Donosili jste miminko po 3 a více zamlklých těhotenstvích?

144
16.11.20 09:32

Donosili jste miminko po 3 a více zamlklých těhotenstvích?

Ahoj dámy, maminky…
Hledám zde útěchu a naději. :andel: S manželem momentálně prožíváme třetí nevydařené těhotenství. Poprvé jsem otěhotněla přirozeně na první dobrou, ale nedočkali jsme se srdíčka. Následovala revize dělohy, šestinedělí a několik měsíců pauza. Po 6ti měsících od revize jsem otěhotněla znova, byli to jednovaječná dvojčátka, od 5tt jsem byla na neschopence a měla opravdu klidový režim. Ale v 10tt opět zamlklé těhotenství a revize dělohy. Po těchto dvou nezdarech jsme se rozhodli navštívit kliniku Helios v Brně. U mě nenašli žádnou příčinu, která by nezdary způsobovala. U manžela bylo vše v pořádku, až na integritu DNA spermií. Sice se vlezl do tolerance, ale náš strach z dalších neúspěchů byl silnější, a tak jsme podstoupili IVF s ICSI a MACS. Prodloužená kultivace a PGT na třech embryích. Vše v pořádku. V Heliosu nám říkali, že není potřeba podstoupit IVF, že se můžeme snažit dál přirozeně a dřív či později se to podaří. Ale jak říkám, strach byl silnější. Po těžkým hyperstimulačním syndromu jsem nechala proběhnout dva cykly a následoval KET, který byl neúspěšný. Hned další cyklus druhý KET, který byl úspěšný, ale opět jsme se nedočkali srdíčka. Momentálně čekám, zda odkrvácím sama, nebo bude potřeba další revize. Revizi bych další nechtěla, mám strach, že opakované zásahy do dělohy můžou ovlivnit růst sliznice nebo další těhotenství. V Heliosu mi řekli, že se to prostě stává a to i s vyšetřeným embryem. Podle nich není potřeba další vyšetření. Ale já propadám panice a vzhledem k mé křehké povaze už je to na hraně toho, co dokážu snést. :,( Bojím se, že se nikdy rodiny nedočkáme. Že budu vždy s bolestí v srdci tiše závidět těm šťastným maminkám a trpět. Rozhodli jsme se s manželem, že zkusíme v Plzni paní Gallovou. Řekla mi, že se mám ozvat až nebudu těhotná a vyšetří nás. Slyšela jsem, že dělá podrobnější vyšetření, které v CARU nedělají.
Děkuji všem, co dočetli až sem a ptám se… Je zde někdo, kdo po 3 a více potratech donosili zdravé miminko? Máte nějakou radu či povzbuzení? Já jsem už kontaktovala jednu paní psycholožku a chci zkusit u ní terapii, protože cítím, že tyhle zkušenosti ovlivnili nejen moji psychiku ale i povahu a rozhodně jsem jiný člověk než před tím. Což se mi nelíbí. A ráda bych našla v sobě rovnováhu.
Děkuji všem :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
16.11.20 10:08

@Dotty90 Kolik Vám je? Pokud nějak nespěcháte, tak bych si dala tak rok pauzu a zaměřila se na zdravý životní styl. Pár měsíců před otěhotněním bastit kyselinu listovou, dělat procházky v přírodě, byť na sluníčku, cvičit hormonální jógu, detoxikovat se atd.. Hodit se do pohody. Určitě se jednou zadari. :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
144
16.11.20 10:21
@Anonymní píše:
@Dotty90 Kolik Vám je? Pokud nějak nespěcháte, tak bych si dala tak rok pauzu a zaměřila se na zdravý životní styl. Pár měsíců před otěhotněním bastit kyselinu listovou, dělat procházky v přírodě, byť na sluníčku, cvičit hormonální jógu, detoxikovat se atd.. Hodit se do pohody. Určitě se jednou zadari. :srdce:

Děkuji za reakci. Mě je 30 a manželovi 34. Kyselinu listovou jim už více jak dva roky. S tím jsem začala před prvním těhotenstvím. Životní styl máme v pořádku, jsme velcí sportovci. Já samozřejmě se sportem vždy přestala s pozitivním testem nebo po KETU a nechala si jen procházky. Detoxikuji se pravidelně mimo těhotenství. Hormony mám v pořádku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
926
16.11.20 11:06

Za mě to IVF bylo zcela zbytečné a jen vám nabouralo psychiku. Vy otěhotnět můžete, tak na co IVF? Musíte to prostě zkoušet, dokud se to neudrží. Anebo zkoumat, proč dojde k tomu, že se těhotenství přestane vyvíjet. Je tam něco špatně geneticky s těmi plody, anebo máte vy něco s hormony, např. nemáte dost progesteronu? Protože mě to přijde vcelku reálné, že se tak stresujete, až máte hrozně vysoký kortizol a ten bohužel ničí progesteron a progesteron potřebujete pro udržení těhotenství… Takže bych si na chvíli dala pauzu, Vykašlala bych se na doktory, pokud jste oba v normě, což jste. Zkuste si spíš přečíst něco o bylinkách, které nastolují hormonální rovnováhu. Doplňte hořčík, vápník, zinek, vitamin C a všechny minerály a vitamíny, které podporují produkci progesteronu.

Nehledejte za vším hned hrozně složité vysvětlení. Pak budete běhat po doktorech a specializovaných vyšetřeních a nejspíš na vás stejně nic špatně nenajdou. Začněte od toho, co je nejjednodušší a můžete to „spravit“ i sama. Až když to nepomůže, potom je na řadě hledat komplikovanější problém :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
926
16.11.20 11:09
@Dotty90 píše:
Děkuji za reakci. Mě je 30 a manželovi 34. Kyselinu listovou jim už více jak dva roky. S tím jsem začala před prvním těhotenstvím. Životní styl máme v pořádku, jsme velcí sportovci. Já samozřejmě se sportem vždy přestala s pozitivním testem nebo po KETU a nechala si jen procházky. Detoxikuji se pravidelně mimo těhotenství. Hormony mám v pořádku.

U hormonů to nikdy nemůžete zcela jistě vědět, jelikož se hladiny estrogenu a progesteronu během cyklu mění. To byste je musela testovat neustále. Především po zjištění těhotenství by to bylo dobré. Velká vášeň pro sport mimochodem souvisí s nízkou hladinou základních minerálů (hlavně hořčíku), a jejich vychýlení zase s nedostatečným progesteronem :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
144
16.11.20 11:40

U posledních dvou těhotenství jsem brala progesteron. U posledního ještě estrofem. Vzhledem k tomu, že mě sport částečně živý, tak tomu trochu i rozumím a vím, co je potřeba doplňovat tělu aby nestrádalo. Nebudu soudit, nevím co máte za sebou vy. Ale ukažte mi ženskou po takovych nezdarech jak je vysmátá a nehnulo jí to s psychikou. Nezlobte se na mě, ale ja chtěla aby mi odpověděli maminky, které mají stejné nebo vyšší skóre potratů a nakonec se vytouženého miminka dočkali. Jedině tyto ženy dokážou cítit s druhými. Po třech potratech nedokážu nic nedělat a čekat na zázrak. Děkuji vám za reakci a za čas ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.11.20 12:31

@Dotty90 Raději anonymně. Mám za sebou jiné nezdary. Strašně jsme se snažili a před prvním dítětem jsem neotěhotněla nikdy. U mě pořád nějaký „důvod“ a zkoušeli jsme všechno možné. Byla jsem i na dvou laparoskopiích. Jediné, co zabralo, bylo IVF. Překvapivě hned první a máme z něj zdravé dítě, obrovské štěstí, já vím :srdce:. A po tom všem jsem byla považována za přirozeně neplodnou - endometrióza, pomalé vejcovody, absence ovulace.

Jenže pak jsme chtěli druhé dítě. Embryo jsme měli z prvního IVF právě jedno, takže všechno od začátku. Z druhého IVF bylo jen biochemické těhotenství a z třetího žádné použitelné embryo. Čtvrté IVF jsme nestihli, protože jsem navzdory všemu otěhotněla (po asi 6 letech pokusů o těhotenství doma). Jenže miminku přestalo bít srdíčko. Ano, mám jedno dítě :srdce:, není to tak zlé, přesto mě nezdary při pokusech o druhátko strašně sebraly. Vůbec se Ti nedivím. A já se přikláním k tomu, že nějaký problém tam být musí, že bys po tom pátrat měla. Jako náhoda už to rozhodně nevypadá.

Nejsem lékař, ale být Tebou nechala bych si zkontrolovat štítnou žlázu a i srážlivost krve. Četla jsem tady nějaký podobný příběh, co píšeš. A pomohly léky na ředění krve. Nemusí to být Tvůj případ, ale příčinu bych hledala.

Přeji hodně štěstí!

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
16.11.20 13:11

Kočko, nemám žádná slova útěchy, protože je sama nenacházím. Mám za sebou taky katastrofální anamnézu - porod mrtvého (ale zdravého) klučíka v 8. měsíci (prakticky zanedbaná lékařská péče), následovalo zamlklé těhotenství s parciální molou (!!!). Statisticky to, co potkalo mě, potká tak jednu ženu z milionu. Jo a taky jsem oba perfektně zdraví, s perfektní (kompatibilní) genetikou, v rodiné anamnéze nic závěžného, imunologie perfektní, hematrologie v pořádku, věk jako vy, takže žádný extrém…takže chápu tvé pocity. Já navíc teď měla venku jezdit s kočárem, no a chodím za klukem na hřbitov a přemýšlím, jestli žalovat nemocnici nebo ne…
Imunologii je dobré podstoupit a pak také hematologii kvůli trombofilním mutacím. A pevné nervy. Mně pomáhá sprostě nadávat, dát si večer sklenku červeného, sportovat a věnovat se práci (hold budu mít aspoň tu kariéru, když mi život v tomhle tak naložil). Najít si kamarádky, co si podobnými hov.ny prošly taky, protože naší podlomenou psychiku a změněné vidění světa dokáže pochopit pouze ten na stejné vlně…Pevné nervy přeji. :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
16.11.20 13:32

Ahoj,
já 4× zamlklé těhotenství, vždy v 1. trimestru. Vyšlo to až na popáté, kdy už jsme se na to s manželem vybodli. Všechna těhotenství byla přirozeně.
Mnohokrát jsem slyšela od lékařů větu - ta, která potrácí jednou donosí. Že takových případů je mnoho a je dobré znamení, že jsem schopna otěhotnět přirozeně. Takže naděje je vždycky. Držím palce.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
16.11.20 13:36

Anonymní růžičko, máš můj obdiv, že „jen“ nadáváš. Já byla hrozně špatná v období, kdy jsme se nemohli dočkat, propadala jsem hrozné beznaději. Ač se to nezdá, tak naše cesta trvala několik let. S tím, co potkalo Tebe, se to ovšem nedá vůbec srovnávat. A na věty typu „hlavně na to nemyslet“ jsem byla alergická.
Drž se!

  • Citovat
  • Nahlásit
144
16.11.20 14:04
@Anonymní píše:
@Dotty90 Raději anonymně. Mám za sebou jiné nezdary. Strašně jsme se snažili a před prvním dítětem jsem neotěhotněla nikdy. U mě pořád nějaký „důvod“ a zkoušeli jsme všechno možné. Byla jsem i na dvou laparoskopiích. Jediné, co zabralo, bylo IVF. Překvapivě hned první a máme z něj zdravé dítě, obrovské štěstí, já vím :srdce:. A po tom všem jsem byla považována za přirozeně neplodnou - endometrióza, pomalé vejcovody, absence ovulace.

Jenže pak jsme chtěli druhé dítě. Embryo jsme měli z prvního IVF právě jedno, takže všechno od začátku. Z druhého IVF bylo jen biochemické těhotenství a z třetího žádné použitelné embryo. Čtvrté IVF jsme nestihli, protože jsem navzdory všemu otěhotněla (po asi 6 letech pokusů o těhotenství doma). Jenže miminku přestalo bít srdíčko. Ano, mám jedno dítě :srdce:, není to tak zlé, přesto mě nezdary při pokusech o druhátko strašně sebraly. Vůbec se Ti nedivím. A já se přikláním k tomu, že nějaký problém tam být musí, že bys po tom pátrat měla. Jako náhoda už to rozhodně nevypadá.

Nejsem lékař, ale být Tebou nechala bych si zkontrolovat štítnou žlázu a i srážlivost krve. Četla jsem tady nějaký podobný příběh, co píšeš. A pomohly léky na ředění krve. Nemusí to být Tvůj případ, ale příčinu bych hledala.

Přeji hodně štěstí!

Děkuji, ty sis teda prošla taky pěknýma srač… :( Je hezké, že máte aspoň jedno zdravé děťátko přesto všechno…
Jinak štítnou žlázu léčím už 12 let ale mám ji dobře hlídanou. I hned ze začátku těhu. A s tou srážlivostí… Já teda myslím že nám v tom caru dělali i tyto testy. Ale kdyby ne tak v té Plzni to připomenu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.11.20 14:29

@Dotty90 Určitě, vím, že bych neměla být nevděčná. Naše dítko je opravdu moje záchrana. Jak jsem prošla tím zamlklým těhotenstvím, sebralo mě to, ale nemůžu se tím trápit dlouho, protože se musím věnovat dítku, které tu je. První dítě jsem chtěla hlavně kvůli sobě, ale to druhé chci kvůli tomu prvnímu. Momentálně se odhodláváme jít do 4. IVF. Nedokážu moc věřit, že když jsem otěhotněla po 6 letech doma, že se to rychle zopakuje, i když bych chtěla, samozřejmě.

Samozřejmě, že teď s jedním dítětem je psychika mnohem lepší. Bez něj to bylo strašné, lidé se divili. Občas někdo „radil“, ať si pořídíme dítě. Teď jen sem tam někdo, kdo ví, že jsme tolik let čekali, se zeptá, kdy bude druhé. Případně, jak velký odstup mezi dětmi „plánujeme“. Připadá mi, že si lidé myslí, že teď už jsme normálně plodní. Fakt nechápu :zed:.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
16.11.20 14:43
@Anonymní píše:
Anonymní růžičko, máš můj obdiv, že „jen“ nadáváš. Já byla hrozně špatná v období, kdy jsme se nemohli dočkat, propadala jsem hrozné beznaději. Ač se to nezdá, tak naše cesta trvala několik let. S tím, co potkalo Tebe, se to ovšem nedá vůbec srovnávat. A na věty typu „hlavně na to nemyslet“ jsem byla alergická.
Drž se!

Děkuji moc, slunečnice :srdce:. Nebudu lhát, měla jsem co dělat, abych to peklo po smrti malého dokázala vůbec přežít. A pak po 5 měsících ZT s parciální molou (otěhotnět jsem navíc měla doporučeno od lékaře, že mi to pomůže psychicky a fyzicky) a další rána. Ty opakující se neúspěchy vedou ke strašné frustraci, takže to moc dobře chápu. Nejde na to nemyslet. Hlavně člověk se pořád bojí, co se podělá příště, protože ani x neúspěchů po sobě nikomu nezaručí úspěšné těhotenství. Takže kecy ve stylu „to se neopakuje“ a „příště to vyjde“, jsou na pěst.

Zakladatelko, ty hraniční výsledky DNA manželových spermií bych ještě někde zkonzultovala. Drtivá většina ZT jsou totiž genetické důvody - dělali vám i autozomálně recesivní choroby?

  • Citovat
  • Nahlásit
144
16.11.20 14:45
@Anonymní píše:
Kočko, nemám žádná slova útěchy, protože je sama nenacházím. Mám za sebou taky katastrofální anamnézu - porod mrtvého (ale zdravého) klučíka v 8. měsíci (prakticky zanedbaná lékařská péče), následovalo zamlklé těhotenství s parciální molou (!!!). Statisticky to, co potkalo mě, potká tak jednu ženu z milionu. Jo a taky jsem oba perfektně zdraví, s perfektní (kompatibilní) genetikou, v rodiné anamnéze nic závěžného, imunologie perfektní, hematrologie v pořádku, věk jako vy, takže žádný extrém…takže chápu tvé pocity. Já navíc teď měla venku jezdit s kočárem, no a chodím za klukem na hřbitov a přemýšlím, jestli žalovat nemocnici nebo ne…
Imunologii je dobré podstoupit a pak také hematologii kvůli trombofilním mutacím. A pevné nervy. Mně pomáhá sprostě nadávat, dát si večer sklenku červeného, sportovat a věnovat se práci (hold budu mít aspoň tu kariéru, když mi život v tomhle tak naložil). Najít si kamarádky, co si podobnými hov.ny prošly taky, protože naší podlomenou psychiku a změněné vidění světa dokáže pochopit pouze ten na stejné vlně…Pevné nervy přeji. :hug:

Máš můj velký obdiv že to nějak zvládáš. Budu ti držet pěsti, aby se ti náruč naplnila zdravým děťátkem, když to první odešlo tak brzy. Musíš být silná osobnost.
Jinak imunologie, hematologie a mutace by mělo být ok. Jen snad že by nám v té Plzni našli něco co není hned zřejmé.
Kamarádky mám všechny už s dětma a s nimi se o tom bavit nedá. Mám z nich pocit jako kdyby si mysleli že jsem nějaká vadná a jejich řeči mě dovedou akorát rozčílit než povzbudit. To asi taky znáš… Díky za odpověď a hodně stesti :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
144
16.11.20 14:50
@Anonymní píše:
@Dotty90 Určitě, vím, že bych neměla být nevděčná. Naše dítko je opravdu moje záchrana. Jak jsem prošla tím zamlklým těhotenstvím, sebralo mě to, ale nemůžu se tím trápit dlouho, protože se musím věnovat dítku, které tu je. První dítě jsem chtěla hlavně kvůli sobě, ale to druhé chci kvůli tomu prvnímu. Momentálně se odhodláváme jít do 4. IVF. Nedokážu moc věřit, že když jsem otěhotněla po 6 letech doma, že se to rychle zopakuje, i když bych chtěla, samozřejmě.Samozřejmě, že teď s jedním dítětem je psychika mnohem lepší. Bez něj to bylo strašné, lidé se divili. Občas někdo „radil“, ať si pořídíme dítě. Teď jen sem tam někdo, kdo ví, že jsme tolik let čekali, se zeptá, kdy bude druhé. Případně, jak velký odstup mezi dětmi „plánujeme“. Připadá mi, že si lidé myslí, že teď už jsme normálně plodní. Fakt nechápu :zed:.

Jo to chápu, bohužel lidé co si neprošli něčím takovým z té pusy vyletí věci které akorát bolí. :roll: a já si před tím taky nedovedla představit jaké to je. Vím to až teď. Užívej si mateřství :) budu ti moc přát aby se vám druhé povedlo, že ani nebudete vědět jak :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama