Dotaz na duchem křtěné křesťanky...

172
5.12.18 21:36

dotaz na duchem křtěné křesťanky..

Dobrý večer, nevím, jestli je tu přímo někdo, kdo chodil/chodí do nějakého charismatického sboru, já jsem jeden navštívila a nevím co si myslet. Přivedla mně tam známá, hluboce věřící žena, která tyto sbory navštěvuje. Já v Boha věřím, ale nejsem evidentně znovuzrozený křesťan, jak by mělo být. Nemám např. dar mluvení v jazycích, což by mělo být průvodním jevem, ani jiný dar Ducha jsem neobjevila, a mrzí mne to, poněvadž ta prožívaná víra těchto křestanů se mi líbí, také přináší řadu svědectví, ale sama jsem se tam cítila cize :( Řekla jsem to mojí známé, modlila se za to, já také, ale nic se u mě nestalo :think: Je možné, že mi toto prostě není souzeno, a jsem spíš-to zrno, které padlo na kamenitou půdu, a nezapustilo kořeny..?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

19379
5.12.18 21:38

jo, určitě jste zrno. Moc to nechápu, ne že bych se vysmívala, ale všeho s mírou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12194
5.12.18 21:39

Tak speciálně na tyhle joudy bych se vyprdla.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3678
5.12.18 21:41

Cítit se cize v takových spolcích je právě dar od Boha ;) Nebuď bláznivá.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2528
5.12.18 21:41

Měla jsem známé v charismatických církvích a rozhodně všichni neměli dar mluvit v jazycích. Jedna z nich mi vysvětlovala, že darů Ducha Svatého je víc, každý může mít nějaký, a ne každý má takový výrazný, jako je mluvení v jazycích. Někteří ani neví, že nějaký dar mají.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3839
5.12.18 21:46

šla bych za svým srdcem… tím myslím že pokud cítíš že to není to ono pro tebe tak prostě není. Jdi vlastní cestou. Já jsem také věřící, jsem i pokřtěná ale nějak mi ty instituce nesedí, do kostela jdu sama, pomodlím se sama, ale myslím si že instituce a sdružení jsou prostě lidský výmysl a 99% toho „učení“ je zkreslené a překroucené.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12194
5.12.18 21:46

A nebo si dej ploskaňu slivovice a bude se ti taky motat jazyk, že ti nikdo nebude rozumět a charismatici z toho budou paf.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13030
5.12.18 22:01

No spíš neste osobnostně nastavená na … vypjaté projevy čehokoliv.

A jestli vám nějaký hysterik podsouvá pocit, že špatně věříte, když nevěříte jako on, tak … po ovoci poznáte je.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22571
5.12.18 22:09

Věřící jsem, byt po svém. Osobně nesnáším právě takové pojetí víry, kdy má věřící pocit nadřazenosti, pravosti, jediné opravdovosti a podobně. Nikdo nemá právo vyvyšovat se nad druhé a myslet si, že je o něco víc a lepší!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.12.18 22:12

Já to tak taky mám. Jsem věřící, jsem křtěná, děti jsem taky nechala pokřtít, občas zajdu do kostela se pomodlit. Když onemocněl tchán, chodila jsem hodně často do kostela a modlila a taky za zdraví dítěte, které jsem nosila a zdraví dcery, kterou jsem už měla. Ale jako mladší, asi osmnáctiletá, jsem třeba byla na církevním táboře a prostě mě to nesedělo, modlit se nahlas přede všemi, oslavovat Boha nahlas, jásat, zpívat, Aleluja. Všichni byli tak dobří a měli se vzájemně rádi. Já z toho měla osypky, nevím, přišlo mi to až moc :nevim: A měla jsem takový divní pocit falše, nepřirozenosti. Takže si dál věřím v koutku dušičky, pomodlím se před spaním, ale u zpovědi jsem nebyla už nepamatuju a svatý přijímání snad nikdy. Dokonce nejsem ani vdaná, ale ráda bych měla svatbu v kostele. Bohužel přítele nedonutím chodit k faráři 7× na popovídání a bez toho nás asi neoddá :mrgreen: Takže všude tvrdím, že věřím v Boha, ale ne v církev, no.

  • Nahlásit
  • Citovat
172
5.12.18 22:16

já teda musím říct,ne že by mi vadily ty emocionální projevy,ale prostě na těch lidech jsem viděla že se nechávají vést vírou,která jim zároveň dává sílu a bylo to krásný.Ale právě jsem pak ze sebe měla depresi..Proto jsem chtěla vědět,jestli je tu někdo kdo by měl stejnou zkušenost.Jinak ostatní reakce chápu,neurážím se :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22571
5.12.18 22:31
@Anonymní píše:
Já to tak taky mám. Jsem věřící, jsem křtěná, děti jsem taky nechala pokřtít, občas zajdu do kostela se pomodlit. Když onemocněl tchán, chodila jsem hodně často do kostela a modlila a taky za zdraví dítěte, které jsem nosila a zdraví dcery, kterou jsem už měla. Ale jako mladší, asi osmnáctiletá, jsem třeba byla na církevním táboře a prostě mě to nesedělo, modlit se nahlas přede všemi, oslavovat Boha nahlas, jásat, zpívat, Aleluja. Všichni byli tak dobří a měli se vzájemně rádi. Já z toho měla osypky, nevím, přišlo mi to až moc :nevim: A měla jsem takový divní pocit falše, nepřirozenosti. Takže si dál věřím v koutku dušičky, pomodlím se před spaním, ale u zpovědi jsem nebyla už nepamatuju a svatý přijímání snad nikdy. Dokonce nejsem ani vdaná, ale ráda bych měla svatbu v kostele. Bohužel přítele nedonutím chodit k faráři 7× na popovídání a bez toho nás asi neoddá :mrgreen: Takže všude tvrdím, že věřím v Boha, ale ne v církev, no.

zkus jiného kněze, který nebude trvat na tolika schůzkách :think: Že máte děti by měla být určitá garance vztahu :think: My jsme se nebrali v kostele, ale církev nám uznala občanský snatek.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
501
5.12.18 22:32

@Yuzi Podle toho co píšeš, tak bych spíš řekla, že záleží na tvém osobním vztahu s Bohem. Máš ho? Nebo toužíš po něm? Z toho pak plyne to ostatní, to co vidíš na těch lidech okolo sebe. Ale rozhodně ze sebe depresi neměj. Každý je jiný. Já jsem taky uzavřenější, ke všemu si musím dojít postupně a hlavně mě nikdo nesmí k ničemu tlačit..to zdrhám :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
172
5.12.18 22:50

@celinne přála bych si osobní vztah s Bohem,bez toho je, myslím,víra spíš slepá.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.12.18 23:01
@pe-terka píše:
zkus jiného kněze, který nebude trvat na tolika schůzkách :think: Že máte děti by měla být určitá garance vztahu :think: My jsme se nebrali v kostele, ale církev nám uznala občanský snatek.

No, když nám křtil prvorozenou dceru, tak jsem mu slibovala, že se vezmeme. Jenže nějak na to nebyl čas a najednou jsem čekala syna, takže jsem se dušovala znovu, že se vezmeme, když jsem nechávala pokřtít syna :mrgreen: To jsem před křtem byla u pana faráře 3×, ale stačilo, že jsem tam byla já, k přítelovi pouze prohlásil, že by bylo hezký, kdyby se křtu jako otec zúčastnil :mrgreen: Byla jsem šťastná, že mi děti pokřtil. Ségra, když chtěla pokřtít děti, tak šílený problém, že neměli s manželem církevní sňatek. No, synovi jsou už dva roky a my stále neoddaní. Ale už plánujeme :mrgreen: Ještě mít finance, tak je svatba hned :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama