lince, a po té skrz flíček od vody na sporáku. Pohádali jsme se, já mu řekla něco v tom stylu, že v tom nebudu pokračovat, že se nehodlám hádat a la jsem s malým do pokoje, stale po mě něco řvala vyčítal. Pochvíli vystartoval z chodby do pokoje, chytil mě pod krkem a udeřil mnou o skříň (měla jsem v naruči i syna), řval po mě a škrtil, s každým nadechem jsem se mohla nadechnout míň a míň (v hlavě se mi honilo, jen to abych nepustila malého, a jestli mě pustí - měla jsem strach, že mě tentokrát nepustí), po chvíli mě postil, ohradila jsem se, že to není normální, a znovu mnou uhodilo skřín a začal mě škrtit,, nepamatuji si ani jak jsem se pak dostala na zem, kde nade mnou stál s napřaženou rukou, že mě uhodíí. Pak mi zase vzal malého z náruči a řval po mě, že u mě jen brečí. Poté každý den byla nějaká hádka, či neshoda. Den předtím než jsem odešla, se mě přišel zeptat, zda má zrušit tu rekonstrukci, co jsme plánovali - na to jsem mu řeka, že asi ano, v ten den incidentu jsem mu řekla, že v tom děti vychovávat nebudu a že chci odejít. Skrz to stropil několik scén. Ten den mi řekla čerstvě tří leta dcerka: „Maminko, já mám strach.“
A to byl asi ten poslední impuls, který jsem potřebovala, když se to dělo mezi mnou a ním - asi jsem si myslela, že to bude dobré, že se to už nestane „že to zvadneme, že ho zachráním“, vždy jsem mu uvěřila, že ho to mrzí a že s tím bude něco dělat a i to že ho to mrzí. Tentokrát ho to nemrzelo, spíš se choval jako by bylo normální že to udělal, a že pokud se to příště stane znovu, mže to udělat. To že to děti začali vnímat mi dalo sílu to vše řešit a odejít. Ze dne na den jsem šla hledat někoho s kým bych si o tom promluvila, našla jsem paní na charitě, která si prošla kdysi něčím podobným. A ještě ten den jsem byla na krizovém bytě města.
Podala jsem před necelým měsícem trestní oznámení (před třemi lety na expartnera podoal trestní oznámení nemocnice, ležela jsem tam s lehkých otřesem mozku -stáhla jsem to, předminulý incident jsem se také nechala ošetřit, na policii jsem to, ale ze strachu také stáhla, tu dobu jsme spolu ještě žily). Mám strach, ohledně toho trestního oznámení, styk s dětma mám zařízen přes mediační centrum, čili ho nevídám. Blíží se čas, kdy by mě měla policie obeznámit s tím, jak to budou řešit - mám z toho strach. Není tu někdo, kdo něco podobné řešil na policii? Mám z toho strach a stydím se za sebe. Za nějakou dobu se bude řešit na soudu i svěření dětí do péče, mám strach z toho, že když se vyhýbám kontaktu s ním, že to soud vyhodnotí negativně. Ale já se s ním nechci setkávat a komunikovat s ním sama, nechci protože z něj mám strach, nevím co od něj čekat a mám strach, že když vyjádřím nesouhlas, že se zase něco stane, mám strach že se zase nechám „chytit do pasti“, že mě zase oblbne. Mám strach, že se k němu vrátím, a já se už vrátit nechci. Už když jsem si byla pro věci v doprovodu sociálky a policie, tak mě na kolenou se slzami v očích prosil, at neodcházím, že mě miluje a abych mu nebrala děti. Mé babičce každý den volal a brečel jí do telefonu, do doby než ho kontaktovaly z mediačního centra ohledně dětí - a že s ním budu komunikovat výhradně přes ně.

Omlouvám se za román, nemám s kým o tom mluvit - za vztah sním jsem přišla o spoustu přátel a blízkých. Potřebuji to s někým probrat a nejlépe najít někoho, kdo si prošel něčím podobným - někdo kdo si tím neprošel, mě odsoudí, za to že jsem byla s někým takovým - jenže on takový není stále, jindy je úplným opakem.

Píši to anonymně, stydím se za to, navíc nechci, aby o tom někdo věděl.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7569
1.5.21 21:40

Kontaktuj Nadaci Rosa nebo Bily kruh bezpeci. Poradej co a jak resit. A ne, neni to Tvoje chyba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
57
1.5.21 21:51

Ženu ani kytkou nešvihneš. Ukamenovat ho je málo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1182
1.5.21 21:55

Panebože ani jsem to ne dočetla. Utikej opravdu tohle není normální a dcerka z toho bude mít nějake trauma uz teď. Určitě kontaktuj nějakou nadaci pro tyrane ženy. Hodně sil.
Edit nakonec jsem četla něco ke konci. Je super že jsi pryč, určitě se nevracej a mnoho sil. Bude to ještě těžké :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
667
1.5.21 22:00

Zlamat ruce temhle hajzlům. Aspon, ze jsi pryc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26199
1.5.21 22:01

To je strašný 8o a ještě horší, že jsi do toho přivedla děti, myslím, že by to dlouho netrvalo a možná vás i zabil nebo zmrzačil.
Přeju ti, aby jsi měla klid, i když ho asi mít nebudeš a hlavně se k němu proboha nevracej. Horší popis domácího násilí jsem tu zatím asi nečetla… :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.5.21 22:09

Ahoj, prošla jsem si také domácím násilím. Věř mi že pro tebe i pro děti bude daleko lepší být bez něj. Já vím, že v hlavě nejspíš budeš mít myšlenku že tě kvůli tomu jednou děti odsoudí že si od něj odešla, ale víš co…budou na tebe hrdý že jsi to udělala a zachránila si tím sebe i je. Vůbec ničeho se neboj a za žádnou cenu se k němu nevracejí. Teď to vidíš černě, ale já i spoustu dalších žen jsme si pak našli nového přítele a jsme šťastný stejně jako jednou budeš i ty. Já se bála chodit ven že mě nebo dítěti ublíží, bála jsem se že dítě vyzvedne ve školce a už ho neuvidím, měla jsem noční můry kdy jsem se budila a brečela, bála jsem se že budu sama, měla plno výčitek a nejvíc jsem se přesně jako ty bála že se zlomím a vrátím se k němu, ale pak jsem najednou zjistila jak je mi krásně že nežiju ve strachu že mě zmlátí (což byla denní rutina), užívala jsem si že můžu chodit ven (to jsem totiž měla zakázané). Po skoro roce co jsem od něj odešla jsem si našla přítele a jsem šťastná já i dítě… jediné čeho teď lituju je že jsem od něj neodešla dřív. A soudu se vůbec nebojí, to on je ten špatný a né ty :kytka: prosím o anonym nechci to tu uvádět veřejně kvůli známým

  • Citovat
  • Nahlásit
18744
1.5.21 22:13

Už se k němu nikdy nevracej, i když bude slibovat hory doly. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4071
1.5.21 22:16

Ani jsem to cely nedocetla, protože to je fakt síla!!! Proč s ním ještě pořád jste? Ikdybych měla bydlet někde u známých nebo v nějakým azylaku, tak s takovým pí*usem nebudu!! Nejhorší je, že to všechno vidí ty děti :pocitac: a nejhorší důvod, který někdo může uvést, je ten, že zůstává kvůli dětem :cert: panebože, právě kvůli těm dětem jste měla být dávno pryč :cert: tohle mi vždycky hne žluči, protože to znám z té strany toho dítěte, a to nebylo ani tak strašný jako u vás, bohaté mi stačilo celé dětství plný hádek, strachu, hnus :cert:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
72
1.5.21 22:27

Doufám, že budete v pořádku, vše dopadne dobře, jen už k němu ne.. Já jsem v tom samém vyrůstala, a mám spoustu špatných vzpomínek, nechceš, aby začal napadat i děti, nás otec velmi mlátil. Utíkej, ani se neohlizej! Držím pěsti. :andel:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
57888
1.5.21 22:32

@darekp je pryč, ono je někdy lepší číst do konce
Zakladatelko, držím palce, hlavně se nevracet

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1.5.21 22:37

Nic z toho, co píšeš, mě nepřekvapuje…já to viděla z pozice dítěte 15 let. Broučci to bohužel vnímají od samého začátku…a nechtěj vědět, co malé dítě cítí, když ví, že mamince nemůže pomoci. Je mi 35 a dostávám se z toho ještě dnes, už je to o 80% lepší, ale bude to semnou celý život.

Kontaktuj intervenční centrum a najdi si psychoterapeuta. I ty si následky poneseš a je lepší to zpracovat teď, než pak řešit AD.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1257
1.5.21 22:40

Boze, a ty sis s takovym idiotem udelala dobrovolne deti? :roll: 8o :zed: Zdrhej milovyma krokama… kdyz uz jsi vedome do tohodle podelanyho vztahu privedla chudaky deti, udelej jim aspon klidnou budoucnost..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4071
1.5.21 22:42
@Petra Z píše:
@darekp je pryč, ono je někdy lepší číst do konce
Zakladatelko, držím palce, hlavně se nevracet

To je jedině dobře, ale měla být uz dávno :?…ale hlavní je, že se konečně odhodlala, to ano..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
204
1.5.21 22:42

To je hrůza. Vlastní zkušenost nemám, jen chci popřát hodně sil. Hlavně vydržet a k tomu ubožákovi se navracet.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat